| HaDivadlo | |
|---|---|
 | |
| Základní informace | |
| Stát | Česko Česko |
| Místo | Brno |
| Typ divadla | profesionální divadlo |
| Zaměření | činohra, autorská poetika |
| Scény | Alfa pasáž |
| Budova | |
| Styl | funkcionalismus |
| Další informace | |
| Souřadnice | 49°11′40,68″ s. š.,16°36′36,76″ v. d. |
| Adresa | Poštovská 8d, 602 00 Brno |
| Ulice | Poštovská |
| Oficiální web | oficiální stránky divadla |
 multimediální obsah na Commons | |
| Některá data mohou pocházet zdatové položky. | |
HaDivadlo (původně Hanácké divadlo) je alternativní souborová repertoárová divadelní scéna sídlící od roku 2004 vAlfa pasáži vBrně.[1] HaDivadlo roku 1985 přesídlilo z Prostějova, kde působilo vNárodním domě, do Brna a zde prošlo Klubem školství a vědy Bedřicha Václavka, Obvodním kulturním a vzdělávacím střediskem Šelepova (tzv. Šelepka) a vytvořilo legendární místoKabinet múz.[2]
Již od svého založení v 70. letech v Prostějově se profiluje jako alternativní scéna.[3] Historicky se řadí mezi generační studiová divadla, která vznikala v českém kontextu koncem 60. let a svou tvorbou reagovala na obdobínormalizace.[4] Od samotného počátku si HaDivadlo uchovalo výraznou autorskou poetiku a náročnou dramaturgii postavenou na silných tvůrčích osobnostech,[5] jakými jsou např.Arnošt Goldflam,Jan Antonín Pitínský,Marián Amsler neboIvan Buraj.
HaDivadlo je od roku 1992 formálně součástí příspěvkové organizace města BrnaCentrum experimentálního divadla (CED).[6] Původně jako Hanácké divadlo (s ideou názvu Studio 74) vzniklo pod Městským kulturním střediskem v Prostějově, od roku 1980 fungovalo pod Státním (resp. Zemským) divadlem Brno, dnesNárodním divadlem Brno.
Hanácké divadlo (původní název HaDivadla) vzniklo oficiálně v roce 1974 na základě několika paradoxních skutečností. Na počátku 70. let 20. století hledal učitel a režisérSvatopluk Vála, stojící v čele amatérského divadla poezie s názvem Studio LŠU, nové možnosti pro své další divadelní aktivity. Ve stejném období ztroskotaly snahy místních úřadů o založení profesionální divadelní scény se stálým hereckým souborem. Vála této situace využil a s úřady se dohodl na vzniku vlastního poloprofesionálního divadelního uskupení, které působilo v rámci Městského kulturního střediska vProstějově.[7]
O chod nově vzniklého divadla se starali pouze čtyři zaměstnanci,[8] mezi nimiž figurovali režisér a vedoucí souboru Vála a dramaturg, technik a tajemníkJosef Kovalčuk.[7] Základ amatérského hereckého souboru tvořili bývalí členové Studia LŠU, například básník Miroslav Kubes či Václav Kolář, první stálý hudebník divadla. Další amatérští herci byli vybíráni z řad prostějovských či olomouckých amatérů a studentů, mezi nimiž byl i olomoucký teatrologJan Roubal či teatroložkaTáňa Lazorčáková.[7] V roce 1976 začali amatérský soubor doplňovat profesionální herci, napříkladIrena Hýsková čiMiloš Černoušek. Poloprofesionální charakter divadla však přetrval až do roku 1980.[8]
HaDivadlo muselo při své tvorbě zohledňovat určité požadavky Městského kulturního střediska, například při uvádění inscenací pro dětské publikum.[8] Soubor zároveň vedl mnoho sporů se stranickými a státními orgány, zejména kvůli své snaze budovat generační divadlo se specifickou poetikou.[7]
