Betty Washington Lewis[1],Samuel Washington[1],John Augustine Washington[1],Charles Washington,Mildred Washington,Butler Washington,Lawrence Washington,Augustine Washington Jr. aJane Washington (sourozenci) Martha Parke Custisová (nevlastní dcera) John Parke Custis (nevlastní syn) George Washington Parke Custis (adoptovaný syn)
Byl nejstarším synem poměrně zámožného majiteleplantáží ve Virginii a soudce Augustina Washingtona a jeho druhé manželky Mary, rozené Ballové. Rodiny obou rodičů patřily vSeverní Americe ke starousedlíkům – jejich předkové se sem přistěhovali zAnglie již v polovině 17. století. George v dětství nenavštěvoval školu, ale měl soukromé učitele. Ve svých sedmnácti letech odešel z rodinné usedlosti a začal se živit jakozeměměřič, průvodce na stezkách v méně prozkoumaných oblastech a osidlovací agent. Po smrti otce připadla většina majetku synům z prvního manželství a on sám zdědil pouze malou farmu uFredericksburgu. Jeho práce zeměměřiče jej ale slušně živila, časem přikoupil další pozemky a po smrti svého nevlastního bratra Lawrence si od jeho ženy pronajal usedlost Mount Vernon, kde trávil mnoho času už v dětství. Na tomto oblíbeném místě pak prožil většinu svého života. Po svém bratrovi získal i místo u virginské milice, hodnostmajora a pevný plat. Zde dosáhl i prvních válečných zkušeností, jelikož tyto polovojenské, dobrovolnické milice pomáhaly vkoloniích anglické armádě v boji protiIndiánům,Španělům a zejména severním sousedům –Francouzům. Jeho kariéra v těchto sborech strmě stoupala a ve svých dvaadvaceti byl povýšen naplukovníka. Stále více toužil být vojákem z povolání v britské armádě, což se mu ale nepodařilo. Po jedné nezdařené akci proti francouzským vojskům, které v čele milic velel, odešel dobrovolně zpět na Mount Vernon, aby se zde ujal role hospodáře.
Na pronajatéfarmě Mount Vernon a přilehlých pozemcích se věnoval pěstovánítabáku. Měl 316 (421) černošskýchotroků. V roce1755 byl opět požádán, aby se zúčastnil britské vojenské výpravy protiFrancouzům do údolíOhia. Znovu žádal o zařazení do britské armády, opět byl odmítnut a stal se pouze poradcem výpravy, která nakonec skončila naprostou katastrofou. I přes neúspěch akce byl pochválen za svoji odvahu v bojích aguvernéremSeverní Karolíny dokonce jmenován vrchním velitelem ozbrojených silVirginie. Byla mu znovu přiznánavojenská hodnostplukovníka, která ale platila opět jen pro koloniální a nikoliv britskou armádu. Zúčastní se několika dalších, tentokrát již úspěšných tažení a je mu dokonce dočasně propůjčena hodnostbrigádního generála. V roce 1758 podruhé opustil vojsko, vrátil se na svéplantáže a byl zvolenposlancem virginského shromáždění. V amerických koloniích zatím postupně sílilo hospodářství a jejich závislost na vzdálenéAnglii začala být pociťována jako brzda rozvoje. Osadníci považovali za zbytečné odvádětdaněkráli a vydržovat britskéúředníky,guvernéry aarmádu. Začala narůstat revoluční nálada a nespokojenost některých vrstev americké společnosti. On sám zastával zpočátku v těchto otázkách zdrženlivý postoj.
