Friedrich Mandl (1933–1937) Gene Markey (1939–1941) John Loder (1943–1947) Teddy Stauffer (1951–1952) W. Howard Lee (1953–1960) Lewis J. Boies (1963–1965)
Narodila se ve Vídni do zámožné židovské rodiny. Otec Emil Kiesler (1876–1935) byl ředitelem banky, matka Gertrude, rozená Lichtwitzová (1894–1977) pocházela z budapešťské aristokratické rodiny a byla koncertní pianistkou. Předkové matky pocházeli zMoravy.[2][3][4] Hedwig dostala velmi dobré vzdělání, učila se na klavír, chodila do baletu, mluvila třemi jazyky. Přitom se u ní projevovalo i technické nadání. Po skončení střední školy se zapsala na studium herectví na školeMaxe Reinhardta vBerlíně. Po několika krátkých filmech byla oslovena do hlavní roleMachatého filmuExtase, který se pro její kariéru stal přelomovým. Krátce po natočení filmu se Hedwig provdala.
Prvním manželem byl o třináct let starší německý průmyslník a zbrojařský magnát Friedrich Mandl. Byl chorobně žárlivý, často tropil scény a dal svoji manželku neustále střežit. Snažil se z celého světa skoupit všechny kopie Machatého filmuExtase. Hedy se toužila ze svého zajetí dostat. Nakonec v převlečení za služku a s bohatou kolekcí šperků vycestovala do Francie a v r. 1937 se nechala na dálku rozvést.[2][3] Ve třiadvaceti letech se vydala do USA. Byla hvězdou první velikosti, ale opravdového úspěchu dosáhla pouze ve filmuSamson a Dalila z roku 1949. Podle její tváře byla vytvořenaSněhurka v kresleném filmuWalta Disneyho, byla předlohou proKočičí ženu.[2]
Během svého života byla Hedy Lamarrová šestkrát vdaná a kromě toho prožila mnoho mileneckých vztahů. Se třetím manželem, hercem Johnem Loderem, měla dceru Denise a syna Anthonyho. Se druhým manželem adoptovali syna Jamese, kterého však ve dvanácti letech dala na vychování jiné rodině.[2] Se svým pátým manželem W. Howardem Lee se přestěhovala do Texasu a stala se opět ženou v domácnosti. S jeho finanční podporou vybudovala horskou chatu po vzoru Alpských chat v Rakousku v americkém střediskuAspen v Coloradu. Po rozvodu o vše přišla a byla nucena se vzdát i této nemovitosti.
Hedy Lamarrová byla velmi inteligentní žena se zájmem otechniku. Vedle své herecké kariéry se věnovala řešení různých technických problémů a je autorkou několika vynálezů. S podporou svého bohatého přítele, majitele letecké továrnyHowarda Hughese, navrhla lepší konstrukci křídel letadel. Vylepšila světelné semafory, vymyslela rozpustné šumivé tabletyCoca-Coly, svítící obojky pro psy nebo také krabici, z níž se dají postupně vytahovat papírové kapesníky. Jejím největším a nejznámějším vynálezem byl v roce 1941 systém pro tajnou komunikaci, princip tzv.rozprostřeného spektra s přeskakováním kmitočtů (anglickyFrequency Hopping Spread Spectrum; FHSS).[2] V průběhu2. světové války také kromě vynálezů pomáhala propagovatválečné dluhopisy americké armády.
V roce1998 použila softwarová společnostCorel na obal a propagaci svého grafického programu Corel DRAW 8 překreslenou fotografii Hedy Lamarrové, ale bez svolení. Z následného soudního sporu si Lamarrová odnesla 200 000 dolarů.
Filmovat začala už v šestnácti letech ve filmových studiích ve Vídni, kde během dvou let natočila čtyři filmy, převážně epizodní role. V roce 1932 ji obsadil český režisérGustav Machatý do filmuExtase, který svými erotickými scénami vyvolal senzaci a přinesl Hedwig světovou slávu.[2][3][5] V tomto progresivním a stylově vyhraněném filmu hrála několik minut nahá, a rovněž poprvé inscenovala ve filmu ženskýorgasmus.[6] To byl pro tehdejší společnost takový šok, že film odsoudil mj. papežPius XII. aAdolf Hitler ho dokonce zakázal. Ve většině kopií (amerických i evropských) byly vybrané scény s nahou herečkou vystřiženy.
