V severní Galicii byl na počátku 8. století zastaven náporArabů a většina území byla od roku718 součástíKrálovství Asturie. Od roku814 tu existovalo království označované jakoKrálovství Asturie a Galicie, v letech910–914 pak samostatné království, jehož vládce Ordoño II. spojil Galicii sLeónem. Poté už byla Galicie součástíLeónu, s výjimkou let1060–1071, kdy byla načas samostatná (v letech1065–1071 tu panoval García, syn Ferdinanda I. Leónského). Jižní Galicie byla po roce1095 připojena kPortugalskému hrabství, které se později stalo královstvím. Zbytek Galicie se pak stal v rámciLeónu součástí zemí Kastilské koruny, kde pak Galicie tvořila samostatnou španělskou historickou provinciiKrálovství Galicie
Dne30. listopadu1833 bylo při správní reformě území Galicie rozděleno na 4 moderníprovincie, které zde stále existují. O 11 let dříve, roku1822, byla při dočasném správním rozdělení na východě Galicie ustavena provincie Villafranca (dnešníBierzo),[2] která při reformě připadlaprovincii León; galicijská kultura a jazyk se zde však udržely dodnes a galicijští nacionalisté požadují návrat Bierza pod Galicii.
Podlefederalistické ústavyPrvní španělské republiky se měla stát Galicie jedním ze 17autonomních spolkových států tétofederativnírepubliky, což však kvůli kolapsu republiky nakonec nebylo realizováno. Od 19. století se zde také začalo formovat silné národní hnutí, které ve 20. století požadovaloautonomii. Po plebiscitu vláda lidové fronty roku1936 autonomii schválila, ale vzápětí byla zrušena režimem generálaFrancisca Franca; ten se sice narodil v galicijskémFerrolu, avšak jakékoli galicijské snahy o sebeurčení, sílící znovu v 70. letech, tvrdě potlačoval. Teprve po pádu jeho režimu získala Galicie16. března1978 autonomii, potvrzenou28. dubna1981 schválením jejího autonomního statutu.
V současnosti diskutovanými problémy Galicie je stárnutí populace a vylidňování vnitrozemí, nedostupnost veřejné dopravy a nákladná stavbavysokorychlostní tratiAVE, následky rostoucíhoturismu amotorismu, ekologické škody po haváriích ropných tankerů a lesních požárech.
Galicie hraničí na jihu sPortugalskem, na jihovýchodě s autonomním společenstvímKastilie a León, na severovýchodě s autonomním společenstvímAsturií, na severu a západě sAtlantským oceánem. Na Galicijském pobřeží se nachází nejsevernější i nejzápadnější bod pevninského Španělska: severníEstaca de Bares a západníMys Touriñán.
Podnebí Galicie jeoceánské, s mírnými teplotami a vysokými srážkami po celý rok.Santiago de Compostela má průměrně 321 dešťových dnů. Ve vnitrozemí, především v hornatých částech provinciíOurense aLugo, je podnebí více vnitrozemské a v zimních měsících se zde vyskytují časté sněhové bouře.
V Galicii se zachovala velká část hustých lesů, kde žije mnoho divokých zvířat. Je málo znečištěná a vyskytují se zde zalesněné kopce, útesy a rías, což velice kontrastuje se zažitou představou strohé vyprahlé španělské krajiny.
MysFisterra je tradičně považován za nejzápadnější bod pevninského Španělska, ve skutečnosti jím je nedalekýMys Touriñán
K nejdůležitějším geografickým rysům Galicie patří tzv. riasový (též riový) typ pobřeží, tvořený ústím řek, která byla zatopena s rostoucí hladinou moří po skončení poslednídoby ledové. Pobřeží se dělí na severníRías Altas a jižníRías Baixas. Velká část obyvatelstva žije poblíž Rías Baixas, kde se nachází i aglomerace městVigo aPontevedra. Rías jsou důležité prorybolov a činí z galicijského pobřeží jednu z celosvětově nejdůležitějších rybářských oblastí. Velkolepá krajina a divoké pobřeží přitahuje řadu turistů, přestože zde převažuje deštivé počasí, a to i v létě.
Galicijské pobřeží lemuje velké množství ostrovů a ostrůvků, z nichž 45 má rozlohu větší než 1ha. Ostrovy nad 1 km² jsou:Arousa (6,3 km²),Cíes (4,3 km²),Ons (4,1 km²),Sálvora (1,9 km²),A Toxa (1,1 km²). Kromě Sálvory náleží všechny k Rías Baixas.
