 Hadinec | |
|---|---|
 Hadinec teidský (Echium wildpretii) | |
| Vědecká klasifikace | |
| Říše | rostliny (Plantae) |
| Podříše | cévnaté rostliny (Tracheobionta) |
| Oddělení | krytosemenné (Magnoliophyta) |
| Třída | vyšší dvouděložné (Rosopsida) |
| Řád | brutnákotvaré (Boraginales) |
| Čeleď | brutnákovité (Boraginaceae) |
| Rod | hadinec (Echium) L., 1753 |
| Některá data mohou pocházet zdatové položky. | |
Hadinec (Echium) je rod rostlin z čeledibrutnákovité. Jsou to štětinatě chlupatébyliny,keře astromy s jednoduchými střídavýmilisty.Květy jsou zvonkovité, lehce dvoustranně souměrné, uspořádané v hustém, složeném,hroznovitém květenství. Plodem jetvrdka. Rod zahrnuje asi 70 druhů. Je rozšířen veStředomoří,Makaronésii,západní Asii aArábii, některé druhy se sekundárně rozšířily i do jiných oblastí světa. Specializovanou skupinu vesměs dřevnatých zástupců představují endemické druhy vyskytující se na souostrovíchMakaronésie (Kanárské ostrovy,Madeira aKapverdy). V České republice se vyskytujehadinec obecný.Hadinec červený, rostoucí na jižní Moravě, byl přeřazen do nového roduPontechium.
Hadince jsou jedovaté rostliny, které obsahujípyrrolizidinovéalkaloidy, způsobující nevratné poškozeníjater. Některé druhy jsou pěstovány jako okrasné rostliny.
Hadince jsou jednoleté, dvouleté nebo vytrvalébyliny,polokeře nebokeře ažstromy. Rostliny bývají štětinatě chlupaté.Listy jsou jednoduché, střídavé, uspořádané v přízemní růžici nebo lodyžní.Květy jsou uspořádané v hustých úžlabníchvijanech, skládajících nepravýhrozen.Kalich je téměř až k bázi členěný na 5 úzkých laloků.Koruna je bílá, modrá, fialová, růžová nebo červená (nikdy žlutá), zvonkovitá až trubkovitě zvonkovitá, více nebo méně dvoustranně souměrná, na vrcholu členěná na 5 krátkých, poněkud nestejných laloků.Tyčinek je 5, mají dlouhé tenké nitky nestejné délky a drobné prašníky. Jsou přirostlé v různé výšce v polovině nebo pod polovinou korunní trubky a často vyčnívají z květů.Čnělka je nitkovitá, vyčnívající z korunní trubky, na konci zpravidla dvouklaná, řidčeji celistvá. Plodem jetvrdka.[1][2]
Rod hadinec zahrnuje celkem asi 73 druhů.[3] Je rozšířen vEvropě,Africe,Makaronésii,Arábii,jihozápadní Asii aKavkaze.Hadinec obecný byl již v dávných dobách zavlečen člověkem i dále na východ – naSibiř, ruskýDálný východ a do severozápadníČíny.[3][1]
V České republice roste jediný druh roduEchium,hadinec obecný, který je dosti hojným druhem teplejších poloh celé republiky.Hadinec červený, vyskytující se na jižní Moravě (stepníBílé Karpaty aHustopečská pahorkatina), byl přeřazen do samostatného roduPontechium.[2] V celé Evropě se vyskytuje dohromady asi 18 druhů hadinců, převážná většina ve Středomoří.V Africe jsou hadince soustředěny v zemích kolem Středozemního moře a jen výjimečně zasahují i do severních částí subsaharské Afriky:Echium horridum aEchium trygorrhizum doMauritánie,Echium humile doČadu. V Makaronésii je centrum rozšíření naKanárských ostrovech, kde roste 29 endemických druhů (včetně 2 hybridů). NaMadeiře aKapverdách roste po 3 endemických druzích.[3]Některé druhy, zejm. hadinec obecný,hadinec italský ahadinec jitrocelovitý, byly zavlečeny i na jiné kontinenty, mezi jinými do Austrálie, subsaharské Afriky a Severní Ameriky.[4][3]
Hadince rostoucí na souostrovích Makaronésie jsou zajímavým příklademspeciace započaté dálkovým přenosem. Tvoří izolovanou skupinu 27 druhů, z nichž žádný se přirozeně nevyskytuje v pevninské Eurasii či Africe a naopak, žádný z pevninských druhů přirozeně neroste na těchto ostrovech. Molekulárními analýzamijaderné aplastidové DNA bylo prokázáno, že všechny makaronézské druhy vznikly speciací z jediného bylinného předka, který se na ostrovy dostal před asi 8 milióny let,[5] resp. podle jiných zdrojů před 3,7 milióny let.[6]Všechny makaronézské druhy s výjimkouEchium bonnetii,Echium pitardii,Echium triste jsou dřeviny, zatímco pevninské druhy jsou jednoleté až vytrvalé byliny nebo jen výjimečně polokeře. Dřevnatý charakter se zřejmě objevil záhy po dálkovém přenosu. Zmíněné 3 bylinné druhy jsou jednoletky, bylinný charakter se u nich objevil až druhotně a vyvinuly se z původně dřevnatých předků.
