Termínglissando (také glissato, glisscato, glissicando; odvozeno zfrancouzskéhoglisser „klouznout“), zkráceněgliss., „klouzavě". Označuje v hudebí terminologii plynulou (klouzavou) změnuvýšky při spojení dvou tónů.[1] Je to způsob hry (zpěvu), při kterém hráč klouže prstem po strunách nebo po (bílých) klávesách.Glissando lze zahrát i na dechové nástroje (trombón, trubku) a na tzv. glissandující nástroje (havajskou kytaru). Uplatňuje se zejména vdžezu.[2] S pojmemglissando úzce souvisí a částečně se s ním překrývá i hudební ozdoba typuportamento.
Glissanda přes větší interval („skutečná“ glissanda) jsou možná pouze s hudebními nástroji, které nejsou fixovány na konkrétní tóny. Jsou to:
Strunováglissanda se často používají vefilmové hudbě (např. v hororovém žánru), ale také v hudebních upoutávkách jako stylistický prostředek k dosažení napínavého efektu.
Smyčcováglissanda se používají i vavantgardní hudbě.
Glissando může být také použito v mnoha různých variantách, například ve shlukové figuraci nebo veflažoletech.
Glissando vtympánech se často využívá v moderní bicí skladbě. Hraje se při současném sešlápnutí ladicího pedálu během nebo po úderu kniplem na blánu. Se současně použitýmglissandem lze také kombinovat i víření bubnů.
Napozounu lzeglissando snadno vytvořit posouvánímsnižce.
U většiny ostatníchžesťových nástrojů je výška tónu obvykle předdefinována konkrétním prodloužením aerodynamického tunelu nebo vrtáním prstových otvorů, takže změny výšky jsou obvykle možné jen omezeně.
Utrubek alesních rohů je poměrně snadné dosáhnout napodobujícíhoglissanda pomocí specifického použití ventilů a určitých technik foukání nebo rtů. Trubky hrajíglissanda nejčastěji vbigbandové hudbě, kde se používají v mnoha různých variacích: Kromě glissandovitého zdobení jednotlivých not (portamento) se používají také jako „fall“ (sestupná figura), „doit“ (stoupající figura), „Bend“ (stoupající i klesající figura) nebo „Slide-in“ (glissando do cílové noty). Lesní rohy hrají silně akcentovanáglissanda v koncertní hudbě 20. století, ale také ve filmové hudbě.
Udřevěných dechových nástrojů lze výšku tónu měnit, když jsou otvory pro prsty otevřené nebo zakryté přímo prsty, tj. ne když jsou zakryty klávesami. Otvory pro prsty se neotevírají zvednutím prstů ani se neuzavírají jejich spuštěním, ale spíše se prsty posouvají nahoru nebo dolů po trubici nástroje nebo se odtahují na stranu. Tím se otvory pro prsty otevírají/zavírají pomalu a částečně. Ve spojení s rychle zahranýmlegato chromatických stupnic tak lze napodobit „skutečné“glissando
Uklarinetu lzeglissando zahrát i změnou nátisku, tedy změnou polohy jazyka nebo hrou stupnice současně sglissandem.
Glissanda lze nalézt i vkoncertní hudbě, například ve slavném klarinetovém glissandu na začátku Gershwinovy „Rhapsody in Blue“.
Nejběžnější jsouglissanda sesaxofony.
U nástrojů s předdefinovanými výškami tónů, kde není možné výšku tónu dodatečně ovlivnit, lze glissando pouze přibližně napodobit.
Kromě chromatickýchglissand (ve kterých jdou tóny v půltónových krocích) je ještě možnostdiatonickéhoglissanda (naklavíru pouze spodní klávesy, tónový rozsah C-D-E-F-G-A-H) apentatonickéhoglissanda (na klavíru pouze horní klávesy, rozsah tónů C ostrý-E plochý-F ostrý-G ostrý-B).Takovými nástroji jsounástroje klávesové jako klavír,cembalo,spinet,klavichord nebovarhany
Speciální možnost proglissanda nabízímoderní koncertní harfa (také známá jako „dvojpedálová harfa“). Pomocí různých poloh pedálů lzeglissanda hrát ve všech tóninách odCes-dur poCis-dur a odAs moll poAis-moll. Lze hrát icelotónová a pentatonickáglissanda.Je také možnost hry tzv.akordových glissand: „rušivé“, neakordové tóny stupnice jsou enharmonicky promíchány. Příklad: As7 má polohu pedálu As-His-C-Dis-Es-Fis-Ges. Tak je možné nastavit mnohoseptakordů anonenakordů, stejně jako všechnyzmenšené septakordy.
Notace není standardizovaná, ale často se používají notové hlavičky ve tvaru trojúhelníku, X, nebo kosočtverce.
Glissando je v notách zapsáno pomocí vlnky (č. 1) nebo rovné čáry (č. 2) mezi počátečními a koncovými tóny. Sekvence 3 a 4 grafiky ukazují notové záznamy tohoto glissanda, jak by je bylo možné hrát na klávesový nástroj. Číslo 3 je diatonické glissando a číslo 4 je chromatické glissando. Přesný zápis glissanda pomocí not samotných není možný, protože ideální glissando je neustálá změna zvukové frekvence, ale noty označují jen jednotlivé výšky tónu. Alternativní způsoby hry jsou v sekvenci 5, kdy je glissando v oktávě zdvojeno, a 6, kdy se k „základním tónům“ glissanda přidávají další tóny patřící k žebříčku a vytváří seakordové glissando.
V klavírní notaci lze stupnice také vypsat, ale s přidáním instrukceglissando, gliss. nebo jen gl..
V tomto článku byl použitpřeklad textu z článkuGlissando na německé Wikipedii.
Obrázky, zvuky či videa k tématuGlissando na Wikimedia Commons