| Georgi Dimitrov | |
|---|---|
 Fotografie pořízená v Číně roku 1930 | |
| Narození | 18.jul. /30. června1882greg. Kovačevci nedalekoPerniku |
| Úmrtí | 2. července1949 (ve věku 67 let) Barvicha u Moskvy |
| Příčina úmrtí | choroba jater |
| Místo pohřbení | Ústřední hřbitov v Sofii |
| Povolání | politik, odborář atiskař |
| Ocenění | Leninův řád (1945) Řád 9. září 1944 velkokříž Řádu znovuzrozeného Polska |
| Politické strany | Bulharská komunistická strana Komunistická strana Sovětského svazu |
| Choť | Ljubica Ivošević Dimitrov |
| Příbuzní | Elena Dimitrova (sestra) |
| Funkce | premiér Bulharska (1946–1947) premiér Bulharska (1947–1949) poslanec Bulharského národního shromáždění … více naWikidatech |
 multimediální obsah na Commons | |
| Některá data mohou pocházet zdatové položky. | |
Georgi Dimitrov Michajlov (bulharskyГеорги Димитров Михайлов, uváděný někdy poruském způsobu jakoGeorgi Michajlovič Dimitrov a v češtině též jakoJiří Dimitrov,18. června1882Kovačevci uPerniku –2. července1949 sanatoriumBarvicha uMoskvy) bylbulharskýkomunistický politik, státník, revolucionář a bojovník komunistického hnutí. Známý je také díky aféře požáru budovyŘíšského sněmu vBerlíně v roce1933, kdy byl ze zapálení budovy parlamentu obviněn a sám se předlipským tribunálem obratně hájil.
Dimitrov se již v dobáchprvní světové války zapojil do socialistické opozice v tehdy jen několik desetiletí starémBulharsku, zmítaném politickými změnami. Později přesídlil doSovětského svazu, získal jeho občanství a působil v mezinárodním komunistickém hnutí – již roku1929 byl zvolen za člena středoevropské sekceKominterny. Jako oběť tehdejšíhonacistického režimu byl jeho proces za údajnézapálení budovy Reichstagu ostře sledován. V následujícím období (mezi lety1935–1943) zastával Dimitrov také funkci generálního tajemníka komunistické internacionály (Kominterny). Jednalo se o posledního tajemníka, neboť posléze byla tato organizaceStalinem zrušena.
Dimitrov patřil k politikům, kteří iniciovali komunistický režim v Bulharsku. Jako vůdce protifašistického hnutí odporu získal jistou popularitu, neboť veřejnost byla s postupným oslabovánímNěmecka, ke kterému se vláda i car přidali, nespokojena. Mnozí totiž stále pamatovali naprvní světovou válku, která skončila pro Bulharsko – spojence Německa aRakousko-Uherska – porážkou. Původní koalice antifašistických sil, známá jakoVlastenecká fronta, kde byly zastoupeny mnohé proudy, se postupně transformovala ve prospěch Bulharské komunistické strany a země začala přebíratsovětské praktiky. Během Dimitrovovy vlády v Bulharsku na konci40. let byly zahájeny rozsáhlé procesy, ve kterých byly odsouzeny desítky až stovky lidí, združstevněno zemědělství a zestátněny podniky a banky.
V roce 1906 se oženil se srbskou módní návrhářkou Ljubicí Ivoševićovou (1882–1933). Jeho druhou manželkou se stala Rosa Fleischmanová z rodiny židovského řezníka vBoskovicích. Seznámil se s ní v roce 1927 veVídni, kde pracovala jako novinářka pro list Arbeiter Zeitung. Do Boskovic za ní i tajně dojížděl. Svatbu měli v roce 1934, a poté žili v Sovětském svazu. Žila zde s nimi i Fleischmannova rodina. Rosin bratr Bernard bojoval jako dělostřelec v1. československém armádním sboru. V září 1947 Dimitrov kontaktovalRudolfa Slánského, aby zajistil pomoc pro Fleischmannovu rodinu, která se se sovětskými pasy vracela zMoskvy do Boskovic. Jeho syn Míťa se narodil v roce 1936 a v dubnu 1943 zemřel nazáškrt.[1][2] V roce 1944 adoptoval Dimitrov tříletého bulharského chlapce Bojka, pozdějšího bulharského ministra zahraničí.[3]
Po Dimitrovově smrti v roce 1949 bylo po vzoruLenina vybudováno vSofii ve jménu jeho odkazumauzoleum, Dimitrovův rodný dům byl změněn na muzeum. Začal se vytvářetkult osobnosti. Nejvyšším řádem komunistického Bulharska se stal Dimitrovův řád, řada ulic i škol nesla jeho jméno.
V českých zemích neslo jméno Jiřího Dimitrova např. náměstí v Praze 7 (od roku 1948, dříve Holešovické náměstí) a základní škola tamtéž. Dokonce slévárnaČKD Blansko byla pojmenována jeho jménem. Socha Dimitrova se nyní nachází v areálu sléváren. Po roce 1989 bylo náměstí přejmenováno naOrtenovo náměstí a škola na Základní školuT.G. Masaryka.
V tomto článku byl použitpřeklad textu z článkuГеорги Димитров na srbské Wikipedii.
Obrázky, zvuky či videa k tématuGeorgi Dimitrov na Wikimedia Commons| PremiéřiBulharska | ||
|---|---|---|
| Bulharská lidová republika (1946–1990) | Georgi Dimitrov(1946–1949) •Vasil Kolarov(1949–1950) •Vŭlko Červenkov(1950–1956) •Anton Jugov(1956–1962) •Todor Živkov(1962–1971) •Stanko Todorov(1971–1981) •Griša Filipov(1981–1986) •Georgi Atanasov(1986–1990) •Andrej Lukanov(1990) • |  |
| Bulharská republika (od 1990) | Andrej Lukanov(1990) •Dimitar Popov(1990–1991) •Filip Dimitrov(1991–1992) •Ljuben Berov(1992–1994) •Reneta Indžovová(1994–1995) •Žan Videnov(1995–1997) •Stefan Sofijanksi(1997) •Ivan Kostov(1997–2001) •Simeon Sakskoburggotski(2001–2005) •Sergej Stanišev(2005–2009) •Bojko Borisov(2009–2013) •Marin Rajkov(2013) •Plamen Orešarski(2013–2014) •Georgi Bliznaški(2014) •Bojko Borisov(2014–2017) •Ognjan Gerdžikov(2017) •Bojko Borisov(2017–2021) •Stefan Janev(2021) •Kiril Petkov(2021–2022) •Galab Donev(2022–2023) •Nikolaj Denkov(2023–2024) •Dimitar Glavčev(od 2024) | |
