velkokříž Imperiálního řádu rudých šípů (1939) Golden Hitler Youth Badge with Oakleaves (1939) velkokříž Řádu kříže svobody (1942) velkokříž Řádu sv. Mauricia a sv. Lazara rytíř velkokříže Vojenského savojského řádu … více naWikidatech
Gebhard Ludwig Himmler[4] a Ernst Hermann Himmler (sourozenci) Katrin Himmlerová (praneteř)[2] Johann Himmler (dědeček z otcovy strany) Agathe Rosina Himmlerová (babička z otcovy strany)
Funkce
policejní prezident (od 1933) Reichsführer-SS (od 1934) Chef der Sicherheitspolizei und des SD (1942–1943) říšský ministr vnitra (1943–1945) náčelník výzbroje armády a velitel Záložní armády (od 1944) … více naWikidatech
Heinrich Luitpold Himmler (7. října1900,Mnichov –23. května1945,Lüneburg) bylříšský politik a vůdceSS, šéfgestapa, velitelAllgemeine SS a vedoucí postavaNSDAP. Na konci války z pověření Hitlera velel Waffen SS na severozápadní straně Německa. Sloužil jako říšský ministr vnitra a byl jedním z architektů a organizátorů hromadného vyvražďováníŽidů -holokaustu.
Po službě v záložním praporu běhemprvní světové války, aniž by se zúčastnil bojů, vstoupil Heinrich Himmler v roce 1923 doNacistické strany (NSDAP). V roce 1925 se přidal k SS (Schutzstaffel), která byla zpočátku malou polovojenskou složkou nacistické strany sloužící jako osobní strážní jednotkaAdolfa Hitlera. Himmler postupně stoupal v hierarchii SS až na poziciReichsführera-SS v roce 1929. Pod Himmlerovým vedením se SS rozrostla z praporu o 290 mužích na jednu z nejmocnějších institucí nacistického Německa. Během své kariéry si Himmler získal pověst dobrého organizátora a člověka, který uměl vybírat vysoce schopné podřízené, jako byl napříkladReinhard Heydrich. Od roku1943 zastával zároveň funkci šéfaKriminalpolizei (kriminální policie) a říšského ministra vnitra, čímž získal dohled nad veškerými policejními a bezpečnostními složkami (včetněGestapa). Měl rovněž kontrolu nadWaffen-SS, ozbrojenou složkou SS, která bojovala po bokuWehrmachtu (ozbrojených sil Německa) běhemdruhé světové války.
Jako hlavní vykonavatel nacistické rasové politiky byl Himmler zodpovědný za provozkoncentračních a vyhlazovacích táborů a za vytvořeníEinsatzgruppen – mobilních popravčích jednotek působících v německem okupované Evropě. V této roli sehrál ústřední úlohu v genocidě přibližně 5,5–6 milionů Židů a milionů dalších obětí běhemholokaustu. Den před zahájenímOperace Barbarossa v červnu 1941 Himmler zadal vypracováníGeneralplanu Ost, který Hitler schválil v květnu 1942 a který byl následně nacistickým režimem realizován, což vedlo ke smrti přibližně 14 milionů lidí vevýchodní Evropě.
V posledních letech druhé světové války jmenoval Hitler Himmlera velitelem záložní armády (Ersatzheer) a generálním zmocněncem pro správu Třetí říše (Generalbevollmächtigter für die Verwaltung). Později mu bylo svěřeno velení nad skupinou armád Horní Porýní (Heeresgruppe Oberrhein) askupinou armád Visla (Heeresgruppe Weichsel). Himmler nedokázal splnit stanovené cíle, a Hitler ho proto z těchto funkcí odvolal.
Když Himmler pochopil, že je válka ztracena, pokoušel se bez Hitlerova vědomí navázat mírová jednání sezápadními Spojenci v březnu 1945. Když se o tom Hitler 28. dubna dozvěděl, zbavil Himmlera všech funkcí a nařídil jeho zatčení. Himmler se pokusil uprchnout a skrýt, ale byl dopaden britskými jednotkami. Zemřel sebevraždou v britské vazbě 23. května 1945. Za své zločiny nebyl nikdy souzen
Narodil se 7. října 1900 v Mnichově v rodině zbožného přísného římskokatolického učitele, který určitou dobu vychovával bavorskéhokorunního prince. Měl dva bratry, staršího Gebharda Ludwiga (1898–1989) a mladšího Ernsta Hermanna (1905–1945).