V sezóně 1976/77 se HaDivadlo přesunulo do menší přednáškové síněNárodního domu.[7] Tento přesun měl zásadní dopad na jeho inscenační poetiku, protože získáním komornějšího prostoru se mohlo výrazněji zaměřit na generačně spřízněného diváka.[7] V tomto období se naplno rozvíjely jeho další studiové postupy, jako například vytváření jednotného prostoru nebo chápání divadla jako společně sdíleného aktu.[8] Následující sezónu divadelní soubor posílilArnošt Goldflam, nejprve jako herec, následně jako režisér. Formovala se tak výrazná trojice tvůrčích osobností (Vála – Kovalčuk – Goldflam), která navzdory odlišnému uměleckému pohledu vtiskla souboru specifický divadelní jazyk.[7]
Od konce 70. let hrávalo HaDivadlo pravidelně vBrně,Olomouci,Praze čiBratislavě, kde sklízelo větší ohlasy než vProstějově.[8] V roce 1979 však vstoupil v platnost nový divadelní zákon, který povoloval existenci divadel spravovaných výhradně Krajským národním výborem. Budoucnost souboru se tak ocitla v ohrožení a po celý rok probíhaly diskuse o jeho dalším osudu a možných podobách.[9] Nakonec bylo HaDivadlo v roce 1980 převedeno ze správy Městského kulturního střediska pod brněnskéStátní divadlo, čímž získalo profesionální status a stalo se poDivadle na provázku jeho druhou studiovou scénou.[8]
Důvodem tohoto administrativního kroku byla pravděpodobně snaha úřadů o pevnější dohled nad nepohodlným souborem. Nové postavení však divadlu přineslo lepší existenční podmínky, především možnost rozšíření hereckého souboru. Přibyli herci jakoHana Müllerová,Břetislav Rychlík,Barbara Plichtová a další.[8]
V roce 1985 dosáhlo HaDivadlo vrcholu své popularity, a to nejen mezi mladou generací, ale také mezi nezávisle a alternativně smýšlejícími diváky. Nadále hostovalo v různých českých a slovenských městech. VProstějově však nastoupila nová garnitura funkcionářů, která se snažila znovu zasahovat do aktivit souboru. To se projevilo například zákazem uvést společný projekt studiových divadelCesty v Prostějově. Kvůli této situaci začal soubor uvažovat o přestěhování doBrna. Tento krok později prosazoval i u vedeníStátního divadla v Brně. Prostějovské úřady nakonec s tímto rozhodnutím souhlasily,[7] a tak se od sezóny 1985/1986 novým působištěm HaDivadla stal Klub školství a vědy Bedřicha Václavka.[9]
Soubor pod vedenímJana Borny působil v těchto prostorách tři roky.[9] Během této krátké doby se však odehrálo několik památných událostí. Patří mezi ně například vystoupení mužské části hereckého souboru v projektuThe Roundhouse na světové výstavěExpo 86 v kanadskémVancouveru či první zahraniční hostování divadla ve vícero polských městech (Łódź,Gdaňsk aVaršava) v roce 1987.[7]
V roce 1988 soubor HaDivadla opět hledal vhodné prostory pro své působení. Nakonec dostal příležitost hrát v Obvodním kulturním středisku na Šelepově ulici, kde působil také Ochotnický kroužekJana Antonína Pitínského aPetra Osolsobě.[7] Ve stejném roce vznikl ve spolupráci sDivadlem na provázku[8] projekt publicistického divadla s názvemRozrazil, který byl zpracován také jako scénický časopis s několika tematickými čísly.[7] Na projektu spolupracovalo HaDivadlo i sVáclavem Havlem, který proRozrazil napsal textZítra to spustíme. Po 22 vyprodaných reprízách však vedeníStátního divadla uváděníRozrazilu zastavilo.[7]
V tomto roce došlo také k proměně hereckého souboru divadla. Připojili seMonika Maláčová,Monika Načevová (později známá jako zpěvačka Načeva),Mariana Haličková (později Chmelařová) aHynek Chmelař.[7]
