Movatterモバイル変換


[0]ホーム

URL:


Přeskočit na obsah
WikipedieWikipedie: Otevřená encyklopedie
Hledání

Harry S. Truman

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Na tento článek jepřesměrováno heslo Harry Truman. Tento článek je o americkém prezidentovi. O obyvateli horské chaty podMount St. Helens pojednává článekHarry R. Truman.
Harry S. Truman
33. prezident Spojených států amerických
Ve funkci:
12. dubna1945 – 20. ledna1953
Viceprezidentúřad neobsazen (1945–1949)
Alben William Barkley (1949–1953)
PředchůdceFranklin Delano Roosevelt
NástupceDwight D. Eisenhower
34. viceprezident Spojených států amerických
Ve funkci:
20. ledna1945 – 12. dubna1945
PrezidentFranklin Delano Roosevelt
PředchůdceHenry A. Wallace
NástupceAlben William Barkley
SenátorSenátu USA
za státMissouri
Ve funkci:
3. ledna1935 – 17. ledna1945
PředchůdceRoscoe C. Patterson
NástupceFrank P. Briggs
Stranická příslušnost
ČlenstvíDemokrat

Narození8. května1884
Lamar,Missouri
Úmrtí26. prosince1972 (ve věku 88 let)
Kansas City,Missouri
Příčina úmrtísyndrom multiorgánové dysfunkce azápal plic
Místo pohřbeníHarry S. Truman Presidential Library and Museum
ChoťBess Trumanová
RodičeJohn Anderson Truman aMartha Ellen Young Truman
DětiMargaret Trumanová
PříbuzníClifton Truman Daniel[1],William Wallace Daniel[1],Harrison Gates Daniel[1] aThomas Washington Daniel[1] (vnoučata)
Alma materUniversity of Missouri–Kansas City
William Chrisman High School
Profesepolitik,soudce,byznysmen,důstojník a autor deníků
Náboženstvíbaptisté
OceněníZlatá medaile Kongresu
Medaile Rezervy ozbrojených sil
medaile Za vítězství ve druhé světové válce
PodpisHarry S. Truman, podpis
CommonsHarry S. Truman
Seznam děl:SKČR |Knihovny.cz
Některá data mohou pocházet zdatové položky.

Harry S. Truman (8. května1884Lamar,Missouri26. prosince1972Kansas City, Missouri) byl 34. viceprezidentem a 33. prezidentemSpojených států amerických v letech 1945–1953. Do úřadu nastoupil v dubnu 1945 po smrtiFranklina D. Roosevelta.

V době, kdy zastával prezidentský úřad, došlo k množství zásadních událostí. Těsně po jeho nástupu byla v srpnu 1945 naHirošimu svržena prvníatomová bomba, v letech 1945–1947 začalastudená válka a byl to on, kdoTrumanovou doktrínou vytyčil základní postojUSA vůči rozpínáníkomunismu.USA se aktivně podílely na hospodářské obnově EvropyMarshallovým plánem a zároveň z Evropy stahovaly své jednotky. V roce 1945 vzniklaOrganizace spojených národů, jejíž byly Spojené státy zakládajícím členem. V letech 1947–1955 prošla země obdobím panického strachu z komunismu, období tzv.Red Scare (Rudý strach). V roce 1950 se USA na základě jeho iniciativy aktivně zapojily dokorejské války.

Truman pocházel ze střední vrstvy a v mládí prošel na rozdíl od F. D. Roosevelta strázněmi běžného Američana. Po celou kariéru si uchoval lidovou image a přes počáteční nedůvěru v jeho schopnosti (tisk ho nazýval „malým mužem z Missouri“) si dokázal získat respekt a pověst silného a rozhodného státníka.[chybí zdroj] Byla pro něj, ať již na postu soudce nebo prezidenta, typická také velká píle a zodpovědnost, kterou vůči své práci pociťoval.[chybí zdroj]

„The Buck stops here“

[editovat |editovat zdroj]

Známý nápis, který stál na stole v jeho pracovně, se vztahuje k tradičnímu americkému rčení „pass the buck“ ve smyslu převést na někoho dalšího zodpovědnost. Nápis tedy svým významem odkazuje na nejvyšší zodpovědnost, kterou má prezident ve svém úřadu a kterou si velmi silně uvědomoval.