Vzdělání získal na gymnáziu vLandshutu. V roce 1917 nastoupil jako dobrovolník do armády. Koncemprvní světové války sloužil v armádě jako kadet u 11. bavorského pluku. V roce 1918 byl demobilizován a začal pracovat jako praktikant na statku vIngolstadtu. V roce 1919 složil maturitní zkoušku a do roku 1922 studoval na zemědělské fakultě vysokého učení technického vMnichově, úspěšně absolvoval s akademickým titulem Diplomlandwirth.
V roce 1922 nastoupil jako asistent u firmy na výrobu umělých hnojiv veSchleissheimu u Mnichova. V roce 1922 vstoupil také doRöhmovy polovojenské organizaceReichsflagge. V srpnu 1923 vstoupil doNSDAP a zúčastnil se neúspěšnéhopokusu o převrat v listopadu 1923. Jeho stranický průkaz měl číslo14 303. V roce 1924 byl bez zaměstnání a v roce 1925 nastoupil jako sekretářGregora Strassera vžupní služebněNSDAP vLandshutu. V roce 1926 přešel do ústředíNSDAP v Mnichově. V roce 1927 se oženil.
V dubnu 1925 dalAdolf Hitler příkaz jednomu z příslušníků své ochranky (Stosstrupp-Hitler) Juliu Schreckovi, aby zřídil ozbrojené jednotky na ochranu představitelů politického vedení. O několik týdnů později se jim dostalo názvu ochranné oddíly (Schutzstaffel – SS).
Na počátku SS stálo 8 mužů, mezi nimi amatérský zápasníkUlrich Graf, bývalý hodinářEmil Maurice, drogistaJulius Schaub, bývalý armádní poručíkErhard Heiden a bývalý koňský handlíř Weber.Julius Schreck byl prvním velitelemSS. 21. září 1925 rozeslal oběžník číslo 1, v němž žádá všechny místní organizace NSDAP, aby zřídily podle vzoru centrály místní SS. Podle oběžníku mělo jít o bojeschopné elitní skupiny 1+10 mužů, vBerlíně aMnichově 1+20 mužů. Požadavekelitnosti se týkal spíše fyzické zdatnosti. O vypěstování naprosté oddanosti vůdci se měl postarat vnitřní výchovný řád SS.
V lednu 1929 byl jmenován Reichsführerem SS (Schutz Staffel), která v té době měla 200 mužů. Formálně spadalo SS pod SA aErnsta Röhma.
V roce 1930 byl zvolen poslancemŘíšského sněmu zaNSDAP pro oblastWeser-Ems. Himmler se soustředil na rozšíření SS. V roce 1933 měly SS 52 000 mužů, proto se snažil získat jejich nezávislost naSAErnsta Röhma.
V roce 1931 založil v rámci SS původně ideologickou zpravodajskou službu strany, poté bezpečnostní službu SD (Sicherheitsdienst), jejím vedením pověřilReinharda Heydricha. Společně s ním tak do roku 1933 upevnil moc nacistů v Bavorsku. Rok předtím, v roce 1932, se dostal do sporu s Brunem Geschem,Obersturmbannführerem-SS, který jej kritizoval. Pokoušel se ho zničit, což mu ale nevyšlo.
V březnu 1933 se stal mnichovským policejním prezidentem a krátce poté velitelem politické policie v Bavorsku. V září 1933 byl jmenován velitelem všech jednotekpolitické policie kroměPruska, kde byl formálně podřízenHermannu Göringovi. 20. dubna 1934 se stal šéfem pruské policie a tajné státní policiegestapo (Geheime Staatspolizei). Rozhodujícím přelomem jeho kariéry se stala „Noc dlouhých nožů“ 30. června 1934, kdy bylo násilně odstraněno celé původní veleníSA včetněErnsta Röhma. Jemu se tak uvolnila cesta k vybudování skutečně nezávislé organizace SS, která by plně hájila nacionálně socialistickou myšlenku a převedla byrasistické myšlenky režimu v dynamický princip rozhodné akce.
