NázevEvropa je odvozen odakkadského slova ereb, tj. západslunce. Evropa je vlastně obrovskýpoloostrov dvojkontinentuEurasie a tvoří severozápadní část tzv.Starého světa.
Evropa je světadíl velkých kontrastů. Vedle horkéhopobřeží Středomoří je zde i chladnýsever. V populaci jsou velké rozdíly s rozdílnými jazykově-kulturními kořeny. Existují i dalšífyzickogeografické asocioekonomické rozdíly. Rozdíly byly ale i impulsem pro rychlý kulturně-hospodářský rozvoj.
Velké je přírodní bohatství se širokou škálou povrchových,podnebných i rostlinných podmínek. Významné nerostné suroviny jsou však už značně vyčerpané.
Evropa má výhodnou polohu v srdci severní zemské polokoule, která je maximálně efektivní pro kontakty se světem. Významnou roli hraje moře. Je to spojnice se světem a poskytuje „dary moře“, ryby a suroviny. Jižní, západní a severní Evropa je tvořena převážně poloostrovy a ostrovy.
Hraničním bodem na severu je mysKinnarodden v Norsku na 71°8′ s.š., pro celý kontinent alemys Fligely naRudolfově ostrově v zemi Františka Josefa na 81°51′ s.š. Další významný mys na severu jeSeverní mys v Norsku, považovaný mylně za nejsevernější bod pevniny. Mys leží na ostrově, ne na pevnině, a má nižší zeměpisnou šířku než Kinnarodden.
Na jihu dosahuje Evropa mysemMarroqui veŠpanělsku 35°59′ s.š. Pro celý kontinent je to ostrovGavdhos v Řecku na 34°48′ s.š. Další pozoruhodné mysy na jihu Evropy jsou:Spartivento adi Venta v Itálii aMatapan v Řecku.
Na západě je nejzazším bodem mysRoca v Portugalsku na 9°29′ z.d., pro celý kontinent je to však irský ostrovTearaght na 10°39′ z.d. nebo mysFaj Grande na azorském ostrověFlores na 31°16′ z.d., pokud považujemeAzory za součást Evropy a nikoliv Afriky. Další mysy na západě Evropy jsou:Land's End veVelké Británii,Dunmore v Irsku aCabo de Fisterra aMys svatého Vincence naPyrenejském poloostrově.
Na východě má Evropa smluvní hranici na pevnině. Za nejvýchodnější bod je považováno východní úpatíPolárního Uralu v Rusku na 67°20′ v.d.
Evropa je s spolu sAsií nejméně vymezený kontinent. Východní hranice je smluvní na linii:Bajdaracký záliv – řekaKara – východní svahyUralu – řekaEmba – kaspické pobřeží po ústí řekyKumy –Kumomanyčská propadlina – dolníDon –Azovské moře. Existují i jiné názory na vedení hranice mezi Evropou a Asií, podrobnosti jsou uvedeny v článkuEvropa.
Evropa měří 10 382 000 km², tj. 7 % světové souše. Je to druhý nejmenší světadíl.
Největší délka odmysu sv. Vincence k severovýchodu je 5000 km.
Evropa má velmi členité pobřeží o délce 37.900 km. Je nejčlenitější ze všech světadílů. Třetinu rozlohy zaujímají ostrovy (750 000 km²) a poloostrovy (2 500 000 km²).
Největší poloostrovy jsou:Skandinávský (774 000 km²),Pyrenejský (581 400 km²) aBalkánský (496 700 km²) s Peloponésem. Další významné poloostrovy jsou:Finský,Kanin,Kola,Jutsko,Bretaň,Apeninský,Istrie aKrym.
Největší ostrovy jsou:Velká Británie (216 325 km²),Island (102 820 km²) aIrsko (83.849 km²). Další pozoruhodné ostrovy Evropy jsou:Severní aJižní ostrovNové země,Spitzbergen aNordaustlandet naŠpicberkách,Sicílie,Sardinie,Korsika,Kréta,Sjaelland,Kolgujev,Euboia aMallorca.
