| Gustav Gustavsson Vasa | |
|---|---|
| švédský korunní prinɕ princ Vasa | |
_c_1830.jpg) | |
| Křest | 15. listopadu1799 |
| Narození | 9. listopadu1799 Stockholm |
| Úmrtí | 5. srpna1877 (77 let) Pillnitz |
| Pohřben | Riddarholmskyrkan |
| Manželka | Luisa Amélie Bádenská |
| Potomci | Ludvík Švédský Karola Vasa-Holstein-Gottorpská |
| Rod | Oldenburkové |
| Dynastie | Holstein-Gottorp |
| Otec | Gustav IV. Adolf |
| Matka | Frederika Dorotea Bádenská |
| Příbuzní | Amálie Švédská,Žofie Vilemína Švédská aCecílie Švédská (sourozenci) |
| Některá data mohou pocházet zdatové položky. | |
Gustav Gustavsson Vasa, celým jménemGustav von Holstein-Gottorp-Vasa (9. listopadu1799,Stockholm –4. srpna1877,Drážďany-Pillnitz,Sasko), nazývaný „princ Vasa“ (švédskyPrins av Vasa), byl následníkšvédského trůnu v letech1799–1809, od roku1836rakouskýpolní podmaršálek,pretendent švédského trůnu v letech1809–1872.
Gustav byl synem předposledníhošvédského krále (posledního švédského velkovévody Finska) z dynastieHolstein-GottorpGustava IV. Adolfa a jeho manželky,bádenské princeznyFrederiky Dorotey.
Roku1809 byl Gustavův otec svržen z trůnu a odešel doexilu doŠvýcarska, zatímco jeho rodina se usadila nejprve v rodné zemi královnině, v Bádensku; Frederica obdržela k užívání zámekItterburg a od roku1816 začal Gustav užívat titul hrabě zItterburgu. Posléze pobýval veVídni. Roku1810, po převzetí švédského trůnu bezdětnýmKarlem XIII., strýcem Gustava IV. Adolfa, stoupenci Holstein-Gottorpských, tzv. gustaviánci, prosazovali kandidaturu mladého prince Gustava za následníka trůnu, ale byvší vzbouřenci z roku 1809, obávajíce se odplaty gustaviánců, prosazovali jako korunního prince vévoduKristiána Augusta von Holstein-Augustenburg. Ten, svobodný a blízce spřízněný s Holstein-Gottorspkými, navrhl Karlovi XIII., žeadoptuje Gustava, ale po sotva půlročním pobytu ve Švédsku náhle nečekaně zemřel. Nakonec zástupciFrancie prosadili jiného kandidáta, francouzského polního maršálaJana Baptista Bernadotta, jehož adoptoval Karel XIII.
Jiný plán, v němž Gustav figuroval, byl v té době rozvíjen vDánsku: měl být adoptován dánským a norským králemFrederikem VI., jenž neměl synů, měl se oženit s jeho dcerouKarolinou, gustaviánci měli provolat Frederika švédským králem, načež by Gustav po nástupu na trůn sjednotil všechny třiskandinávskémonarchie. Plán zůstal pouhou epizodou, mj. proto, že by vyžadoval následných kompenzací prů řadů členů bočních linií oldenburské dynastie. Vyhnaná královská rodina vkládala rovněž velké naděje veVídeňský kongres, který – pokud to ovšem konvenovalo hlavním mocnostem – restituoval všechny legitimní monarchy. Ve francouzských a německých novinách se objevily zprávy, že Bernadotte se chystá zříci hodnosti korunního prince a navrátit Gustavovi jeho práva. Bernadotte však nic takového nezamýšlel a měl podporu nejdůležitějšího monarchy kongresu,ruského caraAlexandra I., takže naděje gustaviánců pohasly.
