General Dynamics (nyníLockheed Martin)F-16 Fighting Falcon jeamerický jednomotorovýnadzvukovývíceúčelovýstíhací letoun, který je stále ve výrobě u společnostiLockheed Martin.[4] Původně navržen jako denní stíhač pro vzdušnou nadvládu, vyvinul se ve vysoce úspěšný víceúčelový letoun pro každé počasí, přičemž od roku1976 bylo postaveno více než 4 600 kusů.[5] Přestože americké již F-16 napořizuje, modernizované verze jsou nadále vyráběny pro export. K roku2025 je F-16 nejrozšířenějším vojenským letounem s pevnými nosnými plochami na světě,[6] s 2 084 aktivními stroji.[7]
Hlavními konstrukčními prvky F-16 jsou: bezrámovýkapkovitý překryt s výborným výhledem, bočníside-stick pro snadnější ovládání při manévrech,vystřelovací sedadlo skloněné o 30° pro snížení účinku přetížení na pilota. Dále jako první stroj vůbec využil systém řízení s uvolněnou statickou stabilitou (RSS) a řízenímfly-by-wire, který mu dává vysokou obratnost. Pohon zajišťuje jedenproudový motorPratt & Whitney F100 s přídavným spalováním, výzbroj tvoří kanónM61 Vulcan a 11 závěsných bodů. Ačkoliv je oficiální název „Fighting Falcon“, mezi piloty a pozemním personálem je nejběžnější přezdívka „Viper“.[10]
Od svého uvedení v roce 1978 se F-16 stal základním pilířem amerického taktického letectva, kde nahradil především strojeF-105 Thunderchief,A-7 Corsair II aF-4 Phantom II. Primárně vykonával úderné mise a potlačování nepřátelské protivzdušné obrany (SEAD) – v této roli do roku 1996 nahradil F-4G Wild Weasel. Kromě aktivní služby u amerického letectva, Air Force Reserve Command a národní gardy je F-16 využíván také: leteckým týmemThunderbirds amerického letectva a US Air Combat Command F-16 Viper Demonstration Teamem. Takéamerickým námořnictvem jako „(simulovaný) nepřátelský letoun“ („aggressor/adversary“) pro výcvik. F-16 byl vyvážen do 25 dalších zemí. Stroje F-16 z různých koalic vedených USA operovaly v bojíchv Zálivu,v Bosně,Jugoslávii,Afghánistánu,Libyi, Iráku a Sýrii. V rozsáhlých bojích jej používaly takéIzrael,Pákistán aUkrajina. Od roku 1982 je F-16 takéDual Capable Aircraft – platforma schopná nést americkéjaderné zbraně v Evropě. Mnoho států začalo F-16 postupně nahrazovat strojiF-35 Lightning II, ale F-16 zůstává ve výrobě i provozu u řady uživatelů.[11]
Společný let prototypů YF-16 aYF-17F-16 akrobatické skupinyThunderbirds
Zkušenosti zvietnamské války poukázaly na potřebu vyšší odborné přípravy stíhacích pilotů a také lepšího stíhacího letounu schopného získat ve vzduchu převahu nad protivníky. Na základě svých zkušeností zkorejské války vytvořil počátkem šedesátých let plukovník John Boyd s matematikem Thomasem Christie „teorii energie a manévrovatelnosti“. Výsledky Boydovy práce zdůrazňovaly, že americké letectvo bude potřebovat malé a lehké letadlo. Mělo být konstruováno tak, aby mohlo manévrovat s minimální ztrátou energie a aby mělo zvýšený poměr tahu k hmotnosti stroje. Koncem šedesátých let Boyd shromáždil kolem sebe skupinu stejně smýšlejících inovátorů, kteří se stali známí jako „Fighter Mafia“. V roce 1969 skupina zajistila prostřednictvím ministerstva obrany financování projektů General Dynamics a Northrop založených na Boydově teorii. Lidé ve vedení amerického letectva si uvědomovali, že armádní rozpočet jim nedovoluje nákup dostatečného množství drahýchF-15 a proto návrhy „fighter mafie“ získaly jejich podporu.[12]
Požadavky na novou lehkou stíhačku byly předloženy v roce 1972 a zdůrazňovaly potřebu stroje s hmotností do 9 100 kg s dobrým poloměrem zatáčení, s lepším zrychlením adoletem. Letadlo mělo být optimalizováno pro boj při rychlostiMach 0,6–1,6 ve výškách 9 100 – 12 000 m. Z pěti společností, které se přihlásily do soutěže, byly vybrány dvě – General Dynamics a Northrop. Společnost General Dynamics představila 13. prosince 1973 svůj prototyp s označenímYF-16 (72-1567), který 20. ledna 1974 nazákladně Edwards zalétal Phil Oestricher. První oficiální let YF-16 proběhl 2. února, trval 90 minut, letadlo dosáhlo rychlost 740,8 km/h a výšku 9 144 m.[13] V květnu 1974 se do programu zapojil druhý prototyp.
