Gregoriánský kalendář je v současnosti hlavní celosvětově používaný systém pro počítáníčasu (kalendář). Jedná se o upravenýjuliánský kalendář skřesťanským letopočtem a korekcípřestupnosti. Nazývá se podlepapežeŘehoře XIII. (lat.Gregorius), který roku1582 bulouInter gravissimas korigoval nepřesnosti přestupných let juliánského kalendáře. Jednotlivé země korekci zaváděly postupně v následujících letech, některé až ve20. století.[1] Různé kultury vedle tohoto občanského kalendáře používají i jiné kalendáře, zejména pro určení náboženských nebo tradičníchsvátků.
Gregoriánský kalendář se co do uspořádání dnů v roce řadí mezisolární kalendáře. Márok dlouhý 365 dní a 366 dní v přestupném roce, kterým je každý rok, který je dělitelný čtyřmi, ale roky dělitelné 100 pouze pokud jsou zároveň dělitelné 400. Má 12 měsíců, které nejsou vázány naměsíční fáze, ale s výjimkouúnora mají pevně danou délku 30 nebo 31 dní; únor je dlouhý buď 28 nebo (v přestupném roce) 29 dní. Nezávisle na roku a měsíci běží cyklus sedmidenníhotýdne.
Data v gregoriánském kalendáři jsou oproti juliánskému kalendáři posunutá. Posun od roku1900 (přesněji od 1. března) činí 13 dní, proto například ruskáříjnová revoluce (25. října 1917 podle juliánského kalendáře) se podle gregoriánského kalendáře odehrála 7. listopadu. Juliánský kalendář se se skutečným, tzv.tropickým rokem rozcházel o 1 den každých 128 let. Gregoriánská reforma zkorigovala tuto odchylku, která od dobyprvního nikajského koncilu (325) narostla na 10 dní. Zároveň zavedla vynechání přestupného roku třikrát během každých 400 let (v letech 1700, 1800, 1900, 2100, 2200 atd.), a tím se průměrná délka roku výrazně zpřesnila. Odchylka od délky tropického roku činí 1 den za přibližně 3 300 let. Ostatní uspořádání kalendáře zůstalo zachováno a data obou kalendářů lze jednoduše převést použitím příslušné korekce.
Předchůdce gregoriánského kalendáře, později nazvanýjuliánský kalendář, fungoval po mnoho století poměrně dobře,Césarova reformařímského kalendáře z roku 45 př. n. l. se osvědčila.
Tropický rok má ale délku 365,2422 dne, a je tedy o 11 minut kratší, než předpokládá juliánský kalendář (365,25 dne) s přechodným (o 1 den delším) rokem každé 4 roky. Docházelo tak k postupnému opožďování kalendáře vůči okamžikům, kdy nastávárovnodennost neboslunovrat. Roku453 byla diference ještě jen 1 den, roku581 byla diference 2 dny atd. Nesoulad kalendáře se skutečností, zejména s tropickým rokem, byl v období vrcholného středověku již výrazně patrný. Zhruba od roku 1000 postupně v návaznosti na zpřesňující se možnosti techniky a nové znalosti učenci docházeli k názoru, že tuto chybu je třeba opravit. A např. v roce reformy1582 už byla diference 10 dnů (přesněji 9,809 dne) a největší svátek křesťanství,Velikonoční neděle, ani zdaleka nebyla tou první nedělí po prvním jarním úplňku, jak bylo stanoveno, což pro římskou církev byl stav neúnosný.
Od14. století se papežové akoncily, stejně jakoastronomové včetněRegiomontana aKoperníka přípravou reformy kalendáře s větší či menší intenzitou zaobírali. Rozhodující návrhCompendium novae rationis restituendi kalendarium předložil roku1575 papeži Řehoři XIII. lékař a astronom z kalabrijskéhoCiròLuigi Giglio (latinsky též Aloisius Lilius, 1510–1576). Papežská komise složená z církevních i laických odborníků po několikaletém zkoumání alternativních řešení návrh s drobnými úpravami schválila a24. února1582 Řehoř XIII. podle jejího návrhu vydal buluInter gravissimas[2], vyhlašující kalendářní reformu.
