Území dnešní Guiney bylo součástí řady říší, počínajeGhanskou říší kolem roku900. Pak následovalokrálovství Soss v12. a13. století.Říše Mali převzala nad regionem kontrolu poBitvě u Kiriny v roce1235, ale časem byla oslabena vnitřními konflikty, které vedly k jejímu rozkladu. Nejsilnějším následníkem byl státSonghaj. Ten převyšoval své předchůdce co do rozlohy i bohatství, ale také byl ničen vnitřními spory a občanskou válkou a nakonec se zhroutil poBitvě u Tondibi v roce1591.
Následovalo období chaosu až do založení islámského státu v18. století. Na počátku 18. století měl zásadní význam příjezdmuslimskýchFulbů do horského regionuFuta Džalon.
Evropané na toto území dorazili poprvé při portugalskýchzámořských objevech v15. století, čímž započalo období obchodu s otroky.
Dne28. září1958 vyhlásila centrální Francie pod vedenímCharlese de Gaullareferendum k nové ústavě a k vytvořeníPáté francouzské republiky. Kolonie kroměAlžírska, které bylo de iure součástí Francie, se mohly rozhodnout mezi okamžitou nezávislostí nebo podržením koloniálního statutu. Všechny kolonie kromě Guiney zvolily druhou možnost, a tak se Guinea stala první francouzskou kolonií, která získala nezávislost, ale za cenu okamžitého zastavení veškeré francouzské pomoci.
Po získání nezávislosti byla Guinea vedena diktátoremAhmedem Sékouem Tourém. Touré uplatňoval úplnou socialistickou ekonomickou politiku, potlačoval opozici a nebral ohledy nalidská práva. Pod jeho vedením se Guinea zapojila do Hnutí nezúčastněných zemí a udržovala těsné vztahy se státy východního bloku. Po jeho smrti v roce1984 převzal mocLansana Conté a okamžitě změnil ekonomickou politiku svého předchůdce, ale vláda zůstala autoritativní. První volby od získání nezávislosti byly uspořádány v roce1993 a vyhrál je dosavadníprezident, ale výsledky byly sporné. Conté čelí domácí kritice za výkonnost domácí ekonomiky a za tvrdý postup vůči politické opozici.
Během návštěvyFrancie v roce2005 předseda vládyFrancois Fall rezignoval a požádal o azyl spolu s rodinou z důvodu korupce a zesilování zásahů ze strany prezidenta do jeho kompetencí, což z jeho pohledu zeslabovalo jeho efektivitu jako předsedy vlády. Jeho nástupceCellou Dalein Diallo byl odvolán v dubnu2006 a Contému se nepodařilo zajistit náhradu až do ledna2007. Během roku2006 se konaly dvě generální stávky vládních zaměstnanců, během kterých bylo armádou zastřeleno 10 studentů. Stávky byly ukončeny poté, co Conté souhlasil s vyšší mzdou pro občanské zaměstnance a se snížením ceny některých základních potravin (rýže,olej).
Od začátku roku2007 odbory svolávají nové stávky, protestují proti zvyšujícím se životním nákladům, vládní korupci a špatnému hospodaření. Po dvou týdnech trvání vyvolaly tyto stávky jedny z největších demonstrací od začátku Contého funkčního období a zavinily cca 60 mrtvých. Mimo jiné odbory požadovaly, aby stárnoucí a nemocný prezident jmenoval konsensuálního (pro odbory přijatelného) premiéra, který zaujme místo prázdné již od Diallova odvolání a Conté se zbaví v jeho prospěch některých prezidentských pravomocí. Conté neochotně souhlasil se jmenováním nového předsedy vlády a snížil ceny pohonných hmot a rýže; stávky byly dočasně přerušeny.