Evropa se skládá ze dvou pevninských trupů: severovýchodního a jihozápadního. Severovýchodní trup postupuje od asijské hranice na jihozápad. Na jihu z něj vyčnívá poloostrovKrym a na severu poloostrovyKanin aSkandinávský, který je spojen s pevninouFinským poloostrovem, od nějž na sever leží poloostrovKola. Na jižním konci se Skandinávie rozděluje na dva výběžky, na severu leží poloostrovNordkinn a na blízkém ostrůvkuSeverní mys.
Západně od Skandinávie leží na severním okrajiAtlantiku druhý největší evropský ostrovIsland, severně od ní souostrovíŠpicberky a na severovýchodě za 80° s.š.Země Františka Josefa. Jižně od ní se nacházejí dva podlouhlé ostrovyNové země.
Od severovýchodního trupu na jihozápad se táhne menší a užší trup jihozápadní. Na jihu vybíhá ve velké poloostrovyBalkánský,Apeninský aPyrenejský a v menšíIstrii. Na západě ční poloostrovyBretaň aNormandie, oddělenéLamanšským průlivem odVelkou Británii. Na severu je poloostrovJutsko.
Nejblíže k Asii leží na jihovýchodě Evropy Balkánský poloostrov. Na severu je spojen s pevninou, na ostatních stranách ho obklopuje moře. Na jihu je ukončen menším poloostrovemPeloponessem.
Balkán je provázen ostrovy:
Od Balkánu na západ leží štíhlýApeninský poloostrov jihovýchodního směru. Na jižním konci je rozdělen ve dva výběžky. U jižnějšího z nich leží trojhrannáSicílie, oddělená od pevniny úzkýmMessinským průlivem. Severozápadně od Sicílie se rozkládáSardinie a severnějiKorsika.
Na jihozápadě Evropy se nachází nejzápadnější z jihoevropských poloostrovůPyrenejský, podobný čtyřúhelníku. Na jih trčí mysyGibraltar aMarroqui a na jihozápadě mysRoca. Východně od poloostrova leží souostrovíBaleáry.
Na západě Evropy severně od 50° s.š. najdemeVelkou Británii a západně od ní menšíIrsko. U severního cípu Velké Británie jsou rozhozeny drobné skalnaté ostrůvky: západněHebridy a severněOrkneje aShetlandy.
Evropa má pestrý reliéf. Průměrná nadmořská výška činí 290 m. Evropa je tak nejnižší ze všech světadílů. Nížiny zaujímají 60 % rozlohy. Vysočiny převažují na většině poloostrovů a naIslandu.
Evropský povrch se dělí do 11 soustav: pyrenejské, apeninské, alpské, karpatské, hercynské,Středoevropské nížiny,Fennoskandie, islandské,Východoevropské roviny a uralské.
NaPyrenejském poloostrově se rozkládápyrenejská soustava. Skládá se z plošin atabulí, z nichž hlavní jeMeseta (600-800 m) složená ze starých hornin.Kastilské pohoří ji dělí naStarokastilskou rovinu na severu aNovokastilskou rovinu na jihu.
Mesetu obklopují horská pásma, především nejvyšší pohoří pyrenejské soustavySierra Nevada (trvale zaledněnýMulhacén, 3478 m) na jihu aPyreneje (Pico de Aneto, 3404 m), které vznikly v třetihoráchalpinským vrásněním a které daly jméno celé soustavě i poloostrovu a dělí na severu Pyrenejský poloostrov od zbytku Evropy. Západním pokračováním Pyrenejí jeKantaberské pohoří.
Na jihu Pyrenejského poloostrova ležíAndaluská nížina. Pyreneje a Mesetu dělíEberská rovina.