Vzhledem ke svému židovskému původu se rozhodla v roce 1937 uprchnout, nejprve do Londýna, později do USA. ProducentLouis B. Mayer se v té době snažil najmout všechny herce, kteří prchali z nacistického Německa a oslovil také Hedy Lamarrovou (tehdy ještě Hedy Kiesler). Mayer jako tehdejší šéf filmové společnostiMetro-Goldwyn-Mayer (MGM) měl o angažmá zájem. Nabídl jí týdenní gáži 125 dolarů, kterou odmítla. Na lodi po cestě do USA okouzlila Mayera natolik, že jí nabídl gáži 600 dolarů a smlouvu na sedm let. Vymyslel pro ni také nové umělecké jménoHedy Lamarr a angažoval ji do několika filmů.[2] Prvním filmem, který natočila v Hollywoodu pro studio MGM, byl snímekAlžír (1938). Později hrála v několika dramatech, nicméně dostávala role i v podřadných filmech, jako byl snímekWhite Cargo (1942). Po válce opustila studio MGM a natočila několik ambiciózních dramat, jakoZáhadná žena (1946) aDishonored Lady (1947). Obrat v kariéře nastal poté, co ji oslovil režisér a producentCecil B. de Mille pro připravovaný velkofilmSamson a Dalila.
Ve snímkuSamson a Dalila (1949) dostala roli svůdkyně, ale ta byla jenom posledním vzepětím před definitivním úpadkem. Z pohledu její kariéry byl film natočený podle biblických námětů trhákem, další nabídku legendárního režiséra a producentaCecila B. de Milla však Hedy Lamarrová odmítla. Film byl oceněn dvěmaOscary, za výpravu a kostýmy, a byl nominován v dalších třech kategoriích: kamera, speciální efekty, hudba. V roce 1954 se Lamarr rozhodla realizovat epický historický film, se kterým chtěla zopakovat úspěchSamsona a Dalily. V Itálii začala pracovat na produkci filmuEternal Feminas společně sGeorgem Ulmerem. Ten od projektu odstoupil, scénář byl upraven a dokončen pod názvemL'amante di Paride (Loves of Three Queens). Lamarr ve filmu hraje trojroli tří královen, které podlehnou vábení lásky a obětují se pro ni. Snímek byl komerčním propadákem a znamenal téměř definitivní konec kariéry. Svou filmovou kariéru ukončila v roce 1958.[3]
Její manžel Friedrich Mandl ve svém domě hostil četné významné armádní důstojníky a zbrojní odborníky, kteří otevřeně diskutovali o různých vojenských problémech. V té době právě zkoušeli nový systém dálkového řízení torpéd pomocí rádiových signálů. Problémem byla ochrana signálů proti odposlechu a rušení. Jako hostitelka byla přítomna u těchto rozhovorů mladá Mandlova žena. Nikdo nepředpokládal, že by mladá kráska mohla mít o odborné řeči zájem nebo jim rozumět. To byl velký omyl, mladá paní o problém zájem měla a později přišla s vlastním vynálezem. Pokud se bude nosná frekvence signálů nepravidelně v krátkých intervalech měnit, nebude odposlech možný. Musela být ještě vyřešena synchronizace ladění vysílače a přijímače.[2]
V letech 1923–1925George Antheil pro filmMechanický balet složil hudbu pro 16 mechanických klavírů (pianol), které měly hrát synchronně. Ve spolupráci s Hedy Lamarrovou v roce 1940 tento princip oprášil a spolu dospěli k představě radiotechnické přenosové cesty, u níž by se synchronně, pomocí děrné pásky, přelaďoval jak vysílač, tak přijímač. Postup, kdy při přenosu informací se vysílač a přijímač synchronně přelaďují na další a další frekvence a který je znám pod zkratkouFHSS (Frequency-hopping-spread-spectrum), tedy zvláštní druh modulace odolné proti odposlechu, si Antheil a Lamarrová nechali patentovat v roce 1942, přičemž svůj vynález dali bezplatně k dispoziciamerickému námořnictvu. Podle jejich představ se měl používat k navádění řiditelných torpéd.[7][3]