Dne13. února2007 po nominaciEugene Camary, vnímaného jako blízkého spojence Contého, na post předsedy vlády okamžitě vypukly násilné demonstrace po celé zemi. Stávky pokračovaly, odvolávajíce se na prezidentovu neschopnost jmenovat „konsensuálního“ premiéra, jak bylo dohodnuto27. ledna2007. Po ozbrojených střetech s demonstranty byl vyhlášen výjimečný stav, který přinesl více než 100 mrtvých a objevilo se množství případů drancování a znásilňování prováděných muži v uniformách. Vládní budovy a nemovitosti vlastněné vládními činiteli byly vyloupeny a zničeny rozhněvanými davy. Guinea se ocitla na pokraji občanské války po tom, co se protestující po celé Guineje dožadovali Contého jednoznačné rezignace.
Po diplomatické intervenci ze stranyECOWAS (Hospodářské společenství západoafrických zemí), hlav sousedních států,Evropské unie,OSN atd. Conté souhlasil s výběrem nového premiéra ze seznamu pěti osobností navržených odbory a občanskými předáky. Dne26. února2007 byl jmenován na tento postLansana Kouyaté, dřívější velvyslanec Guiney při OSN. Stávky byly odvolány a nominace byla stávkujícími oslavována.
Po smrti autoritářského prezidenta Contého (22. prosince2008) došlo v zemi k pokusu o vojenský převrat. Kapitán armádyMoussa Dadis Camara vyhlásil „rozpuštění vlády a všech státních institucí a pozastavení ústavy“.[3] Informaci o převratu však dementoval premiérAhmed Tidiane Souaré. Dne24. prosince byla utvořena prozatímní vláda z armádních rebelů, tzv. Národní rada pro demokracii a rozvoj (32 členů), v jejímž čele stojí kapitán Moussa Dadis Camara. Cílem je připravit a vyhlásit regulérní prezidentské volby.[4] Z titulu své funkce je prozatímním prezidentem Guineje Moussa D. Camara.
Guinejské pobřeží je značně členité a porostlémangrovníkovými porosty. Při pobřeží je pás nížin. Nejrozsáhlejší oblastí je vysočina ve středu země s masivemFuta Džalon vysokým 1538 m n. m. Na severovýchodě je jednotvárná náhorní rovina, kterou odděluje údolíNigeru od jihovýchodní vysočiny s nejvyšší horouNimba (1752 m n. m.). Většina území je zalesněna (58 %), obdělávají se asi jen 4 % rozlohy země. Východní část náleží povodí Nigeru, ve Fouta Djalonu pramení řekySénegal aGambia.
V zemi jsou dva typyklimatu – tropický (horko a sucho) a rovníkový (horko a vlhko). Nejteplejším měsícem je duben, kdyteplota dosahuje kolem 27 °C, nejchladnějším naopak srpen s 20 °C. Průměrný roční úhrnsrážek se pohybuje od 1500 mm na severu a severovýchodě až po 4500 mm při pobřeží.
V guinejských horách nepřesahujících výšku 1000 m n. m. na hranicích seSierrou Leone poblíž vesniceFarakoro prameníNiger, třetí nejdelší řeka Afriky (poNilu aKongu).[6]
Ná území Guinejské republiky žije 24 etnických skupin. Největší skupinu obyvatel (40 %) tvoříFulbové (Fulani, etnikum Peul čili Fula aj.) ve střední části země, kteří žijí na suché centrální náhorní plošině. Početná (30 %) je etnická skupinaMandinkové (Malinkové, Malinké) na severovýchodě, která obývá savanu Horní Guineje[pozn. 1][7] aSúsové (Soussou; 20 %) na severozápadě, kteří žijí na bažinatém pobřeží. Dalšími (celkem 10 %) jsou na jihovýchodě etnika Bagaforé, Bagatai, Kpellé (francouzsky Guerzé; česky Kepellové), Kissi (Kissiové), Landuma, Toma, Zialo aj. Početně zanedbatelná, ale ekonomicky aktivní je libanonská a francouzská menšina; rozrůstá se čínská menšina.[8][9][10]
V Guineji je oficiálním jazykemfrancouzština, kterou však ovládá necelých 40 % obyvatelstva. Guinejci ovládají neoficiální jazyky, kterých je v Guineji přibližně 40. Patří mezi ně např. peul čili fula (40 %), malinké (30 %) nebo sousou (20 %). Dalšími jsou zejména kpellé čili guerzé (3,8 %), kissi (3,5%), toma (1,8 %), bassari, coniagui, kono, koniaka, lissi (celkem 0,9 %) a další.