FirmaNorthrop vzlétla poprvé se svým prototypemYF-17 o čtyři měsíce později, dne 9. června 1974.[14] Přestože se původně předpokládalo, že soutěž bude velmi těsná, vývoj YF-16 postupoval výrazně rychleji a letadlo bylo také jednoznačnou volbou pro piloty létajících na obou prototypech.
Dne 13. ledna 1975 byla firma General Dynamics se svým strojem YF-16 prohlášena za vítěze soutěže. Hlavními důvody byly nižší provozní náklady, větší dolet a výrazně lepší manévrovací schopnosti, zejména při nadzvukových rychlostech. Další výhodou YF-16 bylo použití motoru Pratt & Whitney F100, čili stejné pohonné jednotky, jaká byla integrovaná v letadleF-15. Fakt, že pro oba programy budou použity stejné motory, sliboval do budoucna nižší náklady na jejich pořízení.Společnost Northrop však nadále pracovala na vývoji svého prototypu a 2. května 1975 byl YF-17 vybraný americkýmnámořnictvem. Práce Northrop tak nevyšla nazmar a vyústila v letadlo, které je dnes známé jakoMcDonnell Douglas F/A-18 Hornet.[15]
Kompletace prvního sériového letounu F-16 (75-0747) byla zahájena v prosinci 1975. Délka trupu byla prodloužena o 254 mm, plocha křídla vzrostla o 1,85 m² a k motoru F100 byla přidána pomocná energetická jednotka APU. Třetí vyrobený stroj poprvé vzlétl 3. května 1977 a byl již vybaven kompletní avionikou a systémem řízení střelby.
Již v roce 1975 bylo rozhodnuto o evropské výrobě F-16 pro členské státyNATO. Byly zřízeny montážní linky letounů u společnostiSABCA v Gosselies v Belgii aFokker ve Schiphol-Oost v Nizozemsku. Belgická firmaSONACA byla kontraktována pro stavbu zadní části trupu, konstrukce kýlové plochy a pylony podvěsů pod křídlem vyráběla v Dánsku společnost Per Udsen.Podvozek vyráběla společnost DAF v Nizozemsku, kola pak firma Raufoss v Norsku. Evropskou montáží pohonné jednotky F100 byla pověřena belgickáFabrique Nationale. Do února 1978 byla otevřena belgická výrobní linka, následovaná v dubnu nizozemskou. První let evropské F-16 proběhl 11. prosince 1978. Jednalo se o dvoumístnou verziF-16B, kterou v Gosselies zalétali Neil Anderson a Serge Martin.
Historicky první sestřel vzdušného cíle zaznamenaly letouny F-16izraelských vzdušných sil, když 28. dubna 1981 nad údolímBekaa sestřelily dva syrské vrtulníkyMi-8.[17]
Do odvetné akce vůčiIráku, který obsadilKuvajt, se v roce1991 běhemoperace Pouštní bouře zapojilo 249 amerických F-16. Během 13 340 misí zničily množství pozic irácké protivzdušné obrany a jednotek republikánských gard. Obvyklou bojovou konfiguraci tvořilo 6 pum Mk.82, několik kazetových a laserem naváděných pum. O navigaci a navádění pum se staral kontejnerLANTIRN. Během celé operace ztratilo USA celkem sedm F-16, z toho jedna byla sestřelena raketou země-vzduchSA-6, jedna raketouSA-3 a jedna raketou ze systémuIgla.