Střední iniciála S.

[editovat |editovat zdroj]

Neměl střední jméno, ale pouze středníiniciálu. V jižních státech toto byla běžná praxe. On sám se vyjádřil, že S. má býtkompromisem mezi jmény jeho dědů: Andersonem Shippem Trumanem a Solomonem Youngem. Určitou dobu existovalakontroverze, zdali je vhodné užívat S s tečkou či bez tečky, kterou asi jako vtip začal on sám, když v roce 1962 řekl jednomu reportérovi, že S je jméno a ne zkratka. Sám ovšem v podpisu používal variantu s tečkou, a ta je dnes považována za závaznou.

Dětství a mládí

[editovat |editovat zdroj]
Třináctiletý Truman

Narodil se 8. května 1884 vLamaru ve státěMissouri jako nejstarší dítě Johna Andersona Trumana a Marthy Elleny Young Trumanové. K němu brzy přibyl mladší bratr John Vivian (1886–1965) a později i sestra Mary Jane Truman (1889–1978). V šesti letech se jejich rodina přestěhovala doIndependence, také v Missouri, a zde strávil hlavní formativní léta svého mládí. V roce 1901 ukončil střední školu (byl posledním prezidentem, který nezískal univerzitní vzdělání) a prošel několika úřednickými zaměstnáními, než se konečně rozhodl stát farmářem. V letech 1906–1916 tedy nepříliš úspěšně farmařil.

Truman v armádě

Po vstupuUSA do války dobrovolně narukoval doNárodní gardy a byl odvelen jakodůstojník doFrancie. Již v době výcviku ve Fort Sill, blízkoLawtonu vOklahomě, vedl táborovou kantýnu, což mu umožnilo se setkat s některými lidmi, kteří později ovlivnili jeho politickoukariéru. Jedním z nich byl i Thomas Joseph (T.J.) Pendergast, politik zKansas City.

Po konci války se vrátil do Independence, kde se 28. června 1919 oženil s Bess Wallacovou. S ní měl jednu dceru, Margareth (narozena 24. února 1924). V té době také začalpodnikat – otevřel siobchod s oblečením Truman & Jacobson (Jacobson byl jeho přítel z válečné doby ve Francii) v Kansas City. V roce 1922 ovšem zkrachoval poté, co natrhu došlo ke snížení výkupní cenypšenice, v jehož důsledku ztratil většinuzákazníků. Na počátku 20. let se také pokusil v Kansas City studovat práva na dnešní Missourské univerzitě, ale po dvou letech školu opustil.

Začátek politické kariéry

[editovat |editovat zdroj]

V roce 1922 byl za pomoci Toma Pendergasta zvolen soudcem krajskéhosoudu ve volebním okrsku Jackson vMissouri, což byla funkceadministrativní, nejustiční (tu by zastávat nemohl). Přestože byl v roce 1924 ve volbách poražen, získal svou funkci zpět v roce 1926 a znovu byl zvolen i v roce 1930.

V roce 1934 byl vybránklanem Pendergastů, aby se ucházel o senátní křeslo zastát Missouri. Kandidoval jako stoupenecNew Dealu a prezidentaFranklina D. Roosevelta a byl zvolen. Jakosenátor takřka bezvýhradně podporoval Roosevelta a stal se oblíbeným členem senátního klubu, jednou byl i zvolen jedním z nejlépe oblékaných senátorů.

Stal se velmipopulárním, když jeho komise (oficiálněSenate Special Committee to Investigate the National Defense Program) vyvolalaskandál odhalením plýtvání ve vojenských složkách, způsobenýmpodvody a špatnýmmanagementem. Mimo jiné v roce 1943 vedl tuto komisi při vyšetřování problémů v produkci motorůWright R-3350, které byly potřeba pro sériovou výrobu nových strategických bombardérůB-29.[2] Jeho kritika plýtvání a obhajoba návrhů našetření z něj udělala jednoho z nejoblíbenějších politiků, což vedlo v roce 1944 k jeho výběru na funkci Rooseveltova viceprezidenta. Brzy po nástupu do úřadu dne 12. dubna 1945 Roosevelt zemřel.