Oblasti vládne islám ve specifické subsaharské tváři (Black Islam), velmi často synkreticky propojený s tzv.tradičními africkými náboženstvími, jimiž je zde povětšinou západoafrickývodun v rozličných podobách, důrazech a názvech. Na odlehlejším venkově přežívá vodun často v nepřátelském postoji k rozpínajícímu se islámu.[6] V roce 2013 proběhly ve městěNzerekore nábožensko-etnicky motivované boje mezi muslimy na jedné straně a vyznavači vodunu spolu s vyznavačisynkretismu vodunu a křesťanství na straně druhé. Výsledkem bylo více než pět desítek mrtvých, zabitých mačetami nebo zaživa upálených.[11] Menší náboženské potyčky jsou zde časté. Vedle tradičních náboženství a kultu předků je v zemi praktikováno rovněž západoafrickéčarodějnictví.[6]
Díky podpořeMMF aSvětové Banky se vyvážejísuroviny, které jsou hlavním zdrojem deviz, zejménabauxitová ruda k výroběhliníku. V 90. letech byly omezeny výdaje státu, byli podporováni soukromníci a stavěly seželeznice (Trasa Conakry – Kankan).
Hlavními zákazníky Guinejské republiky byli v roce 2020Spojené arabské emiráty (17,1 %),Indie (14,7 %),Čína (10,8 %),Švýcarsko (7,9 %) a hlavními vyváženými produkty bauxit (58 %), zlato (36 %), diamanty (3 %) a hliník (1 %).
Hlavními dodavateli pro guinejskou ekonomiku byli v roce 2020 Čína (19,2 %), Indie (10,8 %),Japonsko (8,9 %), Spojené arabské emiráty (7,4 %) a hlavními dováženými produkty kapitálové zboží (62 %), stroje a mechanické vybavení (15 %), ropa a deriváty (12 %), potravinářské výrobky, nápoje a tabák (8 %).[8]
V Guineji je doporučena celková obezřetnost. Bezpečnostní podmínky se zhoršují zejména vKonakry. V noci je třeba vyhýbat se neosvětleným a vylidněným místům. Na celém území se nedoporučují noční jízdy autem, protože může dojít k ozbrojenému přepadení a krádeži vozu; není doporučeno klást odpor. Kvůli kapesním krádežím je třeba být ostražitý na trzích atp.[8]
Před cestou do Guineje je na místě uzavřít kvalitní cestovní pojištění včetně repatriace. Při ošetření v místních nemocnicích a klinikách (které lze doporučit jen v naprosto naléhavých případech), je nutné mít u sebe finanční hotovost. Ve všech vážných případech (traumatologie, koronární onemocnění) se doporučuje odlet do ČR. S sebou je třeba vézt běžné léky a v dostatečném množství repelenty, sluneční a protiplísňové krémy a dezinfekci (ovoce a zeleninu se doporučuje konzumovat pouze oloupané nebo je dezinfikovat).[8]
Ke vstupu do země je nezbytné očkování proti žluté zimnici. Doporučuje se vakcinace protihepatitidě A iB,meningitidě,obrně,tetanu, vhodné je aktualizovat očkování protityfu. Guinea je silněmalarická oblast. Opakovaně jsou evidovány případycholery. Vysoká jeincidenceAIDS/HIV. Od roku 2016 se v Guineji vyskytuje opětebola, naposledy byly zaznamenány lokalizované případy v jihovýchodním regionu Guinée forestière v únoru 2021.[8]
V Guinejské republice jsou trestnédrogy ahomosexualita. (Trestněprávní postihy jsou přísné a podmínky v místních kázeňských zařízeních odstrašující, předběžné zadržení může trvat i několik měsíců a soudnictví je zatíženo korupcí.) Nezbytná je i mimořádná opatrnost v souvisejících diskuzích a v chování na veřejnosti. Komunikačním tabu jsoupráva LGBT a vhodné je vyhnout se kritice armády, prezidenta a vlády.[8]
↑BERÁNEK, Tomáš et al.Index českých exonym: standardizované podoby, varianty = List of Czech exonyms: standardized forms, variants. 2., rozšířené a aktualizované vyd. Praha:Český úřad zeměměřický a katastrální, 2011. 133 s. (Geografické názvoslovné seznamy OSN – ČR).ISBN978-80-86918-64-8. S. 44, 114. Standardizované jméno: Konakry.
