 HMSHood v evropských vodách v roce 1932 | |
| Základní údaje | |
|---|---|
 | |
| Typ | bitevní křižník |
| Třída | Admiral |
| Číslo trupu | 51 |
| Jméno podle | SirSamuel Hood |
| Objednána | 7. dubna1916 |
| Zahájení stavby | 1. září 1916 |
| Spuštěna na vodu | 22. srpna1918 |
| Uvedena do služby | 15. května1920 |
| Osud | 24. května1941 potopen běhembitvy v Dánském průlivu |
| Souřadnice | 63°20′0″ s. š.,31°50′0″ z. d. |
| Předchůdce | třídaCourageous |
| Následovník | třídaG3 (nerealizovaný projekt) |
| Takticko-technická data | |
| Výtlak | 1918: 45 200 t plně naložen 1940: 48 360 t plně naložen |
| Délka | 262,3 m (860 stop) |
| Šířka | 31,7 m (104 stop) |
| Ponor | 10,1 m (33 stop) |
| Pohon | 24 malotrubných kotlů Yarrow 4 soustrojí reduktorových parních turbín Brown-Curtis 4 třílisté lodní šrouby, 15 stop v průměru Navržen: 144 000 shp (107 MW) 1920 při zkouškách: 151 200 shp |
| Rychlost | 1920: 31 uzlů (57 km/h) 1941: 29 uzlů |
| Dosah | 1931: 5332 námořních mil (10 000 km při 20 uzlech) |
| Posádka | 1921: 1169 1941: 1418 |
| Výzbroj | 1939: 8 ×381 mm BL Mk I (4×2) 12 × 140 mm (5,5 palce) (12×1) 8 × 102 mm (4 palce) (4×2) 24 × 37 mm (3×8) 20 x 12,7 mm (0,5 palce) (5×4)kulometyVickers 4 × 553 mm (21 palců) torpédomety, nad vodou 1941: 8 ×381 mm BL Mk I (4×2) 14 × 102 mm (4 palce) (7×2) 24 × 37 mm (3×8) 20 × 12,7 mm (0,5 palce) (5×4) kulomety 5 × 20 protiletadlové rakety AA UP Mk.I 4 × 553 mm (21 palců) torpédomety, nad vodou |
| Letadla | 1x mezi roky1931 –1932, 1 katapult |
HMSHood bylbitevní křižníktřídyAdmiral, sloužící vRoyal Navy. Celkem měly být postaveny čtyři lodě této třídy (Anson,Hood,Howe aRodney), ale v době realizace projektu došlo k bitvě u Jutska, ve které byly výbuchem muničních skladišť zničeny tři britské bitevní křižníky (HMSIndefatigable,HMSQueen Mary aHMSInvincible). Po bitvě došlo k přehodnocení koncepce britských bitevních křižníků a z třídyAdmiral tak byl po rozsáhlých úpravách projektu dokončen pouzeHood. Ten se stal vůbec posledním postaveným britským bitevním křižníkem. Jména sesterských lodí byla po válce přidělena novým bitevním lodímtřídyNelson (HMSRodney) atřídyKing George V (HMSAnson aHMSHowe).
_profile_drawing.png)
Stavba lodi začala 1. září 1916 v loděnicích John Brown & Company. Po ztrátě tří bitevních křižníků v bitvě u Jutska byla konstrukce zesílena a bylo přidáno 5000 tun pancéřování. Hlavním cílem úprav bylo poskytnout lodi ochranu i proti dělům ráže 381 mm (15 palců), které měla sama ve výzbroji. V té době byla loď také někdy klasifikována jako rychlá bitevní loď, přestože Royal Navy nazývala každou bitevní loď, rychlejší než 24 uzlů, bitevním křižníkem bez ohledu na jeho pancéřování a koncepci vůbec. V době svého dokončení bylHood největší bitevní lodí na světě, byl považován za chloubu celéAnglie. Rozdíl ve velikosti mezi ním a vůbec největší bitevní lodí v historii Royal NavyHMSVanguard, dokončenou ovšem až v roce1946, byl minimální.
