| Hagios Demetrios | |
|---|---|
 | |
| Základní informace | |
| Sloh | byzantská architektura |
| Výstavba | 7. století |
| Pojmenováno po | Demetrios ze Soluně |
| Poloha | |
| Adresa | Αγίου Δημητρίου 83, Soluň, Řecko Řecko |
| Souřadnice | 40°38′19,76″ s. š.,22°56′52,29″ v. d. |
 | |
| Další informace | |
| Web | Oficiální web |
 multimediální obsah na Commons | |
| galerie na Commons | |
| Některá data mohou pocházet zdatové položky. | |
Hagios Demetrios (řecky: Άγιος Δημήτριος) jepravoslavný chrám vSoluni. Je zasvěcen sv.Demetriovi ze Soluně. Je největším kostelem vŘecku.[1] Roku 1988 byl zapsán na seznamSvětového dědictvíUNESCO v rámci položky Paleokřesťanské a byzantské památky v Soluni.[2]
První kostel byl na místě postaven na počátku 4. století, kdy nahradil římské lázně, kde byl údajně vězněn a popraven svatý Demetrius.[3] O století později nahradil prefekt jménem Leontios malou oratoř větší trojlodní bazilikou. Kostel, který byl opakovaně ničen požáry, byl nakonec v letech 629–634 přestavěn na baziliku pětilodní. Podoba z té doby kostelu zůstala zhruba do dnešních dnů. Byla to nejvýznamnější svatyně ve městě, pravděpodobně větší než místní katedrála (která zkoušku časem nepřežila a ani její umístění dnes není známo). Kostel měl neobvyklou kapli zvanouciborium, šestibokou zastřešenou stavbu na jedné straně lodi. Byla pokryta stříbrem. Konstrukce měla dveře a uvnitř byla pohovka. Nezvykle neobsahovala žádné fyzické relikvie světce. Zdá se, že ciborium bylo symbolickou hrobkou. Její pozůstatky jsou dnes k vidění v kryptě přeměněné ve výstavní prostor.
Bazilika byla proslavená mozaikami, datovanými do období mezi poslední přestavbou a inaugurací byzantskéhoikonoklasmu v roce 730. Jedna z dochovaných mozaik zobrazuje svatého Demetria s úředníky odpovědnými za obnovu kostela a s dětmi. Nápis pod jedním z obrazů oslavuje nebe za záchranu lidu Soluně předpohanskýmslovanským nájezdem v roce 615. Za nadvládyLatinského císařství v roce 1206 předal legát Benedikt z Porta chrámkřížovníkům s červeným křížem. Soluň se stala v roce 1430 součástíOsmanské říše. Přibližně o 60 let později, za vládyBájezída II., byl kostel přeměněn namešitu, známou jako Kasımiye Camii. Symbolický hrob však zůstal otevřený pro křesťany. Nádherné mozaiky, pokrývající téměř celý interiér kostela, byly téměř úplně zničeny buď během čtyř století, kdy chrám fungoval jako mešita (1493–1912), nebo při velkém požáru v Soluni v roce 1917, který zničil velkou část města. Zničil také střechu a horní stěny kostela. Po požáru trvala obnova kostela celá desetiletí. Náhrobky z městskéhožidovského hřbitova – zničeného řeckými a německými úřady – byly použity jako stavební materiál při těchto restaurátorských snahách ve 40. letech 20. století. Po zrestaurování byl kostel v roce 1949 znovuvysvěcen.
Archeologické vykopávky provedené ve 30. a 40. letech 20. století odhalily zajímavé artefakty, které lze vidět v muzeu umístěném vkryptě kostela. Vykopávky také odkryly zbytky římských lázní. Objevena byla také římská studna, o níž se soudí, že je místem, kam vojáci shodili tělo svatého Demetria po jeho popravě. Po založení kostela byla přeměněna na zdrojsvěcené vody. V následujících letech z ní věřící mohli čepovat téžmyrón, sladce vonící olej produkovaný světcovými ostatky. Krypta se v období osmanské nadvlády zaplnila zeminou a znovu byla objevena až po požáru v roce 1917. Archeologové ji zrestaurovali a v roce 1988 byla přeměněna na výstavní prostor. Vystavuje sbírku soch, hlavic a nádob z kostela.
Obrázky, zvuky či videa k tématuHagios Demetrios na Wikimedia CommonsV tomto článku byl použitpřeklad textu z článkuHagios Demetrios na anglické Wikipedii.