Od konce operace Pouštní bouře až po začátek dalšíamerické intervence v Iráku v roce 2003 se letouny F-16 podílely na udržováníbezletových zón. Během těchto misí dosáhlo americké letectvo významného milníku, když 27. prosince 1992 jedno z letadel F-16D sestřelilo iráckýMiG-25. Šlo o první sestřel nepřátelské stíhačky americkou F-16 a také o první sestřel radarem naváděnou raketouAIM-120 AMRAAM. Dne 17. ledna 1993 sestřelila americká F-16C iráckýMiG-23 a opět to bylo střelouAMRAAM.
V letech 1994–1995 byly americké F-16 nasazeny k ničení pozemních cílů a udržování bezletové zóny nad Bosnou. K prvnímu incidentu došlo 28. února 1994, když čtyřiJ-21, dvě IJ-21 Jastreb a dvaJ-22 Orao narušily bezletovou zónu, aby bombardovalyNovi Travnik. Dva piloti J-22 si všimli americké F-16, letící nad nimi. Ihned opustili oblast a přízemním letem se dostali do Chorvatska, kam je američtí piloti nemohli pronásledovat. Na zbytek skupiny letouny F-16C zaútočily a všechny čtyři stroje se jim podařilo sestřelit. Třech sestřelů se dosáhlo pomocí tepelně naváděných raketSidewinder a na jednom se podílela střela AMRAAM. 2. června 1995 byla F-16C pilotovanáScottem O'Gradym sestřelena srbským protiletadlových systémem2K12 Kub. 2. května 1999 byla sestřelena další americká F-16C pomocí rakety systémuS-125 Něva. Dne 4. května 1999 se jeden osamělý jugoslávskýMiG-29 pokusil pronásledovat velkou formaci NATO, která se právě vracela z bombardování městaValjevo. Na pilota v MiGu zaútočila dvojice amerických F-16C, kterým se ho podařilo sestřelit raketou AMRAAM.
Během jednoho z útoků na srbské pozice v Bosně se podařil jeden sestřel srbskéhoMiGu-29 nizozemskému pilotovi F-16.
8. října 1996, po narušení řeckého vzdušného prostoru, vypálil řecký pilotMirage 2000 raketuR.550 Magic a sestřelil tureckou F-16D.
Thajskému královskému letectvu bylo ze Spojených států amerických dodáno celkem 52 letounů F-16A/B, přičemž dalších sedm získalo od Singapuru. V roce 2025 stále provozovalo 36 letounů F-16A a čtrnáct F-16B. Kromě nich letectvo mělo i letounyNorthrop F-5E/F Tiger II aGripen. Dne 24. července 2025 spory meziThajskem aKambodžou o oblast kolem chrámového komplexuPreah Vihear vyústily vozbrojené střety. Několik thajských letounů F-16 přitom provedlo údery na kambodžská velitelská stanoviště.[20]
Již v roce 2021 americká společnostLockheed Martin nabídlaukrajinskému letectvu stíhačky F-16, a to ve verzi Block 70/72.[21] V lednu 2023 vyjádřila vládaNizozemska, v souvislosti s mezinárodní zbrojní pomocí protiruské invazi, ochotu v případě zájmu předat Ukrajině stroje F-16 vyřazované z výzbrojeKLu.[22] 19. května 2023 prohlásil americký prezidentJoe Biden, že USA nebudou bránit reexportu F-16 Ukrajině ze spojeneckých zemí, a zapojí se také do přecvičení ukrajinského letového i pozemního personálu, v rámci koalice tvořené také Nizozemskem, Norskem, Polskem, Portugalskem a Spojeným královstvím.[23][24][25] 26. května 2023 agenturaBloomberg s odkazem na nejmenované zdroje uvedla, že Nizozemsko projevilo jako první země ochotu předat Ukrajině část ze svých celkem 42 F-16, s výjimkou 24 kusů které zůstávají ve službě až do roku 2024.