| F-11 Tiger | |
|---|---|
 F11F | |
| Určení | Palubnístíhací letoun |
| Původ | Spojené státy americké |
| Výrobce | Grumman |
| První let | 30. července1954[1] |
| Zařazeno | 1956 |
| Vyřazeno | duben 1961 (operační útvary),[2]1967(výcvik),[2]1969 (Blue Angels)[2] |
| Uživatel | United States Navy |
| Výroba | 1954–1959 |
| Vyrobeno kusů | 201[2] |
| Varianty | Grumman F11F-1F Super Tiger |
| Některá data mohou pocházet zdatové položky. | |
Grumman F-11 Tiger bylamerický jednomístný palubnístíhací letoun, který byl ve službě v 50. a 60. letech 20. století. Od dubna1955 až do roku1962, kdy byl zaveden jednotný systém označování typů letadelamerických ozbrojených sil, nesl stroj označeníF11F Tiger. Tento typ v letech1957–1969 používala také námořní akrobatická skupinaBlue Angels.
_in_April_1956.jpg)
Počátek vývoje tohoto typu se datuje do roku1952, když společnostGrumman začala na své náklady vyvíjet náhradu svéhopalubního typuGrumman F-9 Cougar. Hlavní změnou bylo uplatnění aerodynamických principůpravidla ploch v konstrukci letounu a dalších zlepšeních. Projekt, který nesl od počátku firemní označeníG-98 se nakonec stal zcela novou konstrukcí. Stroj pohánělproudový motorWright J65, který byl licenční verzí britského motoruArmstrong Siddeley Sapphire.
Schopnost typu dosáhnoutnadzvukových rychlostí zaujala veleníUS Navy. Byla objednána stavba dvouprototypůXF9F-8, což ještě vyjadřovalo vazbu projektu na F-9 Cougar, ovšem už tehdy se jednalo o zcela novýletoun. Aby byl zmatek dokonán, za nějaký čas bylo prototypu označení odebráno, přiděleno jinému pokusnému typu Grummanu a prototyp Tigeru dostal označeníXF9F-9.
První prototyp vzlétl30. července1954. Jelikož vývojpřídavného spalování ještě nebyl dokončen, byla použita pohonná jednotka, která ho postrádala. Přesto typ už při prvním letu dosáhl téměř rychlosti zvuku. Zvukovou bariétu překonal druhý prototyp, u kterého bylo instalováno přídavné spalování. A stal se tak součástí první generacenadzvukových strojů US Navy (první palubní letoun námořnictva, který bariéru překonal ve střemhlavém letu bylDouglas F4D Skyray. V roce 1955 se označení typu opět změnilo naF11F-1, aby nakonec po roce 1962 zůstalo jenF-11. Palubní zkoušky typu začaly 4. dubna 1956 a probíhaly z palubyletadlové lodiUSS Forrestal. V březnu 1957 byly první stroje zavedeny do služby námořnictva.
Do služby u amerického námořnictva byl Tiger zaveden zhruba ve stejnou dobu jakoF8U Crusader. Při porovnání letových vlastností obou typů se zjistilo, že Tiger byl sice o něco rychlejší a ovladatelnější než Crusader v nízké letové hladině, ale ve výšce 10 668 m byl téměř o 300 km/h pomalejší. Měl mírně nižší počátečnístoupavost a kratší bojový rádius. Kromě toho, že byl Crusader značně rychlejší, byl také mnohem lepší zbraňovou platformou. V důsledku toho bylo americké námořnictvo z Tigra značně rozčarované a zrušilo smlouvy na jeho další výrobu. Ve verzi F11F-1 tak bylo postaveno jen 199 kusů. Ještě předtím námořnictvo zrušilo i celou objednávku letadel vprůzkumné verzi F11F-1P. Poslední stroj F11F-1 byl dodán23. ledna1959 a v tento den Grumman poprvé ve své historii neměl ve výrobě žádné námořní stíhačky.[3]
F-11 Tiger bylstředoplošník sešípovýmkřídlem o úhlu 35 stupňů. Křídlo bylo nanáběžné hraně vybavenésloty a naodtokové hraně mělo po celé délceklapky.Křidélka byla nahrazenaspoilery. Na vrchní straně křídla, asi v jedné třetině, byl aerodynamický hřeben. Při parkování letadel na palubě letadlové lodi sekřídla skládaly směrem dolů.
Tiger byl poháněn proudovým motorem s axiálním kompresoremWright J65-W-18, který měl suchý tah 32,9 kN a s přídavným spalováním dosahoval tahu 46,7 kN. J65-W-18 však nepatřil mezi spolehlivé motory. Letadlo dosahovalo maximální rychlosti 1 210 km/h na úrovni moře a 1 170 km/h ve výšce 10 668 m. Počáteční stoupavost Tigra byla jen 26 m/s. Vnitřní kapacita paliva byla 3464 litrů a podél nosu mělo letadlo namontovanou zatahovací sondu nadoplňování paliva během letu. Od 58.sériově vyrobeného stroje se interní kapacita paliva zvýšila na 3976 litrů.
Základní výzbroj se skládala ze čtyř 20 milimetrovýchkanónů namontovaných pod vstupním ústrojím. Pod křídlem byly čtyři závěsné body, na kterých mohla stíhačka nést buď čtyři střelyAIM-9 Sidewinder nebo dva Sidewindery a dvě externí palivové nádrže s kapacitou 568 litrů. Letadlo mělo integrované ipumy a neřízené rakety vzduch-země, ale ty byly používány jen zřídka, pokud vůbec.[4]
Typ používalo celkem sedmsquadron amerického námořnictva. VF-21 a VF-33 létala v oblastiAtlantiku a zbylé VF-24 (od roku 1959 VF-211), VF-51, VF-121 a VF-191 létaly u Pacifického loďstva. Tigery létaly z letadlových lodíUSS Intrepid,USS Bon Homme Richard,USS Saratoga,USS Forrestal aUSS Ranger.
Typ operačně létal pouhých pět let, protože jeho výkony byly výrazně menší, než u konkurenčního typuVought F-8 Crusader a i jeho motor se ukázal být nespolehlivým. Proto byly zrušeny všechny objednávky na další série F-11 a především průzkumné varianty F11F-1P. V roce 1961 byl typ stažen z palubní služby k výcviku a až do roku1967 byl používán k výcviku. Studenti mohli po výcviku na typu F-9 Cougar zkusit několik letů na nadzvukovém stroji, než přešli na skutečně používané palubní stíhačky. Letecká akrobatická skupina Blue Angels typ používala o něco déle a to v letech 1957–1969, než ho nahradila typemMcDonnell Douglas F-4 Phantom II.
V tomto článku byl použitpřeklad textu z článkuF-11 Tiger na anglické Wikipedii.
Obrázky, zvuky či videa k tématuGrumman F-11 Tiger na Wikimedia Commons| Vojenská letadlaUS Navy aUSMC po roce 1945 | |
|---|---|
| Stíhací letouny | |
| Bitevní letouny | |
| Hlídkové letouny | |
| Průzkumné letouny a letouny pro radioelektronický boj | |
| Bitevní letouny sesvislým startem a přistáním | |
| Transportní letouny | |
| Cvičné letouny | |
| Vrtulníky | |
| Bezpilotní letadla | |
| Prototypy | |
