Ačkoli je Grónsko součástí severoamerického kontinentu, je politicky a kulturně již více než tisíc let spojeno s Evropou (konkrétně koloniálními mocnostmiNorskem a Dánskem), a to od roku 986.[6] Grónsko bylo v posledních 4 500 letech s přestávkami osídlováno arktickými národy, jejichž předkové sem přišli z území dnešníKanady.[7][8] Neobydlenou jižní část Grónska osídlili v 10. stoletíVikingové, kteří předtím osídliliIsland.Inuité přišli ve 13. století. Ačkoli bylo Grónsko pod neustálým vlivem Norska aNorů, formálně se pod norskou korunu dostalo až v roce 1261. Norské kolonie zanikly koncem 15. století poté, co Norsko postihla epidemiemoru (černé smrti) a nastalo období hlubokého úpadku.
Na počátku 17. století se dánsko-norští mořeplavci opět dostali do Grónska. Po rozdělení Dánska a Norska se Grónsko v roce 1814 stalo dánským státem a v roce 1953 bylo plně začleněno do dánského státu na základě dánské ústavy, která z obyvatel Grónska učinila dánské občany. V roce 1979 Dánsko udělilo Grónsku domovské právo; v roce 2008 Gróňané v referenduodhlasovali zákon o samosprávě, který přenesl více pravomocí z dánské vlády na místnígrónskou vládu.[9] V rámci nové struktury Grónsko postupně převzalo odpovědnost za řadu vládních služeb a oblastí působnosti. Dánská vláda si ponechala kontrolu nad občanstvím, měnovou politikou a zahraničními záležitostmi včetně obrany. Většinu obyvatel Grónska tvoříInuité,[10] kteří se soustřeďují především na jihozápadním pobřeží, zbytek ostrova je osídlen jen řídce. Tři čtvrtiny Grónska pokrývá jediný stálýledový příkrov mimoAntarktidu. S 57 000 (2022)[11] obyvateli je Grónskonejméně zalidněnou zemí na světě.[12] Celých 70 % výroby elektřiny pochází z obnovitelných zdrojů, převážně z vodních elektráren.[13]
Pohled na Grónsko z vesmíru. Arktický mořský led není zobrazen
První severští osadníci pojmenovali ostrovGrœnland (Zelená země). Podle islandských ság byl islandský rodákErik Rudý vypovězen z Islandu za neúmyslné zabití. Se svou rozvětvenou rodinou a svými poddanými (otroky nebo nevolníky) se vydal na lodích prozkoumat ledovou zemi, o níž bylo známo, že leží na severozápadě. Poté, co našel obyvatelnou oblast a usadil se tam, pojmenoval jiGrœnland (v překladuZelená země), údajně v naději, že příjemné jméno přiláká osadníky.[14][15][16]Sága o Eriku Rudém uvádí: „V létě se Erik vydal usadit do země, kterou našel a kterou nazval Zelená země, protože si říkal, že tam bude lidi lákat, když bude mít příznivé jméno.“[17] Český výrazGrónsko je převzat z dánskéhoGrønland,Zelená země.
Oficiální název země v grónštině zníKalaallit Nunaat, kdekalaallit je plurál odkalaaleq, což znamenáobyvatel Grónska čiGróňan, aNunaat má významzemě (v množném čísle).Kalaallit Nunaat se proto dá přeložit jakoZemě Kalaallitů, čiliZemě Gróňanů,[18] což jsou grónštíInuité, kteří obývají západní oblast země.
Oblasti kultur Independence I a Independence II v okolí fjordu Independence
V pravěku žilo na území Grónska několik po sobě jdoucích předinuitských kultur, které jsou dnes známy především díky archeologickým nálezům. Předpokládá se, že nejstarší příchod předinuitských kultur do Grónska se odehrál kolem roku 2500 př. n. l. Přibližně od roku 2500 př. n. l. do roku 800 př. n. l. obývala jižní a západní Grónsko kultura Saqqaq. Nejvíce nálezů pozůstatků z tohoto období bylo nalezeno v okolí zátoky Disko, včetně lokality Saqqaq, podle níž je kultura pojmenována.[19][20]
Od roku 2400 př. n. l. do roku 1300 př. n. l. existovala v severním Grónsku kultura Independence I. Byla součástíarktické tradice drobného nářadí,[21][22][23] objevila se i města, včetně Deltaterrasserne. Kolem roku 800 př. n. l. kultura Saqqaq zanikla a v západním Grónsku se objevila raná dorsetská kultura a v severním Grónsku kultura Independence II.[24] Dorsetská kultura byla první kulturou, která se rozšířila po celém grónském pobřeží, na západě i východě. Trvala až do úplného nástupu kultury Thule, tedy do roku 1500 n. l. Lidé dorsetské kultury se živili především lovemvelryb asobů.[25][26][27][28]
Kingittorsuaqský runový kámen z ostrovaKingittorsuaq (středověk)
Od roku 986 bylo západní pobřeží osídlenoIslanďany aNory prostřednictvím flotily 14 lodí vedenýchvikingským mořeplavcemErikem Rudým. Založili tři osady – Východní osadu, Západní osadu aStřední osadu – na fjordech poblíž jihozápadního cípu ostrova.[6][29] O ostrov se dělili s obyvateli pozdní dorsetské kultury, kteří obývali severní a západní část, a později s obyvateli kultury Thule, kteří na něj pronikli ze severu. Norští Gróňané se v roce 1261 podřídili norské nadvládě v rámciNorského království. V roce 1380 uzavřelo Norské království personální unii s Dánskem a od roku 1397 bylo součástíKalmarské unie.[30]
Norské osady, jako například Brattahlíð, prosperovaly po staletí, než v 15. století, snad s nástupemmalé doby ledové, zanikly.[31] Kromě některých runových nápisů se z norských osad dochovaly pouze dobové záznamy nebohistoriografie o jejich kontaktu s Islandem nebo Norskem. Středověké norské ságy a historická díla se zmiňují o grónském hospodářství, biskupství v Gardaru a vybírání desátků. Kapitola v knizeKonungs skuggsjá (Královské zrcadlo) popisuje vývoz, dovoz a pěstování obilí v severském Grónsku.
Jedna z posledních dobových písemných zmínek o severských Gróňanech zaznamenává svatbu, která se konala v roce 1408 v kostele v Hvalsey, dnes nejzachovalejší severské zřícenině v Grónsku. Manželé poté odcestovali na Island, a proto se tato zpráva dochovala.
Islandské ságy o životě v Grónsku vznikly ve 13. století a později a nejsou primárním zdrojem pro dějiny raně severského Grónska.[16] Tyto zprávy mají blíže k primárním pro dobově starší zprávy o pozdně severském Grónsku. Moderní poznání proto závisí především na fyzických poznatcích z archeologických nalezišť. Interpretace údajů z ledových jader a lastur mlžů naznačuje, že v letech 800–1300 n. l. panovalo v oblastech kolem fjordů v jižním Grónsku relativně mírné klima, o několik stupňů Celsia teplejší, než je obvyklé v severním Atlantiku,[32] rostly zde stromy abyliny a choval se dobytek.Ječmen se pěstoval jako plodina až k 70. rovnoběžce.[33] Ledová jádra ukazují, že v Grónsku došlo v posledních 100 000 letech mnohokrát k dramatickým teplotním změnám.[34] PodobněIslandská kniha osídlení zaznamenává hladomory během zim, při nichž „staří a bezmocní lidé byli zabíjeni a házeni ze skal“.[32]
Na západním pobřeží Grónska bylo postaveno sedmnáct katolických kostelů, bylo tu biskupské sídlo, katedrála a dva kláštery, jeden pro jeptišky, zasvěcený sv. Benediktovi, druhý pro mnichy, zasvěcený sv. Augustinovi a sv. Olafovi.[35]
Tyto islandské osady zanikly během 14. a počátkem 15. století.[36] Zánik západního osídlení se shoduje s poklesem letních a zimních teplot. Studie sezónní variability teplot v severním Atlantiku během malé doby ledové ukázala výrazný pokles maximálních letních teplot přibližně od přelomu 14. a 15. století – až o 6 až 8 °C níže než současné letní teploty.[37] Studie také zjistila, že nejnižší zimní teploty za posledních 2000 let nastaly koncem 14. a začátkem 15. století. Východní osídlení bylo pravděpodobně opuštěno na počátku až v polovině 15. století, tedy v tomtochladném období.
Rozsah dánsko-norského panství (1536–1814)Odhadovaný rozsah arktických kultur v Grónsku v letech 900 n. l. až 1500 n. l. Barevné oblasti na jednotlivých mapách označují rozsah a migrační vzorce dórských, thuleských a severských kultur v průběhu času.
Teorie vycházející z archeologických vykopávek v Herjolfsnesu ve 20. letech 20. století naznačují, že stav lidských kostí z tohoto období svědčí o podvýživě severského obyvatelstva, pravděpodobně v důsledkueroze půdy, která byla důsledkem ničení přirozené vegetace Seveřany při zemědělství, sekání trávy a řezání dřeva. Podvýživa mohla být také důsledkem rozsáhlých úmrtí na pandemickýmor,[38] poklesu teplot během malé doby ledové a ozbrojených konfliktů se Skrælingy (severský výraz pro Inuity, což znamená „bídáci“[31]). Nejnovější archeologické studie poněkud zpochybňují obecný předpoklad, že severská kolonizace měla dramatický negativní vliv na životní prostředí a vegetaci. Údaje podporují stopy možné norské strategie úpravy půdy.[39] Novější důkazy naznačují, že Norové, jejichž počet nikdy nepřesáhl asi 2 500, postupně opouštěli grónské osady v průběhu 15. století, protože mroží slonovina,[40] nejcennější vývozní artikl z Grónska, ztrácela na ceně kvůli konkurenci jiných zdrojů kvalitnější slonoviny, a že ve skutečnosti existuje jen málo důkazů o hladovění nebo potížích.[41]
Byla navržena i jiná vysvětlení zániku severských osad:
Nájezdníci z lodí (napříkladbaskičtí, angličtí nebo němečtí piráti) spíše než Skrælingové mohli Gróňany vyplenit a vysídlit.[42]
Byli „obětí skrytého myšlení a hierarchické společnosti ovládané církví a největšími vlastníky půdy. Ve své neochotě považovat se za něco jiného než Evropany Gróňané nepřijali druh oděvu, který Inuité používali jako ochranu před chladem a vlhkem, ani si nepůjčili nic z inuitského loveckého náčiní“.[6][31]
Ta část grónského obyvatelstva, která byla ochotna přijmout inuitské způsoby a prostředky, se smísila s inuitskou komunitou a asimilovala se s ní.[43] Velká část dnešního grónského obyvatelstva má smíšený inuitský a evropský původ. V roce 1938, kdy Stefansson psal svou knihu, nebylo možné rozlišit mezi sňatky před ztrátou kontaktu s Evropany a po jeho obnovení.
„Struktura severské společnosti vytvářela konflikt mezi krátkodobými zájmy těch, kteří byli u moci, a dlouhodobými zájmy společnosti jako celku“.[31]
Thuleové jsou předky současného grónského obyvatelstva. V současné populaci Grónska nebyly nalezeny žádné geny předinuitské kultury.[44] Kultura Thule migrovala na východ z území dnešníAljašky kolem roku 1000 n. l. a do Grónska dorazila kolem roku 1300. Kultura Thule jako první zavedla v Grónsku takové technologické inovace, jako jsoupsí spřežení a překlápěcíharpuny.
Po roce 1300 lidé kultury Thule kulturně i geneticky nahradili původní paleo-eskymácké obyvatelstvo zdorsetské kultury,[45] které na americký kontinent přišlo ze severovýchodní Sibiře před asi 6000 lety.[46] Obyvatelé kultury Thule se pravděpodobně dostávali do konfliktu se severskými osadníky, protože islandské letopisy uvádějí, že v roce 1379 zaútočiliInuité na skupinu skandinávských Gróňanů, zabili 18 mužů a unesli dva chlapce a ženu.[47]
O kontaktu a konfliktu se severským obyvatelstvem vyprávějí Inuité. Je přetištěn v knizeThe Norse Atlantic Sagas, kterou napsal Gwyn Jones. Jones uvádí, že existuje také zpráva o snad stejném incidentu, pochybnějšího původu, vyprávěná severskou stranou.
V roce 1500 vyslal portugalský králManuel I.Gaspara Corte-Reala do Grónska, aby hledal severozápadní cestu do Asie, která byla podleTordesillaské smlouvy součástí portugalské sféry vlivu. V roce 1501 se Corte-Real vrátil se svým bratrem Miguelem Corte-Realem. Když zjistili, že moře je zamrzlé, vydali se na jih a dorazili naLabrador aNewfoundland. Po návratu bratrů do Portugalska byly kartografické informace poskytnuté Corte-Realem zapracovány do nové mapy světa, kterou Alberto Cantino v roce 1502 předložilvévodovi z FerraryHerkulovi I. Estenskému. Cantinova planisféra, zhotovená v Lisabonu, přesně zobrazuje jižní pobřeží Grónska.[48]
Anglická mapa z roku 1747, kterou na základě popisů a mylných představHanse Egedeho vytvořil Emanuel Bowen.
V letech 1605–1607 vyslal dánský a norský králKristián IV. do Grónska a na arktické vodní cesty řadu výprav, které měly najít ztracené východní severské osídlení a potvrditdánsko-norskou svrchovanost nad Grónskem. Výpravy byly většinou neúspěšné, částečně kvůli vedoucím, kteří neměli zkušenosti s obtížnými arktickými ledovými a povětrnostními podmínkami, a částečně proto, že vedoucí výprav dostali pokyn hledat východní osadu na východním pobřeží Grónska severně odmysu Farewell, který je téměř nepřístupný kvůli ledu unášenému směrem na jih. Lodivodem všech tří výprav byl anglický průzkumník James Hall.
