| Gemäldegalerie, Staatliche Museen zu Berlin – Preussischer Kulturbesitz | |
|---|---|
 Vstup do galerie | |
| Údaje o muzeu | |
| Stát | Německo Německo |
| Město | Berlín |
| Adresa | Matthäikirchplatz, 10785 Berlin |
| Založeno | 1998 |
| Zaměření | Evropské malířství 13. - 18. století |
| Původní účel budovy | Galerie |
| Vyhledávané exponáty | Bosch: Sv. Jan na PatmuRaffael: Madona TerranuovaRembrandt: Autoportrét |
| Návštěvníci | 478 000 (v roce 2005) |
| Zeměpisné souřadnice | 52°30′31″ s. š.,13°21′53″ v. d. |
 | |
| Webové stránky | |
 multimediální obsah na Commons | |
| Některá data mohou pocházet zdatové položky. | |
Gemäldegalerie Berlin (Obrazová galerie v Berlíně) je německá státnígalerie, specializovaná na evropské malířství 13. – 18. století. Spolu s dalšími kulturními institucemi je umístěna v bývalém západnímBerlíně na náměstí zvanémKulturforum poblížBraniborské brány.
V roce1986 byla vypsána soutěž na architektonické řešení nové budovy pro galerii, ve které zvítězil ateliér Hilmer und Sattler.[1] Budova je postavena na přibližně pravoúhlém půdorysu.
Fasádu tvoříterakotové desky. Centrálním prostorem galerie je hala, rozdělená dvěma řadami sloupů. Je koncipována jako místokontemplace, odpočinku a setkávání návštěvníků. Osvětlena je kruhovými okny ve stropě. Výstavní prostory (18 sálů a 41 kabinetů) jsou ve dvou půdorysových vrstvách rozprostřeny kolem dokola haly. Umožňují prezentaci 900 obrazů, dalších 400 obrazů je umístěno ve studijní galerii, která byla vyprojektována až v roce1991 posjednocení Německa.
Základy obrazárny položilpruský králFridrich Vilém III., který v roce1815 získal vPaříži z Giustinianiho sbírky soubor 157 obrazů, zastupujících zejména italské ranébaroko.[2] Týž panovník obohatil sbírku nákupem 3000 obrazů z majetku anglického obchodníka žijícího v Berlíně Edwarda Sollyho.
Také tento sběratel se orientoval na italské umění. První ředitel galerieFriedrich Waagen (1823–1868) a zejména pakWilhelm von Bode (1890–1920) počet obrazů zredukovali ve prospěch jejich kvality a orientovali ústav na nákup kvalitních uměleckých děl, dokumentujících vývoj evropského malířství. Zejména v době ředitelství Bodeho se sbírka vyprofilovala přibližně do dnešní podoby. Do tohoto období spadají hlavní akvizice obrazů, mj. kolekce dělRubensových aRembrandtových (těch má galerie 16). V roce1904 se galerie nastěhovala do nově postavené budovy Muzea císaře Friedricha, dnešního (od roku 1956)Bodeho muzea. Tutonovoklasicistní budovu na severním cípuOstrova muzeí projektovalErnst Eberhard von Ihne. V té době bylo ve sbírkách galerie kolem 3600 obrazů.
Běhemdruhé světové války byla sbírka evakuována a rozptýlena, přesto utrpěla značné ztráty. Asi 230 obrazů bylo odvezeno jako válečná kořist doSSSR, část obrazů byla jako majetek spolkového státuPrusko od roku1956 vystavena v nově postavené budově ve čtvrti západního Berlína Dahlem. Po znovusjednocení Německa, v roce1992, byly opět všechny tři části sbírky spojeny. Galerie dnes vlastní přibližně 3000 obrazů, z nichž je asi 1500 vystaveno ve stálé expozici.[3]
Obrazy jsou rozděleny do šesti základních celků:
_-_Google_Art_Project.jpg)
Obrázky, zvuky či videa k tématuObrazová galerie v Berlíně na Wikimedia Commons
