Henry Cavendish (10. října1731Nice –24. února1810Londýn) bylbritský fyzik a chemik.
Pocházel z významného šlechtického roduCavendishů, patřil k linii vévodů z Devonshire a byl synem lorda Charlese Cavendishe (1704–1783), dlouholetého poslanceDolní sněmovny a vědce. Henry Cavendish[3] studoval v letech1749 až1754 na univerzitě vCambridge, avšak nezískal univerzitní diplom. Ve studiu přírodních věd mohl pokračovat díky velkému dědictví; během jeho života byla však publikována jen malá část jeho prací.
Cavendish je všeobecně označován za objevitelevodíku, neboť v roce1766 publikoval článek „On Factitious Airs“ („O umělých plynech“), v němž popsalhustotu „zápalného plynu“, z něhož spalováním vznikávoda. Jeho experiment později zopakovalAntoine Lavoisier, který vodíku dal jméno (francouzskyhydrogène).
Cavendish také v roce1798 jako první mohl přesně spočítat hmotnostZemě. Použil k tomutorzní váhy (upravil ty, které sestrojilJohn Michell), s jejichž pomocí změřilgravitační sílu působící meziolověnýmikoulemi. Zjistil pak poměr průměrné hustoty Země vůči vodě 5,48.[4] Roku1821 však v jeho práci našelFrancis Baily aritmetickou chybu (změřený poměr byl 5,448). Z jeho měření lze určit hmotnost Země a odvoditgravitační konstantu. To prvně učinili ale až roku1873Alfred Cornu aJean-Baptistin Baille.[5] Měření byla dále zpřesněna ve20. století. V současnosti je nejlepší odhad hmotnosti Země asi 5,973zettatun (tedy 5,973×1024 kg), což se od Cavendishova (opraveného) výpočtu odlišuje jen asi o 1 %.
Cavendish také do jisté míry určil složení zemskéatmosféry. Vypočetl, že 79,167 % tvoří vzduch „sflogistonem“ (dnes víme, že to jedusík aargon) a 20,833 % je vzduch „bez flogistonu“ (dnes víme, že se jedná okyslík se zastoupením 20,95 %). Také určil, že asi 1/120 tvoří jiný plyn (teprve o 100 let později určiliWilliam Ramsay aLord Rayleigh, že se jedná o argon).
Cavendish byl tichý samotář, byl považován za poněkud výstředního, a kromě své rodiny nenavazoval blízké vztahy. Vypráví se, že ve svém domě měl zadní schodiště, které používal, aby se vyhnul své hospodyni, neboť se cítil nesvůj ve společnosti žen. Prý také vždy, když vešel do nějaké místnosti, hlasitě kvičel, což byl signál pro ostatní, aby místnost okamžitě vyklidili. Mluvil jen o vědě, a když mluvit nechtěl, něco zapištěl a utekl. Také se říká, že když uviděl v domě služku, byl tak rozrušený z toho, že viděl cizího člověka, že ji okamžitě vyhodil.
V důsledku své povahy často nepublikoval výsledky své práce, a řadu svých závěrů nesděloval ani svým spolupracovníkům. Teprve po jeho smrti, koncem19. století, jeho práce studovalJames Clerk Maxwell, který zjistil, že zásluhy za objevy, které učinil Cavendish, si mezitím připsali jiní vědci. K těmto objevům patří např.Ohmův zákon,Daltonův zákon parciálních tlaků nebo podstata elektrické vodivosti.
Zanechal po sobě značný majetek, který byl v roce1871 použit k založení a vybavení ústavu „Cavendish Laboratory“ na univerzitě v Cambridge.
- Ottův slovník naučný, díl 5.; Praha, 1892 (reprint 1997), s. 246–247ISBN 80-7203-133-3