Apeninský poloostrov vyplňuje apeninská soustava. Táhne se meziAlpami aMessinským průlivem. Vznikla alpínským vrásněním vetřetihorách. Její páteří jsouApeniny, dlouhé 1500 km. Nejvyšší částí Apenin jsouAbruzzy (masivGrand Sasso s nejvyšším vrcholemCorno Grande, 2914 m).
Na západnímpobřeží se setkáváme s pozůstatkysopečné činnosti v podoběkráterových jezer (Bolsena,Bracciano aTrasimenské) a sopkyVesuv (1277 m), která zničila roku79Pompeje. NaSicílii se tyčí nejvyšší činná sopka EvropyEtna (3340 m) a naLiparských ostrovech sopkyStromboli aVulcano. Od Alp je apeninská soustava oddělenaPádskou nížinou.
NaBalkáně se rozkládá balkánská soustava. I ona vznikla alpínským vrásněním v třetihorách. Dělí se na dvě podsoustavy:Dinaridy,Helenidy aThrácko-makedonský masiv.
Hlavní částDinarid, pohoříVelebit,Biokovo aOrjen se rozkládají podél západního pobřeží Balkánu od severovýchodního cípuPádské nížiny na jihovýchod a od řekySávy na jih doIstrie a na Balkán. Byla vytvořena v minulosti svislými pohyby ker podél zlomů severozápado-jihovýchodního směru. Západní část poklesla a byla zalitamořem. V Dinárských horách se často vyskytujíkrasové jevy:závrty,polje a rozsáhláPostojenská jeskyně.
Thrácko-makedonský masiv leží na jihovýchodě Balkánu. Západní část byla zalita mořem, jehož pozůstatkem jsou jezeraOchridské aPrespanské. V oblasti jsou častá zemětřesení. Jedno z nich zničilo roku 1963Skopje. Nejvyšší pohoří zde jsouPirin (Vichren, 2915 m) aRila (Musala, 2925 m) patřící doRilsko-rodopského masivu.
Severně od apeninské soustava se rozkládá nejvyšší a nejmohutnější soustavaalpská. Vznikla ve třetihorách alpínským vrásněním, které má po ní jméno. Dělí se na dvě podsoustavy: západoalpskou a východoalpskou. Hranicí podsoustav je linie údolíRýna -Splužský průsmyk – jezeroComo.
Jádrozápadoalpské podsoustavy je z krystalických hornin. Nejvyšší jsouMasiv Mont Blanc (Mont Blanc, 4808 m) aWalliské Alpy (Dufourspitze, 4634 m). Mezi oběmapohořími jeprůsmykCol du Grand-Saint-Bernard (2469 m) s proslulýmhospicem.
Dalšími významnými celky jsou:
Východoalpská podsoustava se dělí na tři pásma a předhůří. Nejvyšší je střední krystalické pásmo. Nejvyšším masivem Východních Alp jeBernina (Piz Bernina, 4049 m – jediná čtyřtisícovka). Střední pásmo tvoří ho mohutnéVysoké Taury (Grossglockner, 3798 m). Jejich východním pokračováním jsouNízké Taury (Hochgolling, 2863 m) Západně odBrennerského průsmyku se táhnouStubaiské AlpyÖtztalské Alpy (Wildspitze, 3770 m, s ledovci v okolí).Rétské Alpy (Sesvenna,Bernina,Albula) jsou rozděleny dlouhým údolímEngadin, kde protékářekaInn.
Severní vápencové pásmo tvoříRakouské Alpy aBavorské Alpy, jejichž nejvyšším celkem jsouLechtalské AlpyParseierspitze (3036 m)aSkupina DachsteinuHoher Dachstein (2995 m). Severně od Rakouských Alpy a Bavorských Alp se rozkládá k hornímuDunaji horský systémJura. Od Švýcarské vysočiny je oddělenBodamským jezerem.
V jižním vápencovém pásmu jsou dominantníDolomity (Marmolada, 3343 m). Předhůří tvoříBakoňský les meziVelkou aMalou uherskou nížinou,Varaždínské vrchy meziSávou aDrávou aFruška Gora mezi Sávou aDunajem.
