Halogeny jsou členy 17.skupinyperiodické tabulky (také 7. hlavní skupina nebo halové prvky). Názevhalogen je odvozen zřečtiny a znamenásolitvorný nebosůl tvořící. Mezi halogeny patřífluor (F),chlor (Cl),brom (Br) ajod (I). Do stejné skupiny patří takéastat (At), který by se podlevazebných aionizačních vlastností řadil spíše kpolokovům. Dále je to objevený prvektennessin (Ts), jehož chemické vlastnosti nejsou známy.
Halogeny jsou nekovy (kromě astatu a tennessinu) a jsou velmi reaktivní, proto se vyskytují pouze vázané ve sloučeninách. Tvoří dvouatomovésloučeniny selektropozitivnějšímiprvky ve všech skupenských stavech. Sloučeniny halogenů s elektropozitivnímikovy jsou iontové. S vodíkem za normálních podmínek reagují za vznikuhalogenovodíků.Soli halogenovodíků se nazývajíhalogenidy.
Nejrozšířenějším halogenem je chlor. Fluor, chlor, brom a jod hrají důležitou roli v chemii, biologii a medicíně.
Zleva chlor, brom a jod při pokojové teplotě. Chlor je plyn, brom je kapalina a jod je pevná látka.Název halogeny pochází z řeckých slovἅλς (háls) - českysůl a moře, dále γεν- (gen-) - českystávat se. Volně přeloženo to znamenásolitvorný nebosůl tvořící. Název vychází z vlastnosti halogenů vytvářet společně skovy především mořskésoli.
Název fluoru (chemická značka F,latinskyfluorum) pochází z latinského slovafluere, což znamená proudit. Název byl odvozen od minerálníhofluoritu, který byl používán jako tavidlo při zpracování kovů.
Název chloru (chemická značka Cl, latinskychlorum) pochází z řeckého slovachlóros, což znamenázelenožlutý.
Název bromu (chemická značka Br, latinskybromum) pochází z řeckého slovabromos, což znamenázápach.
Název jodu (chemická značka I, latinskyiodum) pochází z řeckého slovaiodes, což znamenáfialový.
Název astat (chemická značka At, latinskyastatinum) pochází z řeckého slovaastatos, což znamenánestabilní.
Čtyři stabilní halogenyFluor – fluorový minerál nazývaný fluorospar (také nazývaný kazivec, minerální forma fluoridu vápenatého CaF2) byl znám již v roce 1529. V roce 1860 anglický chemikGeorge Gore prováděl elektrolýzu skyselinou fluorovodíkovou za vzniku fluoru. Ale v té době to nebyl schopen prokázat. V roce 1886 francouzský chemikHenri Moissan provedlelektrolýzu hydrogenfluoridu draselného rozpuštěném v bezvodémfluorovodíku a úspěšně izoloval fluor.
Chlor – kyselina chlorovodíková byla známa jižalchymistům a prvním chemikům. Elementární chlor však byl vyroben až v roce 1774 švédským chemikemCarl Wilhelm Scheele, který zahřálkyselinu chlorovodíkovou soxidem manganičitým. Scheele nazval tuto látkudephlogisticated muriatic acid. V roce 1807 ji zkoumal anglický chemikHumphry Davy a potvrdil, že je to prvek. V roce1811 německý chemikJohann Schweigger potvrdil objev nového prvku a navrhl název halogen. Anglický chemikHumphry Davy však doporučil název chlor a jeho mínění převážilo. Název halogeny pak byl přiřazen celé skupině prvků. Plynný chlor byl zneužit jako jedovatý plyn běhemprvní světové války. Plyn spálil zejména plíce, což ztěžovalo nebo znemožňovalo dýchání v závislosti na úrovni jeho koncentrace.
Brom – byl objeven v roce 1820 francouzským chemikemAntoinem Jérômem Balardem. Objevil jej při pokusu, kdy vedl plynný chlor vzorkemsolanky.
Jod – v roce 1811 jej objevil francouzský chemikBernard Courtois, který používal popel zmořských řas při výroběledku. Obvykle vařil popel z mořských řas s vodou, aby vytvořilchlorid draselný. Jednou přidal do tohoto procesukyselinu sírovou a vznikly fialové výpary, které kondenzovaly do černých krystalů. Vzorky poslal jiným chemikům k prozkoumání a jod následně jako nový prvek prokázal francouzský chemikJoseph Louis Gay-Lussac.
Konfigurace ns2np5 valenční sféry atomu halogenů umožňuje dva způsoby stabilizace při vytváření vazeb s jinými atomy.
Při tvorbě vazby je do atomu halogenu přijímán další elektron a elektronová hustota na atomu limituje ke stavu konfigurace ns2np6 a atom halogenu získáváoxidační číslo -I.
Při druhém způsobu stabilizace se spíše zmenšuje elektronová hustota atomu halogenu. Vazebnou situaci pak popisujeme pomocí přisouzení dosažení kladného oxidačního stavu.
Nejmenší možnosti pro tvorbu sloučenin máfluor, protože se vyskytuje pouze v jediném oxidačním čísle, a to -I. To znamená, že tvoří pouzefluorovodík, jeho vodný roztok nazývanýkyselina fluorovodíková a její soli fluoridy a takékyselinu fluornou a její soli. Navíc se vyskytuje v organických sloučeninách, napříkladdichlordifluormethan.
Zbylé tři halové prvky mají oproti fluoru relativně velké možnosti vazeb.Chlor,brom ijod se vyskytují v těchto oxidačních číslech: -I, +I, +III, +V a +VII, chlor a brom navíc +IV, chlor dokonce i +VI. V chloridech, bromidech, jodidech, chlorovodíku, bromovodíku a jodovodíku a jejich vodných roztocích mají oxidační číslo -I.
Kladné hodnoty oxidačního čísla halogenů jsou například v jejich oxidech (oxid chlorný Cl2O,oxid chloristý Cl2O7,oxid bromitý Br2O3 nebooxid jodičný I2O5). Všechny oxidy těchto tří halogenů jsou kyselinotvorné, protože při jejich reakci svodou vznikají příslušné kyseliny (napříkladkyselina jodičná nebo ibromná). Všechny tyto kyseliny jsou jednosytné, tudíž tvoří jednu řadu solí, například kyselina chlorná tvoříchlornany, bromitábromitany a jodičnájodičnany.
