Narodil se v malé obci Maiolati vprovincii Ancona, která si později připojila ke svému názvu jméno skladatele –Maiolati Spontini. Byl jedním z pěti dětí chudých rodičů a měl zpočátku být, stejně jako jeho bratři, knězem. Když však prokázal mimořádný hudební talent, bylo mu umožněno studovat na konzervatoři "Conservatorio della Pieta de 'Turchini" v Neapoli. Studoval zde v letech 1793–1795 a jeho učitelem bylGiacomo Tritto a pravděpodobně iDomenico Cimarosa. Jeho první opera,Li puntigli delle donne, byla již v roce 1796 uvedena při karnevalu vŘímě. Záhy se stal oblíbeným operním skladatelem. V letech 1796–1803 uvedl na scénu 11 oper, které se hrály na předních italských operních scénách (Řím,Benátky,Palermo,Neapol,Florencie). V roce 1800 vystřídal Cimarosu ve funkci dvorního skladatele v Palermu.
V roce 1803 přijel doPaříže a během necelých čtyř let byl přijat ke dvoru hraběte Rémusat, přítele budoucí císařovnyJoséphine de Beauharnais|Josefiny a její dcery Hydrangey, které obě toužily zpívat, zejména romance v té době v Paříži oblíbené. 31. prosince 1803 debutoval v pařížském divadleThéâtre-Italien komickou operouLa finta filosofa, která již byla uvedena v Neapoli v roce 1799 a získal velký úspěch.
Théâtre-Italien v Paříži
12. května 1804 uvedl Spontini komickou operuLa petite maison, jejíž partitura se nedochovala, ale o níž se s nadšením vyjádřilHector Berlioz. 27. listopadu téhož roku se konala premiéra operyMilton v divadle Feydeau, která byla věnována císařovně Josefině. Její hudba evokuje hudbuMozartovu.
Díky úspěchu svých komických oper a podpoře dvora byl přijat do Académie Impériale de Musique (Grand Opéra de Paris) a v roce 1805 byl jmenován dvorním skladatele císařovny (compositeur particulier de la chambre).V roce 1807 zkomponoval svou nejlepší operuLa vestale. Její premiéra 15. prosince 1807 v pařížské Opeře učinila ze Spontiniho jednoho z největších italských skladatelů té doby. Jeho současníciCherubini aMeyerbeer ji považovali za mistrovské dílo a i pozdější skladatelé jakoBerlioz aWagner ji obdivovali. V roce 1810 získala opera ocenění jako nejlepší opera uplynulé dekády. Spontini byl jmenován hlavním dirigentem divadlaThéâtre Italien de Paris a v roce 1813 se stal členem jury, která posuzovala libreta předložená pařížské Opeře.
3. srpna 1811 se ve věku 37 let Spontini oženil s Marií Caterinou Celeste Erardovou, která byla dcerou Giovanni Battisty Érarda a neteříSébastiena Érarda, největších konstruktérůklavírů aharf. Děti neměli a manželka se po celý život věnovala charitativní činnosti.
Další operaOlympie byla v Paříži přijata rozpačitě a kromě toho bylo její uvádění pozastaveno s ohledem na vraždu vévody Du Berry, synovce králeLudvíka XVIII. Spontini operu přepracoval a novou verzi věnoval pruskému králiFridrichu Vilému III. Byla uvedena 21. května v Berlínské státní opeře a slavila mimořádný úspěch. Skladatel byl v Berlíně jmenovánPrvním kapelníkem a obdržel titulGeneral-Musik-Direktor (Generální hudební ředitel). První operou, kterou Spontini v Berlíně zkomponoval byla slavnostní operaLalla Rookh (1821), kterou následujícího roku přepracoval na lyrické dramaNurmahal oder das Rosenfest von Kaschmir. V tomto roce se také nakrátko vrátil doItálie. Navštívil své rodné město a při té příležitosti ho obecJesi uvedla mezi místní šlechtice.
V létě roku 1838 byl ze služeb krále Fridricha Viléma propuštěn. Odejel doAnglie, kde byl na dvořekrálovny Viktorie přijat s velkými poctami. Pro královnu zkomponoval několik kantát. Po krátké zastávce v Paříži se koncem roku 1838 vrátil do Itálie. V následujících letech se intensivně zabýval reformou církevní hudby. V roce 1847 ukončil svou uměleckou dráhu slavnostním uvedením operyOlimpia na festivalu vKolíně nad Rýnem, které osobně řídil. Vrátil se do své rodné obce Maiolati, kde 24. ledna 1851 zemřel. Na jeho počest byla obec Maiolati přejmenována naMaiolati Spontini.