Roku1824 Gustav vstoupil do rakouskéarmády, když v důsledku Bernadottova nátlaku nebylo žádoucí přijmout ho do službyruské anianglické; byl jedním z mála Švédu v rakouských službách. Zdatný, pracovitý, uctivý a disciplinovaný ve své kariéře postupoval rychle kupředu: roku1826 byl jižpodplukovníkem, roku1830generálmajorem, roku1836 získal hodnost polního podmaršálka, předposlední stupeň hodnosti pod polním maršálem. Roku1828 se zasnoubil s nesmírně bohatou princeznouMariannou Nizozemskou, ale ke svatbě nedošlo opět pod diplomatickým tlakem Bernadotta, obávajícího se o svůj trůn a Marianna se později provdala za princeAlbrechta, nejmladšího bratrapruského králeViléma I. V té době musel Gustav, opět v důsledku Bernadottova nátlaku, přestat užívat tituluprinc švédský (Prins av Sverige), ale Gustavovi nakloněný a přející rakouský císařFrantišek II. mu udělil titul„princ Vasa“ (německy:Prinz von Wasa), potvrdiv současně i jeho titulaturu„Královská výsost“ a druhé místo po členechhabsbursko-lotrinského domu při všech dvorským ceremoniích.
Dne9. prosince roku1830 se Gustav vKarlsruhe oženil s blízkou příbuznou, bádenskou princeznouLuisou Amélií (5. 6. 1811 – 19. 7. 1854). Z jejich manželství se narodily dvě děti, syn a dcera, chlapec však zemřel již jako nemluvně:
Karola byla ve věku 17 let považována za nejkrásnější princeznu Evropy; francouzský panovníkNapoleon III., její vzdálený bratranec přes její babičku, bádenskou velkovévodkyniStefanii de Beauharnais, usiloval o její ruku, ale Gustav ho odmítl se slovy dceři:Jestli se za něj provdáš, za dvacet let budeš na mizině, zbavená všeho. Byla to prorocká slova; roku1870 Gustav řekl:Všechno jsem předpověděl.
Gustav dvakrát protestoval proti obsazení švédského trůnu dalšími Bernadotty,Oskarem I. (1844) aKarlem XV. (1859), a upozorňoval při tom, žepodtrhujeme náležející Nám práva k trůnu, ale nemíníme je v tuto chvíli využít. Když převzal trůnOskara II. (1872), třiasedmdesátiletý princ již protest nevznesl. Ve stáří sídlil ve vodním zámku vPillnitz, který mu poskytl jeho saský zeť Albert, a tam také4. srpna roku1877 zemřel. To znamenalo konec nárokům jeho rodiny na švédskou korunu, neboť jeho jediný potomek – Karola – neměla děti; roce1884 díky ní proběhlo oficiální smíření s švédskou panujícídynastií Bernadotte. Posléze byly ostatky Gustava, původně pohřbeného v oldenburské kryptě vEutin, a ostatky jeho otceGustava IV. Adolfa (uložené nahradě Veveří naMoravě, kde od roku1830 žil Gustav) i syna Ludvíka převezeny doStockholmu a pohřbeny v hrobceGustava III. v kosteleRiddarholmskyrkan.
Gustavova dcera Karola, poslední osoba v historii, která nosila slávou ověnčené jménoVasa, zemřela v roce1907 a byla pohřbena vDrážďanech. Gustavova matka, královna Frederika, byla k poslednímu odpočinku uložena v rodinné hrobce bádenské dynastie vPforzheimu.
Ještě před svou svatbou s Luisou Amálií Bádenskou byl Gustav jako příslušník královského – byť sesazeného – rodu ve Vídni častým hostem v domě arcivévodyFrantiška Karla; byl obdivovatelem a oddaným ctitelem jeho půvabné a duchaplné manželkyŽofie Bavorské. Spekulovalo se i o tom, že jejich vztah nebyl platonický a Gustavovi se dokonce připisovalo otcovství Žofiiných dětí Františka (pozdější rakouský císařFrantišek Josef I.) a Maxmiliána (pozdější mexický císařMaxmilián I.); důkazy však pro tato tvrzení neexistují.
Gustav Vasa koupil roku1830hradVeveří naMoravě poblížBrna, kde jistou dobu žil, již roku1844 jej však prodal podnikateli Jiřímu Šimonu Sinovi.
Obrázky, zvuky či videa k tématuGustav Gustavsson Vasa na Wikimedia Commons