[26] 20. srpna 2023 nizozemský premiérMark Rutte a ukrajinský prezidentVolodymyr Zelenskyj společně prohlásili, že Ukrajina získá neupřesněný počet F-16 z nizozemské a dánské výzbroje ihned po dokončení výcviku ukrajinských obsluh a úprav infrastruktury nutných pro jejich provoz[27] a téhož dne dánská premiérkaMette Frederiksenová na tiskové konferenci s prezidentem Zelenským na letecké základněSkrydstrup přislíbila, žeDánsko daruje Ukrajině 19 stíhaček F-16.[28] Celkem se může jednat až o 61 strojů.[29] Norský premiérJonas Gahr Störe během návštěvyKyjeva 24. srpna 2023 potvrdil, že seNorsko také rozhodlo darovat Ukrajině letouny F-16, počet strojů nebyl upřesněn.[30] Dodání prvních kusů bylo oznámeno 31. července 2024.[31]
Dne 27. července 2024 bylo oznámeno, že během předchozího dne ruských útoků ukrajinské F-16 dosáhly prvních sestřelůstřel s plochou dráhou letu.[34]
Dne 12. dubna 2025 ukrajinské letectvo během bojové mise ztratilo druhý letoun F-16. Byl pravděpodobně sestřelen raketou ruského systému S-400. Zemřel přitom pilot, 26letý poručík Pavlo Ivanov.[35]
Dne 16. května 2025 byla oznámena ztráta třetího letounu F-16 ukrajinského letectva, k níž došlo během pronásledovánídronů mimo válečnou zónu. Pilot sekatapultoval.[36]
Roku 1982 v rámci programu Peace Delta objednáno šestnáct F-16A Block 15 a osm F-16B Block 15. Dodány byly v letech 1983–1985. Ve službě nahradilyMirage III aMirage 5. Tehdy patřily k nejmodernějším v Jižní Americe. Roku 1992 byly nasazeny proti neúspěšnému vojenskému pučiHuga Cháveze. Sestřelily přitom tři letouny, včetně jednohoOV-10 Bronco. Během prezidentství Cháveze (od roku 1999) aMadura (od 2013) další provoz venezuelských F-16 zkomplikovalo americké embargo. Z Izraele byly získány řízené střelyPython 4 a zaměřovací kontejnery Litening. Přestože se páteří venezuelského letectva staly ruské bojové letounySuchoj Su-30MK2, dle stránky Flight Global země roku 2024 provozovala poslední tři F-16A a dvě F-16B. Pozornost získaly, když v září 2025 dvojice venezuelských F-16 demonstrativně přelétla nad americkýmtorpédoborcemUSSJason Dunham (DDG-109).[37]
Letoun F-16AMbelgického letectva během ukázky na SIAF 2015,letiště SliačF-16D iráckého letectvaTurecká F-16DAmerická QF-16A během svého prvního bezpilotního letu nad Mexickým zálivem
Jednomístná F-16A a dvoumístná F-16B představují počáteční produkční varianty. Tyto varianty zahrnují verze označované jako Blok 1, 5, 10 a 20. Blok 15 byla první výrazná modernizace F-16 s většími horizontálními stabilizátory.
F-16C/D
Sériová výroba jednomístné F-16C a dvoumístné F-16D začala v roce 1984. První verzí F-16C/D byl Block 25 s vylepšenou avionikou. Nový radar AN/APG-68 s protiletadlovými raketami středního doletuAIM-120 AMRAAM[38] umožňovaly F-16 i boj mimo vizuální dosah. Došlo také k rozšíření sortimentu naváděné protizemní výzbroje. Pozdější modernizace představoval Block 30/32, 40/42 a 50/52.[pozn. 1]
F-16E/F
Jednomístná F-16E a dvoumístná F-16F představují variantu, založenou na F-16C/D Block 50/52. Jde o speciální produkci pro Spojené arabské emiráty, ve které je integrován nový radar AN/APG-80 a silnější motor GE F110-132.