17. června 1936 úspěšně dosáhl převzetí politické akriminální policie v celéTřetí říši, stal se šéfem tajné státní policiegestapo ke svému postavení Říšského vůdce SS (SS-Reichsführer). Byl schopným organizátorem a správcem, byl pracovitým a výkonným úředníkem, přivedl k dokonalosti všechny metody organizovaného státního terorismu proti politickým a ostatním odpůrcům režimu.
V březnu roku 1933 zřídil prvníkoncentrační tábor v Dachau uMnichova. V následujících několika letech s Hitlerovým souhlasem podstatně rozšířil okruh osob, které byly internovány v těchto táborech.
Hermann Göring jmenuje Himmlera náčelníkem policejního úřadu pruské policie, 20. dubna 1934Himmler aRudolf Hess vDachau v roce 1936 u modelu tábora.
Vyznával filozofickýmysticismus, byl posedlý názorymesmerismu, zajímal se o okultismus, přírodní léčitelství,homeopatii. Současně s tím byl fanatickýmrasistou a prosazoval „árijský“ mýtus o nadčlověku. Ve své řeči v lednu 1937 Himmler prohlásil, že „neexistuje lepší živý důkazdědičnosti a rasových zákonů, nežkoncentrační tábor, kde se nacházejí hydrocefalici, šilhající a deformovaná individua, položidé – nezanedbatelný počet podřadných podlidí.“ Úkolem německého lidu je „bojovat za likvidaci těchto podlidí všude na světě, kde se sdružují proti Německu, které je jádremnordické rasy, proti Německu, jádra germánského národa, proti Německu, nositele lidské kultury.“
Záhy přeměnil rasovou otázku z „negativního konceptu založeného na antisemitismu“ na „organizační princip pro výstavbu jednotek SS“. Rasovou teorii v rasovou praxi.Koncentrační tábory se pod jeho vedením staly tábory smrti. „Árijská“ nadvláda byla upevňována systematickým a organizovaným vyhlazovánímŽidů,Slovanů aRomů v Polsku aSovětském svazu.
Svůj romantický sen o modrookých blonďatých hrdinech uvedl do praxe kultivací elity pomocí „zákonů výběru“, na základě kritérií vzhledu, mentálních a fyzických testů, charakteru a ducha. Jeho aristokratické představy vůdcovství mělo být dosaženo úmyslným křížením rasově vybraných jedinců a kombinací jejich charismatické autority s byrokratickou disciplínou. Příslušník SS měl být představitelem nového člověka: bojovníka, správce, učitele a vůdce, aby byl připraven pro kolonizaci východních území. Tato syntetická aristokracie měla být trénována v polouzavřené společnosti a podporována nacistickým systémem jako celkem. Stál za zřízením Ahnenerbe/ dědictví předků/ i přes výhrady Adolfa Hitlera, který se na projekt díval skrze prsty a často jej otevřeně negativně kritizoval a bagatelizoval,se organizace značně rozrostla a zabývala se pavědami o germánské nadřazenosti. Stála za utrpením tisíce pokusů v koncentračních táborech na lidských bytostech, převážně Židech a Rusech.
Himmler a indický protibritský politik Subhás Čandra Bose, hlava exilové vládyÁzád Hind, 1942
Malý nenápadný muž vypadal spíše jako bankovní úředník než jako diktátor německé policie. Nosil charakteristické kulaté brýle. Byl popisován jako muž bez emocí a bez nervů. Ve skutečnosti nesnášel pohled na utrpení a krev. Zhroutil se, když byl přítomen popravě stovky východníchŽidů navýchodní ruské frontě. Uvádí se, že po této zkušenosti nařídil, aby popravy Židů probíhaly „lidštějším“ způsobem s použitím plynu ve speciálně upravených vozidlech, které vypadaly jako stěhovací vozy.