První prezidentské období 1945–1949

[editovat |editovat zdroj]

Podstatné politické a osobní rozhodnutí

[editovat |editovat zdroj]
Vláda Harryho Trumana
ÚřadOsobaObdobí služby
PrezidentHarry S. Truman1945–1953
Viceprezidentžádný1945–1949
Alben W. Barkley1949–1953
Ministr zahraničíEdward R. Stettinius, Jr.1945–1945
James F. Byrnes1945–1947
George C. Marshall1947–1949
Dean G. Acheson1949–1953
Ministr financíHenry Morgenthau, Jr.1945–1945
Fred M. Vinson1945–1946
John W. Snyder1946–1953
Ministr válkyHenry L. Stimson1945–1945
Robert P. Patterson1945–1947
Kenneth C. Royall1947–1947
Ministr obranyJames V. Forrestal1947–1949
Louis A. Johnson1949–1950
George C. Marshall1950–1951
Robert A. Lovett1951–1953
Ministr spravedlnostiFrancis Biddle1945–
Tom C. Clark1945–1949
J. Howard McGrath1949–1952
James P. McGranery1952–1953
Ministr poštFrank C. Walker1945–
Robert E. Hannegan1945–1947
Jesse M. Donaldson1947–1953
Ministr námořnictvaJames V. Forrestal1945–1947
Ministr vnitraHarold L. Ickes1945–1946
Julius A. Krug1946–1949
Oscar L. Chapman1949–1953
Ministr zemědělstvíClaude R. Wickard1945–
Clinton P. Anderson1945–1948
Charles F. Brannan1948–1953
Ministr obchoduHenry A. Wallace1945–1946
W. Averell Harriman1946–1948
Charles W. Sawyer1948–1953
Ministr práceFrances Perkins1945–
Lewis B. Schwellenbach1945–1948
Maurice J. Tobin1948–1953

Po uvedení do úřadu byl průběžně informován o existenci tříjaderných bomb, jednéuranové a dvouplutoniových. Byl zpraven o výsledku prvního výbuchu jedné z plutoniových bomb ze dne 16. července 1945 ráno. Následným vývojem války sJaponskem se musel, jako prezident USA a jako člověk, rozhodnout o jejich použití (6. srpen 1945Hirošima a 9. srpen 1945Nagasaki). Totéž rozhodnutí musel učinit i v okamžikukorejské války a to v rámci Mandžuska. Povolil generálu MacArthurovi použití jaderné zbraně, avšak jen za přesně definovaných okolností (start nepřátelských letadel apod.), což se nestalo. Z tohoto pohledu je jediný státník na světě, který třikrát kladně rozhodl o použitízbraně hromadného ničení.

Vztah k Sovětskému svazu

[editovat |editovat zdroj]
Attlee, Truman aStalin v Postupimi červenci 1945

Hlavní sférou jeho zájmu se po nástupu do úřadu musela stát zahraniční politika. Jeho pozice nebyla jednoduchá, protože dosud se jako senátor i jako viceprezident zabýval hlavně vnitřní politikou.[3] Roosevelt navíc neměl potřebu s ním projednávat věci týkající se zahraniční politiky. Hned na začátku musel projít množství dokumentů, zjistit mnohé úplně nové skutečnosti (jaltská dohoda ohledně podmínek vstupu SSSR do války s Japonskem) a zároveň pracovat s lidmi, které vybral Roosevelt a kteří stejně jako on věřili v politiku ústupků vůči SSSR (např. státní tajemníkJames F. Byrnes). Na straně spolupráce se SSSR za v podstatě jakoukoli cenu byla i většina dobového americkéhotisku a co hůře, i veřejnost (Gallupův průzkum v srpnu 1945 zjistil, že 54 % veřejnosti věří v dobrou spolupráci se Sovětským svazem).

Pro období jeho začátků je typické, že vůbec poprvé se začalo naslouchat odborníkům na sovětskou politiku nebo historii. Příkladem může být přijetí a obecné uznání pravdivostiKennanovadlouhého telegramu (jednalo se o telegram o 8 tisících slovech poslaný z Moskvy), který analyzoval na pozadí hlubokých znalostí sovětské reality a historieStalinův projev z února 1946.