Americké námořnictvo ale během války vynález obou umělců nevyužila a teprve v roce 1959, když vypršela patentová práva, se myšlenky ujala americká elektrotechnická firma Sylvania Electronic Systems Division a v přísném utajení, neboť se jednalo o vojenský projekt, vyvinula sdělovací systém s přeladitelnou nosnou frekvencí. Pochopitelně již nebyl řízen děrnou páskou, ale využívaltranzistorové obvody. Poprvé byl „bojově“ nasazen zakaribské krize v roce 1962 a uvolněn pro civilní použití až v polovině 80. let. Právě včas, aby se mohl podílet na vzniku družicových komunikačních sítí (satelitních telefonů). Dnes se systémy FHSS široce používají a tvoří nedílnou součást IT (sítí Wi-Fi a systémůBluetooth). Tento přenos nalezneme uGPS satelitů,satelitní televize a vsítích mobilních telefonů.[2][3] Za svůj vynález nikdy nedostali ani cent. Nicméně hollywoodská filmová hvězda se alespoň dočkala morální satisfakce. V roce 1997 bylo Hedy Lamarrové, snad jako jediné herečce v historii, uděleno v USA čestné uznání za zásluhy o rozvoj elektrotechniky.[2][5]
Po posledním rozvodu v roce 1965 se stáhla do ústraní a žila až do konce života sama naFloridě. Těžce snášela postupnou ztrátu své bývalé krásy, trpěla depresemi, ztrácela zrak. V průběhu šedesátých let Lamarrová propadla drogové závislosti a snažila se uchovat si svou mladistvou krásu pomocí série plastik. Pozdější plastiky její vzhled spíše zhoršily, Lamarrová se stáhla z veřejného dění a žila skromným a uzavřeným životem. Odloučila se také od svých dvou dětí. Hedy Lamarrová zemřela ve spánku v roce 2000 v 85 letech. Syn Anthony na její přání nechal rozptýlit její popel na centrálním hřbitově ve Vídni.[3][5]
V roce 2008 byla v jednom z newyorských divadel uvedena hraFrequency Hopping založená na příběhu Lamarrové a Antheila. Hru napsala a nastudovala Elyse Singer a scénář získal cenu za nejlepší novou hru o vědě a technice v rámci projektu STAGE podporujícího spolupráci mezi umělci a vědci.
V roce 2016 byla Lamarrová ztvárněna ve dvou představeních pro jednoho herce na newyorské scéně:HEDY! The Life and Inventions of Hedy Lamarr aStand Still and Look Stupid: The Life Story of Hedy Lamarr.
↑abcdefghijKUNCOVÁ, Monika. Hedy Lamarrová: Sněhurka, které to pálilo.Právo-Magazín. 2019-10-19, s. 32–35.
↑abcdefg Femme fatale Hedy Lamarr: Vynálezkyně a sexbomba, která se nebála svléknout před kamerou.Reflex.cz [online]. [cit. 2019-10-25].Dostupné online.
↑ROBERTSON, Patrick.Film Facts. New York: Billboard Books, 2001.Dostupné online. S. 66.
↑STRÁNSKÝ, Petr.Historie Wi-Fi: od FHSS k bezdrátu [online]. Svět hardware, 2009-10-02 [cit. 2018-12-04].Dostupné online.
↑ Lady Bluetooth. Hedy Lamarr | Jüdisches Museum Wien.www.jmw.at [online]. [cit. 2019-11-30].Dostupné online.
↑Kalliope Austria, Frauen in Gesellschaft, Kultur und Wissenschaft | Nicht nur Musen [online]. Bundesministeriums für europäische und internationale Angelegenheiten [cit. 2023-08-14].Dostupné online. (německy)
↑ Tomáš Loužný: Extáze.www.meetfactory.cz [online]. [cit. 2023-08-14].Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 2023-08-14.
.png)
_02.png)
.jpg)