Šlo o maloměstského excentrika, jehož přirozenésnobství vedlo k tomu, že umožnil vstup doSS také příslušníkům starých aristokratických rodů. Vyznával primitivní náboženství ve spojení s kosmologickýmidogmaty a spojoval příslušníky SS s jejich vzdálenými germánskými předky. Pěstoval romantické představy „návratu k půdě“ a německého „branného rolníka“, který zušlechťuje půdu na Východě. Na druhé straně byl velmi výkonným tvůrcem racionalizovaných moderních metod vyhlazování. Sám sebe považoval za převtělení středověkého králeJindřicha Ptáčníka. V roce 1936 Himmler zorganizoval oslavu tisíce let od Jindřichovy smrti. Heinrich Himmler byl zároveň ivegetariánem.[5] VelitelůmSS dokonce nařizoval pojídání vegetariánské stravy.[5]
Himmlerova osobnost dokonale vyjadřovala všechny rozporynacionálního socialismu. Pro něj byly jednotky SS spojením staréhořádu německých rytířů s novou aristokraciíHerrenvolk na základě tradičních hodnot cti, poslušnosti, odvahy a věrnosti.
Proto, jako Říšský vůdceSS, zavedl princip rasového výběru příslušníků SS a zavedl zvláštní pravidla pro sňatky příslušníků SS tak, aby se zajistilo párování lidí s „vysokou hodnotou“. Založil státem řízenou lidskou farmu, „Lebensborn“, kde mladé dívky s dokonalými nordickými vlastnostmi byly k dispozici mladým příslušníkům SS za účelem početí dokonalého nordického potomka, který by byl vychováván podle národně socialistického ideálu. Himmler byl posedlý vytvořením rasy „superlidí“ pomocí křížení. 29. října 1939 prohlásil, že je povinností německých žen a dívek s dobrou krví přistupovat k mateřství s morální vážností a že by se měly stát matkami dětí vojáků pro další bitvy. Požadoval, aby váleční hrdinové mohli uzavřít druhý sňatek.
Příslušníci SS brzy tvořili privilegovanou kastu nacistické imperiální politiky v Evropě a stali se jádrem nového státního aparátu, který brzy prorostl celou společností a ovlivnil život všech obyvatel ve Třetí říši. Do jednotekWaffen-SS začali být v průběhu války přijímáni i „Árijci“ jiných národností, aby tak přispěl k vybudování „Německé říše německého národa“, která měla být založena na feudálních principech vládnoucí kasty.
Koncem 30. let 20. století se myšlenka Velké germánské říše pro něj stala reálnější, když on sám dosáhl vrcholu moci. V říjnu 1939 jejAdolf Hitler jmenoval Říšským komisařem pro upevnění německého území (Reichskommissar für die Festigung des Deutschen Volkstums). Získal tak absolutní moc nad nově anektovaným územím v Polsku. Touto funkcí zodpovídal za návrat německých obyvatel na neněmeckém území zpět do Říše. Vypracoval plány na záměnuPoláků aŽidů na území Polska německými obyvateli (Volksdeutschen) z baltických zemí a dalších částí vně Polska. Během jediného roku bylo více než milión Poláků a 300 tisíc Židů odsunuto na východ. Informoval příslušníky jednotkySS-Leibstandarte Adolf Hitler, že „je mnohem snazší ve většině případů jít společně do bitvy než potlačovat překážející populaci lidí nižší kulturní úrovně, provádět popravy, transportovat tyto lidi pryč nebo násilně vystěhovat plačící a hysterické ženy.“
Jeho velkým úspěchem bylo to, že dokázal příslušníky SS přesvědčit svým apokalyptickým „idealismem“ o tom, že nemají žádnou vinu ani odpovědnost zamasové vyvražďování tisíců lidí a že dokázal o této nevině přesvědčit i sebe.
4. října 1943 hovořil k velitelůmSS vPoznani. Mimo jiné uvedl:
„
Příslušník SS musí být čestný, mravný, věrný a kamarádský k příslušníkům naší vlastní krve, ale nikdy k nikomu jinému. Co se stane sRusy, co se stane sČechy, je naprosto lhostejné. Děti dobré německé krve je třeba zachránit a umístit v Německu. Zda ostatní lidé žijí v přepychu nebo umírají hlady mě zajímá jen potud, pokud slouží německé kultuře. Na smrti vyčerpáním deseti tisíc ruských žen při kopání tankového příkopu mě zajímá jen to, zda je tento tankový příkop pro Německo dokončen.Němci jsou jedinými skutečnými lidmi na světě a stejně jako se chovají slušně ke zvířatům, chovají se slušně k těmto lidským zvířatům, ale bylo by zločinem proti vlastní krvi se kvůli nim trápit a předávat jim své myšlenky. O odsunu Židů a hromadném vyhlazování židovské rasy nesmí příslušníci SS nikdy hovořit veřejně. Většina z příslušníků SS již viděla stovky, tisíce mrtvol pohromadě. Přesto, kromě výjimek lidské slabosti, musí příslušníci SS zůstat slušní. V tom spočívá jejich tvrdost.[6]
“
V letech 1940–1941 formuloval základy východního generálního plánu (Generalplan Ost), který počítal s likvidací nebo deportací pětislovanských národů, a v roce 1941 byl Hitlerem pověřen „konečným řešením židovské otázky“. V roce 1943 byl jmenován říšským ministrem vnitra.
