| Gustav Dörfl | |
|---|---|
| Narození | 26. června1854 Praha Rakouské císařství |
| Úmrtí | 18. června1902 (ve věku 47 let) Praha Rakousko-Uhersko |
| Místo pohřbení | Vinohradský hřbitov Olšanské hřbitovy |
| Povolání | překladatel,básník,novinář,učitel,redaktor aspisovatel |
| Některá data mohou pocházet zdatové položky. | |
Gustav Dörfl (26. června1854,Praha[1] –18. června1902, tamtéž[2]) byl českýbásník,spisovatel,překladatel anovinář. Pracoval jakokorektor v redakciNárodní politiky. Přispívalfejetony do pražských deníků, určitou dobu řídil časopisČeská rodina. Byl autorem básní, z nichž vyzařoval upřímný, hluboký cit. Překládal literární díla z češtiny do němčiny a z angličtiny do češtiny.
Narodil se r.1854 v Praze. Studoval chemii napražské německé technice. Roku1877 odjel doEdinburghu, kde navštěvoval teologické kursy na New College. Strávil tam tři roky. Poté se vrátil do Prahy, kde redigovalevangelický literární časopisČeská rodina a sbírkuVánoční album.[3]
Řadu let pracoval jakokorektor v deníkuNárodní politika. Vedle toho byl literárně činný – psal básně afejetony, překládal česká literární díla do němčiny a anglická do češtiny. Byl rovněž spolupracovníkemOttova slovníku naučného.[3]
Žil a vystupoval skromně, netlačil se do popředí a nepatřil tak ani během života k příliš známým spisovatelům. Zemřel 18. června1902 naKrálovských Vinohradech v doměčp. 504[4] po krátké nemoci, která zřejmě souvisela s jeho korektorským povoláním. Pohřben byl naVinohradském hřbitově. Byl vdovcem, zanechal po sobě jedenáctiletého syna.[5]
Jako student přispíval básně dobeletristických časopisů. Ohlas měly především vlasteneckébalady, z nichž některé byly zkonfiskoványcenzurou (Hlasy českých mučenníků,Píseň oráče na Bílé hoře aj.)[3]
Po návratu z Británie redigoval evangelický časopisČeská rodina a sbírkuVánoční album. Napsal také řadufejetonů do pražských listů a své znalosti angličtiny využíval k překladům britských autorů, z nichž některé byly otištěny v literární přílozeNárodní politiky. Do téhož listu také psal příležitostné vlastenecké básně. ProNárodní divadlo upravilShakespearovy hryZimní pohádka,Jindřich IV. aCoriolan.[3] Překládal rovněž z češtiny do němčiny např. básněHeyduka,Vrchlického aNerudy.[5]
Jeho básně vyzařují nelíčený, hluboký cit.[5] Knižně vyšly např.:[6]
Překlady:[6]
Pokusil se i o divadelní hry (Jaroslav z Boskovic,O dítě, veselohraHračkář).[7]