Pod vlivem politicko-společenských událostí listopadu 1989 se HaDivadlo aDivadlo na provázku staly prvními divadly, která vstoupila do stávky. Členové souboru se aktivně účastnilisametové revoluce v Brně: někteří se připojili k výzvěVáclava Havla k založeníObčanského fóra vČinoherním klubu, jiní zahájili stávkové aktivity v Brně. Divadlo se podílelo na tisknutí a distribuci letáků, promítalo záběry zNárodní třídy a pořádalo večerní diskuse s diváky. Právě z tohoto důvodu obnovené uváděníRozrazilu z ledna 1989 změnilo své původní zaměření (2. číslo projektu,O ekologii, se mělo uskutečnit v prosinci 1989) a získalo podobu tematizovaných, angažovaných večerů v rámci divadelní stávky.[7]
V tomto turbulentním období se HaDivadlo pokoušelo znovu přestěhovat do vhodnějšího prostoru, neboť nehostinná budova kulturního střediska nebyla pro divadlo ideální.[7] Souboru byla nakonec nabídnutý malý sál v centruBrna na Sukově ulici, kde dnes sídlíKabinet múz.[9]
Po převratu dostalo HaDivadlo výpověď z dosavadního působiště a bylo třeba najít nové místo. V roce 1990 došlo ke spojení souboru HaDivadla aOchotnického kroužku, do divadla tak nastoupil například režisérJ. A. Pitinský a množství dalších herců a umělců. Od května 1991 divadlo působilo v sálku na Sukově ulici, který byl slavnostně pokřtěn naKabinet múz.[10] Hned první premiéra v novém prostoru,KlímovaLidská tragikomedie (1991) v Goldflamově režii, se stala významnou událostí polistopadového divadla.[11] Vedle divadelních produkcí se v Kabinetu múz odehrávaly také autorská čtení, výstavy, diskuze a množství dalších různorodých aktivit.[10]
Na počátku sezóny 1992/93 z divadla odešel režisérJ. A. Pitinský a spolupráci omezil takéA. Goldflam.[10] Poetika divadla se postupně proměňovala a divadlo hledalo nové cesty. Nejpopulárnější inscenací nejen této sezóny, ale snad i celé historie divadla se stal retromuzikálHvězdy na vrbě (1992), který vznikl pod vedenímKarla Davida.[11] Po odloučení se odStátního divadla došlo v roce 1992 ke vzniku nového svazku mezi HaDivadlem aDivadlem Husa na provázku nazvanémCentrum experimentálního divadla (CED).[12]
V 90. letech HaDivadlo uvedlo především původní hry členů a spolupracovníků divadla a výrazné autorské adaptace. V roce 1996 se uměleckým šéfem stal režisérDavid Jařab sIvou Volánkovou (Klestilovou). Z JAMU přišli čerství absolventiMarek Daniel,Pavel Liška,Josef Polášek aTomáš Matonoha.[11] Po několika změnách ve vedení divadla se v roce 1999 uměleckým šéfem stalJiří Pokorný, jehož umělecká vize sestávala z vyhledávání a inscenování současné české i zahraniční dramatiky.[11]
Roku 2004 se HaDivadlo opět přestěhovalo, tentokrát do bývalého kina v Alfa pasáži, svého současného působiště. V červnu téhož roku se do vedení divadla dostal jeden z jeho zakládajících členůJosef Kovalčuk.[11]
V červnu 2004 se uskutečnila první část přehlídky věnované 30 letům HaDivadla, soubor v rámci oslav postupně uvedl všechny inscenace na repertoáru. Přehlídku doprovázely koncerty a tematické večery věnované historii divadla. V obnovené premiéře byla opět uvedena inscenaceLidská tragikomedie v režiiArnošta Goldflama, která v původním nastudování zahajovala provoz v bývalém působišti divadla. Druhá část přehlídky proběhla na podzim téhož roku, tentokrát se na ní představily spřízněné mimobrněnské soubory.[13]
V roce 2005 došlo opět ke změně vedení, tentokrát konkurz vyhráliLuboš Balák na post uměleckého šéfa aOndřel Elbl jako režisér a dramaturg. Během roku vznikla řada nových inscenací, zejména autorských projektůLuboše Baláka. Řadu zajímavých inscenací přinesl cyklusProměny 20. století, pokoušející se reflektovat uplynulá desetiletí. Byl vytvořen také nový prostor pro komorní inscenace a experimentální multižánrové projekty, tzv.Studio.[11]