Vzhledem k tomu, že se se stavbou lodi spěchalo, měla i po přepracování četné vady. Přední skladykorditu byly přesunuty pod sklady nábojnic. Právě výbuch skladů korditu byl příčinu ztráty tří bitevních křižníků v bitvě u Jutska. Navíc řešení pancíře nechránilo loď proti granátům dopadajícím ze všech úhlů. Hlavní slabinou lodi byla ochrana proti palbě z větší vzdálenosti, kdy vrchem dopadající granáty mohly snadno prorazit tenké pancéřové paluby a vybuchnout hluboko uvnitř lodi (to se takéHoodu stalo osudným). Problémem také bylo, že konstrukce byla dodatečnými úpravami značně přetížena. Dokonce se před spuštěním lodi uvažovalo o jejím sešrotování, ale poválečná ekonomika by nedovedla zaplatit její náhradu.
Stavba sesterských lodíAnson,Howe aRodney byla zastavena v březnu1917 a dokončen byl jenHood. Hlavní důvody byly dva. Za prvé, německé lodě, na které byla 'třída Admiral' odpovědí, nebyly nikdy dokončeny. Za druhé, bylo zřejmé, že jejich konstrukce má řadu nedostatků, které nemohla vyřešil pouhá modifikace projektu. V té době už také byly řešeny koncepce nových tříd bitevních lodí, jako byly projektyN3 aG3.
Loď byla spuštěna v roce 1918 a byla u toho vdova po admirálu Horaci Hoodovi, vzdáleném příbuzném admirála Hooda, který zahynul v bitvě u Jutska na palubě bitevního křižníkuHMSInvincible. Do služby loď vstoupila v roce1920, jako vlajková loď eskadry bitevních křižníků britské atlantické floty. Jako první jí velel kapitán Wilfred Tomkinson. Stavba lodi stála celkem 6 025 000 liber. Díky své konstrukci byla považována za velmi elegantní loď.
_-_March_17%2c_1924.jpg)
Ve své době bylHood největší lodí a chloubou Royal Navy. Loď byla ve Velké Británii velice populární. Většinu času proto strávila na reprezentativních plavbách po světě. Od listopadu1923 do září1924 seHood, společně s bitevním křižníkemHMSRepulse a několika menšími plavidly, vydal na cestu kolem světa. Během této cesty si loď prohlédlo 750 000 lidí. Jako navigátor na lodi v roce1920 začal sloužit budoucí První námořní lordJohn H. D. Cunningham.
Od 17. května1929 do 16. července1930 prošla loď generální opravou a modernizaci. Další zásadní modernizace byla plánována na rok1941 a loď po ní měla být srovnatelná s ostatními modernizovanými bitevními loďmi z první světové války (to se týkalo hlavně pancéřování muničních skladišť). Paradoxně, jelikož byla neustále na moři, byla loď koncem třicátých let poměrně dost opotřebovaná, ale s vypuknutím války nebylo možné ji stáhnout ze služby k opravám a proto se nakonec druhá modernizace nikdy neuskutečnila. Od roku 1936 byla součástí středomořské floty.
V červnu1939 seHood připojil k domácí flotě veScapa Flow. Po vypuknutí války byl nasazován především při ochraně konvojů a hlídkách proti německým křižníkům v oblastiIslandu aFaerských ostrovů. V září1939 ho zasáhla letecká puma ráže 250 kg, ale nezpůsobila žádnou škodu. V červenci1940 bylHood vlajkovou lodí britskéhoSvazu H, kterýzničil francouzskou flotu, kotvící vMers-el-Kebíru. Loď v bitvě vystřelila 56 granátů hlavní ráže. Pak opět patrolovala v Severním Atlantiku. Od ledna do března 1941 prošla loď údržbou v loděnicích vRosythu. Přestože i tak byla ve špatném technickém stavu, do doby, než vstoupilo do služby více nových bitevních lodí třídyKing George V, nebylo možné ji vzít do suchého doku na větší opravy.
