| Hans Pfitzner | |
|---|---|
 | |
| Základní informace | |
| Narození | 5. května1869 Moskva |
| Úmrtí | 22. května1949 (ve věku 80 let) Salcburk |
| Místo pohřbení | Vídeňský ústřední hřbitov |
| Žánry | opera aklasická hudba |
| Povolání | hudební skladatel,dirigent,vysokoškolský učitel,spisovatel a klavírista |
| Nástroje | klavír |
| Členem skupin | Bavorská akademie krásných umění Pěvecký sbor Lipské univerzity při sv. Pavlu v Mohuči |
| Významná díla | Das Christ-Elflein |
| Ocenění | Maxmiliánův řád pro vědu a umění (1926) Goethova cena (1934) Goethova plaketa města Frankfurtu nad Mohanem (1940) Pour le Mérite Čestný prsten města Vídně … více naWikidatech |
| Rodiče | Robert Pfitzner |
| Podpis |  |
 multimediální obsah na Commons | |
| Některá data mohou pocházet zdatové položky. | |
Hans Erich Pfitzner (5. května1869Moskva –22. května1949Salcburk)[1] bylněmeckýhudební skladatel,klavírista,dirigent a hudební pedagog. Sám se označoval za antimodernistu a jeho nejznámějším dílem je operaPalestrina na motivy životaGiovanniho Pierluigiho da Palestriny, italského hudebního skladatele 16. století.
Pfitzner se narodil 5. května1869 v Moskvě, kde jeho otec hrál nahousle v divadelním orchestru. V roce 1872 se rodina vrátila do otcova rodného města, doFrankfurtu nad Mohanem. Byly mu tehdy dva roky a za svůj domov vždy považoval Frankfurt. Otec ho od dětství učil hrát na housle a v 11 letech složil Hans své první skladby. V letech 1886–1890 studoval na frankfurtské konzervatoři skladbu uIwana Knorra a klavír uJamese Kwasta. (Později se s dcerou Jamese Kwasta, vnučkou skladateleFerdinand Hillera oženil.) Ve studiu hry na klavír a hudební teorie pokračoval v letech 1892–1893 na konzervatoři vKoblenzi.
V roce 1894 byl jmenován dirigentem Městského divadla vMohuči. Po několika měsících odešel doBerlína, kde se stal prvním dirigentem v divadleTheater des Westens. V roce 1908 konečně získal místo operního ředitele a ředitele konzervatoře veŠtrasburku. Toto místo mu přineslo profesionální stabilitu a umožnilo mu uvádět a řídit své vlastní opery. Hned následujícího roku měla premiéru Pfitznerova první operaDer arme Heinrich komponovaná podle stejnojmenné básněHartmanna von Aue.
Největším skladatelovým dílem byla operaPalestrina, napsaná v pozdně romantickém duchu.[1] Premiéru měla v Mnichově 12. června 1917 za řízení dirigentaBruno Waltera. Navzdory tomu co se stalo v následujících letech, Walter ve svých posledních dnech prohlásil, že je přesvědčen, že Palestrina přetrvá. Má v sobě prvky nesmrtelnosti.
Ústřední událostí Pfitznerova života bylo obsazeníAlsaska, a tedy i Štrasburku, Francií, jako důsledek1. světové války. Pfitzner přišel o zaměstnání ve věku padesáti let, což těžce nesl, neboť věřil, že má mimořádné zásluhy o německé umění a že zaslouží zvláštní zacházení. Byl upřímně přesvědčen, že jeho hudba byla nedoceněná a nedostatečně uznávaná. Jeho hořkost a kulturní pesimismus se prohloubil v roce 1920, kdy zemřela jeho manželka a v roce 1926, kdy následkemmeningitidy byl jeho starší syn Paul odkázán na institucionalizovanou lékařskou péči.
Jeho vztah k nastupujícímu nacistickému režimu byl rozporuplný. Nacismus vyhovoval jeho nacionalistickému a individualistickému přesvědčení. Přátelil se sHansem Frankem (později za válečné zločiny popraveným). Setkal se i s Adolfem Hitlerem. Na druhé straně dlouhodobě spolupracoval s židovským dirigentem Bruno Walterem i dalšími židovskými hudebníky. Odmítl napsat novou hudbu keSnu noci svatojánskéWilliama Shakespeara, s tím, že lepší hudbu než zkomponovalFelix Mendelssohn-Bartholdy (nenáviděný nacisty pro svůj židovský původ) by nenapsal. Jeho postoje nezůstaly utajené. Slíbená místa operního ředitele vDüsseldorfu ani generálního intendanta Berlínské městské opery nezískal. Od roku 1928 působil jako dirigent Mnichovské opery, ale po příchodu nacistů k moci v roce 1934 byl odvolán ze všech svých funkcí, včetně akademických, a penzionován.
Jeho domov byl za války vybombardován. Skladatel byl po válce zbaven obvinění ze spolupráce s nacisty, bylo mu vráceno členství v Mnichovské hudební akademii i rezidence v Salcburku, ale jeho zdraví bylo podlomené. Objevila se i duševní choroba. Zemřel v Salcburku v roce 1949. Na jeho počest dirigovalWilhelm Furtwängler téhož roku naSalcburském festivalu jeho Symfonii C-dur.
Pohřben je naVídeňském ústředním hřbitově.
Obrázky, zvuky či videa k tématuHans Pfitzner na Wikimedia Commons