Srpen: „Neválčící obyvatelé, včetně žen a dětí, budou též popraveni...“ Polští civilisté povraždění příslušníky SS z jednotkyOberführeraOskara Dirlewangera.
V únoru 1944 mu byla podřízena armádní zpravodajská služba a 20. července 1944 byl jmenován velitelem týlové armády. Z titulu této funkce pod něj spadalo potlačenívaršavského povstání. On sám osobně byl zodpovědný za masakry, které německé jednotky v tomto městě rozpoutaly. Na jeho příkaz nerespektovalyŽenevské konvence a masově vraždily bez rozdílu zajaté bojovníky i ošetřovatelky, jakož i všechny civilní obyvatele (muže, ženy, nemluvňata).
„
* Zajatí povstalci budou popraveni bez ohledu na to, zda dodržují či nedodržujíŽenevské konvence. * Neválčící obyvatelé, včetně žen a dětí, budou též popraveni. * Celé město bude srovnáno se zemí, to jest domy, ulice, veřejné stavby i vše, co se v něm najde. Rozkaz Heinricha Himmlera[7]
“
V listopadu téhož roku byl pověřen velenímskupiny armád Horní Rýn a v lednu 1945 byl ustanoven velitelemskupiny armád Visla. 20. dubna 1945 nabídlSpojencům jednání o separátní kapitulaci a 29. dubna hoAdolf Hitler zbavil všech funkcí a vyloučil zNSDAP. 5. května 1945 se admirálKarl Dönitz, který se stal nástupcem po Hitlerovi, zřekl jeho služeb.
V tajných dokumentech britské zpravodajské služby v Londýně byly nalezeny záznamy o tom, že se koncem druhé světové války pokusil získatpolitický azyl pro sebe a 200 předních nacistů výměnou za 3 500Židů vkoncentračních táborech. Podle dokumentů byli vězni z jednoho koncentračního tábora odesláni doŠvýcarska ve dvou nákladních vlacích.
Krátce po ukončení války prchal na západ společně se svými dvěma pobočníky směrem přesLabe v přestrojení zarotmistra tajné polní policie (Geheime Feldspolizei) a s padělaným dokladem na jméno Heinrich Hitzinger. Na půli cesty meziBrémami aHamburkem byl dne21. května 1945 britskými vojáky zajat (mezi svědky Himmlerova zatčení patřil i britský důstojník a budoucí prezident IzraeleChajim Herzog), nebyl ale poznán a dva dny byl považován za bezvýznamnéhozajatce.
Teprve 23. května kolem poledne se sám bez donucení v internačním táboře v Bertfeldu přiznal ke své pravé totožnosti. Není známo, proč svoji identitu odhalil. Ještě téhož dne po převozu doLüneburgu v britském zajetí spáchal sebevraždukyanidem, který měl ukryt mezi svými zuby a který britský lékař při prohlídce neobjevil.
Pohřben byl o dva dny později pouze jedním britským seržantem zcela anonymně naLüneburském vřesovišti do neoznačeného hrobu. Z jeho osobních věcí se do dnešních dob dochoval pouzemonokl, který se nachází v muzeu v dánskéKodani.
↑Na podkladě jeho rozkazu, který byl vydán 1. srpna 1944, bezprostředně po propuknutí povstání a Himmlerově rozhovoru s Hitlerem. Rekonstrukce rozkazu vychází z výpovědiErich von dem Bacha-Zelewského předNorimberským tribunálem; Józef Wroniszewski: Ochota 1944. Warszawa: Wydawnictwo Ministerstwa Obrony Narodowej, 1970, str. 128-129.
.svg)
_ribbon.svg)
.svg)
_ribbon.svg)
_ribbon.svg)