V počátcích svého působení v úřadu prezidenta USA navázal na Rooseveltovu zahraničně-politickou linii, ale velice brzy (již nakonferenci v Postupimi) si uvědomil, že ve vztahu k SSSR se jedná o jednoproudou silnici, kde sovětský partner na spojenecké ústupky nereaguje stejnou mincí. Nicméně byl stejně jako nový britský ministerský předsedaAttlee diplomatickým nováčkem, a proto se Sovětům na konferenci podařilo dosáhnout v podstatě všeho, co žádali.

Během let 1945–1946 se Trumanův postoj vůči Sovětskému svazu změnil a to se odrazilo v návrhuMarshallova plánu, který sice nabízel hospodářskou pomoc i Sovětskému svazu, ale nikdo nevěřil ve Stalinovo přijetí (generálMarshall nahradilJamese Byrnse v pozici státního tajemníka). Marshallův plán měl vytvořit a opravdu pomohl vytvořit ekonomicky a tedy i politicky silnou Evropu, schopnou se postavit šířeníkomunismu. S podobným cílem byla deklarována 12. března 1947 v KongresuTrumanova doktrína: „Jsem přesvědčen, že politika USA musí podporovat svobodné národy, které odolávají pokusům o podrobení ozbrojenými menšinami nebo vnějším nátlakem, a jestliže ve své vůdcovské roli selžeme, můžeme ohrozitsvětový mír.“

Fiskální politika

[editovat |editovat zdroj]

Na konciII. světové války byly Spojené státy zatíženystátním dluhem ve výši 1050 mld. dolarů[4] (což bylo na úrovni více než 120 procentHDP země,[5] srovnatelné snad jen se stavem po konci občanské války). Během necelých osmi let ve své funkci se Trumanovi podařilo srazit tuto cifru na zhruba 72 procent.[6][5]

Vnitřní politika

[editovat |editovat zdroj]

V listopadu 1946 proběhly volby doKongresu arepublikánům se poprvé od 20. let podařilo získat většinu. VeSněmovně reprezentantů získali 55 křesel a několik křesel i vSenátu. Do sporu s Kongresem se dostal o rok později, kdy se pokusil zamezit snížení daní. Nakonec v roce 1948 došlo k mírnému snížení i přes jeho veto, ale dlouho netrvalo. V roce 1950 začalaválka v Koreji a bylo nutno ložit velké množství prostředků do armády, což vedlo k opětnému zvýšení daní.

Truman a otázka lidských práv

[editovat |editovat zdroj]

V roce 1946 byly u Moore's Ford Bridge ve Waltonském okrese ve státěGeorgiezlynčováni 2 mladí černoši a 2 černošky. Tato událost se stala podnětem k větší pozornosti v problematicelidských práv a ustanovení Trumanovy komise proobčanská práva. V roce 1947 Trumanova administrativa vydala zprávu „To secure these rights“, která obhajovala reformu zákonů týkajících se porušování lidských svobod a proti lynčování navrhovala vytvořit federální zákon. V roce 1948 pod jeho tlakem Kongres navrhl vytvoření řady federálních úřadů, které se měly věnovat např. odstranění překážek, které byly kladeny účasti černochů ve volbách, stejným zaměstnaneckým právům nebo odstranění zvláštních oddělení ve veřejné dopravě. Toto vyvolalo četnou kritiku z řad demokratů v jižanských státech, ale on odmítl uzavíratkompromisy a v červenci 1948 vydalExecutive Order 9981, který zrušilrasovou segreaci a zajišťoval rovnost zacházení s lidmi všech ras ve vojenských složkách a na jeho provedení založil zvláštní výbor.