Po zániku severských osad přešlo Grónsko pod faktickou kontrolu různých inuitských skupin, ale dánsko-norská vláda nikdy nezapomněla ani se nevzdala nároků na Grónsko, které zdědila poSeveřanech. Když na počátku 17. století obnovila kontakt s Grónskem, dánsko-norská vláda nad ostrovem potvrdila svou svrchovanost. V roce 1721 byla do Grónska vyslána společná obchodní a duchovní výprava vedená dánsko-norským misionářemHansem Egedem, aniž by věděla, zda tam zůstala zachována severská civilizace. Tato výprava je součástí dánsko-norské kolonizace Ameriky. Po 15 letech pobytu v Grónsku Hans Egede přenechal vedení tamní misie svému synovi Paulu Egedemu a vrátil se do Dánska, kde založil grónský seminář. Tato nová kolonie byla soustředěna v Godthåbu („Dobrá naděje“) na jihozápadním pobřeží. Postupně se Grónsko otevřelo dánským obchodníkům, ale pro obchodníky z jiných zemí zůstalo uzavřeno.
Od Kielské smlouvy po druhou světovou válku (1814–1945)
Když byla v roce 1814 zrušena unie mezi dánskou a norskou korunou,Kielská smlouva oddělila bývalé norské kolonie a ponechala je pod kontrolou dánského panovníka. Norsko v červenci 1931 obsadilo tehdy neobydlený východ Grónska jakoZemi Erika Rudého s tvrzením, že se jedná o terra nullius. Norsko a Dánsko se v roce 1933 dohodly, že věc předložíStálému dvoru mezinárodní spravedlnosti, který rozhodl v neprospěch Norska.[49]
Spojení Grónska s Dánskem bylo přerušeno 9. dubna 1940, na počátkudruhé světové války, poté, co Dánsko obsadilonacistické Německo. Dne 8. dubna 1941Spojené státy obsadily Grónsko, aby ho bránily před možnou invazí Německa.[50] Okupace Grónska Spojenými státy trvala až do roku 1945. Grónsko mohlo nakupovat zboží ze Spojených států a Kanady díky prodejikryolitu z dolu v Ivittuutu. Hlavními leteckými základnami byly Bluie West-1 v Narsarsuaqu a Bluie West-8 v Søndre Strømfjordu (Kangerlussuaq), která se dodnes používají jako hlavní grónská mezinárodní letiště.
Během této války se změnil systém vlády: GuvernérEske Brun vládl ostrovu na základě zákona z roku 1925, který guvernérům umožňoval převzít vládu za mimořádných okolností; guvernérAksel Svane byl přeložen do Spojených států, aby vedl komisi pro zásobování Grónska. V roce 1942 střežila severovýchodní pobřeží Grónska dánská hlídka Sirius, která používala psí spřežení. Odhalila několik německýchmeteorologických stanic a zalarmovali americké jednotky, které zařízení zničily. Po zhroucení Třetí říšeAlbert Speer krátce uvažoval o útěku v malém letadle, aby se ukryl v Grónsku, ale rozmyslel si to a rozhodl se vzdát ozbrojeným silám Spojených států.[51]
Grónsko bylo až do roku 1940 chráněnou a velmi izolovanou společností.Dánská vláda si udržovala přísnýmonopol na grónský obchod a povolovala pouze drobný výměnný obchod s britskými velrybáři. V době války si Grónsko díky samosprávě a nezávislé komunikaci s okolním světem vytvořilo pocit soběstačnosti. Navzdory této změně doporučila v roce 1946 komise včetně nejvyšší grónské rady,Landsrådene, trpělivost a žádnou radikální reformu systému. O dva roky později byl zahájen první krok ke změně vlády, když byla ustavena velká komise. V roce 1950 byla předložena závěrečná zpráva (G-50), která doporučovala zavedení moderníhosociálního státu, jehož sponzorem a vzorem byl dánský rozvoj. V roce 1953 se Grónsko stalo rovnoprávnou součástí Dánského království. V roce 1979 byla Grónsku udělenodomovské právo.
Pravopis a slovní zásobu grónského jazyka řídíOqaasileriffik, sekretariát grónského jazyka, který sídlí naGrónské univerzitě v Nuuku
V roce 1867 ministr zahraničíSpojených států amerických (USA)William H. Seward ve spolupráci s bývalým senátorem Robertem J. Walkerem zkoumal možnost koupě Grónska a možná i Islandu. Odpor v Kongresu tento projekt ukončil.[52] Po druhé světové válce Spojené státy projevily o Grónsko geopolitický zájem a v roce 1946 nabídly Dánsku odkoupení ostrova za 100 milionů dolarů. Dánsko odmítlo ostrov prodat.[53][54] V 21. století mají Spojené státy nadále zájem investovat do grónské surovinové základny a těžit ropné uhlovodíky u grónského pobřeží.[55][56] V srpnu 2019 Spojené státy opět navrhly odkoupení země, což přimělo premiéraKima Kielsena vydat prohlášení: „Grónsko není na prodej a nemůže být prodáno, ale Grónsko je otevřené obchodu a spolupráci s jinými zeměmi – včetně Spojených států.“
Spojené státy provozují leteckou základnu Thule, nyní Vesmírnou základnu Pituffik, od 50. let 20. století
V roce 1950 Dánsko souhlasilo s tím, aby USA znovu získaly do užíváníleteckou základnu Thule; ta byla v letech 1951–1953 výrazně rozšířena v rámci jednotné obranné strategieNATO za studené války. Místní obyvatelstvo tří blízkých vesnic bylo v zimě přesunuto o více než 100 km dále. Spojené státy se pokoušely vybudovat v grónském ledovci podzemní síť tajných odpalovacích stanovišť jaderných raket, nazvanouProjekt Iceworm. Podle dokumentů odtajněných v roce 1996[57] byl tento projekt řízen z Camp Century v letech 1960 až 1966, než byl jako neuskutečnitelný opuštěn.[58] Rakety nebyly nikdy rozmístěny v terénu a nikdy k tomu nebyl vyžádán potřebný souhlas dánské vlády. Dánská vláda se o poslání programu dozvěděla až v roce 1997, kdy jej objevila, když v odtajněných dokumentech hledala záznamy týkající sehavárie jaderně vybaveného bombardéruB-52 v Thule v roce 1968.[59]
Dánská ústava z roku 1953 ukončila koloniální status Grónska a ostrov byl začleněn do dánské říše jakoamt (kraj). Gróňanům bylo rozšířeno dánské občanství. Dánská politika vůči Grónsku spočívala ve strategii kulturní asimilace – neboli de-grónské asimilaci. V tomto období dánská vláda prosazovala výhradní používání dánštiny v úředních záležitostech a vyžadovala, aby Gróňané jezdili do Dánska na pomaturitní studium. Mnoho grónských dětí vyrůstalo v internátních školách v jižním Dánsku a řada z nich ztratila kulturní vazby na Grónsko. Zatímco tato politika „uspěla“ v tom smyslu, že Gróňané se z lovců, kteří se živili převážně vlastní obživou, stali urbanizovanými námezdními pracovníky, grónská elita začala znovu prosazovat grónskou kulturní identitu. Vzniklo hnutí za nezávislost, které dosáhlo svého vrcholu v 70. letech 20. století.[60] V důsledku politických komplikací v souvislosti se vstupem Dánska na společný evropský trh v roce 1972 začalo Dánsko usilovat o jiný status Grónska, což vyústilo v zákon o domovské příslušnosti z roku 1979.
Sermiligaaq. V Grónsku se nachází více než 60 osad.
Díky tomu získalo Grónsko omezenou autonomii, kdy jeho vlastnízákonodárný sbor, Inatsisartut, převzal kontrolu nad některými vnitřními politikami, zatímcodánský parlament si ponechal plnou kontrolu nad vnější politikou, bezpečností a přírodními zdroji. Zákon vstoupil v platnost 1. května 1979. Hlavou grónského státu zůstávádánský král Frederik X. V roce 1985 Grónsko po dosažení autonomie vystoupilo z Evropského hospodářského společenství (EHS), protože nesouhlasilo s předpisy EHS o komerčnímrybolovu a se zákazem EHS týkajícím se výrobků z tuleních kůží.[61] V referendu v listopadu 2008 grónští voliči schválili v referendu větší autonomii.[62][63] Podle jedné studie hlasování v roce 2008 vytvořilo něco, co „lze považovat za systém mezi domovským právem a úplnou nezávislostí“.[64]
V červnu 2009 získalo Grónsko samosprávu s ustanoveními o převzetí odpovědnosti za samosprávu v oblastisoudnictví, policie apřírodních zdrojů. Také Gróňané byli uznáni jako samostatný národ podlemezinárodního práva.[65] Dánsko si ponechává kontrolu nadzahraničními záležitostmi aobranou. Dánsko zachovává roční paušální dotaci ve výši 3,2 miliardydánských korun, ale s tím, jak Grónsko začne získávat příjmy ze svých přírodních zdrojů, bude se dotace postupně snižovat. To je obecně považováno za krok k případné úplné nezávislosti na Dánsku.[66] Při historickém ceremoniálu bylagrónština prohlášena za jediný úřední jazyk Grónska.[67][68][69][70][71]
Podrobnější informace naleznete v článku Grónská vlajka.
Grónská vlajka je tvořena dvěma vodorovnými pruhy, bílým a červeným. Uprostřed, blíže k žerdi, je umístěno kruhové pole s obrácenými barvami (horní část je červená, spodní bílá). Střed kruhového pole, o průměru ⅔ šířky, je umístěn odžerdi 7/18 délky vlajky.
Podrobnější informace naleznete v článku Grónská hymna.
Grónská hymna je píseňNunarput utoqqarsuanngoravit (českyNaše země, tys tak stará). Text napsal Henrik Lund, hudbu složil varhaník a skladatel Jonathan Petersen.
Vůbec nejnižší teplota naseverní polokouli byla zaznamenána v Grónsku, poblíž topografického vrcholuGrónského ledového příkrovu, 22. prosince 1991, kdy teplota dosáhla -69,6 °C.[75] V Nuuku se průměrná denní teplota v průběhu ročních období pohybuje od -5,1 do 9,9 °C.[76] Celková rozloha Grónska je 2 166 086 km² (včetně dalších menších ostrovů v pobřežních vodách), z čehož Grónský ledový příkrov pokrývá plochu 1 755 637 km² (81 %) a má objem přibližně 2 850 000 km3.[77] Nejvyšším bodem Grónska jeGunnbjørn s výškou 3 700 m ve Watkinsově pohoří (Východogrónské pohoří). Většina Grónska má však nadmořskou výšku menší než 1500 m.
Tíhaledového příkrovu snížila centrální část pevniny a vytvořila kotlinu ležící více než 300 m pod úrovní moře,[78][79] zatímco v blízkosti pobřeží se nadmořská výška náhle a strmě zvedá.[80]
Grónské podloží (současná nadmořská výška)
Led teče většinou směrem od středu ostrova k pobřeží. Průzkum vedený francouzským vědcem Paulem-Emilem Victorem v roce 1951 dospěl k závěru, že pod ledovým příkrovem se Grónsko skládá ze tří velkých ostrovů,[81] což je sporné, ale pokud by tomu tak bylo, byly by od sebe odděleny úzkými průlivy, ústícími do moře u Ledovcového fjordu v Ilulissatu, u Grónského velkého kaňonu a jižně od Nordostrundingenu.
Všechnaměsta a osady Grónska se nacházejí na pobřeží v místech, kde není zalednění, přičemž obyvatelstvo je soustředěno podél západního pobřeží. Severovýchodní část Grónska není součástí žádné obce, ale nachází se zde největší národní park na světě,Národní park Severovýchodní Grónsko.[82]
Na ledovém příkrovu v ledem pokryté centrální části Grónska (na přilehlé mapě vyznačeno bleděmodře) byly zřízeny nejméně čtyři vědecké expediční stanice a tábory: Eismitte, North Ice, North GRIP Camp a The Raven Skiway. Na ledovém příkrovu se nachází celoroční stanice Summit Camp, založená v roce 1989. Radiostanice Jørgen Brønlund Fjord byla až do roku 1950 nejsevernějším stálým stanovištěm na světě.
Úplný sever Grónska,Pearyho země, není pokryta ledovým příkrovem, protože vzduch je zde příliš suchý na to, aby se zde vytvářel sníh, který je pro výrobu a udržování ledového příkrovu nezbytný. Pokud by grónský ledový příkrov zcelaroztál,hladina světového moře by se zvedla o více než 7 m.[83]
V roce 2003 objevil arktický badatel Dennis Schmitt se svým týmem na souřadnicích83–42 malý ostrov o rozměrech 35 × 15 m na délku i na šířku. Zda je tento ostrov trvalý, není zatím potvrzeno. Pokud ano, jedná se o nejsevernější známou stálou pevninu na Zemi.
V roce 2007 byla oznámena existence nového ostrova. Tento ostrov, pojmenovaný „Uunartoq Qeqertaq“ (česky „Oteplovací ostrov“), se u pobřeží Grónska nacházel odjakživa, ale byl zakryt ledovcem. V roce 2002 bylo zjištěno, že se tento ledovec rychle zmenšuje a do roku 2007 zcela roztál, takže ostrov zůstal obnažený.[84] V roce 2007 byl ostrov vyhlášen místem roku v Oxfordském atlase světa.[85] Ben Keene, editor atlasu, se k tomu vyjádřil:
„V posledních dvou nebo třech desetiletích globální oteplování zmenšilo velikost ledovců v celéArktidě a na začátku tohoto roku zpravodajské zdroje potvrdily to, co klimatologové již věděli: pod tímto ledovým mostem na východním pobřeží Grónska leží voda, nikoliv skála. Je pravděpodobné, že se objeví další ostrůvky, protože zmrzlá vodní pokrývka pokrývající největší ostrov světa nadále taje.“[86]
Kolem historie ostrova se vedou určité spory, konkrétně o to, zda se ostrov mohl objevit během krátkého teplého období v Grónsku v polovině 20. století.[87]
Grónský ledovec má dvě hlavní elevace, kupole, jejichž styk je kolizní a tvoří se zde vnitřní ledovcové proudy, které se pohybují neobvyklou rychlostí až 10 km/rok. Rozloha grónského zalednění je 1,79 milionů kilometrů čtverečních, objem ledu je 2,6 milionů kilometrů krychlových. Nejvyšší ledový vrchol severní (větší) elevace je 3270 m n. m., nejvyšší skalní bod Gunnbjörnskjöld dosahuje výšky 3734 m. Největší známá mocnost ledovce v centrální části je 3410 m. Stáří grónského zalednění sahá daleko do třetihor (miocén, zhruba před 7 milióny lety), ovšem samotný led díky koloběhu tak starý není, nejstarší části jsou staré něco přes 100 000 let.
