Gorgiás z Leontín (asi 483–376 př. n. l.) bylřeckýfilosof a zejména rétor, představitel první generacesofistů.
Gorgiás pocházel z města Leontini (dnesLentini blízkoCatanie na východním pobřežíSicílie). Snad byl žákem filosofaEmpedokla. DoAthén přišel už asi šedesátiletý427 př. n. l. jako vedoucí poselstva svého města, které žádalo od Athén ochranu předSyrakusami. V Athénách se stal populárním zejména díky svému řečnickému umění a začal zde vyučovatrétoriku. PodleAristotela byl jeho žákemIsokratés[1] a silně ovlivnil takéPerikla a historikaThúkydida. O jeho slávě svědčí, že byl v Athénách pověřen veřejnou řečí při pohřbu padlých. Později cestoval po řeckých městech a živil se jako řečník a učitel. Zemřel ve vysokém věku vLarisse vThesálii roku 376 př. n. l.
Z Gorgiova díla se zachovaly dvě úplně řeči, totižEnkomion čiliChvalořeč na Helenu Trojskou aObrana Palamida, jež obě provokativně obracejí tradiční hodnocení dvou problematických postav z Homérových eposů. Je to tedy jakásipersifláž na Homéra v duchu Hérakleitova výroku, že by ho měli vypráskat holí. Kromě toho se zachovalEpitafios, pohřební řeč k poctě padlých Athéňanů, kterou Platón paroduje v dialoguMenexenos, a řada zlomků u jiných autorů, zejména ze spisuO nejsoucím.
Gorgias přinesl do Athén řečnické umění, jak je na Sicílii a v jižníItálii rozvinulirétoři. Podle jejich zásad i způsobu života lze soudit, že navazovali na potulné pěvce, kteří přednášeli zejménahomérské eposy, jež museli ovšem umět nazpaměť. Proto Gorgias vyzvedá význam rytmu,asonancí i rýmů ve veřejné řeči. Novinkami bylo používání soudobéhoatického dialektu a ovšem aplikace řeči na aktuální otázky, ovlivňování veřejného života, soudců i politiků. Ve své chvalořeči na Helenu Gorgias říká:„Řeč je mocnou vládkyní, která vykonává nejbožštější díla nejmenším a nejnepatrnějším tělem, neboť dovede i zahnat strach i odejmout zármutek i způsobit starost i zvětšit soucit.“[2]
VPlatónově Gorgiovi říká, že jen „schopnost přemlouvat řečmi i na soudě soudce i v radě členy rady i na sněmu sněmovníky“ přináší člověku to nejlepší, totiž „aby vládl nad jinými ve své obci“.[3] Kdo dovede „mluvit a přemlouvat zástupy“, budou sloužit i lékaři, gymnasté a peněžníci, neboť on nakonec o všem rozhoduje.Sókratés proti tomu namítá, že ten, kdo lidi přemluví ke zlému, dělá to nejhorší i pro sebe; s tím Gorgias souhlasí, ale hájí se tím, že za zneužití řečnického umění nemohou jeho učitelé, a že je tedy obec nemá vyhánět.[4]
Gorgias je jeden z prvních myslitelů radikálnískepse, i když není zcela jasné, do jaké míry chápal své výroky jako provokace. Ve spisuO nejsoucím čili o přírodě, který byl zřejmě polemikou a možná i parodií naParmenida, prý stanovil tři základní věty:
- Nic není;
- i kdyby bylo, člověk by je nemohl uchopit (poznat);
- i kdyby je uchopil, nemohl by je sdělit a vysvětlit druhým.[5]
Na rozdíl odPrótagory a jiných sofistů Gorgias neučilctnosti, snad proto, že byl přesvědčen, že žádná obecně platná ctnost není a co je pro lidi důležité je umět přesvědčovat a přemlouvat.
- ↑Aristotelés, Fragment 130.
- ↑Gorgias,Encomuim 31 (podleen:Gorgias).
- ↑Platón, Gorgias 452d.
- ↑Platón,Gorgias 457c.
- ↑Zlomek DK 82 B 3.
- K. Boháček,Proč Gorgias mluví; úvod do filosofie nebytí. Řecko-český text Peri tú mé ontos. Praha 2004
- Platón,Gorgias. Praha 2000
Autoritní data | - Biblio:f6b3d59c-d48f-4ff8-af41-8ccbdea8ca40
- NKC:js20050418007
- BIBSYS:90088646
- BNE:XX972490
- BNF:cb12135750x(data)
- CANTIC:981058523391406706
- CiNii:DA03405880
- GND:118696521
- ICCU:MILV078449
- ISNI:0000 0004 4891 4231
- LCCN:n82106049
- MBW:14eb8b11-a919-465a-83de-04d26d62505d
- NDL:001144422
- NLG:289760
- NLI:987007299638805171
- NLP:a0000002783433
- NTA:069958289
- PLWABN:9810570197805606
- SELIBR:245686
- SUDOC:029810450
- VcBA:495/44561,495/44562
- VIAF:305414374,163791888,220158790623138851457,222968421,307487069,310159474048027660153,178711607,100907851,264220303,7334168049006638410001,11612027,219167802705417770163,1617159474073227661029
- WorldCat Entities:E39PCjM8rq34XvDd8rvMRwrJtC
|
|---|
