Gustav III. (13. lednajuliánského kalendáře nebo24. lednagregoriánského kalendáře1746,Stockholm –29. března1792, Stockholm) byl švédskýkrál od roku1771 až do své smrti. Byl nejstarším synem králeAdolfa I. Fridricha aLuisy Ulriky Pruské, sestryFridricha II.Velikého.
Gustav III. je znám doma i v zahraničí podle titulu který užíval, jako:
My, Gustav, z boží vůle králšvédský,gótský avendský, velkovévodafinský, vévodapomořanský, princrujanský a pánWismaru, dědicnorského trůnu, vévodašlesvicko-holštýnský, hraběoldenburský a další.
Gustav poprvé vstoupil do politiky v roce1768, kdy přinutil stranuČepců, aby svolala zvláštní shromáždění, kde plánoval změnit ústavu, ale vítěznástrana Klobouků to nedovolila.
Od března 1771 pobýval vPaříži.
Když se vrátil z Paříže, snažil se dělat prostředníka mezi znepřátelenými Klobouky a Čepci.
Pod vlivem vládnoucích Čepců hrozilo, že Švédsko bude ohroženoRuskem, jen rychlárevoluce mohla Švédy zachránit. V této době se Gustav setkal sJacobem Magnusem Sprengtportenem, který jako nepřítel Čepců přišel s plánem revoluce. Sprengtorten získalpevnost Sveaborg, a když bylo Finsko zajištěno, mohli se vydat na Švédsko.
Na setkáníRiksdagu v roce1786 Gustav ukázal, že chce vládnout sám. Ve stejné době se začal více starat o zahraniční politiku. Nejprve si chtěl zajistit přízeň Ruska, aby se mu podařilo získatNorsko, aleKateřina Veliká odmítla zradit svého spojenceDánsko.
V letech1789–1790 vedl válku proti Rusku, aby nakonec zvítězil vbitvě u Svensksundu, což vedlo kmíru v Värälä, který učinil konec všem ruským hrozbám.
Gustav III. byl postřelen účastníkem šlechtického spiknutí, kapitánemJacobem Johanem Anckarströmem na maškarádě vKrálovské švédské opeře a svým zraněním podlehl29. března1792.[p 1]
Již v roce1749 došlo k jeho zasnoubení s dánskou princeznouŽofií Magdalenou, dceroudánského králeFrederika V. a jeho první manželkyLuisy Hannoverské. Sňatek byl dílem jednánístrany klobouků, ovládající švédskýparlament. Rodiče princovi se stavěli proti tomuto manželství, podílejíce se na nepřátelství, které rodinaAdolfa I. Fridricha chovala kOldenburské dynastii, panující v Dánsku.
Svatba v zastoupení se uskutečnila na zámkuChristianborg v Kodani1. října roku1766 a později, již s ženichem osobně ve Stockholmu4. listopadu téhož roku. Manželství nebylo šťastné pro naprostou rozdílnost povah obou manželů, ale také pro vměšování královny matky Luisy Ulriky Pruské.
Z manželství Žofie Magdaleny a Gustava vzešli dva synové:
Manželství s Gustavem III. bylo naplněno až po roce 1775, devět let po svatbě. V polovině 70. let se hodlal králrozvést pro údajnouneplodnost manželčinu, její osobní lékař mu však odmítl vystavit odpovídajícíatest a upozornil krále, že Žofie Magdalena v případě dalšího manželství by děti mít mohla a Gustav III. by byl označen za lháře nebo zaimpotenta – vidina této hrozby krále od záměru se rozvést odradila.
O manželském životě Gustava III. a Žofie Magdaleny se mnoho spekulovalo. Když se1. listopadu roku1778 narodil princ následníkGustav Adolf a v roce další syn1782 Karel Gustav, vynořily se zvěsti – patrně iniciované královnou matkou Luisou Ulrikou a jejím druhým synemKarlem, velmi žádostivým trůnu, a se vší pravděpodobností neodpovídající pravdě – o tom, že otcem princů je ve skutečnosti dvořan, finský šlechtic hrabě Adolf Fredrik Munck af Fulkila, přítel královských manželů, jenž byl instruktorem nezkušeného Gustava v záležitostech fyzické lásky (kterou se svou milenkou,dvorní dámou Žofie Magdaleny Annou Žofií Ramströmovou názorně předváděli královskému páru).
Zemí se šířily i fámy o tom, že král jehomosexuál, z čehož měla pramenit jeho averze k manželce; syn Munckovy milenky, tanečnice Giovanny Bassi, byl údajně velmi podobný korunnímu princi; to vše bylo tématem četnýchpamfletů. Luisa Ulrika vyvolala skandál, když zpochybnila legitimnost korunního prince; šokovaný král jí nařídil veřejnou omluvu.
Po smrti mladšího syna Karla Gustava v roce1783 se manželství definitivně rozpadlo.
Gustav byl schopným, byť svérázným politikem, věnoval se také kultuře v duchuosvícenství. Napsal několik historických esejů a stal se členemsvobodných zednářů.
Král se osobně podílel na libretu operyGustaf Wasa (1786), kterou složilJohann Gottlieb Naumann.
- ↑Darryl Roger Lundy:The Peerage.
.png)