V minulých letech bylo pozorováno zrychlení pohybu a tání grónskýchledovců spojené se ztenčováním jejich spodní vrstvy, jakmile dosáhnou moře. V prvním desetiletí 21. století se povrchové tání grónských ledovců urychlilo tak, že ledová masa se v letech 1996 až 2007 zmenšila asi o třetinu. Studie americkéhoNárodního úřadu pro letectví a vesmír publikovaná v roce 2010 v časopise Nature Geoscience ukázala, že ledovce v západním Grónsku tají stokrát rychleji ve své spodní části pod hladinou oceánu než na povrchu. Oceánská voda o teplotě 3 °C může rozpouštět ledovec rychlostí několik metrů za den.
Další z důvodů tání je tmavnutí Grónského ledovce, který ztrácí svou odrazovou schopnost a více vstřebává sluneční paprsky. Zešednutí povrchu ledovce způsobily saze z průmyslové výroby, prach, písek a popel z požárů a sopečných výbuchů. Písek, vznikající při tání, může být pro Grónsko ekonomickým přínosem.
V letech 1989 až 1993 provedli američtí a evropští klimatologové vrty na vrcholugrónského ledového příkrovu a získali dvojici 3 km dlouhých ledových jader. Analýza vrstvení a chemického složení jader poskytla nový převratný záznam o změnách klimatu na severní polokouli za posledních přibližně 100 000 let a ukázala, že počasí a teplota na světě se často rychle měnily z jednoho zdánlivě stabilního stavu do druhého, což mělo celosvětové důsledky.[88] Tání grónských ledovců také přispívají k rychlejšímuzvyšování hladiny světového oceánu, než se dosud předpokládalo.[89] V letech 1991–2004 sledování počasí na jednom místě (Swiss Camp) ukázalo, že průměrná teplota v zimě stoupla o téměř 6 °C.[90] Jiný výzkum ukázal, že vyšší sněhové srážky způsobenéseveroatlantickou oscilací způsobily, že vnitřní strana ledovce v letech 1994–2005 zesílila v průměru o 6 cm.[91]
V červenci 2021 Grónsko zakázalo veškerou novou těžbu ropy a zemního plynu na svém území, přičemž vládní představitelé uvedli, že ekologická „cena těžby ropy je příliš vysoká“.[92]
V srpnu 2021 na vrcholu grónského ledovce poprvé v zaznamenané historii zapršelo, což vědci přičítají vlivuklimatických změn.[93][94] Mezi lety 1994 a 2024 se zároveň na území ostrova zdvojnásobilo množství plochy zarostlé rostlinami.[95]
Ostrov byl součástí velmi starého prekambrického kontinentuLaurentie, jehož východní jádro tvoří grónský štít, zatímco méně exponované pobřežní pásy tvoří náhorní plošinu. Na těchto nezaledněných pobřežních pásech se nacházejí sedimenty vzniklé v prekambriu, přeměněné metamorfismem a nyní tvořené ledovci, které v některých částech ostrova pokračují až dokenozoika amezozoika. Na východě a západě Grónska se nacházejí zbytky záplavovýchčedičů. Významné horninové provincie (metamorfované vyvřelé horniny,ultramafity aanortozity) se nacházejí na jihozápadním pobřeží v Qeqertarsuatsiaatu. Východně od Nuuku se nachází pásová železorudná oblastIsukasia, stará přes tři miliardy let, která obsahuje nejstarší horniny na světě, jako je greenlandit (hornina složená převážně z rohovce a hyperthenu), který vznikl před 3,8 miliardami let,[96] a nuummit. V jižním Grónsku je alkalický komplex Illimaussaq tvořenpegmatity, jako jsounefelinit,syenity (zejména kakortokit nebo novajit) a sodalit (sodalit-foya). V Ivittuutu, kde se dříve těžil kryolit, se nacházejí fluoridonosné pegmatity. Severně od Igaliku se nacházejí gardarské alkalické pegmatitové intruze augitového syenitu, gabra aj.
V celém Grónsku se nachází bohaté zásobyminerálů. Bylo zde objeveno kolem 500 různých minerálů, z čehož 50 druhů bylo poprvé nalezeno a popsáno právě v Grónsku. Na minerály nejbohatší území jeIlimmaasaq nacházející se 11 km východně od jihogrónského městaNarsaq, kde bylo zjištěno na 200 různých minerálů, z čehož jsou více než polovinakřemičitany. Několik zdejších minerálů (např.naujakasit) nebylo doposud objeveno jinde než zde. Z různých minerálů stojí za pozornostsorensenit,tundrit,semenovit,villiaumit a zejménatuttupit, který se používá jako zdobný kámen.
Grónské nerostné bohatství, které je v současnosti hospodářsky využíváno, zahrnuje hlavněkryolit,galenit neboli leštěnec olověný,sfalerit neboli blejno zinkové,uran auhlí. Mimo to se v moři obklopující grónské pobřeží předpokládají zásobyropy azemního plynu, o něž probíhaly dlouhé spory mezi grónskou samosprávou a dánskou vládou. Po ustanovení autonomie bylo vydáno zvláštníUstanovení o nerostném bohatství, které obsahuje bližší podmínky částečně v Zákoně o autonomii (Lov om Grønlands hjemmestyre), dále v revidovanémZákoně o zásobách minerálů v Grónsku. Základní ustanovení těchto zákonů vychází z toho, že grónský lid má právo nakládat se svými přírodními zdroji. Dále je ustanoveno, že o budoucím využívání těchto zdrojů má rozhodovat společný grónsko-dánský výbor.
Na západě a jihozápadě se nacházejípaleozoické karbonatitové komplexy v Kangerlussuaqu (Gardinerův komplex) a Safartoqu a bazické a ultrabazické vyvřelé horniny v Uiffaqu na ostrově Disko, kde se v čedičích nacházejí masy těžkého původního železa o hmotnosti až 25 t.[97]
Grónsko je domovem dvou ekoregionů: Kalaallit Nunaat vysoká arktická tundra a Kalaallit Nunaat nízká arktická tundra.[101]
Z Grónska je známo přibližně 700 druhů hmyzu, což je ve srovnání s jinými zeměmi málo (celosvětově bylo popsáno přes milion druhů). Moře je bohaté na ryby a bezobratlé, zejména v mírnějším Západogrónském proudu; velká část grónské fauny je vázána na mořsképotravní řetězce, včetně velkých kolonií mořských ptáků. Mezi několik málo původních suchozemských savců v Grónsku patřílední medvěd,sob (introdukovaný Evropany),liška polární, polární zajíc,pižmoň severní, lumík obojkový,lasice hranostaj apolární vlk. Poslední čtyři jmenovaní se přirozeně vyskytují pouze ve východním Grónsku, kam se přistěhovali z Ellesmerova ostrova. Na pobřeží žijí desítky druhů tuleňů a velryb. Suchozemskou faunu tvoří převážně živočichové, kteří se sem rozšířili ze Severní Ameriky nebo, v případě mnoha ptáků a hmyzu, z Evropy. Na ostrově se nevyskytují žádní původní ani volně žijící plazi nebo obojživelníci.[102]
Fytogeograficky patří Grónsko do arktické provinciecirkumboreální oblasti v rámciboreální říše. Vegetace ostrova je řídká, rostlinstvo tvoří především travnaté plochy a drobné keře, které pravidelně spásá dobytek. Nejběžnějším stromem pocházejícím z Grónska jebříza pýřitá (Betula pubescens), dálevrba sivá (Salix glauca),jeřáb ptačí (Sorbus aucuparia),jalovec obecný (Juniperus communis) a další menší stromy, předevšímvrby.
Nejznámější zástupce grónské fauny jelední medvěd (grónskynanoq). Žije převážně na nejzazším severu a v Severogrónském národním parku, který je největším národním parkem na světě. Na krách unášených Východogrónským proudem, se může dostat na lovutuleňů až na jih (Nanortalik) a s jiným prouděnímledových ker až doUpernaviku v severozápadním Grónsku. Druhý největší grónský savec jetur pižmový (pižmoň), který se původně vyskytoval jen na severu Grónska, často ve velkých skupinách. Několik jedinců bylo ale nasazeno i na západním pobřeží, např. v Kangerlussuaq, Ivittuut nebo u Upernavik a rozmnožili se tam.Sobi se vyskytují převážně ve velkých stádech na západním pobřeží.
KeporkakMegaptera novaeangliae v zátoce Disko u Ilulissatu
K roku 2009 je z vod obklopujících Grónsko známo 269 druhů ryb z více než 80 různých čeledí. Téměř všechny jsou mořské druhy, pouze několik druhů žije ve sladkých vodách, zejménalosos atlantský a siven.[105]Rybářství je hlavním odvětvím grónské ekonomiky a tvoří většinu celkového exportu země.[106]
Zvláštní území Evropské unie (k 31. lednu 2020)Nuuk je hlavní město Grónska a sídlo vlády
Grónská vláda mávýkonnou moc v záležitostech místní samosprávy. Hlava vlády se nazýváNaalakkersuisut Siulittaasuat („premiér“) a vykonává funkci hlavy grónské vlády. Každý další člen vlády se nazýváNaalakkersuisoq („ministr“). Grónský parlament se nazýváInatsisartut („zákonodárci“). Parlament má v současnosti 31 členů.[111]
V současné době se konají volby na úrovni obcí, státu (Inatsisartut) a celého království (Folketing).
Grónsko je samosprávným celkem v rámcikonstituční monarchieDánského království, v níž je hlavou státu král Frederik X. Panovník si oficiálně ponechávávýkonnou moc a předsedá Státní radě (tajné radě),[112][113] avšak po zavedeníparlamentního systému vlády se povinnosti panovníka od té doby staly ryze reprezentativními aceremoniálními,[114] jako je formální jmenování a odvolávání předsedy vlády a dalších ministrů výkonné vlády (celého Dánského království). Monarcha není odpovědný za své činy a jeho osoba je nedotknutelná.[115]
Stranickému systému dominovala sociálnědemokratická stranaPokroková strana (Grónsko) a demokratická socialistická stranaInuitské společenství, které se obecně zasazují o větší nezávislost na Dánsku. Zatímco ve volbách v roce 2009 došlo k výraznému poklesu unionistické stranyDemokraté (dva poslanci), ve volbách v roce 2013 se upevnila moc obou hlavních stran na úkor menších uskupení a doparlamentu byla poprvé zvolena ekosocialistická Inuitská strana. Dominance Pokrokové strany a Inuitského společenství začala slábnout po předčasných volbách v letech 2014 a 2018.
V předčasných parlamentních volbách v březnu 2025 zvítězila stranaDemokraté (Demokraat), které obsadilo 10 křesel, druhé skončilo opoziční hnutíNaleraq, osm křesel v parlamentu. Předchozí vládnoucí stranaInuitské společenství (Inuit Ataqatigiit) a její koaliční partnerPokroková strana (Siumut) skončily na třetím a čtvrtek místě.[116]
Na tuto kapitolu jepřesměrováno heslo Grónsko a Evropská unie.
V roce 1985 Grónsko na základěreferenda vystoupilo z Evropského hospodářského společenství (EHS), na rozdíl od Dánska, které zůstalo jeho členem. Z EHS se později stalaEvropská unie (EU, přejmenovaná a rozšířená v roce 1992). Grónsko si zachovává některé vazby prostřednictvím přidruženého vztahu k EU. Právo EU se však na Grónsko z velké části nevztahuje, s výjimkou oblasti obchodu. Grónsko je označeno jako členzámořských zemí a území (ZZÚ), a není tedy oficiálně součástí Evropské unie, ačkoli Grónsko může dostávat a dostává podporu z Evropského rozvojového fondu, víceletého finančního rámce,Evropské investiční banky a programů EU.[117][118]
V roce 1995 došlo v Dánsku k politickému skandálu poté, co zpráva odhalila, že vláda dala tichý souhlas k umístěníjaderných zbraní v Grónsku, což je v rozporu s dánskou politikou bezjaderné zóny z roku 1957.[124][59] Spojené státy vybudovaly nagrónském ledovém příkrovu tajnou základnu s jaderným pohonem nazvanou Camp Century.[125] Dne 21. ledna 1968 se letoun B-52G se čtyřmi jadernými bombami na palubě v rámci operace Chrome Dome zřítil na led v zálivu North Star Bay při pokusu o nouzové přistání na letecké základně Thule.[126] Vzniklý požár způsobil rozsáhlé radioaktivní zamoření.[127] Jedna z vodíkových bomb zůstala ztracena.[128][129]
Grónsko se od roku 2009 dělí na pět velkých území známé jako kraje (grónskykommuneqarfiit, dánskykommuner):Sermersooq (v překladu „Hodně ledu“) kolem hlavního města Nuuk a zahrnující také všechny obce na východním pobřeží;Kujalleq („Jih“) kolem mysu Farewell;Qeqqata („Střed“) severně od hlavního města podél Davisova průlivu;Qeqertalik („Ten s ostrovy“) kolem zálivu Disko; aAvannaata („Sever“) na severozápadě; poslední dva jmenované kraje vznikly v roce 2018 v důsledku rozdělení kraje Qaasuitsup, jednoho z původních čtyř. Severovýchod ostrova tvoří nezačleněnýNárodní park Severovýchodní Grónsko. Nezačleněná je také Vesmírná základna Pituffik, enkláva v rámci kraje Avannaata spravovaná vesmírnými silami Spojených států. V době její výstavby zde žilo až 12 000 amerických obyvatel, v posledních letech se však jejich počet pohybuje pod hranicí 1000.
