V roce 1861 ve městě vypukl požár, který zničil značnou část města. Symbolem města je novorománský městský kostel. Mezi hlavní ekonomická odvětví ve městě dřevařský a textilní průmysl, výroba plastů a tiskařství.
Město se nachází v zeměpisném středu stejnojmenného kantonu na řece Linth a na úpatí hory Vorderglärnisch, která je vysoká přibližně 2300 m. Nejvyšším bodem obce je 2914 m vysokýBächistock, který je součástí masivuGlarnských Alp. Sousedními obcemi jsouGlarus Nord aGlarus Süd (v kantonu Glarus) aMuotathal aInnerthal (v kantonuSchwyz).
Před rokem 2011 činila rozloha katastru města 69,2 km². Z toho 23 % bylo využito k zemědělským účelům, 31,4 % bylo zalesněno a 2,7 % tvořila zastavěná plocha. Zbylá část území (42,9 %) byla neproduktivní (převážně hory).
Po začlenění obcí Ennenda, Netstal a Riedern v roce 2011 dosáhla rozloha 103,6 km².
Letecký pohled na Glarus (1953)Hlavní třídaBahnhofstrasse
První písemná zmínka o místěClarona pochází z 8. století z příběhu o životě svatých Felixe a Reguly. Název pravděpodobně pochází z latinského základu*ad clārōnam.[2] V roce 1178 byl poprvé zmíněn německy jakoGlarus.
Až do konce 14. století patřila velká část glaruské půdy k panství kláštera Säckingen, dokud se z něj obyvatelé nevykoupili.[3] V roce 1387 se zde konalo prvníLandsgemeinde, lidové shromáždění, které zde existuje do současnosti a koná se obvykle první květnovou neděli. Glarus se stal hlavním městem údolí Linthu z rozhodnutí zemského sněmu v roce 1419, protože zde dlouho stál jediný kostel v údolí. V letech 1506–1516 byl v Glarusu oblíbeným katolickým knězem pozdější reformátorUlrich Zwingli.[3] Vojáci z Glarusu byli najímáni jako žoldáci po celé Evropě. Švýcarská konfederace byla zapletena do několika rozdílných válečných tažení s jejími sousedy (Francouzi,Habsburky aPapežským státem) – Zwingli se důrazně postavil na stranu Říma. Na oplátku ho papežJulius II. ocenil poskytnutím pravidelné penze. Zwingli se zhostil role kaplana v několika italských válečných taženích, včetněbitvy u Novary v roce 1513. Nicméně zničující porážka Švýcarska vbitvě o Marignano způsobila změnu nálady v oblasti Glarus. Občané se začali přiklánět spíše na stranu Francouzů, než papeže. Zwingli jako papežův partyzán se ocitl v obtížné situaci a rozhodl se ustoupit doEinsiedelnu.
Kostel v Glarusu, postavený v roce 1861 po velkém požáru
V roce 1528 získala reformace v Glarusu základnu, spravovanou z Curychu Zwinglim. I přesto, že deset let v Glarusu kázal, zůstalo město silně katolické. Nicméně díkydruhé válce o Kappel v roce 1531 byla katolíkům a protestantům dána práva zvolit si svou vlastní víru. To vedlo k tomu, že obě náboženské skupiny využívaly městský kostel současně, což vedlo k nespočtu problémů. V osmnáctém století obě skupiny městský kostel stále sdílely, ale již měly své vlastní vedení.
Mezi lety 1522 až 1555 byl Valentin Tschudi prvním protestantským pastorem, umírněným reformátorem a prostředníkem mezi oběma konfesemi. V letech 1555 až 1570 ho ve funkci faráře vystřídal Fridolin Brunner, který předtím provedl reformaci v několika glaruských vesnicích.[3]
Během helvétského období (1798–1803) byl Glarus hlavním městem kantonu Linth. V roce 1803 byl kanton Linth rozpuštěn a Glarus se stal hlavním městem menšíhostejnojmenného kantonu.[3]
V roce 1861 zpustošil město ničivý požár, který zničil velkou část města. Okolo dvou třetin města (593 budov) bylo spáleno na popel. Rekonstrukce probíhala velmi rychle podle urbanistického plánu založeného na pravoúhlé síti. Tento typ urbanistického plánování, známý především ze Spojených států, byl zvolen proto, aby se předešlo dalším požárům tohoto druhu.[3]
V roce 1894 byl k ochraně pracovníků zaveden a v Glarus následně představen pracovní zákon. Zákon zakazoval pracovníkům pracovat déle, než 12 hodin denně.
V roce 2020 mělo město přibližně 12 500 obyvatel. V roce 2007 bylo 23,7 % obyvatel cizí národnosti.
Růst populace za posledních 10 let dosáhl hodnoty 7,4 %. Většina populace (v roce 2000) mluvila německy (86,0 %), druhým nejčastějším jazykem byla italština (4,8 %) a třetím albánština (2,6 %)
Glarus měl v roce 2005 nezaměstnanost pouze 2,01 %. Ve stejném roce bylo zaměstnáno 49 lidí v primárním ekonomickém sektoru, působilo v něm 17 firem. V sekundárním sektoru bylo zaměstnáno 552 lidí a působilo v něm 78 firem. 3 232 lidí bylo zaměstnáno v sektoru terciárním (410 firem).
Železniční stanice Glarus se nachází natrati z Weesenu do Linthalu. Staví v ní expresní vlak Glarner Sprinter, který pokračuje až do Curychu, a regionální vlakové spoje meziRapperswilem a Linthalem. Na území města se nachází další dvě zastávky, a to v Ennendě a Netstalu.
V období 1961 až 1990 propršelo v Glarus průměrně 148,2 dnů v roce a průměrně spadlo 1 416 mm srážek. Nejvlhčí měsíc byl srpen, během kterého na Glarus spadlo v průměru 177 mm srážek. Během nejvlhčího měsíce proprší v průměru 14,7 dne. Měsíc s nejvyšším počtem deštivých dnů byl červen s průměrem 15,1 dne, ale pouze se 164 mm srážek.
Naopak za nejsušší měsíc byl označován leden s průměrem 84 mm srážek za 14,7 dnů.
.jpg)