Jde v podstatě o variantu F-16C/D Block 52, vyrobenou proirácké letectvo. Irák objednal 30 jednomístných a 6 dvoumístných letadel, jejichž produkce začala v roce 2014 a do konce roku 2015 by mělo být dodáno všech 36 kusů. Irácké F-16 by měly být vyzbrojeny střelami vzduch-vzduch starších verzí, jako jsouAIM-9L/M Sidewinder aAIM-7M Sparrow. Z munice k ničení pozemních cílů by to měly být laserem naváděné pumy sériePaveway a střelyAGM-65 Maverick.
F-16N
F-16N byly letouny postavené na platformě F-16C/D Blok 30 a provozoványamerickým námořnictvem. Pohonnou jednotkou byl motor F110-GE-100 a křídlo letadla bylo oproti F-16C/D mírně zesílené. Ačkoliv stroje F-16N vycházely z platformy Block 30, byly vybaveny slabším radiolokátorem APG-66 z varianty F-16A/B. Celkem bylo vyrobeno 26 kusů, které byly zařazeny do provozu v letech 1988 a 1998. Již v té době však byly v konstrukci objeveny trhliny a jelikož námořnictvo nemělo dostatek prostředků, bylo letadlo nakonec vyřazeno ze služby.
F-16V
Jde o nejmodernější variantu F-16 vyvíjenou hlavně pro potřebyletectva Tchaj-wanu. F-16V by měla být vybavena AESA radiolokátorem APG-83, který obsahuje množství komponentů z radarů APG-77 (F-22 Raptor) a APG-81 (F-35 Lightning II). V rámci modernizace je kabina pilota vybavena jedním centrálním a dvěma postranními barevnými displeji. K důležitým vylepšením patří nový palubní počítač a automatický antikolizní systém, který automaticky provede úhybný manévr, pokud letadlu hrozí srážka. První let varianty F-16V se uskutečnil 16. října 2015 ze základny Fort Worth. Na tuto verzi budou modernizovány i F-16C a DŘeckého vojenského letectva.[39] Čtrnáct kusů této verze plánují zakoupit takéVzdušné síly Slovenské republiky.[40] Typ je nabízen takéletectvu Indie, pod označením výrobce "F-21".[41] Zájem o nákup této verze projevilo iBulharsko.[42]
QF-16
Představují starší varianty F-16C Block 30, které se americké letectvo rozhodlo v roce 2012 přestavět na bezpilotní létající terče. Celkově se plánuje přestavět až 126 strojů F-16, které budou sloužit k testování nové generace raket typu vzduch-vzduch.
F-16Air Defense Fighter (stíhač protivzdušné obrany) byla speciální varianta optimalizovaná pro nasazení v rolizáchytného stíhače u jednotekAir National Guard. Úpravy, týkající se 270 strojů, zahrnovaly nové elektronické vybavení proidentifikaci vlastní-cizí (IFF) a možnost nesení střel vzduch-vzduchAIM-7 Sparrow.
F-16A/B Block 15 OCU
F-16 Block 15Operational Capability Upgrade (modernizace operačních schopností) bylo označení pro stroje bloku 15 dodávané počínaje lednem 1988 a vybavené novým širokoúhlýmprůhledovým displejem stejného typu jako u F-16C/D Block 25, motorem varianty F100-PW-220 a možností výzbroje protizemními řízenými střelamiAGM-65 Maverick, protilodnímiAGM-119 Penguin Mk.3 a protileteckýmiAIM-120 AMRAAM.
F-16AM/BM Block 20 MLU
ProgramMid-Life Update (modernizace ve střední době životnosti) určený především pro evropské uživatele první generace stroje, započal v 90. letech 20. století, a jeho výsledkem je modernizace kokpitu a avioniky na úroveň F-16C/D Block 50/52, včetně možnosti použití střel vzduch-vzduchAIM-120 AMRAAM a řady typů naváděné protizemní munice. Stroje modernizované v jeho rámci jsou označované jako F-16AM a F-16BM. Podle aplikovaného softwaru se rozlišuje několik generací programu, označených M1-M7. Od roku 2003 letouny paralelně procházejí i programem strukturální renovaceFalcon STAR („STructural Augmentation Roadmap“).