Grónsko je členem řady mezinárodních institucí. Roku 1984 se připojilo k Severské radě a od té doby se účastní jednání Severské rady ministrů. Grónský parlament vysílá dva členy do dánské delegace v Severské radě. V roce 1985 vzniklaZápadoseverská rada jako zvláštní fórum k jednání nadacíNordic Atlantic Cooperation aWest-Nordic Foundation usilující o podporu vzájemného obchodu a průmyslu. Jejími členy jsou mimo Grónska ještě Island aFaerské ostrovy.
Grónsko uzavřelo s některými zeměmi bilaterální smlouvy o rybaření (Evropskou unií, Norskem,Ruskem, Faerskými ostrovy, Islandem). S Islandem a Norskem existuje smlouva o lovuhuňáčka severního a s Kanadou o lovunarvala a běluhy mořské.
Grónsko je aktivním členem v mezinárodních organizacích jako třebaOrganizace pro rybolov v severozápadním Atlantiku (Northwest Atlantic Fisheries Organization, NAFO) ,Komise pro rybolov v severovýchodním Atlantiku (North East Atlantic Fisheries Commission, NEAFC),Organizace na zachování lososa v severním Atlantském oceánu (North Atlantic Salmon Conservation Organization, NASCO),Severoatlantická komise pro mořské savce (North Atlantic Marine Mammal Commission, NAMMCO) či World Council of Whalers. Je členem dánské delegace u Mezinárodní velrybářské komise.
V roce 1996 vznikla z finské iniciativy mezinárodní organizaceArktická rada, která je zaměřena na regionální spolupráci v otázkách životního prostředí. Jeho členy je osm arktických zemí (Rusko, Kanada, USA, Island, Dánsko/Grónsko, Švédsko, Norsko, Finsko).
Grónsko je zapojeno v Inuitské cirkupolární radě, což je organizace grónských, aljašských, kanadských a sibiřských Inuitů zaměřená na zlepšování životních a kulturních podmínek. Inuitská cirkupolární rada má oficiální statusnevládní organizace a je zastoupena v systémuOSN i stálým členství v Arktické radě.
Od roku 1992 je grónský samosprávní parlament dvěma členy zastoupen v dánské delegaci přiOSN. Grónsko je zastoupeno při Evropské unii v Bruselu a v Kanadě (Ottawa).
Dánsko/Grónsko se aktivně zasazovalo o zřízení stálého fóra OSN pro otázky domorodého obyvatelstva. Ve spolupráci s dánským ministerstvem zahraničí začal grónský expert na otázky domorodých národů pracovat v Mezinárodní organizaci práce. Tento post byl zřízen roku 1996.
Grónské hospodářství je do značné míry závislé narybolovu. Rybolov tvoří více než 90 % grónského exportu[130] a zdaleka největší příjmy přináší krevetový a rybí průmysl.[131]
Grónsko je bohaté na nerostné suroviny,[130] v roce 2007 byla zahájena těžba rubínů. Vyhlídky na další nerostné suroviny se zlepšují, protože ceny rostou. Patří mezi ně železo,uran, hliník, nikl,platina,wolfram,titan aměď. Navzdory obnovení[kdy?] několika aktivit v oblasti průzkumuuhlovodíků a nerostných surovin bude trvat několik let, než se podaří realizovat těžbu uhlovodíků. Na pomoc rozvoji uhlovodíkového průmyslu v Grónsku byla vytvořena státní ropná společnostNunaoil. Na kodaňské burze cenných papírů byla uvedena na trh státní společnost Nunamineral s cílem získat další kapitál na zvýšení těžby zlata, která byla zahájena v roce 2007.
Existují také plány na výstavbu velké hliníkárny, která by využívala vodní energii k výrobě exportovatelného produktu. Očekává se, že velká část potřebné pracovní síly bude dovážena.[135]
Evropská unie vyzvala Grónsko, aby omezilo rozvoj projektůČínské lidové republiky v oblasti nerostných surovin vzácných zemin, protože na Čínu připadá 95 % současných světových zásob. Na začátku roku 2013 však grónská vláda uvedla, že nemá v plánu taková omezení zavést.[136]
Dominantní roli v grónské ekonomice hrajeveřejný sektor, včetně státem vlastněných podniků a obcí. Přibližně polovina vládních příjmů pochází z dotací od dánské vlády, které významně doplňujíhrubý domácí produkt (HDP). Tento produkt na obyvatele odpovídá průměru evropských ekonomik.
Na počátku 90. let 20. století postihl Grónsko hospodářský pokles. Od roku 1993 se však ekonomika zlepšila. Grónská autonomní vláda (GHRG) provádí od konce 80. let 20. století přísnou fiskální politiku, která pomohla vytvořit přebytky ve veřejném rozpočtu a nízkou inflaci. Od roku 1990 zaznamenalo Grónskodeficit zahraničního obchodu poté, co byl v tomto roce uzavřen poslední zbývající důl na olovo a zinek. V roce 2017 byly v Grónsku objeveny nové zdrojerubínu, což slibuje přinést nový průmysl a nový export ze země.[137]
Letecká doprava funguje jak v rámci Grónska, tak mezi ostrovem a ostatními státy. Existuje také pravidelná lodní doprava, ale kvůli velkým vzdálenostem jsou cestovní časy dlouhé a frekvence nízká. Mezi městy prakticky neexistují silnice, protože na pobřeží se nachází mnoho fjordů, které by vyžadovaly trajektovou dopravu pro propojení silniční sítě. Jedinou výjimkou je štěrková silnice o délce 4,8 km meziKangilinnguitem a dnes již opuštěným městemIvittuut, kde se dříve těžil kryolit.[138] Kvůli nedostatku zemědělství, lesnictví a podobných aktivit na venkově bylo navíc vybudováno jen velmi málo venkovských silnic. V Grónsku není žádná železnice s osobní dopravou.
Letiště Kangerlussuaq (SFJ)[139] je největším letištěm a hlavním leteckým uzlem pro mezinárodní osobní dopravu. Slouží pro mezinárodní a vnitrostátní lety provozované leteckými společnostmi.[140] SFJ je vzdáleno od blízkých větších aglomerací, do hlavního města Nuuk je to 317 km.[141]
Letiště Nuuk (GOH)[142] je druhé největší letiště, které se nachází pouhých 6 km od centra hlavního města. Letiště slouží všeobecnému leteckému provozu a denně nebo pravidelně provozuje vnitrostátní lety v rámci Grónska. Slouží také mezinárodním letům naIsland, obchodním a soukromým letadlům.
Letiště Ilulissat (JAV)[143] je vnitrostátní letiště, které slouží i mezinárodním letům na Island.
V Grónsku je celkem 13 registrovaných civilních letišť a 47 heliportů; většina z nich je nezpevněná a nachází se ve venkovských oblastech. Druhou nejdelší dráhu má letiště Narsarsuaq, vnitrostátní letiště s omezeným mezinárodním provozem na jihu Grónska. Veškeré záležitosti civilního letectví vyřizuje dánský dopravní úřad. Většina letišť, včetně letiště Nuuk, má krátké vzletové a přistávací dráhy a mohou je obsluhovat pouze speciální poměrně malá letadla na poměrně krátkých letech. Letiště Kangerlussuaq, které se nachází asi 100 km ve vnitrozemí od západního pobřeží, je hlavním grónským letištěm a uzlem pro vnitrostátní lety. Mezikontinentální lety vedou především doKodaně. Cestování mezi mezinárodními destinacemi (kromě Islandu) a kterýmkoli městem v Grónsku vyžaduje přestup na jiné letadlo.
Icelandair provozuje lety z Reykjavíku na řadu letišť v Grónsku a společnost tuto službu propaguje pro turisty jako možnost jednodenního výletu z Islandu.[144]
Přímé lety do Spojených států nebo Kanady neexistují, ačkoli existovaly lety Kangerlussuaq –Baltimore[145] a Nuuk –Iqaluit,[146] které byly zrušeny kvůli příliš malému počtu cestujících a finančním ztrátám.[147] Alternativou mezi Grónskem a Spojenými státy/Kanadou je letecká společnost Icelandair s přestupem na Islandu.[148]
Osobní námořní dopravu zajišťuje několik pobřežních trajektů. Společnost Arctic Umiaq Line vypravuje jednu zpáteční plavbu týdně, která trvá 80 hodin v každém směru.[149]
Nákladní námořní dopravu obstarává lodní společnost Royal Arctic Line z Grónska, do Grónska a přes Grónsko. Zajišťuje obchodní a dopravní spojení mezi Grónskem, Evropou a Severní Amerikou.
V Grónsku žije přibližně 56 000 obyvatel,[150] z toho v hlavním městěNuuk 19 600. Téměř všichni Gróňané žijí podélfjordů na jihozápadě hlavního ostrova, kde panuje relativně mírné klima.[151] Paradoxně většina obyvatel žije severně od 64° s. š. v chladnějším pobřežním podnebí, ale nejteplejší klimatické oblasti Grónska, jako je vegetační oblast kolem obceNarsarsuaq, jsou osídleny jen řídce.
Většina obyvatel jeluteránského vyznání. Historicky významnou věřící kongregací byliMoravští bratři (Herrnhuter Brüdergemeine), v dánském kontextu se sídlem v Christiansfeldu v jižnímJutsku a částečně německého původu, jejich název však neznamená, že by byli etnickýmiMoravany.
Rozsáhlá genetická studie Gróňanů z roku 2015 zjistila, že současní Inuité v Grónsku jsou přímými potomky prvních inuitských průkopníků kultury Thule, kteří přišli ve 13. století, s přibližně 25% příměsí evropských kolonizátorů ze 16. století. Navzdory předchozím spekulacím nebyly nalezeny žádné důkazy o předchůdcíchvikingských osadníků.[152]
Grónsko je jedinou zemí v Americe, kde původní obyvatelé tvoří většinu populace.
Dvojjazyčná cedule v Nuuku s dánským a kalaallisutským nápisem „Parkování zakázáno pro všechna vozidla“
Jediným úředním jazykem se v roce 2009 stalagrónština (fakticky západogrónština), kterou hovoří téměř 50 000 lidí.[154] Většina obyvatel hovoří jakdánsky, tak západogrónskou kalaallisutštinou (nejrozšířenějšíeskymácko-aleutský jazyk). Ve veřejných záležitostech se používají od zavedení domovského práva v roce 1979. V praxi se dánština stále hojně používá v administrativě, na akademické půdě a v řemeslných a jiných profesích. Pravopis grónštiny, zavedený v roce 1851,[155] byl revidován v roce 1973. Míragramotnosti je 100 %.[131]
Většina obyvatel Grónska mluví západogrónsky (kalaallisutština) dvoj- a někteří trojjazyčně. Asi 12 % obyvatel hovoří dánsky jakoprvním nebo jediným jazykem. Jedná se především o dánské přistěhovalce, pro mnohé z nich zůstává dánština prvním a jediným jazykem v Nuuku a dalších větších městech. Debata o úloze grónštiny a dánštiny v budoucnosti země se stále vyvíjí. Zatímco grónština byla dominantní ve všech menších osadách, většina multietnických předků Inuitů mluvila dánsky jako druhým jazykem. Ve větších městech, zejména v Nuuku, byla tato dánština důležitější pro společenské záležitosti. Dalším důležitým jazykem pro Grónsko je angličtina, která se nyní vyučuje od prvního ročníku.[156]
Západní Grónsko je dlouhodobě nejlidnatější oblastí ostrova, kde se de facto používá grónština jako úřední jazyk. Přestože asi 3000 lidí mluvívýchodogrónsky (tunumiit) a téměř 1000 lidí v okolí severníhoQaanaaqu hovoříinuktunsky. Tato severogrónština má blíže k inuitským jazykům Kanady než k ostatním grónským jazykům.[157] Každá z těchto variet je pro mluvčí ostatních téměř nesrozumitelná a někteří lingvisté považují tunumiit za samostatný jazyk dohromady.[158] ZprávaUNESCO označila ostatní variety za ohrožené a nyní se zvažují opatření na ochranu východogrónského dialektu.[159]
Vzdělávání je organizováno podobně jako v Dánsku. Existuje desetileté povinnézákladní vzdělání. Existuje také střední školství, buď s pracovní výukou, nebo s přípravou na vysokoškolské studium. V Nuuku se nachází jediná univerzita,Grónská univerzita (Ilisimatusarfik). Mnoho Gróňanů navštěvuje univerzity v Dánsku nebo jinde.
Státní školství v Grónsku je stejně jako v Dánsku v pravomoci obcí, jedná se tedy o obecní školy. Zákonodárce určuje povolené normy pro obsah výuky ve školách, ale obecní samosprávy rozhodují o tom, jak jsou školy v jejich působnosti vedeny. Vzdělávání je bezplatné apovinné pro děti ve věku od sedmi do 16 let. Finanční výdaje věnované na vzdělávání jsou v současné době velmi vysoké (11,3 % HDP). Článek 1 vládního nařízení o veřejných školách (ve znění z 6. června 1997) vyžaduje jako vyučovací jazyk grónštinu.
Na základních a nižších středních školách je pro všechny žáky povinná jazyková integrace. Cílem je umístit grónsky a dánsky mluvící žáky do stejných tříd, zatímco dříve byli zařazováni do oddělených tříd podle svého mateřského jazyka. Zároveň vláda zaručuje, že se dánsky mluvící mohou učit grónsky. Tímto způsobem chce grónská vláda poskytnout všem žákům, jak grónského, tak dánského původu, stejné jazykové, kulturní a sociální vzdělání. Studie, která byla provedena během tříletého zkušebního období, dospěla k závěru, že tato politika dosáhla pozitivních výsledků. Tato politikadvojjazyčnosti je v platnosti od roku 1994.
