Guyana, plným názvemGuyanská kooperativní republika (anglickyCo-operative Republic of Guyana), je země na severním pobřežíJižní Ameriky, která je také považována za součástKaribiku. Nachází se těsně severně odrovníku, na severu sousedí sAtlantským oceánem, na jihu a jihozápadě sBrazílií, na západě sVenezuelou a na východě seSurinamem. Podél pobřeží leží úzká a úrodná nížina, za ní písečná kopcovitá oblast a většinu území následně vyplňujetropický deštný prales na jihu asavany na jihozápadě. V celé zemi panujetropické podnebí, obecně horké a vlhké. Na ploše přibližně 215 000 km² žije 836 000 obyvatel,[1] což z Guyany činí třetí nejmenší suverénní stát a po Surinamu druhý nejméně zalidněný suverénní stát v Jižní Americe. Je také jednou znejřidčeji osídlených zemí světa. Hlavním a největším městem jeGeorgetown. Celkem 40 % obyvatel jsou guyanští Indové, 29 % Afro-Guyané, 20 %míšenci a 10 %domorodci. Úředním jazykem jeangličtina, většina obyvatel také hovoříguyanskou kreolštinou. Necelé dvě třetiny obyvatel jsoukřesťané, čtvrtinahinduisté a 7 %muslimové.
Guyana, historicky osídlena kmenyAravaků aKaribů, bylakolonizována Nizozemci, než se na konci 18. století dostala podbritskou kontrolu. Až do 50. let 20. století byla spravována jako Britská Guyana s převážně plantážním hospodářstvím. Nezávislost získala v roce 1966 a v roce 1970 se oficiálně stala republikou v rámciSpolečenství národů. Dědictví britského kolonialismu se odráží v politické správě země,lingua franca a rozmanitém obyvatelstvu, které zahrnuje indické, africké, domorodé, čínské, portugalské, jiné evropské a různé multirasové skupiny.
Území Guyany bylo původně osídleno kmenyAravaků aKaribů. Pobřeží Guyany objevil roku1498Kryštof Kolumbus. O rok později přišli do země prvníŠpanělé. Neměli ale o toto území zvláštní zájem, a proto se v Guyaně od16. století usazovaliNizozemci,Francouzi aBritové. V polovině 17. století se Holanďanům a Francouzům podařilo Angličany ze země vytlačit.
Přibližně o jedno století později, roku 1796, obsadili nizozemskou část Guyany Angličané. Vlastnické vztahy byly upraveny až roku 1814.Nizozemská Guyana byla rozdělena mezi Angličany a Nizozemce aSurinam – v této době patřící ještě ke Guyaně, byl přidělen Nizozemcům. Běhemnapoleonských válek bylo území okupováno Brity, a nakonec se stalo součástíBritského impéria. Evropští usedlíci do země přivezli velké množství otroků zAfriky pro práci na plantážích, ale roku 1833 bylo zrušeno otroctví, proto země v letech 1833 až 1917 zaznamenala přílivindických pracovních sil, který výrazně poznamenal následující demografické a politické dějiny Guyany.
Roku 1923 se stala Guyana britskou královskou kolonií. V roce 1953 získala Guyana vnitřní autonomii a26. května 1966 získala definitivně samostatnost. Guyana byla zpočátku parlamentní monarchií a hlavou státu byla britská královnaAlžběta II. Od23. února 1970 je Guyanaprezidentskou republikou. Dvě nejdůležitější strany v parlamentu zastupují dvě největší národnostní skupiny: Lidový národní kongres (People National Congress) je stranou obyvatelůafrického původu a Lidová pokroková strana (People Progressive Party) zastupuje většinu obyvatelindického původu, kteří tvoří 40 % populace.
V roce 1970 se prezidentem Guyany stalForbes Burnham. Tehdy nastoupila Guyana cestusocialismu. Byla povolena jen jedna strana, omezeny základní lidské svobody a znárodněn průmysl. Po smrti Forbese Burnhama v roce 1985 se země vrátila k tržnímu hospodářství ademokratickému uspořádání.
V roce 1978 získala Guyana mezinárodní pozornost, když zde 918 příslušníků americké sektyChrám lidu pod vedenímJima Jonese spáchalo hromadnou sebevraždu. Mezi oběťmi bylo také 300 dětí. V předcházejícím incidentu byl příslušníky sekty spolu s dalšími pěti lidmi zavražděnkongresmanLeo Ryan, jediný člen Kongresu USA zabitý při výkonu svého povolání.
