Graviton (obvykle označováng) je ve fyzicehypotetickáčásticegravitace. Pokud by gravitačníinterakce mělakvantový charakter, graviton by byl jejímkvantem aintermediální částicí zprostředkující interakci. Vkvantové teorii pole však není uznávanákvantová teorie gravitace, existence gravitonu není experimentálně prokázána a zůstává i teoreticky nedořešeným problémem současné fyziky.
Z platné teorie gravitace, tedyobecné teorie relativity, vyplývá, že graviton by měl být částice s nulovouklidovou hmotností (gravitační síla by měla mít neomezený dosah) a nulovýmelektrickým nábojem (pokud by měl náboj, pak by podle vztahu E = mc² neměl nulovou klidovou hmotnost). Měl by se proto vevakuu pohybovatrychlostí světla. To bylo potvrzeno pozorovánímsloučení neutronových hvězd v galaxiiNGC 4993 v roce 2017, kdy vzniklágravitační vlna igama záblesk ze vzdálenosti 130 milionůsvětelných roků dorazily současně.
Různé hypotézy však pracují s předpokladem, že jsou tyto vlastnosti jiné a snaží se jejich hodnotu určit na základě srovnávání svých vypočtených modelů se skutečně pozorovanými pohyby nebeských těles.
Např. r. 2019 publikovaná studie předpokládá omezenou velikost gravitačního pole a dochází k závěru, že na 90procentní úrovni věrohodnosti není dosah gravitačního pole kratší než 1,8×1013km, což pro hmotnost gravitonu představuje horní mez 6,8×10−23eV/c² (přibližně 1,2×10−58kg).[1]
Graviton by měl mít pouzespin 2. Ovšem může mít i spin 0 (být hmotný i nehmotný), což zatím nebylo experimentálně vyvráceno.[2]
U gravitonu, podobně jako u jinýchčástic interakcí, nemá dobrý smysl hovořit oantičástici.