↑Světová banka.GDP per capita, PPP (current international $) [online]. [cit. 2023-01-14].Dostupné online.
↑ Banker Kabine Komara becomes new Guinean PM, 30.12.2008.www.france24.com [online]. [cit. 01-01-2009].Dostupné v archivu pořízeném dne 01-01-2009.
↑abcHAVELKA, Ondřej.Náboženství na řece Niger: kult hada, západoafrický vodun, fascinující synkreze i temná strana 1/4 [online]. Dingir [cit. 2022-09-23].Dostupné online.
↑HOSKOVCOVÁ, Michaela.Regionální geografie států Guinejského zálivu – projektové vyučování s využitím interaktivní tabule. Plzeň 2015, s. 16. Diplomová práce. Ved. práce Mgr. Monika Čechurová, Ph.D. FF ZU v Plzni.
BERÁNEK, Tomáš et al.Index českých exonym: standardizované podoby, varianty = List of Czech exonyms: standardized forms, variants. 2., rozšířené a aktualizované vyd. Praha:Český úřad zeměměřický a katastrální, 2011. 133 s. (Geografické názvoslovné seznamy OSN – ČR).ISBN978-80-86918-64-8. Standardizované jméno: Konakry.
COMRIE, Bernard; MATTHEWS, Stephen a POLINSKY, Maria.Atlas jazyků: vznik a vývoj jazyků napříč celým světem. V Praze: Metafora, 2007. 224 s.ISBN 978-80-7359-129-8.
HOSKOVCOVÁ, Michaela.Regionální geografie států Guinejského zálivu – projektové vyučování s využitím interaktivní tabule. Plzeň 2015. 106 s. Diplomová práce. Ved. práce Mgr. Monika Čechurová, Ph.D. Západočeská univerzita v Plzni, Fakulta filozofická, Katedra politologie a mezinárodních vztahů.
WOLF, Josef.Abeceda národů: výkladový slovník kmenů, národností a národů. Praha: Horizont, 1984. 265 s.
Bertelsmann Stiftung.BTI 2010 — Country Report [online]. Gütersloh: Bertelsmann Stiftung, 2009 [cit. 2011-08-18].Dostupné v archivu pořízeném dne 2011-05-21. (anglicky)
Bureau of African Affairs.Background Note: Guinea [online]. U.S. Department of State, 2011-03-02 [cit. 2011-08-18].Dostupné online. (anglicky)
CIA.The World Factbook - Guinea [online]. Rev. 2011-07-14 [cit. 2011-08-18].Dostupné v archivu pořízeném dne 2015-09-19. (anglicky)
Zastupitelský úřad ČR v Akkře.Souhrnná teritoriální informace: Guinea [online]. Businessinfo.cz, 2008-10-06 [cit. 2011-08-18].Dostupné v archivu pořízeném dne 2012-01-11.
O’TOOLE, Thomas E.Guinea [online]. Encyclopaedia Britannica [cit. 2011-08-18].Dostupné online. (anglicky)
.svg)
.svg)
