Matteucciho medaile (1910) Rumfordova medaile (1912) Nobelova cena za fyziku (1913) Franklinova medaile (1915) zahraniční člen Královské společnosti (1916)
Jeho otec Harm Kamerlingh Onnes vlastnil cihelnu blízko Groningenu, jeho matka Anna Gerdina Coers z Arnhemu byla dcerou architekta. Povinnou školní docházku absolvoval ve svém rodném městě a v roce1870 nastoupil nauniversitu v Groningenu. Jeho talent na řešení vědeckých problémů byl zřejmý již od roku1871, kdy ve svých osmnácti letech získal zlatou medaili v soutěži sponzorované Přírodovědeckou fakultouuniversity v Utrechtu a příští rok získal stříbrnou medaili v podobné soutěži na univerzitě v Groningenu. Po získání titulu bakaláře přešel doHeidelbergu, kde studoval uBunsena aKirchhoffa od října1871 do dubna1873. Když pracoval u Kirchhoffa, získal „seminarpreis“ a byl u něj na rok jmenován asistentem. Potom se vrátil do Groningenu a složil zde v roce1878 magisterské zkoušky a v roce1879 získal doktorský titul za práciNové důkazy o rotaci země. Ve své doktorské práci rozebral teoreticky i experimentálněFoucaultův experiment s kyvadlem dokazující otáčeníZemě; použil iCardanova závěsu, aby zabránil kroucení kyvadla.
Od roku1878 byl asistentem na Polytechnice vDelftu, kde pracoval pod Bosschou a kde v letech1881 a1882 přednášel. V roce1881 publikoval článekAllgemeene theorie der vloeistoffen (Obecná teorie kapalin), kde tuto teorii spojil s kinetickou teorií kapalin využitímvan der Waalsova zákona korespondujících stavů z pohledu mechaniky. Tuto práci lze považovat za začátek jeho celoživotního zkoumání vlastností hmoty za nízkýchteplot. Ve svém inauguračním projevu na téma Význam kvantitativního výzkumu ve fyzice použil své oblíbené motto „Door meten tot weten“ (měřením k poznání) a ocenil význam experimentu, který ho provázel celou jeho vědeckou kariérou.
van der Waals a Heike Kamerlingh Onnes u zkapalňovače helia
V roce 1882 byl jmenován profesorem experimentální fyziky nauniverzitě v Leidenu jako nástupce P. L. Rijkeho. Následně reorganizoval tamní fyzikální laboratoř (nyní známou jako laboratoř Kamerlingha Onnese) tak, aby vyhovovala jeho výzkumu založenému převážně na teoriích jeho dvou krajanů J. D. van der Waalse aH. A. Lorentze. Jeho cílem bylo vytvořit kryogenickou laboratoř, která by byla schopna ověřit van der Waalsův zákon korespondujících stavů ve velkém rozmezí teplot. Jeho snaha o dosažení co nejnižší teploty vyvrcholila v roce1908 zkapalněnímhelia.[3] Ochlazením helia pod 0,9 K se dostal nejníže k absolutní nule. S oblibou říkával, že nejchladnější místo na světě je v Leidenu. Za výzkum v oblasti nízkých teplot dostal v roce1913Nobelovu cenu za fyziku.[2]
Již ve 30 letech byl Kamerlingh Onnes jmenován členemKrálovské akademie věd vAmsterdamu. Byl jedním ze zakladatelů Association (nyní Institut) du Froid.[5]
Jeho nejoblíbenější rekreací byl rodinný život a pomáhání, těm kdo to potřebovali. Ačkoliv jeho práce byla i jeho koníčkem, nestal se nikdy nabubřelým vědcem. Byl to muž s velkým šarmem,filantrop a byl velmi aktivní během a po1. světové válce ve vyhlazování politických rozdílů mezi vědci a v pomoci hladovějícím dětem. V roce1887 se oženil s Marií Adrianou Wilhelminou Elisabeth Bijleveld, která mu velmi pomáhala s těmito aktivitami a vytvořila mu dům známý pohostinností. Měl jednoho syna, Alberta, který se stal vysoce postaveným státním úředníkem v Haagu.
Kamerlingh Onnes měl křehké zdraví a po krátké nemoci zemřel 21. února 1926 v Leidenu.
"Kamerling" je sice formálně druhé křestní jméno, nikoli část příjmení, ale přesto bylo vždy v jeho rodině zvykem ho vypisovat. Mělo by se tedy zkracovat "H. Kamerling Onnes", nikoli "H. K. Onnes."
↑KNÍŽEK, Karel. Supravodivost a levitace.www.fzu.cz [online]. 2017-09-08 [cit. 2023-07-26].Dostupné online.
↑VANDELFT, Dirk. Facilitating Leiden’s Cold: The International Association of Refrigeration and the Internationalisation of Heike Kamerlingh Onnes’s Cryogenic Laboratory.Centaurus. 2007-12-12, roč. 49, čís. 3, s. 227–245.Dostupné online [cit. 2023-07-26].doi:10.1111/j.1600-0498.2007.00069.x. (anglicky)