Východně od alpské soustavy se rozkládákarpatská soustava, vytvořená alpínským vrásněním vetřetihorách. Dělí se na pět podsoustav:Západní,Východní aJižní Karpaty,Transylvánskou vysočinu,Starou Planinu aVnitrokarpatské sníženiny.
Západní Karpaty se táhnou na severozápadě karpatské soustavy mezi horníOdrou aDukelským průsmykem. Centrální část tvoří krystalické pásmo obklopenédruhohorními usazeninami z vápenců adolomitů. Nejvyššímpohoří jsouVysoké Tatry (Gerlachovský štít, 2654 m). Z jihu přiléhá vnitřní oblouk sopečných vyvýšenin:Slovenské rudohoří,Mátra aZemplínské vrchy.
Tato horstva vyplňují severovýchodní část karpatské soustavy meziVelkou uherskou nížinou aValašskou nížinou k údolíDunaje, který obě nížiny spojuje. Nejvyšší pohoří jsouFagarašské vrchy (Moldoveanu, 2543 m).
Stará planina (Botev, 2376 m) leží v jihovýchodní část karpatské soustavy. Ve vrcholové části se nachází rozsáhlá plošina.
Vnitrokarpatské sníženiny zaujímají polohu v jihozápadní části karpatské soustavy. V neogénu byla oblast zaplavena mořem. Tvoří jiPodunajská,Velká aMalá uherská aValašská (Rumunská)nížina (do 200 m). Ve východní části je pokrytaspraší.
Rozkládá se v západní Evropě a v jižní části Evropy střední. Vzniklahercynským vrásněním koncemprvohor. Je značně protažena v rovnoběžkovém směru a vykazuje proto odlišnosti v podnebí i ve vegetaci. Dělí se na tři podsoustavy: středoevropskou, přímořskou pevninskou a přímořskou ostrovní.
Vyplňuje jižní část střední Evropy. Převažuje horský terén. Ve sníženinách leží mohutné uhelné vrstvy.
Hlavní částí jeČeskoněmecká vysočina meziHornorýnskou rovinou,Moravským polem na řeceMoravě a údolím řekyOdry. Na jihu ji dělíDunaj od Švábskobavorské vysočiny. Ze severu přiléhá nízkáStředoevropská nížina.
Ústřední roli hraje horský uzelSmrčiny. Z nich vybíhá:
Leží v pevninské západní Evropě. Převažují zde roviny (Francouzská nížina) a pánve (Akvitánská aPařížská pánev).
Nejvýznamnější pohoří jsou:
s výraznýmiCevennami, odděleným odAlp dolnorhônským údolím a nízkouProvensálskou rovinou
Na západě podsoustavy se rozkládáFrancouzská nížina a na severuDolnorýnská rovina.
Na Britských ostrovech se rozkládá přímořská ostrovní podsoustava. Vzniklakaledonským a na jihu hercynským vrásněním. Ledovec vytvořilfjordy a jezera. Nejvyšším pohořím jsouGrampiany (Ben Nevis, 1343 m).
Rozkládá se v severní části střední Evropy. Tvoří ji druho- a třetihorníusazeniny převážně mořského původu. Nížina byla domodelována ledovcem, po jehož činnosti zůstala charakteristická říční síť s pravoúhle lomenými říčními koryty a jezerní plošiny.
Na severozápadním pobřeží se vyskytují periodicky zaplavované nížinywatty a za nimi pásy rovin, zvanýchmarše. Na severu vzniklo ledovcovou činnostíboddové pobřeží. Na plochém pobřeží najdeme mělčiny akosy.
Vyplňuje prakticky celou pevninskou severní Evropu. Dělí se ve dvě podsoustavy: horskou a rovinnou.
