| Georgij Timofejevič Beregovoj | |
|---|---|
.jpg) | |
| Sovětskýkosmonaut | |
| Státní příslušnost |  SSSR Ukrajina |
| Datum narození | 15. dubna 1921 |
| Místo narození | Fjodorovka v Poltavské oblasti,SSSR |
| Datum úmrtí | 30. června 1995 (ve věku 74 let) |
| Místo úmrtí | Moskva |
| Jiné zaměstnání | Pilot |
| Hodnost | Generálporučík |
| Čas ve vesmíru | 3d 22h 50m |
| Kosmonaut od | 1961 |
| Mise | Sojuz 3 |
| Kosmonaut do | 1968 |
| Některá data mohou pocházet zdatové položky. | |
Georgij Timofejevič Beregovoj (ruskyГеоргий Тимофеевич Береговой,ukrajinskyГеоргій Тимофійович Береговий /Heorhij Tymofijovyč Berehovyj) (15. dubna 1921 Fjodorovka[1] vPoltavské oblastiUkrajinské SSR –30. června1995Moskva) bylsovětskýkosmonautukrajinského původu.
Absolvovalluhanské letecké učiliště. BěhemII. světové války byl ve věku 20 let pilotem bombardovacího letounu, s nímž podnikl 186 bojových letů. Jednou byl sestřelen, zachránil se na padáku. S Rudou armádou se dostal až k osvobozeníČeskoslovenska. Po válce absolvoval vojenskou leteckou akademii a v roce 1948 se stal zkušebním pilotem. V roce 1961 získal titul zasloužilého zkušebního letce SSSR a krátce poté požádal o zařazení do výcvikového střediska kosmonautů. Teprve tam se naučil plavat, zvládnout teorii nebeské mechaniky, techniku kosmických lodí i přístrojového vybavení. Nacvičoval pilotáž společného letu obouSojuzů. Nedosahoval sice tak dobrých výsledků ve výcviku, jako jeho kolegové, byl však protlačován jako válečný veterán. V roce 1968 absolvoval let na jednom z prvních Sojuzů, rok a půl po tragickém úmrtíKomarova naSojuzu 1.
Dne 26. října 1968 odstartoval ve svých 47 letech s kosmickou lodí Sojuz 3 k letu trvajícímu téměř 95 hodin a to den po vypuštění bezpilotníhoSojuzu 2. Letěl sám. Smysl jeho letu bylo zkoušet automatické a ruční spojení dvou lodí typu Sojuz.[2]. Spojení se mu nezdařilo, protože spotřeboval příliš mnoho paliva a dostal se jen 40 metrů k druhému Sojuuzu. Tento neúspěch nebyl veřejnosti oznámen, oficiálně se měly jen ověřit možnosti přibližovacího manévru[3].
Po zdánlivě úspěšném absolvování letu dostal obvyklou Hvězdu hrdiny SSSR a byl povýšen do hodnosti generálporučíka letectva SSSR. Do kosmu už nebyl puštěn a stal se náčelníkem střediskaJ. A. Gagarina pro výcvik kosmonautů. Byl ženatý a měl dvě děti. Zemřel na pooperační komplikace ve věku 74 let.
Hrdina Sovětského svazu – 26. října 1944 a 1. listopadu 1968
Leninův řád – 26. října 1944 a 1. listopadu 1968
Řád rudého praporu – 26. srpna 1942 a 28. září 1943
Řád Bohdana Chmelnického III. třídy – 16. dubna 1944
Řád Alexandra Něvského – 20. října 1943
Řád vlastenecké války I. třídy – 14. ledna 1945 a 11. března 1985
Řád rudé hvězdy – 30. dubna 1954 a 22. února 1955
Řád za službu vlasti v ozbrojených silách III. třídy – 30. dubna 1975
Medaile Za bojové zásluhy – 20. června 1949
Medaile za vítězství nad Německem ve Velké vlastenecké válce 1941–1945 – 1945
Medaile Za dobytí Budapešti – 1945
Medaile Za dobytí Vídně – 1945Hrdina Bulharské lidové republiky – 1970
Řád Georgiho Dimitrova – Bulharsko, 1970
Medaile 100. výročí pádu osmanského jha – Bulharsko, 1979
Medaile 100. výročí narození Georgiho Dimitrova – Bulharsko, 1983
Řád národního hrdiny – Jugoslávie
Řád praporu Maďarské lidové republiky – Maďarsko, 1985
Řád rudého praporu s diamanty – Maďarsko,1970
Řád grunwaldského kříže III. třídy – Polsko
Řád Tudora Vladimireska V. třídy – Rumunsko
Obrázky, zvuky či videa k tématuGeorgij Beregovoj na Wikimedia Commons