Kampus univerzity Ilimmarfik v Nuuku
Celkem bylo zřízeno přibližně 100 škol. Vyučuje se v nich grónština a dánština. Běžně se grónština vyučuje od mateřské školy až do konce střední školy, ale dánština je povinná od prvního cyklu základní školy jako druhý jazyk. Stejně jako v Dánsku v případě dánštiny školský systém nabízí kurzy „grónština 1“ a „grónština 2“. Jazykové testy umožňují studentům přejít z jedné úrovně do druhé. Na základě hodnocení žáků učiteli byla přidána třetí úroveň kurzů: „Grónština 3“. Středoškolské vzdělávání v Grónsku je obecně odborné a technické. Hlavním vyučovacím jazykem zůstávádánština. V hlavním městě Nuuku se nachází (dvojjazyčná) pedagogická škola a (dvojjazyčná) univerzita. Na konci studia musí všichni studenti složit zkoušku z grónského jazyka.
V Grónsku se poskytuje vysokoškolské vzdělání novinářů, učitelů základních a nižších středních škol, sociálních pracovníků, sociálních pedagogů, zdravotních sester a zdravotnických asistentů. Grónští studenti mohou pokračovat ve vzdělávání se v Dánsku, pokud si to přejí a mají na to finanční prostředky. Při přijímání na dánské vzdělávací instituce jsou grónští uchazeči postaveni na roveň dánským uchazečům. Grónským studentům, kteří jsou přijati na dánské vzdělávací instituce, jsou poskytovánastipendia. Aby měl žadatel nárok na tato stipendia, musí být dánským občanem a mít v Grónsku trvalý pobyt po dobu nejméně pěti let. Celková doba pobytu mimo Grónsko nesmí překročit tři roky.
Většina grónských vesnic, včetněNanortaliku, má vlastní kostel
Kočovní Inuité byli tradičněšamanisté s rozvinutým náboženstvím, které se zabývalo především usmiřováním pomstychtivé a bezprsté mořské bohyněSedny, která řídila úspěšnost lovutuleňů avelryb.[162]
První severští kolonisté uctívaliseverské bohy, alekrálOlaf I. Trygvasson a své cestě do Norska v roce 999 obrátil synaErika RudéhoLeifa na křesťanství a vyslal do Grónska misionáře. Ti rychle založili šestnáct farností, několik klášterů a biskupství v Garðaru.
Znovuobjevení těchto kolonistů a šíření myšlenekprotestantské reformace mezi nimi bylo jedním z hlavních důvodů dánské rekolonizace v 18. století. Norští a dánštíluteráni a němečtí moravští misionáři pod patronací Královské misijní koleje v Kodani pátrali po chybějících severských osadách, ale žádné Seveřany nenašli a místo toho začali kázat Inuitům. Hlavními postavamichristianizace Grónska byliHans a Poul Egedeovi aMatouš Stach (narozený naNovojičínsku ve Slezsku).Nový zákon byl překládán po částech již od dob prvního osídlení ostrovaKangeq, ale první překlad celé Bible byl dokončen až v roce 1900. Vylepšený překlad s použitím moderního pravopisu byl dokončen v roce 2000.[163]
Dnes je hlavním náboženstvímprotestantské křesťanství, reprezentované předevšímdánskou církví, která je luteránského zaměření. Ačkoli neexistují oficiální údaje o náboženství v Grónsku získávané při sčítání lidu, grónská biskupkaSofie Petersenová[164] odhaduje, že 85 % grónské populace je členy jejího sboru.[165] Dánská církev jestátní církví na základě dánské ústavy.[166]
Římskokatolická menšina je pastoračně obsluhovánařímskokatolickou diecézí v Kodani. Na ostrově stále působí křesťanští misionáři, ale převážně z charismatických hnutí, kteříproselytsky oslovují své souvěrce.[167] Podle příručkyOperation World se k evangelickému křesťanství hlásí jen 4,7 % Gróňanů, ačkoli početevangelikálů roste tempem 8,4 % ročně.[168]
Grónsko má velmi vysokou mírusebevražd. Podle dat z roku 2025 má Grónsko nejvyšší míru sebevražd na světě, kterou si drží i dlouhodobě.[169][170][171] Dalším významným sociálním problémem, se kterým se Grónsko potýká, je vysoká míraalkoholismu.[172] Míra spotřeby alkoholu v Grónsku dosáhla svého vrcholu v 70. a 80. letech 20. století, kdy byla dvakrát vyšší než v Dánsku. To vedlo i k vypsáníreferenda o alkoholu. Od roku 2005 klesá, v roce 2010 se dostala mírně pod průměrnou úroveň spotřeby v Dánsku (která byla v té době 12. nejvyšší na světě, aleod té doby klesla).[173] Zároveň jsou však ceny alkoholu mnohem vyšší, což znamená, že spotřeba má velký sociální dopad.[174][175]
VýskytHIV/AIDS býval v Grónsku vysoký a vrcholu dosáhl v 90. letech 20. století, kdy byla poměrně vysoká i úmrtnost. Díky řadě iniciativ seprevalence (spolu s mírou úmrtnosti díky účinné léčbě) snížila a nyní je nízká, cca 0,13 %,[176][177] tedy nižší než ve většině ostatních zemí. V posledních desetiletích byla míranezaměstnanosti obecně o něco vyšší než v Dánsku;[178] např. v roce 2021 činila v Grónsku 3,7 %[179] ve srovnání s 2,6 % v Dánsku.[180]
V šedesátých a sedmdesátých letech 20. století, v době, kdy se počet obyvatel zvyšoval, bylo 4 500 grónských inuitských žen a dívek (zhruba polovina všech plodných žen) dánskými lékaři vybavenonitroděložními tělísky. Někdy byly dívky (ve věku 12 let) odváděny přímo ze školy, aby jim byla tato tělíska zavedena, aniž by byl vyžádán souhlas rodičů. Tento zákrok byl prováděn také některým inuitským dívkám v dánských internátních školách. Tyto praktiky byly odhaleny v roce 2017 díky svědectví jedné z obětí, Naji Lyberth. V září 2022 dánský ministr zdravotnictví Magnus Heunicke potvrdil, že dvouleté vyšetřování se pokusí zjistit, jaká rozhodnutí k této praxi vedla a jak byla prováděna.Hans Enoksen, bývalý grónský premiér, se nechal slyšet, že věc skončí uEvropského soudu pro lidská práva.[181][182]
Grónská kultura je dnes směsicí tradiční inuitské (Kalaallit,Tunumiit,Inughuit) a skandinávské kultury. Inuitská neboli kalaallitská kultura má silnou uměleckou tradici, která sahá tisíce let do minulosti. Kalaallitové jsou známí uměleckou formou figur zvanoutupilak neboli „duchovní předmět“. Tradiční umělecká tvorba se daří i u Ammassaliků.[183]Slonovinavorvaňů zůstává ceněným řezbářským prostředkem.[184]
Grónsko má také úspěšnou, i když malou hudební scénu. Mezi populární grónské kapely a umělce patříSumé (klasický rock),Chilly Friday (rock),Nanook (rock),Siissisoq (rock),Nuuk Posse (hip hop) aRasmus Lyberth (folk), který v roce 1979 vystoupil v dánském národním finále soutěžeEurovize, kde účinkoval v grónštině. Zpěvák a skladatelSimon Lynge je prvním hudebním umělcem z Grónska, který vydal album ve Spojeném království a vystoupil na britskémfestivalu Glastonbury. K hudební kultuře Grónska patří také tradiční inuitská hudba, která se z velké části točí kolem zpěvu a bubnování.
Panelová diskuse s grónským filmařem Inukem Silisem Høeghem při uvedení jeho filmu o průkopnické grónské kapele Sumé
Buben je tradiční grónský nástroj. Používal se k předvádění tradičních bubenických tanců. K tomuto účelu se používal kulatý buben (qilaat) v podobě rámu z naplaveného dřeva nebo mrožích žeber pokrytý měchýřem ledního medvěda, žaludkem ledního medvěda nebo mrožími žaludky. Bubnování se neprovádělo na blánu, ale pomocí paličky zespodu rámu. K tomuto účelu se zpívaly jednoduché melodie.
Bubenický tanec plnil dvě funkce: Na jedné straně buben sloužil k zahánění strachu za dlouhých a temných zimních nocí. Za tímto účelem dělal tanečník na buben obličeje a snažil se ostatní rozesmát, dokud nezapomněl na všechen strach.
Bubnem se také řešily spory. Pokud se někdo špatně choval, byl bubnem vyzván na souboj. Lidé se shromažďovali na určitých silných místech a střídali se v tlučení na buben a zpívání do něj. Snažili se toho druhého co nejvíce zesměšnit. Diváci svým smíchem vyjadřovali, kdo je vítěz a kdo se tedy provinil.
Buben mohli používat také šamani k rituálnímu vyvolávání duchů.
Po příchodumisionářů v 18. století byl bubnový tanec (dodnes oblíbený mezi kanadskými Inuity) zakázán jako pohanský a šamanský a nahrazen polyfonním zpěvem světských a církevních písní. Tento sborový zpěv je dodnes známý svým zvláštním zvukem. Církevní písně jsou částečně německého původu díky vlivu Moravských bratří. Skandinávští, němečtí a skotští velrybáři přinesli do Grónska housle, akordeon a polku (kalattuut), na které se dnes hraje ve složitých tanečních krocích.
Za nejstarší, ač preliterární, projevy inuitské kultury se dají považovatpísně, obvykle zpívané s bubínky, a nejrůznějšípověsti,ságy,mýty apohádky tradované z generace na generaci. Tyto, spolu s jejich západními záznamy, tvoří základ grónské kultury. Písemné zaznamenání této nejstarší, ústně tradované grónské literatury je poměrně nedávné. Začalo v době prvních evropských misií (přímo se na tomto poli angažoval i Hans Egede), další záznamy této literatury probíhaly v následujících desetiletích. Za významné badatele tohoto oboru jsou považováni zejménaHeinrich Rink, který dodánštiny přeložil velké množství eskymáckých pohádek a ság (Eskimoiske Eventyr og Sagn, 1866 a 1871) aKnud Rasmussen, jehož veledíloMyter og Sagn fra Grønland, I–III vycházelo v letech 1921–1925. Jako další reprezentativní díla bývají dále uváděny ještě sbírka východogrónských pohádek a ságJense Rosinga (Sagn og saga fra Angmagssalik, 1963) a zápis staré eskymácké poezie Knuda Rasmussena (Snehyttens Sange; částečně se ovšem zabývá i starými písněmi Inuitů z Aljašky a Kanady).[185]
Inuité mají vlastní umělecko-řemeslnou tradici; vyřezávají napříkladtupilaky, sochy postav mstících se příšer praktikované v rámci šamanských tradic.[186] Toto kalaallisutské slovo znamená duše nebo duch zemřelého a dnes označuje uměleckou postavu, obvykle ne vyšší než 20 cm, vyřezávanou převážně z mroží slonoviny, s různými neobvyklými tvary. Tato soška ve skutečnosti představuje mytickou nebo duchovní bytost; obvykle se však pro svůj groteskní vzhled pro západní zrakové návyky stala pouhým sběratelským artiklem. Moderní řemeslníci stále používají domorodé materiály, jako je pižmová a ovčí vlna, tulení kožešina, mušle, mýdlový kámen, sobí parohy nebo drahé kameny.
Historii grónského malířství zahájil Aron von Kangeq, který v polovině 19. století na svých kresbách a akvarelech zobrazil staré grónské ságy a mýty. Ve 20. století se rozvinula krajinomalba a malba zvířat, stejně jako grafika a knižní ilustrace s někdy expresivním koloritem. V zahraničí se Kiistat Lund a Buuti Pedersen proslavili především svými krajinomalbami. Anne-Birthe Hoveová si vybírala náměty z grónského společenského života. V Nuuku se nachází muzeum výtvarného umění, Nuuk Art Museum.
Sport je důležitou součástí grónské kultury, protože obyvatelstvo je obecně poměrně aktivní.[187] Mezi oblíbené sporty patří fotbal, atletika,házená a lyžování. Házená je často označována za národní sport[188] a mužský národní tým se v roce 2001 umístil mezi 20 nejlepšími na světě.
Grónsko má vynikající podmínky pro lyžování, rybaření,snowboarding, lezení v ledu ahorolezectví, i když široká veřejnost dává přednostalpinismus a pěší turistice. Ačkoli je prostředí obecně nevhodné pro golf, v Nuuku se nachází golfové hřiště.
Grónským národním jídlem jesuaasat, polévka z tuleního masa. V grónském jídelníčku hraje velkou roli maso mořských savců, zvěřiny, ptáků a ryb. Vzhledem k ledovcové krajině pochází většina surovin z oceánu.[189] Koření se kromě soli a pepře používá jen zřídka.[190] Grónská káva je „hořící“ dezertní káva (zapálená před podáváním) připravovaná z kávy, whisky, Kahlúa, Grand Marnier a šlehačky. Je silnější než známá irská dezertní káva.[191]
Kalaallit Nunaata Radioa (KNR) je grónská veřejnoprávnírozhlasová a televizní společnost. Je přidruženým členem Eurovize a přidruženým členem sítě Nordvision. V této společnosti, která patří k největším na území, je přímo zaměstnáno téměř sto lidí.[192] Město Nuuk má také vlastní rozhlasovou a televizní stanici. Město Nuuk má také místní televizní kanál Nanoq Media, který vznikl 1. srpna 2002. Jedná se o největší místní televizní stanici v Grónsku, která jako přijímající členové zasahuje více než 4000 domácností, což odpovídá přibližně 75 % všech domácností v hlavním městě.[193]
V Grónsku dnes vycházejí pouze dvoje noviny, které jsou distribuovány celostátně. Grónský týdeníkSermitsiaq vychází každý pátek a jeho internetová verze je aktualizována několikrát denně. Do 80. let 20. století byl distribuován pouze v Nuuku. Je pojmenován podle hory Sermitsiaq, která se nachází asi 15 km severovýchodně od Nuuku. Dalšími novinami v Grónsku jsou dvoutýdeníkAtuagagdliutit/Grønlandsposten (AG), který vychází každé úterý a čtvrtek v grónštině jakoAtuagagdliutit a v dánštině jakoGrønlandsposten. Všechny články jsou publikovány v obou jazycích.
