Geiserich neboGenseric (389? okolíBalatonu –25. ledna477Kartágo) byl králVandalů aAlanů v letech428–477 a jedna z klíčových postav dobystěhování národů. Za jeho vlády se kmenVandalů ocitl mezi mocnými politickými hybateli tehdejší Evropy.
Geiserich (jméno může znamenat Caesar-král nebo také kopí-král) byl nemanželský syn králeGodigisela a narodil se někdy kolem roku 389 u jezeraBalaton. Po Godigiselovi se stal králem Geiserichův nevlastní bratrGunderich, a když v roce 428 zemřel, nastoupil Geiserich na otcův trůn. Vandalové v té době sídlili v dnešníAndalúsii (která po nich přijala své jméno), kam se přesunuli v roce 406 spolu sAlany aSvéby.
Geiserich se brzy ukázal jako schopný a silný panovník, který je schopen býtŘímanům aktivním politickým a vojenským protihráčem. Vandalové trpěli útokyVizigótů, a proto se Geiserich rozhodl přesunout kmen na jih, doseverní Afriky. Vandalská říše měla od roku 419, kdy porazila Římany u Brakary, i loďstvo, které ohrožovalo především severoafrické pobřeží. V roce 429, kdy seBonifatius, římský správce provincie Severní Afrika, dostal do sporu s římským senátem, Geiserich převezl na lodích 80 000 svých lidí do Afriky. (Někdy se dokonce a asi nesprávně uvažuje, že ho do Afriky pozval sám Bonifatius). Zde dokázal vojensky porazit římské vojsko a obsadit území dnešníhoMaroka a severníhoAlžírska.
Při obléháníHippo Regia v roce 430 tam zemřel biskupsv. Augustin. Jediným významným městem, které nebylo Vandaly dobyto, zůstaloKartágo. O rok později byl západořímský císařValentinianus III. nucen uznat Geisericha jako krále nově získaných území, a tak vzniklo první nezávislé germánské království na územízápadořímské říše.
V roce 439 Geiserich získal i Kartágo a s ním velkou část římského loďstva kotvícího v jeho přístavu. Kartágo se stalo novým hlavním městem a rozrostlá flotila hlavní námořní silou veStředomoří, díky kteréVandalové obsadiliSicílii (v letech 440–442),Sardinii,Korsiku aBaleáry.
V roce 442 Římané uznali vandalskou držbu Kartága, nezávislost vandalského království a jejich držbu i nad dosud římskou částí Alžíru.
Ve vnitřní politice nebyl Geiserich ačarián nábožensky příliš tolerantní, z politických důvodů pronásledoval takékatolíky. Jeho blízcí poradci museli přestoupit naariánství a katolíci i bohatí Římané, kteří se ariány nestali, byli znevýhodněni daňově a mnohým zabavil majetek.[1]
V roce 455 byl císař Valentinianus III. zavražděn, trůn obsadilPetronius Maximus a donutil Valentiniánovu vdovu Eudoxii ke sňatku. Geiserich 31. května 455 přistál se svými muži v Itálii, protože předchozí smlouvu z roku 455 po uzurpaci trůnu považoval nadále za neplatnou. Před branami Říma byl požádán papežemLvem I., aby neproléval krev obyvatelŘíma, a když mu to Geiserich slíbil, byl vpuštěn dovnitř. Přesto Vandalové město 14 dní plundrovali a jejich jméno se v negativním významu přeneslo až do současnosti. Odnesli zlato, stříbro a další drahocennosti, jako rukojmí unesli lidi z bohatších rodin, za které požadovali výkupné, unesli i Eudoxii, vdovu poValentiniánovi III., a její dcery, včetně Eudocie, která se stala manželkou Geiserichova synaHunericha.[2]
V roce 468 se obě části římského impéria spojily, aby si podmanily Geiserichovu říši a ukončily nájezdy jejích lodí. Tažení však nebylo úspěšné, východořímský císařZenon uzavřel s Geiserichem v roce 475 mír. Středomoří Geiserich ovládal až do své smrti v roce 477.
- ↑Der grosse Ploetz, str. 326.
- ↑Der grosse Ploetz, str. 324.
- OTTO, Jan. Ottův slovník naučný: illustrovaná encyklopaedie obecných vědomostí. S. 387–388.Národní digitální knihovna [online]. Kramerius. S. 387–388.Dostupné online.
- Der Grosse Ploetz. Auszug aus der Geschichte. Freiburg 1986 Ritter – Gründer
