Movatterモバイル変換


[0]ホーム

URL:


Přeskočit na obsah
WikipedieWikipedie: Otevřená encyklopedie
Hledání

Heliogravura

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie

Heliogravura, téžfotogravura,klíčotypie, (ang.Photogravure, něm.Heliogravüre, fr.Héliogravure) je grafická technikatisku z hloubky nahrazující ruční rytí fotochemickým procesem. Roku1878 ji vynalezl malíř a vynálezceKarel Klíč (1841–1926) a v roce 1890 ji zdokonalil na rotační stíracíhlubotisk.

Historie

[editovat |editovat zdroj]

Vynálezu heliogravury předcházely objevy FrancouzeNicéphore Niépce, který roku 1825 zhotovil první heliografickou kopii rytiny na fotocitlivou asfaltovou vrstvu a BritaWilliama Foxe Talbota, který byl autorem negativního procesu (1841).

Pro techniku heliogravury byl významný další Talbotův objev z roku 1852 - nahrazení slaných papírů s dusičnanem stříbrným vrstvou želatiny senzitizované dvojchromanem draselným. Po osvícení se želatina na osvětlených místech stala nerozpustná. Roku 1858 Talbot zveřejnilfotoglyptický proces přenosu fotografie na ocelovou desku.[1] Ten byl předchůdcem postupu heliogravury, který roku 1878 zdokonalil a uvedl do praxeKarel Klíč. Po přestěhování do Anglie (1889) Karel Klíč vyřešil problém stírání barvy z povrchu desky a přizpůsobil tak techniku pro průmyslový tisk. Roku 1895 nahradil mechanické naprašování zrna hlubotiskovou mřížkou, která později umožnila zavedenírotačního hlubotisku.

Před první světovou válkou byla heliogravura užívána především k tisku knižních ilustrací.[2] Dávala velmi jemné a tónově odstupňované tisky, ale před zavedením ofsetu, kdy se tiskla manuálně v lisu, sloužila k ilustracím luxusních publikací vydávaných v malém nákladu.[3]

Postup

[editovat |editovat zdroj]

Původní heliogravura užívala měděné desky s naprášeným a teplem fixovaným jemným asfaltovým zrnem nebo kalafunou jako při techniceakvatinty. Zrno sloužilo při tisku k vytvoření polotónů. Deska pak byla pokryta vrstvou želatiny, senzibilizovaná v lázni dvojchromanu draselného a usušena. Po přiložení fotografického diapozitivu nebo kresby na průsvitném papíře byla exponována na slunci nebo pod silnou lampou a vyvolána ve vlažné vodě, kterou se odplavily neosvětlené části želatinové vrstvy. Obnažená místa se leptají roztokem chloridu železitého. Po odstranění krytu se deska naválí hlubotiskovou barvou a tiskne v měditiskařském lisu.[4]

Reference

[editovat |editovat zdroj]
  1. Talbot, H. F. 1858. Photo glyphic Engraving. Photographic News, 22nd October: 73–75.
  2. Baleka J, 1997, s. 126
  3. Blažíček O J., Kropáček J, 1991, s. 75
  4. Krejča A, 1981, s. 126

Literatura

[editovat |editovat zdroj]
  • Jan Baleka, Výtvarné umění. Výkladový slovník (malířství, sochařství, grafika), Academia Praha 1997,ISBN 80-200-0609-5
  • Oldřich J. Blažíček, Jiří Kropáček, Slovník pojmů z dějin umění, Odeon Praha 1991,ISBN 80-207-0246-6
  • Aleš Krejča, Techniky grafického umění, Artia Praha 1981

Galerie

[editovat |editovat zdroj]
  • Jean-Léon Gérôme: Egyptská tanečnice
    Jean-Léon Gérôme: Egyptská tanečnice
  • Jean-Léon Gérôme: Egyptský tanečník s mečem
    Jean-Léon Gérôme: Egyptský tanečník s mečem
  • Edward S. Curtis: Šaman kmene Navajo, asi 1904
    Edward S. Curtis:Šaman kmene Navajo, asi 1904

Manuální postup

[editovat |editovat zdroj]

Externí odkazy

[editovat |editovat zdroj]
anglicky
Pahýl
Pahýl
Tento článek je příliš stručný nebopostrádá důležité informace.
Pomozte Wikipedii tím, že jej vhodněrozšíříte. Nevkládejte všakbez oprávnění cizí texty.
Autoritní dataEditovat na Wikidatech
Portály:Fotografie
Citováno z „https://cs.wikipedia.org/w/index.php?title=Heliogravura&oldid=20311862
Kategorie:
Skryté kategorie:

[8]ページ先頭

©2009-2025 Movatter.jp