V průběhu roku 2010 navázalo HaDivadlo úzkou spolupráci s pražskýmDivadlem Letí aCentrem současné dramatiky. Post uměleckého šéfa v této době přebralMarián Amsler. V následujících letech se dramaturgie divadla přiklání k inscenování textů současné dramatiky. Byly uvedeny například hryTajná zpráva z planety matekAnny Saavedry,Roky 90: Láska, pank a NesmírnostOndřeje Novotného nebo další díla především německých autorů.[11]
Od počátku sezóny 2011/2012 rozvíjelo HaDivadlo dramaturgický projekt na témaKonec civilizace, zabývající se problémy současné evropské civilizace a společenskými fenomény. Projekt byl v prosinci 2012 završen festivalemAPOCALYPSE NOW! a happeningemČekání na RESTART, odkazujícím na avizovanýkonec světa podle mayského kalendáře.[14]
Mezi lety 2012–2013 se HaDivadlo spolu s Divadlem Husa na provázku aDivadlem U stolu zapojilo do příprav společného projektu s názvemRozrazil 5/2013 – O naší nynější krizi, navazující na tradici scénických časopisůRozrazil. Uvedení proběhlo v areáluDivadla Husa na provázku v lednu 2013.[15]
Na konci roku 2014 odešel z vedeníMarián Amsler a na jeho post nastoupil mladý režisérIvan Buraj, který už s divadlem na Amslerovu žádost spolupracoval na realizaci inscenacíKREATURY: K ohni se mnou pojď v roce 2012 aZámek (záře integrace) v roce 2014.[16] Společně s Burajem nastoupila do vedení divadla na pozici intendantkyAnna Stránská. Roku 2017 HaDivadlo změnilo svou vizuální identitu pod rukopisem Lukáše Kijonky, Nely Klímové a s malbami Alexe Klyuykova.[17] V sezoně 2019/20 HaDivadlo založilo mezidivadelníKlub mladých diváků Brno.[18] Od sezony 2022/23 díky iniciativě HaDivadla funguje paradivadelní dramaťák Divadelní třída CED.[19]
Témata sezon za éry Ivana Buraje:[20]
Při oslavách 50 let své existence HaDivadlo nejen bilancovalo, ale uskutečnilo i řadu paměťových událostí a projektů.[21] Mimo jiné vznikla ve spolupráci s Muzeem a galerií v Prostějově retrospektivní výstavaHaDivadlo 50. Začalo to v Prostějově.[22]
HaDivadlo pravidelně na podzim hostí brněnskou část fesitvalu…příští vlna/next wave….[23] Během jarních měsíců se v HaDivadle jako jedné ze scén odehrává fetival Divadelní fakulty JAMUSETKÁNÍ/ENCOUNTER.[24] HaDivadlo se účastní divadelních festivalů, přehlídek a zájezdů a spolupracuje s mnoha českými i zahraničními divadly a tvůrci.
Od Sezony 51 (2024/2026) vystřídal v pozici uměleckého vedení režiséraIvana Buraje kolektiv mladých tvůrců a absolventůDivadelní fakulty JAMU ve složeníJana Vaverková,Jan Doležel aJustina Grecová.[25]
| 1974–1977 | Městské kulturní střediskoProstějov |
| 1977–1985 | Národní dům Prostějov |
| 1985–1988 | Klub školství a vědy B. Václavka vBrně |
| 1988–1990 | Kulturní středisko na Šelepově ulici |
| 1991–2004 | Kabinet múz |
| 2004–dosud | Alfa pasáž |
Soubor HaDivadla je spojen například se jményArnošta Goldflama,Miloslava Maršálka,Břetislava Rychlíka,Pavla Lišky,Tomáše Matonohy,Luboše Baláka,J. A. Pitínského,Jána Sedala,Jana Nebeského,Gabriely Vermelho,Jiřího Bulise,Martina Huby,Mariany Chmelařové,Jany Plodkové,Josefa Poláška,Marie Ludvíkové,Jana Lepšíka,Cyrila Drozdy,Agáty Kryštůfkové,Mariána Chalányho,Táni Malíkové aSimony Pekové.
Oproti klasickým repertoárovým scénám je práce HaDivadla i dnes mnohem více založena na autorském přístupu herců k roli a tématu inscenace, stejně tak je podstatná možnost, že kdokoli z divadelního ansámblu může zásadně ovlivnit výslednou inscenaci.