Li puntigli delle donne (carnevale 1796, Řím, Pallacorda di Firenze)
Adelina Senese o sia l'Amore secreto (libreto Giovanni Bertati, 10. října 1797, Benátky,Teatro San Samuele)
Il finto pittore (1800,Palermo, Teatro Santa Cecilia)
L'eroismo ridicolo (libreto D. Piccinni, carnevale 1798, Neapol, Teatro Nuovo)
Il Teseo riconosciuto (libreto Cosimo Giotti, 22. května 1798, Florencie, Teatro degli Intrepidi)
La finta filosofa (libreto D. Piccinni, 1. července 1799, Neapol, Teatro Nuovo)
La fuga in maschera (libreto Giuseppe Palomba, carnevale 1800, Neapol, Teatro Nuovo)
I quadri parlanti (1800, Palermo, Teatro Santa Cecilia)
Gli Elisi delusi (libreto M. Monti, 28. srpna 1800, Palermo, Teatro Santa Cecilia)
Gli amanti in cimento, o sia Il geloso audace (libreto Giovanni Bertati, 3. listopadu 1801, Řím,Teatro Valle)
Le metamorfosi di Pasquale, o sia Tutto è illusione nel mondo (libreto Giuseppe Foppa, carnevale 1802, Benátky,Teatro San Moisè)
La petite maison (libreto Joseph Marie Armand Michel Dieulafoy a N. Gersin, 12. května 1804, Paříž, Opéra-Comique, Salle Feydeau)
Milton (libreto Victor-Joseph Étienne de Jouy a Joseph Marie Armand Michel Dieulafoy, 27. listopadu 1804, Paříž, Opéra Comique, Salle Favart)
Julie, ou Le pot de fleurs (libreto Antoine Gabriel Jars, 12. března 1805Paříž, Opéra Comique, Salle Favart)
La Vestale (libreto Victor-Joseph Étienne de Jouy podle divadelní hryMonumenti antichi inediti (1767) Johann Joachim Winckelmanna, 15. prosince 1807, Paříž, Opéra National de Paris|Opéra; 26. prosince 1824, Milán, Teatro alla Scala)
Fernando Cortez ou La conquête de Mexique (libreto Victor-Joseph Etienne de Jouy e Joseph-Alphonse d'Esménard, 28. listopadu 1809;Paříž,Opéra National de Paris)
Pélage, ou Le roi et la paix (libreto Victor-Joseph Etienne de Jouy, 23. srpna 1814, Paříž, Opéra National de Paris)
Les dieux rivaux, ou Les fêtes de Cythère(spoluautoři Rudolphe Kreutzer, Louis-Luc Loiseau de Persius a Henri Montan Berton, opera-balet, libreto Joseph Marie Armand Michel Dieulafoy a Charles Brifaut, 21. června 1816, Paříž, Opéra National de Paris)
Olympie (libreto Joseph Marie Armand Michel Dieulafoy a Charles Brifaut, podle Voltaire, 22. prosince 1819, Paříž, Opéra National de Paris)
Nurmahal, oder das Rosenfest von Caschmir (libreto Carl Alexander Herklots podleLalla Rookh Thomase Moora, 27. května 1822, Berlín, Königliches Opernhaus)
Alcidor (libreto Marie-Emmanuel-Guillaume Théaulon de Lambert a C. Nutty podle Rochon de Chabannes, 23. května 1825, na oslavu sňatku Federico d'Orange-Nassau a Luisa di Prussia (1808-1870)|Luisa di Prussia, Berlín, Königliches Opernhaus)
Agnese di Hohenstaufen (libreto Ernst Raupach, 28. května 1827, Berlín, Königliches Opernhaus)
Mahling, Christoph-Hellmut, (Hrsg.):Gaspare Spontini Briefwechsel. Band 1 (1804-1820). Bd. 1, hrsg. von Christine Mundt-Espín. Mit einer Einführung von Klaus Pietschmann. Hainholz Musikwissenschaft –ISBN978-3-932622-23-6
Wagner, Richard:Erinnerungen an Spontini, Leipzig 1872
Fragapane, Paolo:Spontini, Bologna 1954, Reprint: Firenze 1983
multimediální obsah na Commons
Seznam děl v databáziNárodní knihovny.jpg)
