Hebrejské jméno je takovéjméno, které má původ zhebrejštiny. Hebrejská jména jsou často používána lidmi žijícími vžidovském nebokřesťanském světě, ale řada z nich byla adaptována pro potřeby arabštiny vislámském světě, což se týká především biblických jmen uvedených vKoránu.
Ne všechna hebrejská jména jsou čistě hebrejská v původu. Některá jména mohou být vypůjčena z jiných jazyků od časůstarověku, např. zegyptštiny,aramejštiny neboperštiny.
Jména, která dnes označujeme jako „hebrejská“, pochází většinou zTanachu, křesťanům známého jakoStarý zákon.
Hodně z těchto jmen vychází z hebrejských frází a výrazů, které jim propůjčují zvláštní význam nebo z jedinečných okolnosti narození toho, kdo jméno ponese. Příklad jména s osobním významem je יהודהJuda (Jehuda „ten který vzdává díky“), אברהםAbrahám (Avraham) – „otec mnohých národů“. Příklad jména označující okolnosti porodu je ראובןReuben (Re'uven), což znamená „Hleďte, syn“ nebo בנימיןBenjamín (z původníhoBen Jamin – „syn zdaru“ (dosl. „syn pravice“) jako opak a slovní hříčka kBen Oni („syn mého zmaru“)). Někdy je význam kombinován a jméno tak charakterizuje jak událost, tak i charakter – יעקבJákob – (Ja'akov – „ten, kdo se drží za patu“ ale i „úskočný“). Řada jmen nemusí mít ani jeden z těchto významů, příkladem je asi nejznámější hebrejské jméno דודDavid, které znamená „milovaný“, „miláček“.
Řada hebrejských jmen je označována jako vyznavačská – mají náboženský podtext. Ten se vyznačuje tzv. teoforními příponami nebo předponami. Jméno tohoto typu signalizuje, že jeho nositel je vyznavačem určitého kultu. V Bibli je zaznamenáno několik jmen pohanských králů, jež jsou vyznavačská ve vztahu k božstvu, které vyznávali – např.Meríb-baal,Jezábel (vyznavačská jména božstvaBa'al) neboHadad-ezer (dosl. „Hadad pomůže“, vyznavačské jméno starosemitského boha Hadada). V izraelském a posléze židovském prostředí se oddanost kBohu je často naznačována přidáváním předpon a přípon אל-el (Bůh) nebo יה Jah (Hospodin).
Tato jména patří k nejznámějším a také nejpopulárnějším biblickým jménům – např. מיכאלMichael, גבריאלGabriel, אליEli, případně ישׁעיהו (Ješajahu –Izajáš), צדקיהו (Cidkijahu –Sidkijáš) ירמיהו (Jirmejahu –Jeremjáš). Rovněž i zde může dojít ke kombinacím – např. אליהוElijáš (Elijahu).
V nežidovském světě se používají tvary vzniklé při překladechBible do evropských jazyků, zejménařečtiny, kde je teoforní koncovka -ja(hu) nahrazena -ιας (-ias), a tvoří jména jako Τωβιας (Tobiáš) a Ιερεμίας (Jeremiáš).
Mezi nejznámější jména babylónského původu patří velmi oblíbená jména אסתרEster (pravděpodobně od jména bohyněIštar) a מרדכיMordechaj (pravděpodobně od jména bohaMarduka). Židovská tradice samozřejmě uvádí jiný pramen, podle kterého jsou jména buď hebrejská (Ester od סתר – skrýt) nebo aramejská (Mordechaj od souslovíMarej dachej – vonné koření). Řadu jmen perského původu nacházíme ve jménech andělů a démonů (Ašmodaj, Šemchazaj) nebo v dobách předislámských (Bustanaj)
Na konci období prvního Chrámu bylo judské království zničeno a jeho obyvatele byli vzati do zajetí doBabylónu. Zde přestali používathebrejštinu jako běžný dorozumívací jazyk a začali používataramejštinu. Aramejština se udržela jakolingua franca Blízkého východu až do nástupu arabštiny v 7. stol. Je také jazykem, kterým jsou zapsané některé biblické pasáže z knihDaniel aEzdráš a je jazykemGemary. Jména, která v této literatuře nacházíme, jsou vesměs arameizované varianty původních hebrejských jmen („Danijel“ místoDani'el,Šešbacar,Zerubavel, Rava, Zejra apod.
Bezesporu nejznámějším takovým jménem je משהMoše,Mojžíš. Židovská tradice toto jméno vykládá jako hebrejské s významem „vytahující“ nebo „vytažený“, ale většina badatelů se domnívá, že se jedná o tradiční součást egyptských teoforních jmen, kterou můžeme najít například ve jménechThutmose neboRamesse. Mezi zvláštní případy patří i jméno Pinchas (Pinkas), které je dnes jedním z populárních hebrejských jmen, ačkoli jeho základ je pravděpodobně rovněž egyptský s významem „Núbijec“, „černoch“.
Helenizace východního středomoří způsobila, že mnoho hebrejských jmen bylo přizpůsobeno řečtině. To se týká i biblických jmen, jejichž řecká podoba byla zafixována vSeptuagintě.
Mnoho jmen vNovém zákoně je hebrejského nebo aramejského původu, ale byla též přejata dořečtiny, jako např. jména ἸησοῦςIésús –Ježíš (původně z ישׁוע Ješua'), ἸωάννηςIoannés –Jan (původně יוחנן Jochanan) nebo ἌνναAnna (původně חנה Chana).
Mnoho hebrejských jmen bylo přizpůsobeno do latiny, ale většinou přes řečtinu, např.Marie (z řeckého Μαριαμ Mariam, původně z hebrejského מרים Mirjam).
Některé arabské kmeny, které konvertovaly k judaismu, předtím než přešly k islámu, používaly hebrejská jména v arabských tvarech (např.Salam –Šalom – mír, což bylo jméno, které užívali výhradně Židé). Se vzestupem islámu a ustanovení arabskéhoKalifátu se stalaarabština hlavním dorozumívacím jazykem Blízkého východu a severní Afriky. Řada hebrejských jmen, která nacházíme v Koránu, přešla do arabštiny z řečtiny, některá mají ovšem vlastní tvar, což svědčí o jejich vysokém stáří a pravděpodobně i určitém starosemitském základě.
Některá hebrejsko-arabská jména jsou:
| Židovský život | ||
|---|---|---|
| Narození |   | |
| Dospívání | ||
| Každodenní život | ||
| Manželství | ||
| Náboženský život | ||
| Náboženské předměty | ||
| Smrt | ||