.png)
HaDivadlo zahájilo svou uměleckou dráhu v červnu 1974 voicebandovým recitačním pásmem s názvemRevoluční epos.[26] Mezi jeho první inscenační počiny patřila hraŠtěnice odVladimira Majakovského a inscenace inspirovaná renesančními komediemi aRabelaisovými texty s názvemBenátčanky, která již v roce 1975 předznamenala příklon souboru k pojetí autorského divadla.[27] Do tohoto období spadá také tvorba pro děti a mládež. Mezi nejvýraznější počiny této linie patří dramatizaceVančurovy novelyKubula a Kuba Kubikula, která představuje vrchol možností amatérského souboru.[26]
Od sezóny 1976/77 se divadlo začalo výrazně orientovat na autorskou tvorbu. Příkladem této poetiky je režisérSvatopluk Vála a jeho inscenační triptychEkkykléma – Depeše na kolečkách – Chapliniáda (1977–79),[26] inspirovaný avantgardou a tematizující vztah umělce a společnosti. Tato trilogie představuje charakteristické rysy poetiky HaDivadla: grotesknost, metaforickou obraznost, asociativní komunikaci, imaginativní symboliku a důraz na mimoherecké složky, jako jsou scénografie, rekvizity, hudba či neverbální výrazové prostředky.[27] Další trojicí inscenací,Ztráty a nálezy (1981),Pouť k milosrdným (1983) aNa hrázi věčnosti (1984), Vála poukazuje na marné umělecké snažení vůči lhostejným mechanismům vnějšího světa.[26]
Druhou výraznou osobností tohoto období bylArnošt Goldflam, intuitivní a empaticky založený režisér, preferující múzické hodnoty divadla, jako jsou obraz, atmosféra a exprese či imprese.[26] Ve svých scénářích často vycházel z ruské literatury, například v inscenacíchŽivot ze sametu barvy lila na motivy románuŠipovova dobrodružství odB. Okudžavy (1979),Panoptikum podleM. J. Saltykova-Ščedrina aN. V. Gogola (1980) neboZrcadlení, textové montáži zA. P. Čechova,D. Charmse,A. Tarkovského aA. Vvěděnského (1984).[27] Vedle divadelních scénářů se inscenovaly také původní hry, které u Goldflama často odkazovaly k jeho vlastním životním osudům a zkušenostem, a monodramata psaná přímo pro konkrétní herce. Mezi takové inscenace patřily napříkladNávrat ztraceného syna (1983),Útržky z nedokončeného románu (1985),Biletářka (1983) neboJeden den (1983).[28]
V 80. letech začalo HaDivadlo taktéž aktivně prosazovat program autorského herectví. Tento pojem mířil především k důrazu na kreativní autorský moment herce, oceňoval jeho tvůrčí potenciál a provokoval jeho spontánní výpověď. Tato koncepce se nejvýrazněji projevila v inscenacíchBylo jich 5 a ½ (1982, režie:A. Goldflam) a při účasti na společném projektu studiových divadelCesty (1984). V praxi šlo především o paralelnost procesu zkoušení a vzniku textu prostřednictvím improvizace na daná i osobně asociovaná témata, motivy či situace, v nichž se objevovala a hodnotila autentická zkušenost a tvůrčí potenciál herců.[26]
Od poloviny 80. let se HaDivadlo nadále zaměřuje na realizaci autorských her, zejména z peraA. Goldflama. Takto vzniká inscenaceDcery národa ve spolupráci s herečkamiIvou Klestilovou aHanou Müllerovou (1987) či Goldflamovo vrcholné díloPísek (1988).[26] V tomto období se však dramaturgický záběr divadla rozšířil o hry dalších autorů, napříkladÚklady doktora Sakripantiho (scénář a režie:Hubert Krejčí, 1984),Vojcek (režie:Ivo Krobot, 1988) čiŽádná tragédie (režie:Břetislav Rychlík, 1989).[27]