Rozkládá se na západě Fennoskandie. Souvislý zarovnaný povrch byl rozdělen mladými tektonickými pohyby na kry, tvořící plochá pásma (fjeldy), oddělená sníženinami. Nejvyšším celkem jeSkandinávské pohoří (Glittertind, 2472 m,Galdhopiggen, 2471 m). Pohoří vzniklo kaledonským vrásněním v prvohorách a je považováno za nejstarší evropské pohoří. Na západě spadá vysokým zlomovým pobřežím do moře, na východě se snižuje stupňovitými plošinami. Výrazná je ledovcová činnost, vytvářející ledovcová údolí s profilem „U“, jezera a fjordy. Nejdelším fjordem jeSognefjord (220 km, hloubka do 1200 m).
Leží ve Finsku a jižním Švédsku. Tvoří jiSkandinávská nížina aFinská jezerní plošina. Převažují roviny. Ledovce vytvořily jezera a zanechaly morény. Dodnes pevnina, nezatížena ledovcem, stoupá o 1 m za 100 let. U pobřeží jsou ostrovyGotland (3000 km2) aÖland (1300 km2).
Islandskou soustavu na ostrověIsland tvoří mladé sopečné horniny v rozsáhlýchtabulích. Pleistocenní ledovce pokrývají 12 % Islandu. Největší z nich jeVatnajökull. Na Islandu se tyčí 150 sopek, z toho 26 činných (Hekla, 1491 m,Askja, 1510 m, 3. nejvyšší v Evropě). Na blízkém ostrověJan Mayen leží sopkaBeerenberg (2278 m, 2. nejvyšší v Evropě).
Pokrývá převážnou část evropského Ruska. Na jihu přechází doKubáňské nížiny v jihozápadní Asii. Na východě ji lemujeUral. Podklad její nejstarší části tvoří krystalickýBaltský štít pokrytý usazeninami. Rovina má jednotvárný povrch do 500 m n. m., ale je mírně zvlněná. Nejvyšší jsouPovolžská aValdajská vrchovina. Nejnižší jeKaspická nížina (-28 m, nejnižší v Evropě). NaKrymu se tyčíKrymské hory.
S nejvyšší horouNarodnou (1894 m) tvoří nesporně evropsko-asijskou hranici. Má poledníkový směr o délce 2000 km.
Evropu omývají dva oceány:Atlantský aSeverní ledový.
Severní ledový oceán zabíhá do Evropy vnitřnímBílým mořem, odděleným od vlastního oceánu poloostrovemKolou.
Atlantský oceán odděluje od Evropy celá řada vnitřní a okrajových moří:
• vnitřnímČerným mořem, spojenýmKerčským průlivem
V Evropě je hustá říční síť. Řeky se však od sebe liší svými režimy. Většina Evropy má vodními maxima v jarních měsících, kdy taje sníh a led. Týká se to západní, střední i východní Evropy, zatímco severní Evropa má maxima posunuta k létu v souvislosti s pozdním táním. Jižní Evropa má vodní režimy nevyrovnané se zimními maximy v závislosti na zimních srážkách; v létě naopak jsou některé řeky blízké vyschnutí.
Také spádovými křivkami nebo průběhem koryta se říční systémy liší. V Norsku a na Islandu jsou spádové křivky nevyrovnané a řeky tvoří četné peřeje a vodopády. V Severoněmecké nížině zase řeky kopírují ledovcová údolí a je pro ně typické ohýbání koryt v pravém úhlu. Ve Švédsku a Finsku se ledovcová činnost postarala o nevyvinutou říční síť na zabahněném terénu s četnými jezery.
80 % Evropy je odvodňováno doAtlantského oceánu. Přímo do vlastního oceánu tečou např.:
DoBiskajského zálivu ústíGaronna, pramenící v Pyrenejích, jejíž jednotné otevřené ústí se nazýváGironde, aAdour.
DoLamanšského průlivu tečeSeina.
Baltské moře přijímá:
DoSeverního moře teče:
DoStředozemního moře ústí:
DoTyrhénského moře ústíTiber.