Prezidentské volby v roce 1948 a Fair Deal

[editovat |editovat zdroj]

V roce 1948 se konaly nové prezidentské volby. Harry S. Truman se plně se identifikoval s demokraty a tradicíNew Dealu tím, že prosazoval zdravotní pojištění a zrušeníTaft-Hartleyho zákona (Taft-Hartley Act). V rámci svého vnitropolitického programu, který nazývalFair Deal, usiloval o plnou zaměstnanost, zvýšeníminimálních mezd,daňovou reformu, záruky farmářům a federální program rekonstrukce zchátralých čtvrtí chudiny. Během volební kampaně se všeobecně předpokládalo, že prohraje. Jeho aktivita během kampaně byla maximální a důležité bylo, že se mu podařilo získat podporu farmářů zeZápadu aStředozápadu. Tím dokázal k všeobecnému překvapení porazit hlavního protikandidátaThomase E. Deweyho. Demokraté také opět získali převahu i v obou komorách Kongresu.

Druhé prezidentské období 1949–1953

[editovat |editovat zdroj]
prezident Truman po zvolení do úřadu (0:25 min)

Vnitřní politika

[editovat |editovat zdroj]

Byl sice zvolen prezidentem, ale jeho postavení ve straně ani na politické scéně nebylo jednoduché. Byl tiskem neustále napadán kvůli mrhání peněz nasociální programy i pomoc cizím zemím. Brzy po svém zvolení představil svůj Fair Deal, ale program nebyl dobře přijat a prošla jenom menší část navrhovaných zákonů. V únoru 1950 republikánský senátor za státWisconsinJoseph McCarthy prohlásil, že má důkazy o komunistických agentech ve státních úřadech. Ne náhodou se toto obvinění objevilo několik měsíců po první zkoušce sovětské atomové bomby v září 1949, která přišla o pět let dříve, než očekávali američtí experti. McCarthy stál i za návrhem zákona, podle kterého mělo dojít k registraci všech komunistů a začal bezhlavě obviňovat i lidi na velmi vysokých postech, proti kterým neměl vlastně žádné důkazy (mccarthismus). Zákon, který omezoval občanské svobody a práva, považoval prezident Truman za nešťastný a jeho přijetí se bránil. Osobně se v obecné atmosféřepaniky a strachu postavil za některéobviněné. O McCarthym se vyjádřil, že „je nejlepší investicíKremlu ve Spojených státech“.

První berlínská krize

[editovat |editovat zdroj]
Podrobnější informace naleznete v článku Berlínská blokáda.

Zkouškou spojenecké pevnosti se ukázala prvníblokáda Berlína od června 1948 do května 1949, kde Truman od počátku zastával pevné stanovisko neustoupit sovětským požadavkům – a to i přes francouzsko-britské snahy i snahy amerických generálů o ústupky vůči Sovětům. Byl přesvědčen, že kdyby spojenci odešli z Berlína, „ztratili by vše, zač bojovali“. Truman také nařídil, aby byly doNěmecka přesunuty dvě eskadryB-29, které byly odHirošimy a Nagasaki v obecném povědomí známé jako atomové bombardéry. (Bomby ale zůstaly v USA, přítomnost bombardérů měla sloužit jako hrozba připravenosti použít nejsilnější zbraň.)

Korejská válka

[editovat |editovat zdroj]
Podrobnější informace naleznete v článku Korejská válka.

V červnu 1950severokorejská armáda napadlaJižní Koreu. OSN reagovala vysláním vojenských sil (s většinovým podílem americké armády), vedením byl pověřen veřejností velmi oblíbený generálDouglas MacArthur, jehož popularita ještě vzrostla odvážným a vpravdě geniálním strategickým tahem – vyloděním vojsk uInčchonu v září 1950, kterým odřízl část severokorejské armády a umožnil vítězství v počáteční fázi války. MacArthur se s Trumanem dostal do sporu ohledně užití atomové bomby v Koreji, o které se silně zasazoval. Spor vyostřila i MacArthurova snaha po intervenci čínských jednotek přenést válečné operace i do samotnéČíny. Truman nesouhlasil, protože si uvědomoval fatálnost tohoto kroku, a vydal rozkaz, aby vojenští velitelé nevystupovali před médii na vlastní pěst. Tento příkaz MacArthur ignoroval, když v březnu 1951 vydal deklaraci, kde jménem Spojených států hrozilPekingu rozšířením operací do čínského vnitrozemí. Vyostřená roztržka skončila odvoláním MacArthura z pozice velitele vojenských akcí v Koreji a jeho nahrazenímgenerálem Ridgwayem. Toto řešení Trumanověpopularitě také nepomohlo (oproti zahraniční reakci, kde jeho rozhodnutí spojenci schválili) a klesala nadále, když se válka v Koreji přestala vyvíjet podle obecného očekávání.