V roce1759 se oženil sMarthou Dandridge Custisovou, vdovou se dvěma malými dětmi, kteréadoptoval. Po tomto sňatku již vlastnil několik tisíchektarů půdy. Plantáže však byly po mnoha letech zdecimovány,úrodnost klesala a cenytabáku také. Navíc bylo nutno odvádět stále další a nové daně Anglii. Farma se postupně zadlužovala. Přesto ani v tomto období, kolem roku1770, nebyl ještě přesvědčen o tom, že by se spory mezikolonisty a Anglií měly řešit násilnou cestou. V roce1775 se však neshody mezi oběma zeměmi vyostřily natolik, že došlo k prvním ozbrojeným střetům.10. května1775 se veFiladelfii sešelDruhý kontinentální kongres, jehož účastníci, včetně něj, zaslali anglickému králiJiřímu III.petici, v níž nabízeli několikkompromisních řešení. Zřejmě v očekávání toho, co bude následovat, byl 15. června 1775 jmenován vrchním velitelemkontinentálních milic. V prosinci 1775 britský král Jiří III. odmítl peticiAmeričanů a označil je zapovstalce, s nimiž zakázal jakékoli vyjednávání. Tímto okamžikem začalaamerická válka za nezávislost.
George Washington od Adolfa Ulrika Wertmullera, 1794
Po téměř dvaceti letech poklidného života na svýchplantážích se tak znovu vrátil k dobrovolnému koloniálnímu vojsku. Byl zděšen tím, v jakém stavu se milice nacházely – stále neexistovala jednotnáuniforma, dobrovolníci byli velmi špatně vyzbrojeni a ve sborech chyběla kázeň. První střet s anglickými vojsky uBunker Hillu dopadl pro koloniální vojsko špatně. Jemu se ale podařilo armádu rychle stabilizovat a v následnébitvě o Boston v roce1776 byli Britové poraženi. Odtud se vydal doNew Yorku, který si zvolil za hlavní vojenské stanoviště. Zde jej také zastihla informace o tom, že4. července1776 došlo veFiladelfii kProhlášení nezávislosti a třináct vzbouřeneckých kolonií vyhlásilo svou samostatnost a vytvořilo unii nazvanouSpojené státy americké. Boje s Brity ovšem nadále pokračovaly a vítězství dosahovala střídavě jedna a pak zase druhá strana. Celkově se však zpočátku více dařilo Britům, kteří dostávali z Anglie pravidelné posily i zásoby. Naproti tomu on sám opakovaně a marně žádalKongres o získání dalších dobrovolníků, o zbraně a peníze. Novérepublice také hrozilaobčanská válka, jelikož nejbohatší obyvatelé bývalých kolonií měli stále zájem na udržení obchodních styků s Anglií. Krize dosáhla vrcholu26. září1777, kdy britská vojska vstoupila triumfálně do Filadelfie. Již o rok později došlo částečně k obratu, který zapříčinilo i připlutí francouzské flotily. Kromě francouzské armády přišla mladé republice na pomoc i řada dobrovolníků zPruska,Polska a dalšíchevropských zemí. V průběhu dalších let se začala karta pomalu obracet ve prospěchAmerické revoluce. Největšího a nejdůležitějšího vítězství dosáhl v roce1781 vbitvě o Yorktown. Z této zdrcující porážky se již britská vojska nevzpamatovala. V roce1782 probíhaly přípravy na další klíčovou bitvu – bitvu oNew York, který drželi v té době v rukou Angličané. K té už nedošlo.30. listopadu1782 vláda Jeho Veličenstva britského krále Jiřího III. uznala nezávislost Spojených států. Oficiálně byla válka ukončena18. dubna1783příměřím vyhlášeným Georgem Washingtonem. NaVánoce roku1783 se po téměř devíti letech ve službách Spojených států amerických vrátil zpět na svoji usedlostMount Vernon.