Hadince v Makaronésii osídlily širokou škálu stanovišť a vytvořily se u nich zajímavé růstové formy. Rostou v xerofytní i vlhčí vegetaci, vavřínových a borovicových lesích i v subalpínských polohách. Jako první se diverzifikovaly na Kanárských ostrovech, přenos na Madeiru a Kapverdy byl pozdější a byl provázen další speciací. Ke kolonizaci Madeiry patrně došlo přenosem ptáky, neboť proběhla proti směru větrů i mořských proudů.[5][7][8]
.jpg)
Květy hadinců navštěvuje různý hmyz, zejménavčely ačmeláci. Úzkou vazbu s hadincem obecným má včelazednice hadincová (Hoplitis adunca). Pro výživu larev sbírá téměř výhradně pyl a nektar tohoto druhu a jen zřídka navštěvuje i květy některých jinýchbrutnákovitých.[9][10][11]
Většina kanárských druhů hadinců má světle modré nebo bílé květy, které jsou opylovány převážně samotářskými včelami. Červeně kvetoucíHadinec teidský se tomuto modelu vymyká. Je to mohutná rostlina s hustým a bohatým vrcholovým květenstvím, dorůstajícím výšky až 4 metrů. Květy jsou nevonné a obsahují hojný, avšak neobvykle řídký nektar. Rostlina rozkvétá v nejsušším období a má se za to, že svým vodnatým nektarem poskytuje ptákům i včelám v suchém období zdroj vláhy. Z ptáků je navštěvujebudníček menší akanár divoký, ze hmyzublanokřídlí, různémouchy adlouhozobka svízelová.[12][13]
Hadinec obecný je živnou rostlinou housenek drobné můry jménemskvrnuška stepní (Ethmia bipunctella).[14] Ve stoncích žijí larvykozlíčka kovolesklého (Opsilia coerulescens).[15]
_-_panoramio.jpg)
Některé hadince náležejí mezi ohrožené druhy. Jako kriticky ohrožené jsou vČerveném seznamu ohrožených druhů IUCN uvedeny 3 druhy. DruhEchium acanthocarpum se vyskytuje pouze na kanárském ostrověLa Gomera, kde obývá oblast o rozloze pouhých 24 km2.Echium handiense je stenoendemit ostrovaFuerteventura, kde přežívá pouhých asi 150 exemplářů ve vrcholových partiích pohoříJandía na ploše pouhého 1 km2.Echium portosanctense roste na madeirském ostrověPorto Santo na 2 lokalitách (Pico Branco a Pico da Gandaia), jejichž celková rozloha je jen asi 8 km2.[16]Hadinec červený (Pontechium maculatum, syn.Echium maculatum) je v Červeném seznamu cévnatých rostlin České republiky veden v kategorii C1 (kriticky ohrožené druhy).[17]
.jpg)
.jpg)
Hadince obsahují pyrrolizidinovéalkaloidy, které je chrání před býložravci. Jedná se zejména oechimidin a jeho deriváty. Tyto alkaloidy jsou obsaženy v celé rostlině a v menší míře dokonce i v nektaru a pylu, byly proto zjištěny i v medu včel navštěvujících květy hadinců.[18]Akutní otrava hadincem se projevuje zejménahepatitidou, při chronické otravě se objevujeBuddův-Chiariho syndrom, spojený s uzávěrou jaterních žil a následným hromaděním krve v játrech. Poškození je nevratné a nejsou známy účinné léčivé prostředky. U člověka se otravy objevují jen velice zřídka.[19] Štětinovité chlupy některých druhů včetně hadince obecného mohou způsobit podráždění a zánět kůže.[20]