Vztah k Izraeli

[editovat |editovat zdroj]

Truman byl stoupencemsionistického hnutí již v roce1939 a stal se klíčovou postavou při vznikuizraelského státu vPalestině. Jeho vlivem došla v roce 1947 OSN k rozhodnutí vytvořit v Palestině dva státy. Když se z Palestiny začaly stahovat britské jednotky a arabské státy naopak začaly umísťovat své blízko hranic, dostal se Truman do sporu se státními úřady o dalším postupu. Nakonec Truman uznalexistenci Izraele pouhých 11 minut poté, co byl vyhlášen.

Přestavba Bílého domu

[editovat |editovat zdroj]

Během výkonu své funkce, na rozdíl od ostatních prezidentů, Truman vBílém domě strávil minimum času. Již v roce 1945 se ukázalo, že Bílému domu bezprostředně hrozí zhroucení kvůli stavu zdiva a základů (tyto problémy se mohly datovat již od války v roce 1812, kdy budova vyhořela). Bílý dům se začal systematicky přestavovat, přibyla i notoricky známá část z fotografií – tzv. Trumanův balkón. Truman s rodinou zatím žil v Blair House veWashingtonu. Během rekonstrukce strávil nějaký čas i v Little Torch Key veFlorida Key.

Exprezident Truman

[editovat |editovat zdroj]

V roce 1951 Kongres ratifikoval 22. doplněkústavy, který nedovoloval prezidentům více než dvě volební období. Tato novela se nevztahovala na Trumana, protože byl v době schválení prezidentem, ale ten se stáhnul z volební kampaně poté, co v primárkách vNew Hampshiru ztratil hlasy ve prospěchEstese Kefauvera.

V roce 1953 se Truman vrátil doIndependence, hodně psal (mimo jiné své paměti), přednášel a sbíral soukromé dary na vytvoření prezidentské knihovny, kterou poté daroval vládě (tato praxe byla převzata i jeho následovníky). Bylo také Trumanovou zásluhou, že nadále nejen členové Kongresu a federálních soudů, ale i členové ostatních federálních úřadů pobírali federální důchody.

V roce 1956 se svou ženou vyrazil na výlet doEvropy a stal se všude, kam přijel, senzací. VeVelké Británii získal čestný titulOxfordské univerzity. Naposledy se setkal se svým přítelemWinstonem Churchillem a po návratu domů podpořil demokratického kandidátaAdlaie Stevensona během volební kampaně do prezidentského úřadu.

V roce 1964 upadl v koupelně a fyzicky se z následků nikdy plně nevzpamatoval. 5. prosince 1972 byl přijat do nemocnice vKansas City pro srdeční slabost, špatnou funkci ledvin a zažívací problémy. Zemřel 26. prosince 1972 v 7:50 ráno ve věku 88 let. Byl pohřben u Trumanovy knihovny v Independence.

Památka

[editovat |editovat zdroj]

V březnu 1975 byla na jeho počest vydána vIzraeli poštovní známka o nominální hodnotě 5 šekelů.[7]

Je podle něj pojmenována letadlová loďUSSHarry S. Truman (CVN-75) sloužící od roku 1998.

Odkazy

[editovat |editovat zdroj]

Reference

[editovat |editovat zdroj]
  1. abcdDarryl Roger Lundy:The Peerage.
  2. TILLMAN, Barrett.Whirlwind: The Air War Against Japan 1942-1945. New York: Simon & Schuster, 2010.Dostupné online.ISBN 978-1-4165-8440-7. S. 165. (anglicky) 
  3. PACNER, Karel.Osudové okamžiky Československa. Praha: Nakladatelství BRÁNA, 2012. 720 s.ISBN 978-80-7243-597-5. S. 212–215. 
  4. http://zfacts.com/p/1196.html str. 15/19
  5. abhttp://zfacts.com/p/1195.html
  6. Archivovaná kopie.zfacts.com [online]. [cit. 2011-04-14].Dostupné v archivu pořízeném dne 2007-10-06. 
  7. Harry S. Truman [online]. Israel Philatelic Federation [cit. 2013-04-13].Dostupné v archivu pořízeném dne 2013-10-16. (anglicky) 