Spolupráce s externími režiséry většinou skončila po uvedení jedné inscenace, výjimkou však zůstáváJan Borna,[27] student režie na pražskéDAMU, který v roce 1985 přichází do HaDivadla na stáž a setrvává zde dvě divadelní sezóny.[26] V roce 1986 připravuje své nejpamětihodnější inscenace:Střemhlav na motivy prózBorise Viana (1986),Bajky o lišákovi odSławomira Mrożka (1986) aHry pro děti a s dětmi, montáž textů odCh. Morgensterna,M. Macourka aJ. Vodňanského (1986).[27]
V témže roce HaDivadlo poprvé spolupracuje sJ. A. Pitinským, který je spolu sMilošem Černouškem autorem a režisérem inscenaceDeska (1986).[26]
Repertoár 90. let zahrnuje řadu podle kritiky nepříliš úspěšných inscenací režiséraDavida Jařaba, vyznavače surrealismu. Jde například o inscenacePísař Bartleby (1993, r.Jařab),Jeux d’enfants (1995, r.Jařab) aZmatky chovance Törlesse (1996,Jařab). Mezi inscenace, které pomohly toto krizové období překonat, patří předevšímPsí valčík (1996, r.Goldflam) aJób (1996, r.Pitinský).[12]
Začátkem roku 2000 se muselo HaDivadlo vyrovnávat s nutnou změnou dramatického plánu způsobenou náhlým úmrtím výrazného režiséraPetra Lébla, který zde měl realizovat větší inscenační projektScapinova šibalství.[29] V roce 2001 uvedlo HaDivadlo hruFaust (Faust je mrtvý) v režiiJiřího Pokorného.[30] Inscenace sklidila úspěch nejen na české divadelní scéně, ale i v zahraničí. HaDivadlo s ní hostovalo například naSlovensku, v Maďarsku nebo v roce 2002 ve francouzskémMarseille.[31]
V únoru 2003 zahájilo HaDivadlo nový cyklus scénických čteníPátek s..., který měl nabídnout možnost mladým českým dramatikům představit své hry a umožnit jim kontakt s tvůrci. Zbytek sezóny a začátek nové byl silně ovlivněn stěhováním divadla z Kabinetu múz do Alfa pasáže. První představení v novém prostoru proběhla až 28. a 29. prosince 2003.[32]
Působení v novém prostoru provázela také snaha o hledání nové poetiky divadla. Ambicí divadla byla snaha zasáhnout širší publikum, a proto došlo k žánrovému rozšíření produkcí a hledání nových témat.[32]
Mezi úspěšné inscenace následujících sezón patří napříkladTop Dogs (2002, r.J. Pokorný),Doma u Hitlerů aneb Historky z Hitlerovic kuchyně (2007, r.L. Balák) aIndián v ohrožení (2008, r.Jiří Havelka),Modelka XXL aneb Moje stehna v proklatým detailu (2010, r.Janka Ryšánek Schmiedtová). V roce 2008 proběhlo v režiiLuboše Baláka několik politicko-satirických představení v rámci cykluKluzká podlaha. HaDivadlo bylo v té době jediným divadlem, které se politické satiře v takové míře věnovalo.[33]
V období po roce 2010 lze zmínit například inscenaceTajná zpráva z planety matek/Mamma guerilla (2012, r.M. Amsler),Soumrak samců (2012, r.Sláva Daubnerová),Roky 90: láska, pank a nesmírnost (2013, r.M. Schlegelová),Rozrazil 5/2013 – O naší nynější krizi (2013, r.V. Morávek,B. Rychlík,E. Tálská, A. Petrželková a další),Vyhnání Gerty Schnirch (2014,M. Amsler),Maryša (2014, r.L. Brutovský),Die young! (2015, r.A. Bauerová,J. Viňarský,A. Krutová),Mučedník (2015, r.M. Amsler) a další.[11]
V období působeníIvana Buraje na pozici uměleckého šéfa v letech 2015–2025 se inscenační tvorba zaměřovala na reflexi fenoménů společenského a globálního dění v tematických sezonách.[34] Hlavní dramaturgické linie sestávaly z inscenování klasických dramatických textů, autorské kolektivní tvorby a adaptací nedramatických textů. V tomto období byl kladen důraz na offprogram a doprovodné vzdělávací programy (úvody, besedy po představení, workshopy).[35] Mezi významné spolupracovníky tohoto období patří napříkladKamila Polívková,Bohdan Karásek,J. A. Pitínský aBřetislav Rychlík.
.jpg)
.jpg)
.jpg)
.jpg)
Obrázky, zvuky či videa k tématuHaDivadlo na Wikimedia Commons