Verze F-16/79 byl prototyp varianty poháněné starším proudovým motoremGeneral Electric J79, vzniklý po vydání nařízení administrativy prezidentaCartera z roku 1977, které omezovalo export nejmodernějších zbraňových systémů z USA ve snaze tlumit eskalaci zbrojení ve světě. F-16/79 byl nabízen Jižní Koreji, Pákistánu, Venezuele a dalším zemím, ale nevzbudil zájem potenciálních zákazníků, kteří se namísto toho snažili vyjednat výjimky dovolující jim nákup standardního provedení F-16. Po úplném zrušení původní direktivy za prezidentaReagana byl další vývoj této verze opuštěn.
F-16/101
Verze F-16/101 byla experimentální varianta s motoremGeneral Electric F101X DFE odvozeným z pohonné jednotky užívané prototypy strategického bombardéruB-1A Lancer. Poprvé vzlétla v prosinci1980 a ačkoliv sériové F-16 s motorem F101 nevznikly, výsledky zkoušek vedly k vývoji odvozeného motoruGE F110 užívaného u části sériových F-16C a D, u strojůF-14B/D Tomcat a některých exportních verzíF-15E Strike Eagle.
Bulharské letectvo[42] – objednáno 6 strojů verze C a 2 stroje verze D Block 70, dodány do roku2024.[49] V srpnu2021 bulharský ministr obrany oznámil plán zakoupit dalších 8 letounů.[50]
ChorvatskoChorvatsko –Chorvatské letectvo a protivzdušná obrana po výběrovém řízení na náhradu zastaralých stíhačůMiG-21 na jaře 2018 objednala 12 použitých F-16 zIzraele,[54] ale dohoda o koupi v hodnotě 500 milionůUSD byla začátkem roku 2019 zrušena, poté co administrativa amerického prezidentaDonalda Trumpa udělila povolení kreexportu omezené pouze na základní provedení strojů, bez modernizací a úprav kterými prošly během své služby v Izraeli.[55] V nové Chorvatskem vypsané soutěži v roce 2021 uspěla francouzská nabídka typuDassault Rafale.
Nový ZélandNový Zéland – V roce 1998 uzavřel dohodu o desetiletém pronájmu celkem 28 kusů F-16A/B Block 15, které měly uRoyal New Zealand Air Force nahradit zastaraléA-4K Skyhawk. V březnu 2000 noválabouristická vládaHelen Clarkové od dohody odstoupila, s tím, že vzhledem k absenci bezpečnostních rizik nebylo pro zemi provozování proudových bojových letounů prioritou.[57]
Při nácviku naleteckou show vpolskémRadomu zahynul pilotstíhačky F-16C Block 52+ ze skupinyTiger Demo Team, když se jeho letoun zřítil během akrobatického manévru. Kvůli fatální nehodě byla přehlídka zrušena.[58][59]
↑Blokem 30 počínaje došlo k zavedení alternativní pohonné jednotkyGeneral Electric F110. Letouny jí vybavené nesou označení bloku končící číslicí 0, tj. 30, 40 a 50. Bloky s označením končícím číslicí 2 jsou vybaveny původní pohonnou jednotkouPratt & Whitney F100.
↑abRICHARDSON, Doug.F-16. 1.. vyd. Praha: Naše vojsko, 1994.ISBN80-206-0224-0. S. 9.
↑How the F-16 fighter jet put Fort Worth on the aerospace map [online]. [cit. 2017-11-24].Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 24 November 2017.Je zde použita šablona{{Cite web}} označená jako k „pouze dočasnému použití“.
↑Lockheed Martin: Lockheed Martin Awarded Contract to Build F-16 Block 70 Aircraft for Bahrain, tisková zpráva, [cit. {{{accessdate}}}],Dostupné on-line.Je zde použita šablona{{Cite press release}} označená jako k „pouze dočasnému použití“.