Hadinec jitrocelovitý je hlavním jedovatým plevelem v jižních oblastech Austrálie, kde způsobuje nemalé ekonomické ztráty vlivem otrav dobytka doprovázených zhoršením zdravotního stavu, snížením produktivity a zkrácením života. Na pastvinách se často stává dominantním druhem, v některých sušších oblastech jižní Austrálie je dokonce v podstatě jedinou pící. V době květu je rostlina pro pasoucí se zvířata neatraktivní (za květu je obsah alkaloidů nejvyšší) a rovněž seno z těchto porostů má nízkou hodnotu. Do Austrálie se rostlina dostala v 50. letech 19. století, o 40 let později již probíhalo její invazní šíření. Vůči otravě jsou nejcitlivější koně a prasata. Někteří koně hynou již po několika málo týdnech pasení. Nejméně citlivé jsou ovce a kozy, neboť přežvýkavci mají v trávicím traktu mikroorganismy, které účinek obsažených alkaloidů do značné míry neutralizují ještě dříve, než se dostanou do jater. Četnost hadince na pastvinách může být redukována vhodným managementem, koncem 20. století se též započalo s biologickým bojem a do Austrálie byla dovezena drobná můraDialectica scalariella, jejíž larvy minují v listech hadince, a několik druhů brouků živících se touto rostlinou, mj.kozlíček kovolesklý (Opsilia coerulescens), nosatecMogulones geographicus a mandelinkaLongitarsus echii.NaNovém Zélandu působí škodyhadinec obecný, který se zde rovněž rozšířil na velkých plochách.[21][22]
RodEchium je v rámci čelediBoraginaceae řazen do podčelediBoraginoideae a tribuLithospermeae.Historicky byl tento rod pojímán široce a byly do něj řazeny i jihoafrické taxony, v současnosti oddělované do samostatných rodůLobostemon (28 druhů, vše endemity Kapska) aEchiostachys (3 druhy, endemity Kapska).
V roce 2000 byl druhEchium maculatum (hadinec červený, syn.E. russicum,E. rubrum) na základě výsledků molekulárních studií přeřazen do nového, samostatného roduPontechium jakoPontechium maculatum. Výsledky analýz totiž ukázaly, že tento taxon představuje bazální vývojovou větev, sesterskou s kladem obsahujícím skupinu 3 samostatných rodů (Echium,Lobostemon aEchiostachys). RodEchium je proto v klasickém pojetíparafyletický a zmíněnou bazální větev bylo nutno vyjmout do samostatného rodu.[23][7] V české botanické literatuře tato taxonomická změna dosud nebyla reflektována.
| |||||||||||||||||||
Hadince jsou občas pěstovány jako okrasné zahradní rostliny. Vyžadují plné slunce a výživnou, dobře propustnou půdu. Nejrozšířenějším kultivarem jeEchium vulgare ‘Blue Bedder’. Atraktivní makaronézské druhy jsou vhodné pro zahrady v oblastech s mediteránním klimatem, např. veStředomoří čiKalifornii. Nejznámějším druhem z této skupiny je robustníhadinec teidský. Hadince se množí výsevem semen, vytrvalé druhy též řízkováním v létě.[24][25][26] Některé kanárské druhy hadinců jsou uváděny ze sbírekPražské botanické zahrady v Tróji.[27]
.jpg)