Hood byl jednou z lodí, které se zapojily do pátráni po německé bitevní lodiBismarck, která se v květnu1941 pokusila proniknout do Atlantiku. Byl vlajkovou lodí viceadmirála Lancelota Hollanda a ve svazu ho ještě doplňovala úplně nová bitevní loďHMSPrince of Wales. Svaz admirála Hollanda se s Bismarckem a jeho doprovodem v podobě těžkého křižníkuPrinz Eugen, střetl 24. května 1941 v úžině mezi Islandem a Grónskem (bitva v Dánském průlivu).
Jeho zadní muniční komora byla zasažena střelou z Bismarcku aHood explodoval. Skončil stejně jako tři jeho předchůdci v bitvě u Jutska. Z 94 důstojníků a 1321 mužů posádky přežili pouze 3 námořníci (Tedd Briggs, Bob Tilburn a Bill Dundas), které ze studeného moře o dvě hodiny později vyloviltorpédoborecHMSElectra.
Ztráta populární lodi byla pro mnoho Britů velkým šokem. Někteří lidé po válce vzpomínali, že zpráva o potopeníHoodu pro ně byla nejvíc šokující informací, kterou za války slyšeli. Royal Navy posléze soustředila veškeré síly na zničeníBismarcku, ke kterému nakonec 27. května 1941 došlo.
Vrak lodi byl objeven v červenci 2001 v hloubce 3000 metrů. Objevila ho expedice, placená televizní stanicíChannel Four Television, vedená hledačem vraků Davidem Mearnsem. V roce 2002 byl vrak britskou vládou prohlášen za válečný hrob.
Trosky jsou soustředěny ve dvou hlavních oblastech. Východní pole se skládá především z menších úlomků, pocházejících z přídě. Zadní část trupu, která je největším pozůstatkem lodi, je jižněji a vytvořila při svém dopadu velký kráter. Na dalších místech se nacházejí pozůstatky věží a muničních skladišť, které byly rozmetány při výbuchu lodi. Zvlášť je také příď lodi, která se oddělila před věží A.
Lodní zvon byl vyzvednut 7. srpna 2015Allenovou jachtou M/YOctopus.[1]
Na ostrověAscension se z Hoodu dodnes dochovala dvě děla ráže 140 mm, pravděpodobně sejmutá při opravách v roce1940. Děla byla v roce1941 použita k vyzbrojení pobřežní baterie. Střílelo se z nich pouze jednou a to 9. prosince1941, kdy baterie pálila na vynořenou německou ponorkuU-124. Jsou dodnes ve výborném stavu. Jeden kus stejného děla se také zachoval na Faerských ostrovech. Kromě samotného vraku jsou to jediné velké dochované pozůstatky celé lodi.
V tomto článku byl použitpřeklad textu z článkuHMS Hood (51) na anglické Wikipedii.
Obrázky, zvuky či videa k tématuHMS Hood na Wikimedia CommonsGalerieHMS Hood na Wikimedia Commons| Britskétřídyválečných lodí z obdobídruhé světové války | |
|---|---|
| Letadlové lodě: | Glorious • Eagle • Ark Royal • Illustrious • Indomitable • Implacable • AudaciousP • MaltaX |
| Lehké letadlové lodě: | |
| Eskortní letadlové lodě: | |
| Bitevní lodě akřižníky: | Renown • Hood • Queen Elizabeth • Revenge • Nelson • King George V • LionX • VanguardP |
| Těžké křižníky: | Hawkins • Kent • London • Dorsetshire • York |
| Lehké křižníky: | C • Danae • Emerald • Leander • Arethusa • Southampton • Gloucester • Edinburgh • Dido • Crown Colony • Minotaur • TigerP |
| Torpédoborce: | |
| Fregaty: | |
| Korvety: | |
| Šalupy: | Bridgewater • Hastings • BanffA • Shoreham • Grimsby • Kingfisher • Bittern • Egret • Black Swan |
| Minonosky: | |
| Minolovky: | |
| Ponorky: | |
| Ostatní: | |
| A – stavěny v USA; X – stavba zrušena; P – dokončeno po válce | |