Základem opravy mělo být jednorázové vynechání 10 dní. Alternativou bylo postupné vyrovnání neuplatňováním přestupných dnů. Jiným požadavkem bylo zachování neporušeného týdenního cyklu podle biblického pravidla o svěcení sedmého dne. K provedení tohoto kroku bylo vybráno období, kdy byl zásah doliturgického roku pro malý počet přeskočených významných svátků nejmenší. Reforma měla proto být provedena bezprostředně po svátkusv. Františka, připadajícím na čtvrtek4. října. Následující den měl být považován za pátek15. října. Tato svátková šetrnost se ale uplatnila jen v několika málo zemích, které reformu přijaly přesně podle papežské buly, která také stanovila, že každý poslední rok století budepřestupný jen tehdy, bude-li dělitelný číslem 400 a tím se chyba neobnoví (přinejmenším řadu tisíciletí).
V dnešní době je rozdíl mezi kalendářem juliánským a gregoriánským 13 dní. Proto např.Vánoce ortodoxního křesťanství (převažujícího např. v Rusku,Srbsku aŘecku), řídícího se juliánským kalendářem, nastávají až 13 dní po Vánocích podle ostatních křesťanů.
Gregoriánský kalendář nebyl všude přijat ihned. Stanoveného dne byla reforma provedena jen v některýchkatolických zemích – větší částiItálie,Španělsku,Portugalsku aPolsku. I v těchto zemích ovšem v některých místech zavedení reformy přinášelo veliké potíže, prostí lidé důvodu reformy nerozuměli a někteří se dokonce domnívali, že jim vypuštěné dny byly ukradeny. Problémy způsobilo také obtížné vypočítání daní, mezd apod.
V Čechách původně pražskýarcibiskupMartin Medek z Mohelnice oznámil změnu data ze14. na25. listopadu1582. Jeho návrh však protestantsky smýšlející obyvatelstvo, šlechta i astronomové odmítli. V roce1583 přijetí nového kalendáře zamítl izemský sněm.
Reformu tak realizoval svým mandátem ze3. prosince 1583 ažRudolf II. (skok z pondělí6. ledna na úterý17. ledna1584) již bez ohledu na sněm. VeSlezsku byla změna provedena z neděle12. ledna na pondělí23. ledna1584. Moravštístavové ale mandát neuposlechli a na Moravě dále platil juliánský kalendář. Druhé císařské rozhodnutí v červenci téhož roku již odmítnout nemohli a kalendář byl zaveden i na Moravě (po sobotě3. října následovala neděle14. října 1584). Protože na kalendáři závisívýpočet data Velikonoc, v Čechách se v roce1584 slavilyVelikonoce o čtyři týdny dříve než naMoravě. Poslední město v Českém království, které přijalo gregoriánský kalendář, byla v roce 1588Kadaň.[3]
Také ostatní země s převládajícím protestantským a pravoslavným obyvatelstvem na reformu přistupovaly později a nejednotně v různých ročních obdobích.
- Tak v Nizozemí byla reforma přijata sice již roku1582, ale až koncem roku, čímž Nizozemci toho roku přišli oVánoce.
- Velké problémy reforma způsobila veSvaté říši římské, kde ji katolické země přijaly v průběhu let1583–1584, ale protestantské až v roce1700. To přinášelo potíže zejména obchodníkům. Protestantské země označovaly papeže posměšně jako Řehoře Kalendářníka a tvrdily, že je toAntikrist, který se snaží přimět věrné křesťany, aby se modlili v nesprávný den[4]. Do roku 1700 tak bylo Německo v otázce kalendáře rozděleno.[5]. Gregoriánský kalendář jako celek byl přijat až 1775.[6] Také některé české obce v německém pohraničí přijaly gregoriánský kalendář až po roce 1700 (napříkladHranice (okres Cheb)[7]) za vládyLeopolda I.[8]
- V Uhrách, tedy i naSlovensku, se kalendář změnil roku1587, kdy se po21. říjnu psal1. listopad.
- Největší zmatek způsobiloŠvédsko, které reformu nepřijalo, avšak aby rozdíl astronomického a církevního kalendáře nenarůstal, vypustilo přestupný den z roku 1700, čímž získalo jiný kalendář než všechny ostatní evropské země. Původní záměr byl po dobu 40 let vypouštět přestupný den, a postupně tak dosáhnout sjednocení s gregoriánským kalendářem. Od reformy bylo v roce1712 upuštěno a Švédsko se vrátilo k juliánskému kalendáři. Teprve v roce1753 byl ve Švédsku přijat gregoriánský kalendář.