DoJaderského moře plynou:
DoEgejského moře ústíVardar,Struna aMarica.
DoČerného moře odvádí vody předevšímDunaj (2850 km, druhá nejdelší řeka v Evropě, povodí 817 000 km2, druhé největší v Evropě). Pramení veSchwarzwaldu a oddělujeČeskoněmeckou vysočinu odAlp. Středním tokem patříUherské nížině a tokem dolnímnížině Rumunské. Napájí ho četné alpské řeky. Ústí deltou. Jehopřímka měří 500 km jihovýchodního směru, ale skutečný tok tvoří obšírné okliky na obě strany.
Dunajské přítoky jsou:
Do Černého moře dále tečou:
DoBílého moře tečou:
Barentsovo moře přijímá mocnouPečoru, která pramení naUralu a protéká širou močálovitou tundrovitou rovinou.
Malá řekaKara je zajímavá pouze jako část evropsko-asijské hranice.
Zaujímá 20 % Evropy a je odvodňována doKaspického moře. Bezkonkurenčním tokem je zdeVolha (3531 km, nejdelší v Evropě, Povolží 1 360 000 km², největší v Evropě). Pramení naValdajské vrchovině. Tok se odchyluje od přímky pravým úhlem k severozápadu a dalšími menšími odchylkami. Skutečná délka je oproti přímce dvojnásobná. Volha protéká nádržemiSamarskou (6500 km², největší v Evropě),Rybinskou (4500 km², 3. největší v Evropě),Volgogradskou,Čeboksarskou aSaratovskou.
Přítoky Volhy jsou:
Volžsko-donský průplav spojuje volhu s Černým mořem.
Do Kaspického moře ústí iUral (2428 km, 3. nejdelší v Evropě).
Evropská jezera jsou hlavně tektonicko-ledovcového původu. Jsou soustředěna v Karélii v severozápadním Rusku, ve Finsku aSkandinávii. Patří mezi ně šest největších jezer Evropy, nepočítáme-liKaspické moře. Jsou to:Ladožské jezero (18 390 km², největší v Evropě, hloubka 225 m, 26. nejhlubší v Evropě),Oněžské jezero (9616 km², 2. největší v Evropě, hloubka 124 m),Vänern (5585 km², 3. největší v Evropě),Saimaa,Čudské jezero aVättern. Nejhlubší jezero v Evropě – Hornindalsvatnet (Norsko) je hluboké 514 m.
Další ledovcová jezera leží v Alpách, z nichž největší a nejznámější jsoujezero Ženevské (hloubka 310 m, nejhlubší v Evropě) aBodamské.
Ledovcová jezera menší se nacházejí ještě v Meklenbursku aMazovsku. Tektonickým jezerem je ještěBalaton.
Jiným typem evropských jezer jsou jezera zbytková, vzniklá oddělením části moře od světového oceánu. Patří sem předevšímKaspické moře (371 000 km², největší na světě, hloubka 1025 m, 3. nejhlubší na světě), které ale Evropě patří jen severním pobřežím. Zbytkovými jezery jsou i jezeraNeziderské,Skadarské aOchridské. Svým způsobem je zbytkovým jezerem iIjsselmeer, který byl ale vytvořen uměle realizací projektuZuiderzeewerken.
Malá ale zajímavá jsou krasová jezera, zejménaPlitvice aCirknické jezero.
Největší ledovec je norskýJostedal. Další ledovce jsou na Islandu a v Alpách, hlavněÖtzhalské ledovce. Největší zásoby podzemní vody se nacházejí podPařížskou aAkvitánskou pánví. Na Islandu jsou horké prameny (75 °C), využívané k vytápění.
Evropa zasahuje do tří podnebných pásem: studeného, mírného a subtropického.
Studený pás se dělí na dvě podnebné oblasti: polární (= arktickou) a subpolární (= subarktickou).Polární podnebí na severních ostrovech charakterisuje celoroční mráz a nízké srážky.
