| Gusta Fučíková | |
|---|---|
.jpg) Gusta Fučíková | |
| poslankyněFederál. shromáždění (SL) | |
| Ve funkci: 1971 – 1981 | |
| Stranická příslušnost | |
| Členství | KSČ |
| Rodné jméno | Gusta Kodeřičová |
| Narození | 28. srpna1903 Ostředek Rakousko-Uhersko  Rakousko-Uhersko |
| Úmrtí | 25. března1987 (ve věku 83 let) ? Československo  Československo |
| Místo pohřbení | Olšanské hřbitovy |
| Choť | Julius Fučík |
| Profese | politička,spisovatelka,novinářka, prozaička apřekladatelka |
| Ocenění | Řád republiky Řád práce Řád Klementa Gottwalda Řád Vítězného února |
| Commons | Gusta Fučíková |
 Seznam děl:SKČR |Knihovny.cz | |
| Některá data mohou pocházet zdatové položky. | |
Gusta Fučíková, rozenáGusta (Augusta) Kodeřičová, poprvé provdanáLežáková,[1] (28. srpna 1903Ostředek[2] –25. března 1987[3]), bylačeská ačeskoslovenská publicistka, nakladatelská redaktorka, političkaKomunistické strany Československa, aktivistka ženských a mírových levicových organizací, poslankyněSněmovny liduFederálního shromáždění zanormalizace. Byla manželkou komunistického novináře a odbojářeJulia Fučíka popraveného za2. světové války.
Narodila se v dělnické rodině. V časném dětství zemřela její matka. Roku 1921 absolvovala obchodní akademii v Praze a pak studovala na vysoké obchodní škole, kterou ale nedokončila. V roce 1923 se seznámila s Juliem Fučíkem a o rok později se stala členkou KSČ. Zaprvní republiky pracovala naMinisterstvu školství a národní osvěty, v Mezinárodním všeodborovém svazu a na sovětském obchodním zastupitelství. Od roku 1936 byla překladatelkou v redakci komunistického deníkuRudé právo.
Ve 20. letech se poprvé provdala za novináře Vladimíra Borina–Ležáka. (Biografický slovník uvádí, že první sňatek za publicistu Vladimíra Borina–Ležáka byl účelový. Gusta Kodeřičová měla použít tzv. výbavné (peníze vyplácené státem nevěstě), které sňatkem získala, na zaplacení sálu pro komunistické shromáždění.)[4][pozn. 1] První manželství bylo rozvedeno v roce 1933.
Dne 30. července 1938 se vDejvicích (civilní sňatek) provdala podruhé, za Julia Fučíka. Svědky byliJan Šverma aBedřich Reicin.[1]
Zadruhé světové války byla aktivní v odboji. V dubnu 1942 zatčena a do konce války vězněna na různých místech, včetněkoncentračního tábora Ravensbrück aTerezína.[6]
Po válce působila v publicistice. V letech 1945–1967 pracovala jako redaktorkanakladatelství Svoboda. V roce 1948 podepsala výzvu prokomunistické inteligenceKupředu, zpátky ni krok!,[7] jež byla publikována dne 25. února 1948 na podporukomunistického převratu – včetně jmen prvních signatářů. (Rovněž tak podepsala v roce 1977 „Antichartu“.) Redigovala dvanáct svazků díla svého popraveného manžela a napsala řadu článků o tematice odboje a války. Je rovněž autorkou dvou vzpomínkových prací:Vzpomínky na Julia Fučíka (1961) aŽivot s Juliem Fučíkem (1971). V letech 1953–1968 byla členkou Výboru československých žen a v letech 1969–1974 předsedkyníRady československých žen, zároveň v letech 1969–1975 zastávala post místopředsedkyně a od roku 1975 čestné místopředsedkyněMezinárodní demokratické federace žen. V roce 1963 jí byla udělena Zlatá medaile Světové rady míru. Od roku 1970 byla také místopředsedkyní Československého výboru pro evropskou bezpečnost a spolupráci a členkou předsednictva Československého mírového výboru. Od roku 1980 zastávala funkci čestné předsedkyněSvětové rady míru.[8][9][6][10]
Zastávala i stranické posty v normalizačním Československu.XIV. sjezd KSČ ji zvolil za členkuÚstředního výboru Komunistické strany Československa.XV. sjezd KSČ aXVI. sjezd KSČ ji v této funkci potvrdil.[8]
K roku 1949 se profesně uvádí jako manželka Julia Fučíka.[11]
K roku 1971 se profesně uvádí jako předsedkyněRady československých žen.[12] Vevolbách roku 1971 byla tehdy zvolena doSněmovny lidu Federálního shromáždění (volební obvod č. 9 –Břevnov–Střešovice,Praha). Mandát získala i vevolbách roku 1976 (obvodPraha 6–jihozápad). Ve FS setrvala do konce funkčního období, tedy dovoleb roku 1981.[13][14][15]
V roce 1963 získalaŘád práce, roku 1970 a 1973Řád republiky, roku 1973Řád Vítězného února a roku 1983Řád Klementa Gottwalda.[8]
Zemřela 25. března 1987; poslední rozloučení se konalo 1. dubna 1987 vkrematoriu Strašnice. Urna s jejím popelem se nachází ve společném hrobě č. 137 naOlšanských hřbitovech spolu s ostatky dalších komunistických funkcionářů, např.Klementem Gottwaldem s manželkouMartou,Marií Majerovou čiGustavem Klimentem.[16]
_-_stu%25C5%25BEka.gif)
1970 a 1973.png)
1963
1983
1973
Obrázky, zvuky či videa k tématuGusta Fučíková na Wikimedia Commons