↑abGreenland - The World Factbook [online]. Central Intelligence Agency.Dostupné online. (anglicky)
↑*Dallen J. Timothy.Tourism in European Microstates and Dependencies: Geopolitics, Scale and Resource Limitations. [s.l.]: CABI, 6 November 2020. [[[:Šablona:GBurl]] Dostupné online].ISBN978-1-78924-310-9.OCLC1162434605 S. 94–.Je zde použita šablona{{Cite book}} označená jako k „pouze dočasnému použití“.
BENEDIKTER, Thomas.The working autonomies in Europe [online]. Society for Threatened Peoples, 19 June 2006.Dostupné online.Je zde použita šablona{{Cite web}} označená jako k „pouze dočasnému použití“.
ACKRÉN, Maria.Greenland [online]. Autonomy Arrangements in the World, November 2017 [cit. 2019-08-30].Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 30 August 2019.Je zde použita šablona{{Cite web}} označená jako k „pouze dočasnému použití“.
Greenland [online].European Commission, 3 June 2013 [cit. 2019-08-27].Dostupné online. (anglicky)Je zde použita šablona{{Cite web}} označená jako k „pouze dočasnému použití“.
↑abGreenland [online]. CIA [cit. 2021-01-13].Dostupné online.Je zde použita šablona{{Cite web}} označená jako k „pouze dočasnému použití“.
↑Joshua Calder's World Island Information [online]. Worldislandinfo.com [cit. 2010-09-06].Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 23 April 2011.Je zde použita šablona{{Cite web}} označená jako k „pouze dočasnému použití“.
↑Saillard J, Forster P, Lynnerup N, Bandelt HJ, Nørby S. mtDNA variation among Greenland Eskimos: the edge of the Beringian expansion.American Journal of Human Genetics. 2000, s. 718–26.ISSN0002-9297.doi:10.1086/303038.PMID10924403.Je zde použita šablona{{Cite journal}} označená jako k „pouze dočasnému použití“.
↑MCGHEE, Robert.Canadian Encyclopedia. Thule Culture. [s.l.]: Historica Canada, 3 April 2015.Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 20 November 2015.Je zde použita šablona{{Cite encyclopedia}} označená jako k „pouze dočasnému použití“.
↑Population of Greenland [online]. [cit. 2022-08-12].Dostupné online.Je zde použita šablona{{Cite web}} označená jako k „pouze dočasnému použití“.
↑Population density (people per sq. km of land area) [online]. The World Bank [cit. 2012-11-03].Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 5 June 2013.Je zde použita šablona{{Cite web}} označená jako k „pouze dočasnému použití“.
↑Vedvarende energi [online]. Nukissiorfiit [cit. 2023-03-28].Dostupné online.Je zde použita šablona{{Cite web}} označená jako k „pouze dočasnému použití“.
↑Eirik the Red's Saga. [s.l.]: Gutenberg.org, 8 March 2006.Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 11 May 2011.Je zde použita šablona{{Cite book}} označená jako k „pouze dočasnému použití“.
↑ Is Iceland Really Green and Greenland Really Icy?.Science [online]. 2016-06-30 [cit. 2023-11-02].Dostupné online. (anglicky)
↑STERN, Pamela R.Historical dictionary of the Inuit. Lanham, Md.: Scarecrow Press, 2004. 199 s. (Historical dictionaries of people and cultures).Dostupné online.ISBN978-0-8108-5058-3. S. 89. (anglicky)
↑GRØNNOW, B. Prehistory in permafrost: Investigations at the Saqqaq site, Qeqertasussuk, Disco Bay, West Greenland.Journal of Danish Archaeology. 1988, s. 24–39.doi:10.1080/0108464X.1988.10589995.Je zde použita šablona{{Cite journal}} označená jako k „pouze dočasnému použití“.
↑MØBJERG, T. New adaptive strategies in the Saqqaq culture of Greenland, c. 1600–1400 BC.World Archaeology. 1999, s. 452–65.doi:10.1080/00438243.1999.9980423.JSTOR124963.Je zde použita šablona{{Cite journal}} označená jako k „pouze dočasnému použití“.
↑The history of Greenland – From dog sled to snowmobile [online]. Greenland.com [cit. 2011-09-10].Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 27 September 2011.Je zde použita šablona{{Cite web}} označená jako k „pouze dočasnému použití“.
↑Migration to Greenland – the history of Greenland [online]. Greenland.com [cit. 2011-09-10].Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 5 September 2011.Je zde použita šablona{{Cite web}} označená jako k „pouze dočasnému použití“.
↑RASCH, M.; JENSEN, J. F. Ancient Inuit dwelling sites and Holocene relative sea‐level changes in southern Disko Bugt, central West Greenland.Polar Research. 1997, s. 101–15.doi:10.1111/j.1751-8369.1997.tb00252.x.Bibcode1997PolRe..16..101R.Je zde použita šablona{{Cite journal}} označená jako k „pouze dočasnému použití“.
↑RAMSDEN, P.; TUCK, J. A. A Comment on the Pre-Dorset/Dorset Transition in the Eastern Arctic.Anthropological Papers of the University of Alaska. 2001, s. 7–11.Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 2022-04-08.Je zde použita šablona{{Cite journal}} označená jako k „pouze dočasnému použití“.
↑GRØNNOW, B. Recent archaeological investigations of West Greenland caribou hunting.Arctic Anthropology. 1986, s. 57–80.JSTOR40316103.Je zde použita šablona{{Cite journal}} označená jako k „pouze dočasnému použití“.
↑ROWLEY, G. The Dorset culture of the eastern Arctic.American Anthropologist. 1940, s. 490–99.doi:10.1525/aa.1940.42.3.02a00080.Je zde použita šablona{{Cite journal}} označená jako k „pouze dočasnému použití“.
↑GULLØV, H. C.; APPELT, M.The archaeology of shamanism. [s.l.]: Routledge, 2001.ISBN0-415-25255-5. Kapitola Social bonding and shamanism among Late Dorset groups in High Arctic Greenland, s. 146.Je zde použita šablona{{Cite book}} označená jako k „pouze dočasnému použití“.
↑GULLØV, H. C.In search of the Dorset culture in the Thule culture. The Paleoo Cultures of Greenland. [s.l.]: Copenhagen: Danish Polar Center (Publication No. 1), 1996. S. 201–14.Je zde použita šablona{{Cite book}} označená jako k „pouze dočasnému použití“.
↑Kudeba, N. (19 April 2014). Chapter 5, „Norse Explorers from Erik the Red to Leif Erikson“, inCanadian Explorers.
↑abcdDIAMOND, Jared.Collapse: How Societies Choose to Fail or Succeed. Harmondsworth [Eng.]: Penguin, 2006.ISBN978-0-14-303655-5.Je zde použita šablona{{Cite book}} označená jako k „pouze dočasnému použití“.
↑abArnold C. (June 2010) „Cold Did In the Norse“,Earth Magazine. p. 9.
↑BEHRINGER, Wolfgang.Kulturgeschichte des Klimas: Von der Eiszeit zur globalen Erwärmung. Munich: Dt. Taschenbuch-Verlag, 9 September 2009. [[[:Šablona:GBurl]] Dostupné online].ISBN978-3-406-52866-8. (německy)Je zde použita šablona{{Cite book}} označená jako k „pouze dočasnému použití“.
↑ALLEY, R.; MAYEWSKI, P.; PEEL, D.; STAUFFER, B. Twin ice cores from Greenland reveal history of climate change, more.Eos, Transactions American Geophysical Union. 1996, s. 209–10.Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 14 April 2018.doi:10.1029/96EO00142.Bibcode1996EOSTr..77R.209A.Je zde použita šablona{{Cite journal}} označená jako k „pouze dočasnému použití“.
↑HEYERDAHL, Thor.Staré civilizace a oceán. 1. vyd. Praha: Panorama, 1983. 414 s. S. 142.
↑PATTERSON, W. P.; DIETRICH, K. A.; HOLMDEN, C.; ANDREWS, J. T. Two millennia of North Atlantic seasonality and implications for Norse colonies.Proceedings of the National Academy of Sciences. 23 March 2010, s. 5306–5310.doi:10.1073/pnas.0902522107.PMID20212157.Bibcode2010PNAS..107.5306P.Je zde použita šablona{{Cite journal}} označená jako k „pouze dočasnému použití“.
↑abINGSTAD, Helge; STINE INGSTAD, Anne.The Viking Discovery of America: The Excavation of a Norse Settlement in L'Anse Aux Meadows, Newfoundland. [s.l.]: Breakwater Books, 2000. [[[:Šablona:GBurl]] Dostupné online].ISBN1-55081-158-4. S. 28–.Je zde použita šablona{{Cite book}} označená jako k „pouze dočasnému použití“.
↑Bishop, Rosie R., et al. „A charcoal-rich horizon at Ø69, Greenland: evidence for vegetation burning during the Norse landnám?.“Journal of Archaeological Science 40.11 (2013): 3890–902
↑LEONE, Mark P.; KNAUF, Jocelyn E.Historical Archaeologies of Capitalism. [s.l.]: Springer, 2015. [[[:Šablona:GBurl]] Dostupné online].ISBN978-3-319-12760-6. S. 211.Je zde použita šablona{{Cite book}} označená jako k „pouze dočasnému použití“.
↑FOLGER, Tim.Why Did Greenland's Vikings Vanish? [online]. [cit. 2017-03-13].Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 17 March 2017.Je zde použita šablona{{Cite web}} označená jako k „pouze dočasnému použití“.
↑TRIGGER, Bruce G.; WASHBURN, Wilcomb E.; ADAMS, Richard E. W.The Cambridge History of the Native Peoples of the Americas. [s.l.]: Cambridge University Press, 1996. [[[:Šablona:GBurl]] Dostupné online].ISBN0-521-57393-9. S. 331.Je zde použita šablona{{Cite book}} označená jako k „pouze dočasnému použití“.
↑STEFANSSON, Vilhjalmur.Unsolved Mysteries of the Arctic. [s.l.]: The Macmillan Company, 1938.ISBN9781878100955. S. 1–36. (anglicky)Je zde použita šablona{{Cite book}} označená jako k „pouze dočasnému použití“.
↑Inuit were not the first people to settle in the Arctic [online]. CBC News, 2014-08-29 [cit. 2023-11-03].Dostupné online. (anglicky)
↑ Geny odhalují záhady čtyř vln lidského osidlování Arktidy.Novinky.cz [online]. 19. října 2014.Dostupné online.
↑Jared Diamond,Kolaps (kniha)|Kolaps : proč společnosti zanikají a přežívají,2008, Academia, s. 350.ISBN978-80-200-1589-1 (Collapse: How Societies Choose to Fail or Succeed, 2005)
↑Nebenzahl, Kenneth.Rand McNally Atlas of Columbus and The Great Discoveries (Rand McNally & Company; Genoa, Italy; 1990);The Cantino Planisphere, Lisbon, 1502, pp. 34–37.
↑America First Committee.In Danger Undaunted: The Anti-Interventionist Movement of 1940–1941. Redakce Doenecke Justus D.. [s.l.]: Hoover Institution Press, 1990. [[[:Šablona:GBurl]] Dostupné online].ISBN0-8179-8841-6.Je zde použita šablona{{Cite book}} označená jako k „pouze dočasnému použití“.
↑Robert J. Walker on Acquiring Greenland and Iceland [online]. [cit. 2019-08-16].Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 16 August 2019.Je zde použita šablona{{Cite web}} označená jako k „pouze dočasnému použití“.
↑ Deepfreeze Defense.Time. 27 January 1947.Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 21 February 2009.Je zde použita šablona{{Cite journal}} označená jako k „pouze dočasnému použití“.
↑MILLER, John J. Let's Buy Greenland! — A complete missile-defense plan.National Review. 7 May 2001.Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 7 January 2010.Je zde použita šablona{{Cite news}} označená jako k „pouze dočasnému použití“.
↑PETERSEN, Nikolaj. The Iceman That Never Came.Scandinavian Journal of History. Scandinavian Journal of History Volume 33, 2008 – Issue 1, 17 December 2007, s. 75–98.Dostupné online [cit. 15 August 2020].doi:10.1080/03468750701449554.S2CID142526881.Je zde použita šablona{{Cite journal}} označená jako k „pouze dočasnému použití“.
↑ A Radioactive Cold War Military Base Will Soon Emerge From Greenland's Melting Ice.Smithsonian. 5 August 2016.Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 20 August 2019.Je zde použita šablona{{Cite news}} označená jako k „pouze dočasnému použití“.
↑ab Cataclysmic cargo: The hunt for four missing nuclear bombs after a B-52 crash.The Washington Post. 21 January 2018.Dostupné online.Je zde použita šablona{{Cite news}} označená jako k „pouze dočasnému použití“.
↑LOUKACHEVA, Natalia.The Arctic Promise: Legal and Political Autonomy of Greenland and Nunavut. [s.l.]: University of Toronto Press, 2007.Dostupné v archivu pořízeném z [[[:Šablona:GBurl]] originálu] dne 13 April 2016.ISBN978-0-8020-9486-5. S. 25.Je zde použita šablona{{Cite book}} označená jako k „pouze dočasnému použití“.
↑COWELL, Alan. Greenland Vote Favors Independence.The New York Times. 26 November 2008.Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 17 April 2009.Je zde použita šablona{{Cite news}} označená jako k „pouze dočasnému použití“.
↑Vejledende folkeafstemning om selvstyre ? 25-11-2008 [online]. SermitValg, 26 November 2008 [cit. 2008-11-26].Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 8 December 2008. (grónsky)Je zde použita šablona{{Cite web}} označená jako k „pouze dočasnému použití“.
↑CIDOB – Secession and Counter-secession. An International Relations Perspective [online]. [cit. 2018-05-19]. S. 70.Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 27 January 2018.Je zde použita šablona{{Cite web}} označená jako k „pouze dočasnému použití“.