V říjnu 1992 se v Guyaně konaly prezidentské volby, první svobodné volby po 24 letech. Zvítězil vůdce levicové opoziceCheddi Jagan. V květnu 2008 se prezidentBharrat Jagdeo připojil k dohodě zakládajícíUnii jihoamerických národů.
Volby do Národního shromáždění dne 11. května 2015 vyhrála opoziční koaliceA Partnership for National Unity (APNU) aAlliance for Change (AFC) pod vedením bývalého brigádního generálaDavida Grangera. Tím ztratila strana PPP po 23 letech moc.[4] Granger složil 16. května 2015 přísahu jako prezident.[5] Avšak 21. prosince 2018 mu parlament vyslovil nedůvěru. Podle ústavy měl být do 90 dnů zvolen nový parlament. Vláda ještě získala čas manévrováním, ale 18. června 2019 rozhodlCaribbean Court of Justice (CCJ, Karibský dvůr spravedlnosti) jako poslední instance, že vláda musí nové volby uspořádat.[6] Volby se pak konaly 2. března 2020. Posléze byly ale prohlášeny za částečně neplatné, neboť strana PPP dokázala určité manipulace s hlasy. Po přepočítání hlasů byl za nového prezidenta Guyany prohlášen politik strany PPPIrfaan Ali, který byl do úřadu uveden v srpnu 2020.[7] Irfaan Ali jemuslimské víry.
Guyanská vlajka je tvořena zeleným listem o poměru stran 3:5, námořní vlajka má poměr 1:2. Na listu je stylizovaný „zlatý hrot šípu“, který je bíle lemovaný a směřuje ke vlajícímu okraji. U žerdi je červený trojúhelník s černým lemováním.[8]
Podrobnější informace naleznete v článku Guyanská hymna.
Guyanská hymna je píseňDear Land of Guyana, of Rivers and Plains (českyMilá Guyano, země řek a plání). Hudbu složil Robert Cyril Gladstone Potter a text napsal Archibald Leonard Luker. Hymna byla přijata měsíc před vyhlášením nezávislosti Guyany v roce 1966.
Guyana se nachází na severuJižní Ameriky, která je také považována za součástKaribiku aZápadní Indie. Území jí ovládané leží mezi 1° a 9° severní šířky a 56° a 62° západní délky. Nachází se tudíž těsně severně odrovníku, na severu sousedí sAtlantským oceánem, na severovýchodě s Venezuelou (délka hranice 789 km), na západě a jihu sBrazílií (1308 km) a na východě seSurinamem (836 km).[9] S plochou přibližně 214 969 km2 jde o třetí nejmenší nezávislý stát v Jižní Americe po Surinamu aUruguayi, je také jednou znejřidčeji osídlených zemí světa. Je z větší části pokrytatropickým deštným pralesem, který obsahuje velkou rozmanitost flóry a fauny, která je z větší části stále více ohrožována novým rozvojem. Většina její relativně malé populace žije podél pobřeží.
Země se dá rozdělit na pět přírodních regionů: úzká a úrodná bažinatá nížina podél pobřeží Atlantiku (nízká pobřežní nížina), kde žije většina obyvatelstva; pás bílého písku dále ve vnitrozemí (kopcovitá písečná a jílovitá oblast), kde se nachází většina ložisek nerostných surovin Guyany; hustédeštné pralesy (zalesněná horská oblast) v jižní části země; suchějšísavanové oblasti na jihozápadě; a nejmenší vnitrozemské nížiny (vnitrozemská savana), které se skládají převážně z hor, které se postupně zvedají k brazilským hranicím.
Mezi nejvyšší hory Guyany patří hora Ayanganna (2 042 m), Monte Caburaí (1 465 m) a stolová horaRoraima (2 772 m – nejvyšší hora Guyany) natrojmezí Brazílie, Guyany a Venezuely, která je součástí pohoří Pakaraima. Stolová hora Roraima a další guyanské stolové hory byly údajně inspirací pro románArthura Conana DoylaZtracený svět z roku 1912. Nachází se zde také mnoho sopečných srázů a vodopádů, včetně vodopáduKaieteur, který je jedním z nejmocnějších vodopádů na světě. Severně od řeky Rupununi leží savanaRupununi, jižně od ní leží pohoří Kanuku.