- Specifická situace nastala v Anglii. Tam v době reformy vládla královnaAlžběta I. (1533–1603), která sice byla protestantkou, ale přesto požádala, abyastrologJohn Dee reformu prostudoval a sdělil královně svůj názor. Dee coby vědec reformu schválil a navrhl k přijetí. Alžběta tedy hodlala reformu přijmout, ale vzhledem k zapřisáhlému odporuanglikánské církve byla neustále odkládána, až se od ní na dlouhou dobu upustilo. Anglie byla na svou odlišnost vůči zbytku Evropy do jisté míry pyšná. Teprve v průběhu18. století se postupně zvedala vlna kritiky stávajícího systému (zejména z řad obchodníků, jimž odlišný kalendář přinášel problémy). V parlamentu důrazně bojoval za přistoupení ke gregoriánskému systémuPhilip Dormer Stanhope, hrabě z Chesterfieldu. Především jeho zásluhou přistoupilaVelká Británie na gregoriánský kalendář roku1752, ve kterém po2. září následovalo14. září.
- V Rusku platiljuliánský kalendář až do roku1918 (tj. včetněŘíjnové revoluce, která podle něj byla v říjnu, ale podle gregoriánského kalendáře v listopadu). Platnost gregoriánského kalendáře narušilo jen zhruba desetiletí revolučníhosovětského kalendáře.
- V Řecku byl gregoriánský kalendář přijat až v roce1923.
- Rumunsko přijalo změnu v roce 1919.[1]
- Pravoslavné církve obecně (např. v Řecku, Rusku, Srbsku) úpravu nepřijaly nikdy.
Mimoevropské země pod nadvládou evropských koloniálních mocností nebo s převládajícím křesťanským obyvatelstvem přijaly zpravidla kalendářní reformu spolu s mateřskými zeměmi. Tak v současnosti gregoriánský kalendář s naším letopočtem jako občanský kalendář používají všechny země světa kromě čtyř zemí, kde ovšem v mezinárodním styku náš letopočet a kalendář nutně užívat musí také:
Dvě země kromě gregoriánského kalendáře používají i tradiční kalendář a letopočet:
Další dvě země používají modifikovanou verzi gregoriánského kalendáře:
- Thajsko s thajským solárním kalendářem: Thajská modifikace gregoriánského kalendáře spočívá v tom, že se roky počítají nikoliv podle našeho letopočtu, ale od počátku (tj. epochy) éry Buddhasakarat (Buddhistické éry – B.E.) o 543 let delší (číselně větší), než křesťanský letopočet. Rok 2012 n. l. je tedy rok 2555 B.E.
- Japonsko s japonským kalendářem: Japonská modifikace spočívá v dělení na éry posmrtných jmen (年号, nengó) panujících císařů, rok 2012 je rokem Heisei 24, to znamená 24. rokem vlády císařeAkihita (posmrtné jméno Heisei). Druhou modifikací je, že datum jarní rovnodennosti jako začátku jara není určováno úředně, ale astronomicky. To znamená, že namísto pevného, administrativního stanovení jarní rovnodennosti na21. března v japonském kalendáři kolísá mezi 19. a 21. březnem. Našedatování podle našeho (Dionysiova) letopočtu a křesťanského juliánského kalendáře je také široce rozšířené.
Gregoriánský kalendář se řídí podle délkytropického roku, která v současnosti činí 365,242 192 129 dne (365 dní 5 h 48 min 45,4 s). Průměrná délka juliánského roku je 365,25 dne (365 dní 6 h). Gregoriánský kalendář ustanovením přestupných století délku roku upravil na 365,2425 dne (365 dní 5 h 49 min 12 s), což od délky tropického roku činí rozdíl pouze 26,6 s (zatímco rozdíl délky tropického roku s juliánským kalendářem je až 11 min 14,6 s; rozdíl délky v obou kalendářích tedy činí 10 min 48 s). Gregoriánský kalendář se proto od tropického roku odchýlí o jeden den nejdříve za několik tisíciletí a diskuse o jeho reformě ohledně přestupných dnů jsou jen teoretické. Chybu pak opět na řadu tisíciletí snadno odstraní jednorázové vynechání přestupného dne, pokud ji budou lidé považovat za významnou.