↑Description of the Greenlandic Self-Government Act on the webpage of the Danish Ministry of StateArchivováno 22. 9. 2014 naWayback Machine.„The Self-Government Act provides for the Self-Government authorities to assume a number of new fields of responsibility, such as administration of justice, including the establishment of courts of law; the prison and probation service; the police; the field relating to company law, accounting and auditing; mineral resource activities; aviation; law of legal capacity, family law and succession law; aliens and border controls; the working environment; as well as financial regulation and supervision, cf. Schedule I and II in the Annex to the Self-Government Act.“
↑Greenland set for self-rule [online]. 19 June 2009 [cit. 2009-06-20].Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 24 June 2009.Je zde použita šablona{{Cite web}} označená jako k „pouze dočasnému použití“.
↑BOSWELL, Randy.Greenland takes big step towards full independence [online]. Canada.com, 19 June 2009 [cit. 2009-06-20].Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 24 June 2009.Je zde použita šablona{{Cite web}} označená jako k „pouze dočasnému použití“.
↑The Island of Greenland [online]. [cit. 2014-07-08].Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 14 July 2014.Je zde použita šablona{{Cite web}} označená jako k „pouze dočasnému použití“.
↑ Demographic Yearbook – Table 3: Population by sex, rate of population increase, surface area, and density.United Nations Statistics Division. 2008.Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 24 December 2010.Je zde použita šablona{{Cite journal}} označená jako k „pouze dočasnému použití“.
↑Boundary dispute [online]. Global Affairs Canada, 14 June 2022 [cit. 2023-07-17].Dostupné online.Je zde použita šablona{{Cite web}} označená jako k „pouze dočasnému použití“.
↑WMO verifies −69.6 °C Greenland temperature as Northern hemisphere record [online]. 22 September 2020.Dostupné online.Je zde použita šablona{{Cite web}} označená jako k „pouze dočasnému použití“.
↑Nuuk, Greenland – Detailed climate information and monthly weather forecast [online]. Yu Media Group [cit. 2019-08-17].Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 17 August 2019. (anglicky)Je zde použita šablona{{Cite web}} označená jako k „pouze dočasnému použití“.
↑IPCC Climate Change 2001: Working Group I: The Scientific Basis [online]. Grida.no [cit. 2010-09-06].Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 16 December 2007.Je zde použita šablona{{Cite web}} označená jako k „pouze dočasnému použití“.
↑map (map on p. 4) [online]. [cit. 2010-09-06].Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 18 July 2011.Je zde použita šablona{{Cite web}} označená jako k „pouze dočasnému použití“.
↑SCHNEIDER, D.American Scientist Online – Greenland or Whiteland? [online]. Sigma Xi, 2003 [cit. 2008-03-03].Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 10 May 2011.Je zde použita šablona{{Cite web}} označená jako k „pouze dočasnému použití“.
↑The National Park [online]. Greenland.com [cit. 2013-06-18].Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 27 June 2013.Je zde použita šablona{{Cite web}} označená jako k „pouze dočasnému použití“.
↑Greenland Melt May Swamp LA, Other Cities, Study Says [online]. [cit. 2010-09-06].Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 10 May 2011.Je zde použita šablona{{Cite web}} označená jako k „pouze dočasnému použití“.
↑MCCARTHY, Michael. An island made by global warming.The Independent. London: 24 April 2007.Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 30 August 2008.Je zde použita šablona{{Cite news}} označená jako k „pouze dočasnému použití“.
↑Place of the Year [online]. Blog.oup.com, 3 December 2007 [cit. 2010-09-06].Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 15 October 2009.Je zde použita šablona{{Cite web}} označená jako k „pouze dočasnému použití“.
↑Publications, Usa Int'L Business. Denmark Company Laws and Regulations Handbook: Strategic Information and Basic Laws. Place of Publication Not Identified: Intl Business Pubns Usa, 2015. 20–21. Print.
↑REVKIN, Andrew C.Arctic Explorer Rebuts 'Warming Island' Critique [online]. 28 April 2008 [cit. 2010-09-06].Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 27 September 2010.Je zde použita šablona{{Cite web}} označená jako k „pouze dočasnému použití“.
↑Alley, Richard B.The Two-Mile Time Machine: Ice Cores, Abrupt Climate Change, and Our Future. Princeton University Press, 2000,ISBN0-691-00493-5.
↑ROACH, John.Greenland Glaciers Losing Ice Much Faster, Study Says [online]. 16 February 2006 [cit. 2006-09-13].Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 10 September 2006.Je zde použita šablona{{Cite web}} označená jako k „pouze dočasnému použití“.
↑COHEN, LI. Greenland halts new oil exploration to combat climate change and focus on sustainable development.www.cbsnews.com. 16 July 2021.Dostupné online [cit. 20 July 2021].Je zde použita šablona{{Cite news}} označená jako k „pouze dočasnému použití“.
↑CARRINGTON, Damian.Rain falls on peak of Greenland ice cap for first time on record [online]. 20 August 2021 [cit. 2021-08-22].Dostupné online.Je zde použita šablona{{Cite web}} označená jako k „pouze dočasnému použití“.
↑VEIRUM, Thomas Munk.Historisk: Regnvejr midt på Indlandsisen [online]. 20 August 2021 [cit. 2021-08-22].Dostupné online. (Danish)Je zde použita šablona{{Cite web}} označená jako k „pouze dočasnému použití“.
↑KARLÍK, Tomáš. Grónsko se zelená, vědcům svítí červená. Za posledních třicet let se rostlinami zarostlé plochy zdvojnásobily.ČT24 [online].Česká televize [cit. 2024-02-15].Dostupné online.
↑Banded iron formation (BIF) deposits [online]. 9 March 2013 [cit. 2021-04-20].Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 9 March 2013.Je zde použita šablona{{Cite web}} označená jako k „pouze dočasnému použití“.
↑Mineralienatlas – Fossilienatlas [online]. [cit. 2021-04-20].Dostupné online. (německy)Je zde použita šablona{{Cite web}} označená jako k „pouze dočasnému použití“.
↑MARZOLA, Marco; MATEUS, Octávio; MILÀN, Jesper; CLEMMENSEN, Lars B. A review of Palaeozoic and Mesozoic tetrapods from Greenland.Bulletin of the Geological Society of Denmark. 2018-03-03, s. 21–46.Dostupné online.ISSN2245-7070.doi:10.37570/bgsd-2018-66-02.Je zde použita šablona{{Cite journal}} označená jako k „pouze dočasnému použití“.
↑BECCARI, Victor; MATEUS, Octávio; WINGS, Oliver; MILÀN, Jesper; CLEMMENSEN, Lars B. Issi saaneq gen. et sp. nov.—A New Sauropodomorph Dinosaur from the Late Triassic (Norian) of Jameson Land, Central East Greenland.Diversity. November 2021, s. 561.Dostupné online.ISSN1424-2818.doi:10.3390/d13110561. (anglicky)Je zde použita šablona{{Cite journal}} označená jako k „pouze dočasnému použití“.
↑LALLENSACK, Jens; KLEIN, Hendrik; MILÁN, Jesper; WINGS, Oliver; MATEUS, Octávio; CLEMMENSEN, Lars. Sauropodomorph dinosaur trackways from the Fleming Fjord Formation of East Greenland: evidence for Late Triassic sauropods.Acta Palaeontologica Polonica. 2017.Dostupné online.ISSN0567-7920.doi:10.4202/app.00374.2017.Je zde použita šablona{{Cite journal}} označená jako k „pouze dočasnému použití“.
↑DINERSTEIN, Eric; OLSON, David; JOSHI, Anup; VYNNE, Carly; BURGESS, Neil D.; WIKRAMANAYAKE, Eric; HAHN, Nathan. An Ecoregion-Based Approach to Protecting Half the Terrestrial Realm.BioScience. 2017, s. 534–545.ISSN0006-3568.doi:10.1093/biosci/bix014.PMID28608869.Je zde použita šablona{{Cite journal}} označená jako k „pouze dočasnému použití“.
↑abGreenland Wildlife [online]. The Great Danish Encyclopedia, 2014 [cit. 2015-10-08].Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 13 March 2016.Je zde použita šablona{{Cite web}} označená jako k „pouze dočasnému použití“.
↑Animal life in Greenland – an introduction by the tourist board [online]. Narsaq Tourist Office, n.d. [cit. 2012-05-01].Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 27 April 2012.Je zde použita šablona{{Cite web}} označená jako k „pouze dočasnému použití“.
↑MØLLER, P. R.; NIELSEN, J.; KNUDSEN, S. W.; POULSEN, J. Y.; SÜNKSEN, K.; JØRGENSEN, O. A. A checklist of the fish fauna of Greenland waters.Zootaxa. 2010, s. 1–84.ISBN978-1-86977-468-4.Je zde použita šablona{{Cite journal}} označená jako k „pouze dočasnému použití“.
↑Economy and Industry in Greenland – Naalakkersuisut [online]. [cit. 2019-08-17].Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 2 April 2019.Je zde použita šablona{{Cite web}} označená jako k „pouze dočasnému použití“.
↑DURINCK, Jan; FALK, Knud. The distribution and abundance of seabirds off southwestern Greenland in autumn and winter 1988–1989.Polar Research. 1996, s. 23–42.doi:10.1111/j.1751-8369.1996.tb00456.x.Bibcode1996PolRe..15...23D.Je zde použita šablona{{Cite journal}} označená jako k „pouze dočasnému použití“.
↑MEHLUM, Fridtjof. Summer distribution of seabirds in northern Greenland and Barents Seas.Skrifter. Norsk Polarinstitutt, April 1989.ISBN82-90307-53-5.Je zde použita šablona{{Cite journal}} označená jako k „pouze dočasnému použití“.
↑Greenland [online]. PeakVisor [cit. 2023-10-02].Dostupné online.Je zde použita šablona{{Cite web}} označená jako k „pouze dočasnému použití“.
↑ Seabird Harvest in the Arctic.hdl.handle.net. 2008-09.Dostupné online [cit. 2023-11-02]. (anglicky)
↑Inatsisartut [online]. Inatsisartut.gl [cit. 2020-12-29].Dostupné online. (grónsky)Je zde použita šablona{{Cite web}} označená jako k „pouze dočasnému použití“.
↑„The body of Ministers shall form the Council of State, in which the Successor to the Throne shall have a seat when he is of age. The Council of State shall be presided over by the King...“The Constitution of Denmark – Section 17.Archivováno 10. 7. 2011 naWayback Machine.
↑EU Relations with Greenland [online]. European Union [cit. 2020-10-03].Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 9 June 2011.Je zde použita šablona{{Cite web}} označená jako k „pouze dočasnému použití“.
↑Overseas Countries and Territories (OCT) [online]. European Union [cit. 2020-10-03].Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 13 August 2011.Je zde použita šablona{{Cite web}} označená jako k „pouze dočasnému použití“.
↑ Greenland forms new government hours before visit by U.S. Vice President Vance.CNBC [online]. 2025-03-28 [cit. 2025-03-30].Dostupné online. (anglicky)
↑ Trump reportedly wants to 'buy' Greenland. This is what it's like at the US's Arctic base there.Business Insider. 16 August 2019.Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 19 August 2019.Je zde použita šablona{{Cite news}} označená jako k „pouze dočasnému použití“.
↑HANSEN, H. C.Danish Prime Minister Gives Tacit Go-Ahead For U.S. Nuclear Weapons in Greenland [online]. The Nautilus Institute, 16 November 1957 [cit. 2009-03-20].Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 6 November 2007.Je zde použita šablona{{Cite web}} označená jako k „pouze dočasnému použití“.
↑ A Top-Secret US Military Base Will Melt Out of the Greenland Ice Sheet.VICE Magazine. 9 March 2019.Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 20 August 2019.Je zde použita šablona{{Cite news}} označená jako k „pouze dočasnému použití“.
↑ The Cold War's Missing Atom Bombs.Der Spiegel. 14 November 2008.Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 27 June 2019.Je zde použita šablona{{Cite news}} označená jako k „pouze dočasnému použití“.
↑ US B-52 nuclear bomber crash in Greenland 51 years ago has ill Danes seeking compensation.Fox News. 3 June 2019.Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 8 June 2019.Je zde použita šablona{{Cite news}} označená jako k „pouze dočasnému použití“.
↑CORERA, Gordon. Mystery of lost US nuclear bomb.news.bbc.co.uk. BBC News, 10 November 2008.Dostupné online.Je zde použita šablona{{Cite news}} označená jako k „pouze dočasnému použití“.
↑ US left nuclear weapon under ice in Greenland.The Daily Telegraph. 11 November 2008.Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 20 August 2019.Je zde použita šablona{{Cite news}} označená jako k „pouze dočasnému použití“.
↑abWALSH, Maurice. 'You can't live in a museum': the battle for Greenland's uranium.The Guardian. 28 January 2017.Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 29 January 2017.ISSN0261-3077.Je zde použita šablona{{Cite news}} označená jako k „pouze dočasnému použití“.
↑abGreenland [online]. [cit. 2007-05-15].Dostupné online.Je zde použita šablona{{Cite web}} označená jako k „pouze dočasnému použití“.
↑NORDIC INVESTMENT BANK.Hydropower creates clean energy and jobs in Greenland [online]. Nordic Investment Bank [cit. 2016-10-02].Dostupné online.Je zde použita šablona{{Cite web}} označená jako k „pouze dočasnému použití“.
↑WWW.IBPUS.COM.Greenland: Doing trade , Investing in Greenland Guide Volume 1 Strategic, Practical Information, Regulations, Contacts. [s.l.]: Lulu.com, June 2015.Dostupné online.ISBN978-1-5145-2668-2. (anglicky)Je zde použita šablona{{Cite book}} označená jako k „pouze dočasnému použití“.
↑NYMANN RUD, JAKOB.Energy in the West Nordics and the Arctic : Scenario Analysis. Hørmann, Morten., Hammervold, Vibeke., Ásmundsson, Ragnar., Georgiev, Ivo., Dyer, Gillian., Brøndum Andersen, Simon.. Copenhagen K: Nordic Council of Ministers, 2018.ISBN978-92-893-5701-2.OCLC1081162368Je zde použita šablona{{Cite book}} označená jako k „pouze dočasnému použití“.