Čtyři nejdelší řeky jsouEssequibo s délkou 1 010 km,Courentyne s délkou 724 km, Berbice s délkou 595 km aDemerara s délkou 346 km. Řeka Courentyne tvoří hranici se Surinamem. U ústí řeky Essequibo se nachází několik velkých ostrovů, včetně 145 km široké Shell Beach podél severozápadního pobřeží, která je také významnou oblastí rozmnožovánímořských želv (hlavněkožatky velká) a dalších divokých zvířat.
Podnebí jetropické, obecně horké a vlhké, ale mírněné severovýchodnímipasáty podél pobřeží. Existují dvěobdobí dešťů, první od května do poloviny srpna, druhé od poloviny listopadu do poloviny ledna.
Guyana má jeden z největších nedotčených deštných pralesů v Jižní Americe, jehož některé části jsou pro člověka téměř nepřístupné.[10]Bohatou přírodní historii Guyany popsali první průzkumníciWalter Raleigh a Charles Waterton a později přírodovědciDavid Attenborough aGerald Durrell. V roce 2008 odvysílalaBBC třídílný program s názvemLost Land of the Jaguar (Ztracená země jaguára), který poukázal na obrovskou rozmanitost divoké zvěře, včetně neobjevených druhů a vzácných druhů, jako jevydra obrovská aharpyje pralesní.
Guyana, leží naGuyanské vysočině, což je oblast s mimořádně bohatou biologickou rozmanitostí; samotná Guyana má jednu z nejvyšších úrovníbiodiverzity na světě. Je domovem více než 225 druhůsavců, 900 druhůptáků, 880 druhůplazů a asi 8000 druhůrostlin,[10] z nichž 4 000 se vyskytuje pouze v Guyaně. Mezi nimi jsou nejznámějšíarapaima, největší světová sladkovodní ryba s šupinami,mravenečník velký, největší ze všech mravenečníků,vydra obrovská, největší a nejvzácnější říční vydra na světě, a ptákskalňák oranžový.[10] Více než 80 % Guyany pokrývají lesy; v zemi se vyskytuje přes 1 000 druhů stromů.
Politika Guyany se odehrává v rámciparlamentnízastupitelskédemokratické republiky, v níž je prezident Guyany zároveňhlavou státu ivlády v systému více stran. Výkonnou moc vykonává prezident a vláda.Zákonodárná moc náleží prezidentovi i Národnímu shromáždění Guyany. Politika je v této zemi historicky zdrojem napětí a během voleb často dochází k násilným nepokojům.
Zvláště územní spor s Venezuelou, při kterém se jedná o 62 % územní plochy Guyany (přesněji 159 542 km2) západně od řekyEssequibo, je pro tento stát od roku 1899 problémem. V onom roce rozhodla mezinárodní smírčí komise (složená zeSpojených států,Spojeného království aRuského impéria) o příslušnosti tohoto území k tehdejšíBritské Guyaně. Venezuela nebyla v této komisi zastoupena, ale její verdikt tehdy přijala. V roce 1963 však ve Venezuele vzrostly snahy tuto otázku znovu otevřít. Těsně před vyhlášením samostatného státu Guyana v roce 1966 uzavřelySpojené království a Venezuela v Ženevě dohodu, podle které měla být zřízena nová mezinárodní smírčí komise. Nadto prohlásily obě strany této úmluvy rozhodnutí smírčí komise z roku 1899 za neplatné. Po čtyřech letech bezvýchodného vyjednávání byla smírčí komise rozpuštěna. Venezuela zastává své jednostranné nároky na sporné území až do současnosti a několikrát je přednesla před mezinárodními instancemi, například předOrganizací spojených národů (OSN) v roce 2006. Naopak Guyana předložila v roce 2018 tento případ k rozhodnutíMezinárodnímu soudnímu dvoru v Haagu.[11] Dne 1. prosince 2023 rozhodl soudní tribunál v Haagu ve prospěch Guyany.[12] V referendu konaném dne 3. prosince 2023 se obyvatelstvo Venezuely většinou 96 % rozhodlo podpořit vláduNicoláse Madury, aby nadále usilovala o převzetí správy nad velkou částí guayanského území, na které jsou prokazatelně významná nalezištěropy.[13] Venezuela se bude snažit o vytvoření nového spolkového státu s názvemGuayana Esequiba, přičemž má tamější obyvatelstvo obdržet venezuelské státní občanství.