Externí odkazy

[editovat |editovat zdroj]
Prezidenti Spojených států amerických

George Washington (bezp., F)John Adams (F)Thomas Jefferson (SR)James Madison (SR)James Monroe (SR)John Quincy Adams (SR)Andrew Jackson (D)Martin Van Buren (D)William Henry Harrison † (W)John Tyler (W, bezp.)James K. Polk (D)Zachary Taylor † (W)Millard Fillmore (W)Franklin Pierce (D)James Buchanan (D)Abraham Lincoln †† (R,U)Andrew Johnson (U)Ulysses S. Grant (R)Rutherford B. Hayes (R)James A. Garfield †† (R)Chester A. Arthur (R)Grover Cleveland (D)Benjamin Harrison (R)Grover Cleveland (D)William McKinley †† (R)Theodore Roosevelt (R)William Howard Taft (R)Woodrow Wilson (D)Warren G. Harding † (R)Calvin Coolidge (R)Herbert Clark Hoover (R)Franklin Delano Roosevelt † (D)Harry S. Truman (D)Dwight D. Eisenhower (R)John Fitzgerald Kennedy †† (D)Lyndon B. Johnson (D)Richard Nixon (R)Gerald Ford (R)Jimmy Carter (D)Ronald Reagan (R)George H. W. Bush (R)Bill Clinton (D)George W. Bush (R)Barack Obama (D)Donald Trump (R)Joe Biden (D)Donald Trump (R)

Pečeť (znak) prezidenta Spojených států
Legenda: (F) –federalista (SR) –„starorepublikán“ (W) –whig (D) –demokrat (R) –republikán (U) –unionista (bezp.) – bezpartijní † – zemřel v úřad솆 – zavražděn v úřadě
Seznam prezidentů
Viceprezidenti Spojených států amerických

John Adams (F) ·Thomas Jefferson (SR) ·Aaron Burr (SR) ·George Clinton (SR) ·Elbridge Gerry (SR) ·Daniel D. Tompkins (SR) ·John C. Calhoun (D) ·Martin Van Buren (D) ·Richard Mentor Johnson (D) ·John Tyler (W) ·George M. Dallas (D) ·Millard Fillmore (W) ·William R. King (D) ·John C. Breckinridge (D) ·Hannibal Hamlin (R) ·Andrew Johnson (U) ·Schuyler Colfax (R) ·Henry Wilson (R) ·William A. Wheeler (R) ·Chester A. Arthur (R) ·Thomas A. Hendricks (D) ·Levi P. Morton (R) ·Adlai E. Stevenson (D) ·Garret Hobart (R) ·Theodore Roosevelt (R) ·Charles W. Fairbanks (R) ·James S. Sherman (R) ·Thomas R. Marshall (D) ·Calvin Coolidge (R) ·Charles G. Dawes (R) ·Charles Curtis (R) ·John Nance Garner (D) ·Henry A. Wallace (D) ·Harry S. Truman (D) ·Alben W. Barkley (D) ·Richard Nixon (R) ·Lyndon B. Johnson (D) ·Hubert Humphrey (D) ·Spiro Agnew (R) ·Gerald Ford (R) ·Nelson Rockefeller (R) ·Walter Mondale (D) ·George H. W. Bush (R) ·Dan Quayle (R) ·Al Gore (D) ·Dick Cheney (R) ·Joe Biden (D) ·Mike Pence (R) ·Kamala Harrisová (D) ·J. D. Vance (R)

Legenda:(F) –federalista (SR) –„starorepublikán“ (W) –whig (D) –demokrat (R) –republikán (U) –unionista
Osobnosti roku časopisuTime
1927–1950
1951–1975
1976–2000
2001–dosud
Autoritní dataEditovat na Wikidatech
Portály:Lidé |Politika |Spojené státy americké
Citováno z „https://cs.wikipedia.org/w/index.php?title=Harry_S._Truman&oldid=25397374
Kategorie:
Skryté kategorie:

[8]ページ先頭

©2009-2025 Movatter.jp