| Hans Driesch | |
|---|---|
![]() | |
| Rodné jméno | Hans Adolf Eduard Driesch |
| Narození | 28. října1867 Bad Kreuznach |
| Úmrtí | 16. dubna1941 (ve věku 73 let) Lipsko |
| Místo pohřbení | Neuer Johannisfriedhof, Leipzig |
| Alma mater | Univerzita Jena Freiburská univerzita Gelehrtenschule des Johanneums |
| Povolání | biolog, zoolog,filozof avysokoškolský učitel |
| Zaměstnavatelé | Lipská univerzita Heidelberská univerzita Kolínská univerzita |
| Funkce | profesor |
| Některá data mohou pocházet zdatové položky. | |
Hans Adolf Eduard Driesch (28. října1867Bad Kreuznach –16. dubna1941Lipsko) bylněmeckýbiolog,evolucionista afilosof, zakladatel moderníhovitalismu.
Driesch studoval od roku1886 veFreiburgu u A. Weismanna, od roku1887 vJenězoologii uE. Haeckela abotaniku. Od roku 1889 studoval mořskou biologii vPlymouthu, na výpravách doIndie a na ostrovHvar a od roku 1891 pracoval na zoologické stanici vNeapoli. Od roku 1900 přednášel vHeidelbergu, od roku 1907 byl profesorem přirozené teologie vAberdeenu (Skotsko), kde také napsal své hlavní dílo „Filosofie organického“ (Philosophie des Organischen). Od roku 1909 přednášel přírodní filosofii v Heidelbergu, od roku 1911 vKolíně nad Rýnem a od roku 1921 filosofii v Lipsku. Zabýval se také parapsychologií a roku 1933 bylnacisty předčasně penzionován.[1]
Drieschova vědecká kariéra začala už v Neapoli, kde studoval zejména zárodky ježovek a podařilo se mu oddělit první rozdělené buňky jejichzygot. Studium jejich dalšího vývoje inspirovalo jeho vitalismus. Původně se totiž domníval, že z každé z nich se vyvine příslušná část organismu, k jeho překvapení se však každá vyvíjela k celku organismu. Z toho Driesch odvodil, že každá buňka zárodku je předem naprogramována ke svému cíli – dospělému organismu – podobně, jak to předpokládalaAristotelovaentelechie. Základním rysem organismu je tedy jeho celistvost a zaměřenost k cíli, jak se projevuje např. v dorůstání orgánů nebo v reprodukci.
Drieschův vědecký a filosofický vitalismus vyvolal značnou kritiku jednak z hlediskapozitivismu, jednak ze stranynovokantovství. Když se v pozdějším věku věnoval stále vícparapsychologii, byl vědeckou obcí odmítnut. Nicméně k některým z jeho náhledů se později vrátilamolekulární biologie nebo teorieautopoiesis chilského biologaH. Maturany.