↑ Greenland's red hot labour market.Nordic Labour Journal. 12 October 2011.Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 1 February 2013.Je zde použita šablona{{Cite journal}} označená jako k „pouze dočasnému použití“.
↑Greenland Rubies: What We Know At This Point | National Jeweler [online]. [cit. 2019-08-17].Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 17 August 2019.Je zde použita šablona{{Cite web}} označená jako k „pouze dočasnému použití“.
↑Greenland – Transportation [online]. [cit. 2018-10-10].Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 10 October 2018.Je zde použita šablona{{Cite web}} označená jako k „pouze dočasnému použití“.
↑Mittarfeqarfiit, Grønlands Lufthavne, Greenland Airports Today's Flights Airports Kangerlussuaq airport – mit.gl [online].Dostupné online.Je zde použita šablona{{Cite web}} označená jako k „pouze dočasnému použití“.
↑tripsta [online]. [cit. 2020-01-03].Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 21 September 2019.Je zde použita šablona{{Cite web}} označená jako k „pouze dočasnému použití“.
↑City, high-rise apartments, cosy atmosphere, culture, rock, gourmet restaurants, cafés, fashion outlets, art, the national museum and the university – all the ingredients of a capital – Nuuk – airgreenland.com [online].Dostupné online.Je zde použita šablona{{Cite web}} označená jako k „pouze dočasnému použití“.
↑Nuuk Airport [online].Dostupné online.Je zde použita šablona{{Cite web}} označená jako k „pouze dočasnému použití“.
↑Ilulissat Airport [online].Dostupné online.Je zde použita šablona{{Cite web}} označená jako k „pouze dočasnému použití“.
↑PERRIN, Wendy.Greenland Day Trip from Iceland: Is it Worth It? [online]. 21 July 2015 [cit. 2017-12-25].Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 26 December 2017.Je zde použita šablona{{Cite web}} označená jako k „pouze dočasnému použití“.
↑Historical Maiden Flight US-Greenland – Official national guide by Greenland Tourism and Business Council [online]. Greenland.com, 24 May 2007 [cit. 2010-09-06].Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 6 October 2008.Je zde použita šablona{{Cite web}} označená jako k „pouze dočasnému použití“.
↑ Air Greenland teams with First Air for Iqaluit flights.CBC News. 7 June 2012.Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 10 June 2012.Je zde použita šablona{{Cite news}} označená jako k „pouze dočasnému použití“.
↑The Baltimore route is to close [online]. 12 June 2010.Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 18 May 2013.Je zde použita šablona{{Cite web}} označená jako k „pouze dočasnému použití“.
↑4 Ways to Get to Greenland [online]. 26 February 2014 [cit. 2017-12-25].Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 26 December 2017.Je zde použita šablona{{Cite web}} označená jako k „pouze dočasnému použití“.
↑WOODMAN, Georg.2033-The Century After: How the World Would Look/Be If Nazi Germany & Empire Japan Had Won World War II. [s.l.]: Strategic Book Publishing & Rights Agency, 18 October 2017. [[[:Šablona:GBurl]] Dostupné online].ISBN978-1-68181-946-4. (anglicky)Je zde použita šablona{{Cite book}} označená jako k „pouze dočasnému použití“.
↑ Greenland Population 2023 (Live).worldpopulationreview.com [online]. [cit. 2023-11-01].Dostupné online.
↑Greenland [online]. Stalvik.com [cit. 2010-09-06].Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 23 September 2010.Je zde použita šablona{{Cite web}} označená jako k „pouze dočasnému použití“.
↑MOLTKE, Ida; FUMAGALLI, Matteo; KORNELIUSSEN, Thorfinn. Uncovering the Genetic History of the Present-Day Greenlandic Population.American Journal of Human Genetics. 2015, s. 54–69.doi:10.1016/j.ajhg.2014.11.012.PMID25557782.Je zde použita šablona{{Cite journal}} označená jako k „pouze dočasnému použití“.
↑Greenland [online]. [cit. 2021-08-22].Dostupné online.Je zde použita šablona{{Cite web}} označená jako k „pouze dočasnému použití“.
↑ Danish doubts over Greenland vote.BBC News. 27 November 2008.Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 7 December 2012.Je zde použita šablona{{Cite news}} označená jako k „pouze dočasnému použití“.
↑Kleinschmidt, Samuel 1968 (1851): Grammatik der grønlændischen Sprache : mit teilweisem Einschluss des Labradordialekts. Hildesheim : Olms, 1968.
↑Travelling in Greenland [online]. Greenland Representation to the EU, Greenland Home Rule Government.Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 16 May 2014.Je zde použita šablona{{Cite web}} označená jako k „pouze dočasnému použití“.
↑Mennecier, Philippe (1978).Le tunumiisut, dialecte inuit du Groenland oriental: description et analyse, Collection linguistique, 78, Societé de linguistique de Paris.
↑Atlas of the world's languages in danger [online]. [cit. 2023-02-21].Dostupné online.Je zde použita šablona{{Cite web}} označená jako k „pouze dočasnému použití“.
↑Sermersooq will secure Eastern Greenlandic [online]. Kalaallit Nunaata Radioa, 6 January 2010 [cit. 2010-05-19].Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 16 May 2016. (dánsky)Je zde použita šablona{{Cite web}} označená jako k „pouze dočasnému použití“.
↑Greenland, Religion and Social Profile | National Profiles | International Data [online]. 21 June 2009 [cit. 2016-06-18].Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 24 September 2017.Je zde použita šablona{{Cite web}} označená jako k „pouze dočasnému použití“.
↑Table: Christian Population as Percentages of Total Population by Country | Pew Research Center [online]. 19 December 2011 [cit. 2017-09-27].Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 11 May 2017.Je zde použita šablona{{Cite web}} označená jako k „pouze dočasnému použití“.
↑Taboo, Personal and Collective Representations: Origin and Positioning Within Cultural Complexes. [s.l.]: Taylor & Francis, 2019. [[[:Šablona:GBurl]] Dostupné online].ISBN978-1-351-03988-8.Je zde použita šablona{{Cite book}} označená jako k „pouze dočasnému použití“.
↑SØRENSEN, Leif Kiil.Grønlandsk bibel præsenteret | Kristeligt Dagblad [online]. Kristeligt-dagblad.dk, 29 November 2000 [cit. 2010-09-06].Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 11 May 2011.Je zde použita šablona{{Cite web}} označená jako k „pouze dočasnému použití“.
↑Grønland, Grundloven og Gejstligheden [online]. [cit. 2012-04-30].Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 25 April 2012.Je zde použita šablona{{Cite web}} označená jako k „pouze dočasnému použití“.
↑Constitution of Denmark – Section IV [online]. [cit. 2016-09-22].Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 1 March 2016.Je zde použita šablona{{Cite web}} označená jako k „pouze dočasnému použití“.
↑ The only Muslim in Greenland who fasts for 21 hours.The Jazba Blog. 8 August 2011.Dostupné online [cit. 26 January 2020].Je zde použita šablona{{Cite news}} označená jako k „pouze dočasnému použití“.
↑Greenland | Operation World [online]. Operation World [cit. 2020-09-10].Dostupné online.Je zde použita šablona{{Cite web}} označená jako k „pouze dočasnému použití“.
↑ Suicide Rate by Country 2025.World Population Review [online]. [cit. 2025-09-09].Dostupné online. (anglicky)
↑ The Suicide Capital of the World.Slate. 9 October 2009.Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 4 March 2013.Je zde použita šablona{{Cite journal}} označená jako k „pouze dočasnému použití“.
↑Rising suicide rate baffles Greenland [online]. [cit. 2013-03-13].Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 23 March 2013.Je zde použita šablona{{Cite web}} označená jako k „pouze dočasnému použití“.
↑ Greenland Population 2025.World Population Review [online]. [cit. 2025-09-09].Dostupné online. (anglicky)
↑AAGE, H. Alcohol in Greenland 1951–2010: consumption, mortality, prices.International Journal of Circumpolar Health. 2012, s. 18444.doi:10.3402/ijch.v71i0.18444.PMID23256091.Je zde použita šablona{{Cite journal}} označená jako k „pouze dočasnému použití“.
↑MADSEN, M. H.; GRØNBÆK, M.; BJERREGAARD, P.; BECKER, U. Urbanization, migration and alcohol use in a population of Greenland Inuit.International Journal of Circumpolar Health. 2005, s. 234–45.doi:10.3402/ijch.v64i3.17987.PMID16050317.Je zde použita šablona{{Cite journal}} označená jako k „pouze dočasnému použití“.
↑BJORN-MORTENSEN, K.; LADEFOGED, K; OBEL, N.; HELLEBERG, M. The HIV epidemic in Greenland – a slow spreading infection among adult heterosexual Greenlanders.Int J Circumpolar Health. 2013, s. 19558.doi:10.3402/ijch.v72i0.19558.PMID23431117.Je zde použita šablona{{Cite journal}} označená jako k „pouze dočasnému použití“.
↑Nye tilfælde af HIV blandt unge [online]. Naalakkersuisut, 13 October 2019 [cit. 2019-11-22].Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 23 November 2019.Je zde použita šablona{{Cite web}} označená jako k „pouze dočasnému použití“.
↑Arbejde [online]. europas-lande.dk [cit. 2019-11-22].Dostupné online.Je zde použita šablona{{Cite web}} označená jako k „pouze dočasnému použití“.
↑ Inuit Greenlanders demand answers over Danish birth control scandal.BBC News. 30 September 2022.Dostupné online.Je zde použita šablona{{Cite news}} označená jako k „pouze dočasnému použití“.
↑VYŠANSKÝ, Roman. Příběhy pohřbené pod ledem.A2 [online]. [cit. 2025-09-09].Dostupné online.
↑Greenland – Greenlandic cuisine – Official Greenland Travel Guide [online]. 14 April 2010 [cit. 2019-07-16].Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 14 April 2010.Je zde použita šablona{{Cite web}} označená jako k „pouze dočasnému použití“.
↑Greenland – Traditional Greenlandic food – Official Greenland Travel Guide [online]. 27 March 2010 [cit. 2019-07-16].Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 27 March 2010.Je zde použita šablona{{Cite web}} označená jako k „pouze dočasnému použití“.
↑Greenland – Greenlandic coffee – Official Greenland Travel Guide [online]. 30 March 2010 [cit. 2019-07-28].Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 30 March 2010.Je zde použita šablona{{Cite web}} označená jako k „pouze dočasnému použití“.
↑Kalaallit Nunaata Radioa | KNR [online]. [cit. 2021-04-19].Dostupné online.Je zde použita šablona{{Cite web}} označená jako k „pouze dočasnému použití“.
↑Nanoq Media [online]. [cit. 2021-04-19].Dostupné online.Je zde použita šablona{{Cite web}} označená jako k „pouze dočasnému použití“.
HESSEL, Ingo, 2006.Arctic Spirit. Vancouver, BC: Douglas and McIntyre.ISBN978-1-55365-189-5.Je zde použita šablona{{Cite book}} označená jako k „pouze dočasnému použití“.
Oldendow, Knud.(1958). “Printing in Greenland.”Libri: International Journal of Libraries & Information Services 8 (3/4): 223–62.
STERN, Pamela, 2004.Historical Dictionary of the Inuit. Lanham, Maryland: The Scarecrow Press, Inc..Dostupné online.ISBN0-8108-5058-3.OCLC54768167Je zde použita šablona{{Cite book}} označená jako k „pouze dočasnému použití“.
WILCOX, Jonathan; LATIF, Zawiah Abdul, 2007.Cultures of the World: Iceland. [s.l.]: Marshall Cavendish. [[[:Šablona:GBurl]] Dostupné online].ISBN978-0-7614-2074-3.Je zde použita šablona{{Cite book}} označená jako k „pouze dočasnému použití“.
Bardarson, I. (ed. Jónsson, F.) „Det gamle Grønlands beskrivelse af Ívar Bárðarson (Ivar Bårdssön)“, (Copenhagen, 1930).
Conkling, P. W.et al. 2011. The Fate of Greenland: Lessons from Abrupt Climate Change, co-authored with Richard Alley, Wallace Broecker and George Denton, with photographs by Gary Comer, MIT Press, Cambridge, Massachusetts.
LUND, S. The Marine Algae of East Greenland. 1. Taxonomical Part.Meddr Gronland. 1959, s. 1–245.Je zde použita šablona{{Cite journal}} označená jako k „pouze dočasnému použití“.
LUND, S. The Marine Algae of East Greenland. 11. Geographic Distribution.Meddr Gronland. 1959, s. 1–70.Je zde použita šablona{{Cite journal}} označená jako k „pouze dočasnému použití“.
Steffen, Konrad, N. Cullen, and R. Huff (2005). „Climate variability and trends along the western slope of the Greenland Ice Sheet during 1991–2004“,Proceedings of the 85th American Meteorological Society Annual Meeting (San Diego).
SOWA, F. Indigenous Peoples and the Institutionalization of the Convention on Biological Diversity in Greenland..Arctic Anthropology. 2013, s. 72–88.doi:10.3368/aa.50.1.72.S2CID143294645.Je zde použita šablona{{Cite journal}} označená jako k „pouze dočasnému použití“.
Sowa, F. 2013.Relations of Power & Domination in a World Polity: The Politics of Indigeneity & National Identity in Greenland. In: Heininen, L.Arctic Yearbook 2013. The Arctic of regions vs. the globalized Arctic. Akureyri: Northern Research Forum, pp. 184–198.www.arcticyearbook.com/ay2013
Sowa, F. 2014.Greenland. in: Hund, A.Antarctica and the Arctic Circle: A Geographic Encyclopedia of the Earth's Polar Regions. Santa Barbara, California: ABC-CLIO, pp. 312–316.
.png)
.jpg)
.jpg)
.jpg)
_(cropped).jpg)
.jpg)
.JPG)
.png)
.svg)