| „ | Dále, aby se jarní rovnodennost neodchýlila od 21. března, ustanovujeme každý čtvrtý rok přestupným (jak je zvykem), s výjimkou celých staletí, které až dosud přestupné byly. Přejeme si, aby rok 1600 ještě přestupným zůstal, ale další následující celá staletí už přestupné roky mít nebudou, jen každé celé čtvrté století. První tři celá staletí tedy přestupná nebudou a teprve čtvrté století přestupné bude, takže roky 1700, 1800 a 1900 přestupné nebudou. Avšak rok 2000, tak jak jest zvykem, bude mít vložen přestupný den, únor bude tedy mít 29 dní a totéž pravidlo vkládání celého přestupného století bude platit pravidelně každé čtvrté století. | “ |
| — Řehoř XIII., bulaInter gravissimas |
Pravidla jsou tedy následující:
- Rok je přestupný, pokud je dělitelný číslem 4.
- Výjimka č. 1: Rok není přestupný, pokud je dělitelný číslem 100.
- Výjimka č. 2 z výjimky č. 1: Rok, na který se vztahuje výjimka č. 1, je přestupný, pokud je dělitelný číslem 400.
Tím se ustavil čtyřsetletý stálý cyklus shodného uspořádání dnů v jednotlivých letech. Za tu dobu naroste rozdíl oproti juliánskému kalendáři přesně o tři dny.
Rozprostření dnů do roků je všeobecně akceptované. Oproti tomu uspořádání dnů v roce do měsíců a týdnů je, bylo a jistě nadále bude předmětem mnoha diskusí a návrhů na změny a reformy.
V Česku a na Slovensku je rozšířena mylná domněnka, že existuje další pravidlo – o nepřestupnosti roku 4840 n. l. Tento omyl zřejmě pochází z knihy o astronomii z roku 1942, odkud ho následně převzala řada dalších autorů populárně-naučné literatury i autorů na českém a slovenském internetu. Fáma je mylnou interpretací skutečnosti, že přibližně v tomto období vznikne v gregoriánském kalendáři chyba jednoho dne oproti tropickému roku; vypuštění přestupného dne v tomto roce by tak teoreticky mohlo být jedním z možných způsobů, jak jej opět na několik tisíciletí uvést do souladu se s tropickým rokem, jako pravidlo však stanoveno není.[9]
- ↑abMACHAČOVÁ, Pavlína.Měření času ve středověku. Původ staročeských výrazů pro části roku, měsíce, dny v týdnu.. Brno, 2010 [cit. 2017-07-02]. 131 s. Diplomová práce.Masarykova univerzita, Filozofická fakulta. Vedoucí práce Ilona Janyšková. s. 20.Dostupné online.
- ↑http://www.bluewaterarts.com/calendar/NewInterGravissimas.htm
- ↑BOROVÝ, Klement.Martin Medek, arcibiskup pražský. Praha: Písmem kněhtiskárny cyrillo-methodějské (J. Zemana), 1877. 220 s.
- ↑Ludvík Souček: Nebeské detektivky, senzace a záhady -http://www.scritube.com/limba/ceha-slovaca/NEBESK-DETEKTIVKY-SENZACE-A-ZH519161118.phpArchivováno 2. 11. 2012 naWayback Machine.
- ↑KOLLMANN, Josef. Zavedení gregoriánského kalendáře v českých zemích.Sborník archivních prací. Archivní správa Ministerstva vnitra ČR, 1974, roč. 24, čís. 1, s. 3–41.
- ↑DIE POLEMIK über die GREGORIANSICHE KALENDERREFORM -http://www.computus.eu/kaltenbrunner/kb001.htmlArchivováno 31. 10. 2014 naWayback Machine.
- ↑Hranice po třicetiletá válce - utužení roboty -http://www.matejovic.webzdarma.cz/dokumentace/toufar/toufar.htm
- ↑Dějepis zadními vrátky -http://www.galeriemajo.com/stripky_z_dejepisu.docArchivováno 31. 10. 2014 naWayback Machine.
- ↑Přestupný nebo nepřestupný rok 4840? [online]. kalendar.beda.cz [cit. 2012-07-01].Dostupné online.
- BLÁHOVÁ, Marie.Historická chronologie – nakl. Libri, s.r.o., Praha, 2001.ISBN 80-7277-024-1
- DUNCAN, David Ewing.Kalendář - Cesta k určení přesného roku. Praha: Volvox Globator 2000.
- SELEŠNIKOV, S. I.Člověk a čas. Praha: Práce 1973.
