James Harold Wilson, baron Wilson of Rievaulx,KG, OBE, FRS, PC (11. března1916Huddersfield –24. května1995Londýn) bylbritský politik. V letech1964–1970 a1974–1976 zastával úřadpředsedy vlády zalabouristickou stranu.
Wilsonův otec, povoláním chemik, byl aktivní v Labouristické straně, matka byla učitelkou. Harold Wilson začal v roce1934 studovat moderní historii naoxfordskéJesus College a byl členemLiberální strany. Ke vstupu do Labouristické strany ho přiměl významnýsocialistický libertarián a členfabiánské společnostiG. D. H. Cole. Po roce studia si Wilson změnil obor naareálové studiumfilosofie,politologie aekonomie, které zakončil v roce1937. Poté vyučoval naOxfordské univerzitě hospodářské dějiny.
Po vypuknutíválky se Wilson přihlásil do armády, jako specialista byl ale přidělen k civilní službě. Pracoval jakostatistik a ekonom v oblasti uhelného průmyslu. Statistika byla jeho specializací, později byl hlavou Ústředního statistického úřadu a prezidentem Královské statistické společnosti.
V roce1945 byl poprvé zvolen doDolní sněmovny, v roce1947 se stal ministrem obchodu jako nejmladší člen britské vlády ve20. století. V roce1951 odstoupil na protest proti zavedení poplatků do britského zdravotního systému. V roce 1954, kdy byli labouristé v opozici, se stal stínovým kancléřem pokladu (ministrem financí). Během padesátých let se posunul ze stranické levice k pravicovému křídlu, což ho stálo i jeho křeslo, které vyměnil za stínové ministerstvo zahraničí. Po náhlém úmrtí předsedy stranyHugha Gaitskella byl zvolen předsedou labouristické strany a zvítězil s ní těsnou většinou ve volbách v roce1964.
Jako premiér patřil mezi oblíbence královny Alžběty II. Během svého úřadování se potýkal se složitou hospodářskou situací – vysokou inflací i nezaměstnaností a rozpočtovými schodky. Přesto odmítaldevalvacibritské libry. Když k ní byl nakonec nucen přistoupit (1967), dokázal ji mediálně prezentovat jako úspěch.Inflaci zamezoval prostřednictvímcenové kontroly. Založil několik institucí pro podporu hospodářství a ekonomického růstu. Za jeho vlády proběhlo mnoho stávek, jedna z nejvýznamnějších byla organizována dopravnímiodbory. V oblasti školství byla za Wilsonovy vlády zřízenaOpen University.
V zahraniční politice došlo za prvních Wilsonových vlád k nepokojům v mnoha bývalých britskýchkoloniích, především vRhodesii aJižní Africe. Wilson byl odpůrcem rhodeského bělošského předsedy vládyIana Smithe, který upíral černošské většině rozhodovací práva v zemi. Byl vystaven velkému tlaku ze stranySpojených států amerických, aby vyslal britské jednotky dovietnamské války. K tomuto ale nikdy nedošlo. Wilsonova vláda se omezila na slovní protesty, například po náletech naHanoj aHaiphong.
Ve druhé polovině 60. let došlo k výraznému přílivu imigrantů do Spojeného království, kterého dokázala využít konzervativníopozice.
Po prohraných volbách v roce1970 nabídl svoji rezignaci na předsedu Labouristické strany, jeho možný soupeřJames Callaghan však proti němu odmítl kandidovat a Wilson zůstal v čele strany. Po vítězství ve volbách v roce 1974 opět sestavil vládu.
Po páduCharlese de Gaulla se mu podařilo úspěšně prosadit přistoupení Velké Británie kEvropskému společenství, které bylo potvrzeno vůbec prvním britskýmreferendem v roce1975. Už za své první vlády povolal armádu doSeverního Irska. Jeho plány z opozičních let na postupné sjednocení Severního Irska sIrskou republikou, které z větší části převzala i konzervativní vládaEdwarda Heatha, vzaly za své, poté co byl v roce1974 nucen uzavřít koalici se severoirskými unionisty.16. března1976 na svou funkci překvapivě rezignoval. Svůj krok zdůvodnil dřívějším záměrem skončit v 60 letech s politickou kariérou. Dále uvedl fyzické i duševní vyčerpání, které bylo pravděpodobně projevem nastupujícíAlzheimerovy choroby.
ObdrželPodvazkový řád a po opuštění Dolní sněmovny byl povýšen do doživotníhošlechtického stavu (tzv.life peer) a jako baronWilson of Rievaulx zasedl veSněmovně lordů. Vzhledem k postupující Alzheimerově chorobě od roku1987 nevystupoval na veřejnosti. Zemřel v roce1995 na rakovinu.
ManželkaMary Baldwinová byla básnířkou, měli spolu dva syny.
V tomto článku byl použitpřeklad textu z článkuHarold Wilson na anglické Wikipedii.
Obrázky, zvuky či videa k tématuHarold Wilson na Wikimedia Commons
OsobaHarold Wilson ve Wikicitátech- Oficiální profil na stránkách Downing Street[1]
%2c_Bestanddeelnr_920-1165_(cropped).jpg)
_(St_Edwards_Crown).svg)