Traktor na rýžovém poli v Guyaně na pobřežní pláni
Hospodářství Guyany patří k nejrychleji rostoucím ekonomikám na světě, s růstemhrubého domácího produktu (HDP) o 10,3 % v roce 2025. V roce 2025 měla GuyanaHDP na obyvatele podle parity kupní síly ve výši 94 260 amerických dolarů. Hospodářství Guyany prošlo v roce 2015 transformací díky objevu pobřežníhoropného pole ve vodách země asi 190 km odGeorgetownu, odkud byla v prosinci 2019 poprvé vytěžena komerčně využitelnáropa, která byla odeslána do zahraničí k rafinování.[18]
Hlavními ekonomickými aktivitami v Guyaně jsou zemědělství (rýže ahnědý cukr), těžbabauxitu azlata, dřevo, mořské plody, nerostné suroviny, ropa a zemní plyn. Produkce zlata v Guyaně v roce 2022 činila 15 tun.[19]
Objev významných zásob ropy u pobřeží Atlantiku měl od zahájení těžby v roce 2019 velký vliv na HDP Guyany. K prosinci 2024 byla Guyana podle odhadů třetí největší zemí na světě v produkci ropy na obyvatele.[20]
Guyanská vláda obtížně balancuje mezi nutností se dále nezadlužovat a potřebou investovat do komunikací a rozvodných sítí.
Cukrovarnický průmysl zaujímá 28 % exportních zisků. Téměř monopolní postavení ve výrobě cukru má společnost Guysuco, která je také největším národním zaměstnavatelem. Ostatní sektory průmyslu jsou z většiny řízeny zahraničními společnostmi, například hegemony v těžbě minerálů jsou americká společnost Reynolds Metals a britsko-australská Rio Tinto Group. V těžbě dřeva je nejvíce výraznou firmou korejsko-malajsijská Barama Company.
Dnes už méně významným ale přesto důležitým odvětvím je sklízení přírodníhokaučuku ze stromu Manilkara bidentata. Přírodní kaučuk z tohoto stromu nazývaný „balata“ se používá na vyráběníkriketových míčků, k produkci dočasných zubních výplní a indiáni z kmene Macushi jej používají k výrobě dekoračních předmětů. Největší plantáže se nacházejí v podhůří Kanuku Mountains na jihu země.
Velké naděje se vkládají do těžbyropy. Již v roce 1999 získal koncernExxonMobil právo na průzkum významné části guyanské ekonomické zóny. V roce 2007 byl započat průzkum a v květnu 2015 byl oznámen objev prvních ložisek ropy s celkovým odhadovaným objemem čtyř miliardbarelů tzv. velmi těžké ropy.[21] Těžba byla zahájena v prosinci 2019 a celkové zásoby jsou v roce 2023 podle britské BBC odhadovány na 11 miliard barelů. Podle odhadůMezinárodního měnového fondu by díky těžbě ropy měl výrazně vzrůst objem guyanské ekonomiky (řádově o desítky procent).
Díky nárůstu příjmů z ropy zaznamená v roce 2023 guyanská ekonomika 38% růst a stane se nejrychleji rostoucí ekonomikou světa, informoval Mezinárodní měnový fond (MMF). Jedničkou byla v tomto směru i v roce 2022, kdy tamní ekonomika rostla dokonce tempem 62 procent.
Za posledních pět let se díky příjmům z ropy ekonomika 800tisícové země zčtyřnásobila. Současný růst by měl ještě minimálně několik let pokračovat.[22]
Přesto panují obavy, jak se s novými příjmy státního rozpočtu vypořádá křehký politický režim v zemi.[21][23]
Velká většina (asi 90 %) z 836 000[1] obyvatel Guyany žije podél úzkého pobřežního pásu, který se rozkládá v šířce 16 až 64 km do vnitrozemí a tvoří přibližně 10 % celkové rozlohy země.[10]
Populace Guyany je rasově a etnicky heterogenní, s etnickými skupinami pocházejícími z Indie, Afriky, Evropy a Číny, stejně jako s domorodými obyvateli. Navzdory svému rozmanitému etnickému původu sdílí většina skupin společný jazyk, angličtinu a z ní odvozenouguyanskou kreolštinou.
Největší etnickou skupinou jsou Indo-Guyané (známí také jako Východoindové), potomci námezdních dělníků z Indie, kteří podle sčítání lidu z roku 2012 tvoří 39,8 % populace. Následují Afro-Guyané, potomci otroků přivezených z Afriky, především ze západní Afriky, kteří tvoří 29,3 % populace. Guyanci smíšeného původu tvoří 20,0 % a 10,5 % domorodců.