↑Lockheed Martin to deliver 4,500th F-16 fighter [online]. 2 April 2012.Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 31 July 2014.Je zde použita šablona{{Cite web}} označená jako k „pouze dočasnému použití“.
↑Strength in numbers: The World's Top 10 military aircraft types [online]. 9 January 2015 [cit. 2015-10-30].Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 17 November 2015.Je zde použita šablona{{Cite web}} označená jako k „pouze dočasnému použití“.
↑ROSENWALD, Michael S. Downside of Dominance? Popularity of Lockheed Martin's F-16 Makes Its F-35 Stealth Jet a Tough Sell..The Washington Post. 17 December 2007.Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 14 October 2017.Je zde použita šablona{{Cite news}} označená jako k „pouze dočasnému použití“.
↑Company Histories – Lockheed Martin Corporation [online]. [cit. 2014-09-13].Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 17 April 2012.Je zde použita šablona{{Cite web}} označená jako k „pouze dočasnému použití“.
↑ALESHIRE, Peter.The Eye of the Viper: The Making of an F-16 Pilot. Guilford, Conn.: Lyons Press, 2004.Dostupné online.ISBN1-59228-822-7. S. xxii. (anglicky)
↑{{{publisher}}}: United States Government Awards Lockheed Martin Contract to Begin Production of Advanced F-16 Aircraft for Morocco, tisková zpráva, [cit. {{{accessdate}}}],Dostupné on-line.Je zde použita šablona{{Cite press release}} označená jako k „pouze dočasnému použití“.
↑ General Dynamics F-16 Fighting Falcon for Israel.www.joebaugher.com [online]. [cit. 2015-11-29].Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 2018-12-14.
↑LEONE, Dario. Sidestick of Israeli Air Force F-16A that struck Osirak nuclear reactor during Operation Opera put up for auction.The Aviation Geek Club [online]. 2021-11-25 [cit. 2023-02-24].Dostupné online. (anglicky)
↑LEONE, Dario.Operation Opera: how 8 Israeli F-16s destroyed an Iraqi nuclear plant 33 years ago today [online]. 2014-06-07 [cit. 2023-02-24].Dostupné online. (anglicky)
↑Thai F-16 Strikes As Border Dispute With Cambodia Erupts [online]. The War Zone, rev. 2025-07-24 [cit. 2025-07-25].Dostupné online. (anglicky)
↑ Ukrajina v „západním objetí“. USA nabízí letouny F-16 | SECURITY MAGAZÍN.www.securitymagazin.cz [online]. [cit. 2021-07-29].Dostupné online.
↑CHARPENTREAU, Clement. Netherlands open to supplying F-16 fighters to Ukraine if requested.Aerotime Hub [online]. 2023-01-20 [cit. 2023-01-20].Dostupné online. (anglicky)
↑VINCENT, Elise; SMOLAR, Piotr. Livraison de chasseurs F-16 à l’Ukraine : malgré l’accord des Etats-Unis, le chemin est encore long.Le Monde. 2023-05-20.Dostupné online [cit. 2023-05-20]. (francouzsky)
↑BEALE, Jonathan; GREGORY, James. F-16 fighter jets: Biden to let allies supply warplanes in major boost for Kyiv.BBC News [online].BBC, 2023-05-20 [cit. 2023-05-20].Dostupné online. (anglicky)
↑ USA už nevadí dodávky F-16 na Ukrajinu. Pilotům stačí čtyři měsíce výcviku.Novinky.cz [online]. Borgis [cit. 2023-05-21].Dostupné online.
