Giorgio Parisi (*4. srpna1948,Řím) jeitalskýteoretický fyzik věnující se zejménakvantové teorii pole,statistické mechanice,kvantové chromodynamice akomplexním systémům. V roce 2021 získalNobelovu cenu za fyziku, za „průlomové příspěvky k pochopení složitých fyzikálních systémů, pro něž je charakteristická nahodilost a chaos“.[1] Cenu získal spolu sKlausem Hasselmannem aSyukuro Manabem. Parisi konkrétně objevil „skryté vzorce“, kterými se řídí zdánlivě náhodné jevy, což pomohlo pochopit fungování různých komplexních systémů, včetně napříkladzemského klimatu, jak zdůraznil Nobelův výbor. Svůj hlavní objev evoluční rovnicekvantové chromodynamiky publikoval spolu sGuido Altarellim roku 1977, tzv. Kardar–Parisi–Čangovu rovnici, nelineární stochastickouparciální diferenciální rovnici, v roce 1986 spolu s Mehranem Kardarem a I-Čcheng Čangem. S tou druhou lze mimo jiné popsat zákonitosti pohybu hejn ptáků.
Vystudoval naUniverzitě La Sapienza v Římě, absolvoval v roce 1970 pod vedenímNicoly Cabibba. Poté byl výzkumným pracovníkem Laboratori Nazionali di Frascati (1971–1981) a hostujícím vědcem naKolumbijské univerzitě (1973–1974),Institut des hautes études scientifiques (1976–1977) aÉcole Normale Supérieure (1977–1978). Od roku 1981 do roku 1992 byl řádným profesorem teoretické fyziky na římské Tor Vergata (Università degli Studi di Roma "Tor Vergata") a nyní je profesorem kvantových teorií na univerzitě Sapienza v Římě.