Severoevropské pobřeží a Island majípodnebí subpolární s dlouhou, mrazivou zimou (pod -10 °C) a krátkými, chladnými léty (do 15 °C). Nízké srážky dosahují 200-600 mm ročně. Leží zde i absolutně nejchladnější místo EvropyUsť-Cilma (-69 °C). Zimu prohlubuje otevřenost krajiny v severu. Tundrovité močály nevysychají v důsledku nízkého slunečního svitu a mnohdy ani nerozmrzají.
Mírný pás se v Evropě dělí na podnebné oblasti: západopřímořskou, přechodnou a vnitrozemskou.
Západopřímořské podnebí na západoevropském pobřeží určují teplá zima (0-10 °C) a chladné léto (10-20 °C). Je velmi deštivé (nad 600 mm, v jižním Norsku do 3500 mm ročně) a proměnlivé . Prší každý druhý den. Na severu je drsnější, vyskytují se mlhy, oblačnost a vítr s letními teplotami do 10 °C. Zimu zmírňujeGolfský proud a nezamrzající moře, které je současně zdrojem četných srážek.
Mezi západopřímořskou oblastí aUralem a meziseverním polárním kruhem a 45°s.š. ležípřechodná oblast. Je typická výrazným střídáním čtyř ročních dob: chladné zimy (-15-0 °C), mírného jara a podzimu a teplého léta (20-30 °C), do něhož jsou soustředěny mírné srážky (400–1500 mm ročně). Ve vyšších polohách jsou vyšší i srážky. Směrem k východu a k severu rostou vnitrozemské podnebné znaky: mrazivá zima (-20 °C) a krátké léto (25 °C). V Alpách vane jarní a podzimní padavý teplý vítrfén.
Vnitrozemská (= kontinentální)oblast zasahuje doKaspické nížiny. Studená zima (-15/-5 °C) se výrazně liší od horkého léta (25-30 °C). Nízké srážky (do 400 mm ročně) se soustřeďují do léta. Leží zde nejsušší místo EvropyAstrachaň (180 mm).
Subtropický pás má v Evropě jedinou oblast –středomořskou. Rozkládá se na středomořském pobřeží. Podnebí charakterisuje mírná, vlhká zima (0-15 °C) a horké, suché léto (nad 25 °C). Srážky dosahují 400–1000 mm ročně. ŠpanělskáMeseta má velmi vnitrozemské rysy: velmi chladnou zimu (-25 °C) a extrémně horká léta s nízkými srážkami. Ve středodmořské oblasti vanou suché, horké, jižní větryscirocco ajug a v jižní Francii horský padavý, studený vítrmistrál. Leží zde i nejteplejší místo Evropy močálPantano de Guadalmellato uCórdoby (52 °C) a také nejvlhčí místo EvropyCrkvica (4500 mm ročně) na Černé Hoře.
Zde použité rozdělení podnebných pásů a oblastí není jediné možné. Existuje více kritérií, podle kterých je možné toto rozdělení provést. Použité rozdělení je obvykle aplikováno při středoškolské výuce.
Evropské přírodní krajiny, někdy označované jako vegetační pásy, jsou rozděleny podle podnebných poměrů. Ve většině případů však už v původním stavu neexistují.Přírodní krajiny byly proměněny v krajiny kulturní, uzpůsobené a současně vytvářené hospodářskou činností člověka.
Na severních ostrovech a v islandském vnitrozemí se rozkládajímrazové pustiny. Hospodářské využití se omezuje na lov ryb a mořských živočichů v okolních mořích.
Severoevropské a islandské pobřeží zaujímajítundry a lesotundry. Krátká vegetační doba a dlouhodobě zmrzlá půda (=permafrost) dovolují vyrůst jen omezené floře; tvoří ji mechy, lišejníky, odolné byliny, břízy aj. Vznikají zde rašelinné bažiny avřesoviště. Typickou faunu zastupují:sob,liška polární, lumík, sněžný kur a ryby v moři. Hospodářské využití spočívá v chovu sobů a lovu kožešinové zvěře.