Mladou republiku však po válce čekala celá řada dalších problémů – v krizi bylo převážně nazemědělství založené hospodářství.Spojené státy americké neměly do roku1780 vlastníbanky,měnu a finanční systém, prudce rostlainflace a dluhy soukromníků i státu. Ochromen byl i obchod s Anglií a navíc většina států vEvropě odmítala uznat USA za samostatnýstát.4. března1789 byla vyhlášenaÚstava Spojených států amerických, která byla nejpokrokovější ústavou své doby. On sám předsedal v roce1787Ústavnímu konventu, který na vypracování Ústavy USA pracoval. Tato Ústava uzákonila republikánskou formu vlády a napomohla upevnění státního zřízení v USA. Přesto docházelo na půdě Kongresu k neustálým sporům a třenicím mezi jednotlivými státy unie a až po mnoha jednáních bylo dohodnuto místo, které se stane hlavním městem USA a sídlem vrcholných orgánů správy aprezidenta – tím městem se stal nakonecNew York.4. února1789 ho volitelé v jednotlivých státech jednomyslně zvolili do úřadu prezidenta, tyto hlasy pak byly sečteny na společné schůzi komor Kongresu dne6. dubna1789.30. dubna1789 byl v newyorskéFederal Hall slavnostně uveden doúřadu. Viceprezidentem byl zvolenJohn Adams (pozdější druhý prezident USA) a jedním z ministrů –ministrem zahraničí – se stalThomas Jefferson (třetí prezident USA). Tentýž rok, 14. července, přišla zPaříže radostná zpráva o vypuknutíVelké francouzské revoluce, která byla tou americkou zčásti inspirována. Ve Francouzské revoluci se angažoval i jeho velmi dobrý přítel a spolubojovník z dob americké revolucemarkýz La Fayette.
Během svého prvního prezidentského období vykonal Washington několik cest po USA, zažil přijetí dalších států do Unie –Rhode Islandu,Vermontu aKentucky a také vyhlášení nového hlavního města USAFiladelfie. V té době Kongres rovněž rozhodl o výstavbě zcela nového hlavního města. On sám vybral místo, ale dokončení výstavby metropole, která nakonec získala i jeho jméno, se již nedožil.
Jeho prvníprezidentské období je také dobou velkých politických rozporů, kdy proti sobě stáli takzvanífederalisté ademokratičtí republikáni. Tato dvě politická uskupení se nemohla téměř na ničem shodnout, ale v jedné věci nalezli jejich členové společnou řeč. Pro prezidentské volby roku1792 navrhli za kandidáta opět George Washingtona.
13. února1793 byl jednomyslně zvolen podruhé prezidentem USA. Během tohoto druhého prezidentského období v zemi nadále pokračovaly silné politické spory,Anglie navíc stále podněcovalaIndiány k útokům na americké osady a farmy a odmítala stáhnout své vojáky z územíUSA. On sám již také nebyl tak bezmezně obdivován jako dříve. Stále více byl kritizován za to, že se názorově sbližuje sfederalisty a není ve sporech nestranný. V roce1796 byl přijat do Unie další státTennessee, národní hospodářství narůstalo,životní úroveň obyvatel se postupně zvyšovala,18. září1793 byl položenzákladní kámen nového hlavního města. VPensylvánii byla objevena velká nalezištěuhlí, což byl příslib do budoucna, že se dosud zemědělsky zaměřená republika může orientovat i naprůmysl.
Po slavnostním uvedeníJohna Adamse do úřadu amerického prezidenta odcestoval v březnu1797 do své rodnéVirginie a na svůj milovaný Mount Vernon. Začal se více věnovat rodině a řízení svých farem. V roce1798 ale vzniklo nebezpečí možného válečného konfliktu sFrancií agenerál George Washington byl ve svých šestašedesáti letech jmenován vrchním velitelem ozbrojených sil USA. Brzy však nebezpečí pominulo a on se již navždy vrátil na Mount Vernon. V prosinci1799 během projížďky na koni prochladl a 14. prosince 1799 na následky infekčního zánětu hrdla zemřel.
Osud nenarozených milionů lidí bude záležet, vedle Boha, na odvaze a způsobu vedení této armády. Náš krutý a neúprosný nepřítel nám dává jedinou možnost – hrdý odpor nebo nejhanebnější ponížení. Proto máme jen dvě možnosti – rozhodnutí zvítězit nebo zemřít.