↑The Kyiv Independent news desk. Bloomberg: Netherlands likely to provide Ukraine with F-16 fighter jets.The Kyiv Independent. 2023-05-26.Dostupné online [cit. 2023-05-27]. (anglicky)
↑CORDER, Mike. Netherlands, Denmark to hand Ukraine F-16 jets; Zelensky hails ‘historic’ move.The Times of Israel. 2023-08-20.Dostupné online [cit. 2023-08-20]. (anglicky)
↑SABBAGH, Dan. Netherlands and Denmark to donate up to 61 F-16 fighter jets to Ukraine.The Guardian. 2023-08-20.Dostupné online [cit. 2023-08-22]. (anglicky)
↑KOTTASOVÁ, Daria Tarasova-Markina, Ivana.Exclusive: Top Ukrainian pilot killed when US-made F-16 fighter jet crashed [online]. cnn.com, 2024-08-29 [cit. 2024-08-29].Dostupné online. (anglicky)
↑abZelensky fires Ukraine's air force commander after fatal F-16 crash [online]. france24.com, 2024-08-30 [cit. 2024-08-31].Dostupné online. (anglicky)
↑AXE, David. Ukraine’s F-16s Have Scored Their First Aerial Kills.Forbes [online]. 2024-08-27 [cit. 2024-08-30].Dostupné online. (anglicky)
↑FENCL, Michal. Tragédie ve vzduchu: Ukrajinský pilot F-16 zahynul při misi. Známe jeho jméno i věk.Armyweb.cz [online]. 2025-04-13 [cit. 2025-04-13].Dostupné online.
↑Vláda prijala historické rozhodnutie, slovenské nebo budú vzdušné sily chrániť s americkými stíhacími lietadlami F-16 [online]. Bratislava: Ministerstvo obrany Slovenskej republiky, 2018-07-11 [cit. 2019-01-26].Dostupné online. (slovensky)
↑ Aero India: F16V rechristened ‘F-21’ for New Delhi fighter deal.Flightglobal [online]. 2019-02-20 [cit. 2019-02-21].Dostupné online.
↑abGEORGIEVA, Stanislava. Bulgaria Starts Negotiating with the U.S. on the F-16 Purchase After Parliamentary Approval.Bulgarian Military News [online]. 2019-01-16 [cit. 2019-03-16].Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 2019-01-16. (anglicky)
↑SVĚTNIČKA, Lubomír. Slovensko převzalo první dvě stíhačky F-16. Pod Tatrami přistanou až v létě.iDNES.cz [online]. 2024-03-01 [cit. 2024-03-02].Dostupné online.
↑jch. Slovensko obdrželo první dvojici stíhaček F-16.ČT24 [online]. 2024-07-22 [cit. 2024-08-01].Dostupné online.
↑HOYLE, Craig. Last Dutch F-16s retire after type’s 45 years of service.Flightglobal [online]. 2024-09-27 [cit. 2024-09-28].Dostupné online. (anglicky)
↑ F-35 takes over QRA mission from F-16.News [online].Forsvaret, 2022-01-06, rev. 2022-01-11 [cit. 2022-07-20].Dostupné online. (anglicky)
↑FINNERTY, Ryan. Argentina signs deal to buy used F-16s from Denmark.FlightGlobal [online]. 2024-04-17 [cit. 2024-04-17].Dostupné online. (anglicky)
↑ AERO INDIA: F16V rechristened ‘F-21’ for New Delhi fighter deal.Flightglobal [online]. 2019-02-20 [cit. 2022-10-02].Dostupné online. (anglicky)
↑HERK, Hans van. Colombia set to retire Kfir fighters.scramble.nl [online]. [cit. 2022-02-13].Dostupné online. (anglicky)
↑LANDAU, Noa; KUBOVICH, Yaniv. Israel Sells Croatia 12 F-16 Fighter Jets for $500 Million.Haaretz. 2018-03-29.Dostupné online [cit. 2023-08-22]. (anglicky)
↑AHRONHEIM, Anna. Citing 'problems', Israel says sale of F-16s to Croatia dead.The Jerusalem Post.Dostupné online [cit. 2023-08-22]. (anglicky)
↑BAUGHER, Joe.General Dynamics F-16A/B Fighting Falcon for Iran [online]. Joe Baugher's Encyclopedia of American Military Aircraft, rev. 2000-03-19 [cit. 2023-07-27].Dostupné online. (anglicky)
↑PAAL, Douglas H. New Zealand Is Backing Away From the Global Marketplace.The New York Times. 2000-08-08.Dostupné online [cit. 2023-07-27]. (anglicky)
.jpg)
_Lofting.jpg)
_F-16C_Block_52_(6_ELT).jpg)
.svg)