Jehličnaté lesy označované jakotajga zabírají rozsáhlý prostor meziseverním polárním kruhem a 55°s.š. Tajgu tvoří jehličnatý les, složený ze smrku, borovice, jedle, břízy aj. Ve Finsku se uprostřed tajgy tyčí bezlesé pahorkytunturi, podle nichž má jméno tundra. Ve vyšších polohách této přírodní krajiny se vyskytuje horská tundra s mechy, lišejníky a křovinami. Faunu tajgy tvoří: los, hnědý medvěd, vlk, jelen,rosomák,sobol ad. O hospodářské využití se dělí lesnictví a lov kožešinové zvěře.
Nejrozsáhlejší evropskou přírodní krajinou je ta, která už v podstatě neexistuje –smíšené a listnaté lesy mezi 55 a 45°s.š. Východně od 30° v.d. se pás zužuje do úzkého pruhu podél 55. rovnoběžky. Základní floru zastupuje: buk, dub, smrk, bříza, borovice, javor, habr, lípa ad. Ve vyšších polohách převažuje: buk, jedle, smrk, modřín a borovice. V těchto polohách leží nejzalesněnější evropské oblasti, zejména v Karpatech. V nejvyšších polohách tohoto pásu jsou křoviny (jalovec, borovice, kleč, kosodřevina), alpské louky (=Alpen) a kamenité pustiny místy s porosty trav a bylin (hořec, prvosenka, lomikámen, sasanka). NaBritských ostrovech se vyskytujírašeliniště, vřesoviště (vřes, borůvka,jalovec), bažiny a louky. Faunu representuje: liška, zajíc, divoká kočka,rys ostrovid, divoké prase, srnec a jelen, ve vyšších polohách horský kamzík, horská ovce a medvěd brtník. Hospodářské využití je všestranné: pěstují se obiloviny, brambory a cukrová řepa a chová se skot a prasata.
Jižně od 55° s.š. a východně od 30° v.d. a dále v Uherské nížině a ve španělském vnitrozemí se vyskytujístepi a lesostepi. Floru tvoří suchomilné bylinné formace, traviny (kostřava, kavyl, pelyněk) a kosatec. Faunu zastupuje: zajíc, hlodavci (sysel, stepní svišť) a v dunajské deltě, která sem geograficky patří také množství ptáků (růžový plameňák, velký kormorán). Step je hospodářsky většinou využívána k pěstování obilovin, kukuřice a slunečnice, sušší oblasti k chovu skotu a koní.
Středomořské pobřeží zaujímajísubtropické lesy a křoviny. Floru representují vždyzelené suchomilné lesy (dub korkový,olivovník,kaštanovník setý, dub, borovice), trnité keře amacchie (= husté formace vždyzelených křovin a bylin:vřes, myrta, pistácie, levandule, tymián, jalovec). Ve vyšších polohách (do 1800 m) rostou smíšené dubobukové lesy. V nejvyšších polohách jsou horské louky a kamenité pustiny. Faunu zastupují ptáci, hadi, ještěrky a hmyz, ve vyšších polohách hnědý medvěd a kamzík.
Poslední a poměrně zachovalou přírodní krajinou jsoupouště a polopouště v Kaspické nížině s nesoluvislým rostlinným krytem, který tvoří křoviny a byliny (pelyněk). Zvířena se soustřeďuje na Kaspiku: plameňák, volavka, pelikán a jeseter.
Zbytky přírodních krajin chránínárodní parky. Největší jsou:Jugyd Va (19 000 km²) v Rusku,Hohe Tauern (10.000 km2) v Rakousku aPečoro-Ilyčskij zapovednik (7213 km²) v Rusku.
Obrázky, zvuky či videa k tématugeografie Evropy na Wikimedia Commons