Domorodé obyvatelstvo, místně známé jakoAmerindiáni, tvoří 10,5 % populace. Devět domorodých národů v Guyaně, definovaných podle jazyka, jsou Akawaio,Aravakové (Lokono), Arekuna (Pemónové),Karibové), Makushi, Patamona, Wai Wai, Wapichan a Warao. Jsou třetí největší demografickou skupinou v zemi a tvoří většinu obyvatelstva v jižní části vnitrozemí.[25]
Úředním jazykem země jeangličtina, ačkoli velká část obyvatelstva jebilingvní v angličtině a domorodých jazycích. Guyana je jedinou zemí na jihoamerické pevnině, která má angličtinu jako úřední jazyk. Většina obyvatel také hovoříguyanskou kreolštinou, která je založena na angličtině. Guyana je součástí Karibského společenství.
Kultura Guyany je velmi podobná kultuře anglicky mluvícího Karibiku a historicky byla s anglicky mluvícím Karibikem spojena jako součást Britského impéria, když se v 19. století stala jeho součástí.
Guyana se od roku 1948 zúčastňuje olympijských her. Od té doby získala jednu medaili, nahrách v Moskvě roku 1980 vybojoval bronz boxerMichael Anthony.[27] Nejpopulárnějším sportem na Guayaně jekriket.[chybí zdroj] Guyana hostila kriketové zápasy v rámci mistrovství světa v kriketu 2007.
↑" Guyana no recuerda a Walter Rodney " – Le Monde diplomatique en español [online]. [cit. 2020-10-10].Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 25 September 2020.Je zde použita šablona{{Cite web}} označená jako k „pouze dočasnému použití“.
↑BRUEHWILLER, Tjerk:Machtwechsel in Guyana. Multiethnisches Bündnis siegt.Neue Zürcher Zeitung, 18. května 2015, s. 5 (německy).
↑Granger announces fresh elections for Guyana after CCJ ruling.The Gleaner,[2]. 18. června 2019 (anglicky).
↑As Guyana Gets First Practicing Muslim President, OAS Urges Weakness In Country’s Electoral System To Be Addressed.Caribbean and Latin America Daily News,[3], 3. srpna 2020 (anglicky).
↑Bureau of Statistics – Guyana, CHAPTER III: POPULATION REDISTRIBUTION AND INTERNAL MIGRATION, Table 3.4: Population Density, Guyana: 1980–2002
↑GUYANA NATIONAL POPULATION & HOUSING CENSUS 2022: Preliminary results [online]. Statistický úřad Guyany [cit. 2026-01-27].Dostupné online. (anglicky)
↑Government of Guyana, Statistics [PDF]. [cit. 2010-05-02].Dostupné v archivu pořízeném dne 2017-05-17.
↑The Five Fastest Growing Economies in the World, October 2020 [online]. Nasdaq [cit. 2020-12-14].Dostupné online.Je zde použita šablona{{Cite web}} označená jako k „pouze dočasnému použití“.
↑Gold production [online]. [cit. 2024-12-19].Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 29 November 2023.Je zde použita šablona{{Cite web}} označená jako k „pouze dočasnému použití“.
↑WILKINSON, Bert.Guyana now third largest per-capita oil producer in the world – Caribbean Life [online]. 2024-12-20 [cit. 2024-12-20].Dostupné online.Je zde použita šablona{{Cite web}} označená jako k „pouze dočasnému použití“.
↑abLÁZŇOVSKÝ, Matouš. Příjemné roky u pumpy? Na trh vstupuje ropa z nových nalezišť.iDNES.cz [online]. 2019-11-15 [cit. 2020-07-06].Dostupné online.
↑ŠMELCOVÁ, Leona. Guyana vyhlíží zisky z ropy.Lidové noviny. 2020-06-27, roč. 33, čís. 149, s. 6.
↑Final 2012 Census Compendium [online]. [cit. 2017-07-27].Dostupné online.Je zde použita šablona{{Cite web}} označená jako k „pouze dočasnému použití“.
↑Indigenous Peoples in Guyana [online]. [cit. 2024-10-17].Dostupné online.Je zde použita šablona{{Cite web}} označená jako k „pouze dočasnému použití“.
↑ Michael Anthony Bio, Stats, and Results.Olympics at Sports-Reference.com [online]. [cit. 2019-09-11].Dostupné v archivu pořízeném dne 2008-12-22. (anglicky)