Vnitrozemí regionu je řídce osídlené a dlouhodobě trpí migrací obyvatelstva k pobřeží a do významnějších městŠpanělska. Nachází se zde málo měst (z větších jmenujmeOurense,Lugo,Verín,Monforte de Lemos,Arzúa) a mnoho malých vesnic. Povrch zde vytváří několik nepříliš vysokých horských pásem zkřížených mnoha malými nesplavnými řekami, poskytujícími dostatek energie pro výrobu elektřiny na mnoha hydroelektrárnách. Galicie má tolik malých řek, že si vysloužila označení „země tisíce řek“. Nejdůležitějšími řekami jsouMiño aSil, které protékají velkolepýmkaňonem.
Hory v Galicii nejsou příliš vysoké, dokázaly však izolovat venkovské obyvatelstvo a brzdit rozvoj vnitrozemí. V provinciiOurense se nachází i lyžařské letoviskoManzaneda. Nejvyšší horaTrevinca (2127 m) se tyčí poblíž hranice sprovincií León.
Přestože má region rozsáhlé oblasti zachovalé přírody, má Galicie od 2. poloviny 20. století problémy se životním prostředím. Častým problémem bylo odlesňování, jakož i umělé šířeníeukalyptu, který sem byl importován kvůli potřebám papírenského průmyslu a způsobuje nerovnováhu v původnímekosystému.[3] Pozoruhodným představitelem zdejší fauny jevlk, trápící majitele skotu a farmáře. Populace zdejšíchjelenů se snížila vinou lovu a hospodářského rozvoje.
V posledních desetiletích zde došlo i k několika haváriím ropných tankerů, jakými bylo nechvalně proslulé ztroskotání tankeruAegean Sea uA Coruñi3. prosince1992, které představovalo větší katastrofu nežhavárie tankeru Exxon Valdez roku1989 u břehůAljašky.Havárie tankeru Prestige v listopadu2002, kdy do moře při galicijském pobřeží vyteklo 77 000 tun ropy, pak byla největší ekologickou katastrofou v dějinách Španělska.[4]
Vigo (přezdívanéOlivové město) – největší město Galicie vprovincii Pontevedra s 294 772 obyvateli a důležitý přístav. Má dobře zachovalé historické jádro.
A Coruña (španělskyLa Coruña) – město velkého hospodářského významu, centrumstejnojmenné provincie a druhé největší město Galicie s 244 388 obyvateli. Mezi největší atrakce patří románské kostely, synagoga a staré město a římský maják.
Ourense (španělskyOrense, přezdívanéMěsto vřídel) – centrumstejnojmenné provincie, třetí největší město Galicie s 107 186 obyvateli s krásnou románskou katedrálou a termálními prameny.
Lugo (přezdívanéMěsto hradeb) – centrumstejnojmenné provincie a čtvrté největší město Galicie s 93 853 obyvateli, které je obehnáno dokonale zachovalým románským opevněním a má nádhernou románskou katedrálu.
Galicie je zemí hospodářských kontrastů. Zatímco ekonomika západního pobřeží s významnými centry, a rybářským a zpracovatelským průmyslem a loděnicemi (Ferrol,Vigo) prosperuje a dochází zde k růstu obyvatelstva, je ekonomika venkovského zázemí (provincie Ourense,Lugo a regionCosta da Morte) založena na tradičním zemědělství na malých farmách, zde nazývaných minifundia. Nicméně vzestup turistiky, šetrného lesnictví a tradičního zemědělství přinášejí další možnosti galicijské ekonomice, bez negativních zásahů do přírody a zdejší kultury.Turistický ruch v současnosti tvoří okolo 12 % HDP a zaměstnává přibližně stejné procento Galicijců.
V galicijském městěArteixo sídlí společnostInditex, největší evropskýoděvní koncern, který vlastní značkyZara, Pull and Bear, Bershka a další.
Galicie je nejodlehlejší částí pevninského Španělska, nejrychleji je tedy dostupnáleteckou dopravou (letiště Santiago, A Coruña a Vigo). Železnice se ve větší míře uplatňuje jen na meziměstské traseVigo –Pontevedra –Santiago –A Coruña. V současnosti se začíná budovat trasa pro rychlovlakyAVE;[6] ta nicméně nezlepší nuznou situaci regionální veřejné dopravy: místních vlaků a autobusů do menších sídel jezdí velmi málo (často jen dva nebo tři denně), nejsou časově navázané anitarifně integrované.
Pazo de Raxoi, sídlo galicijské vlády a administrativy Santiaga de Compostela
Autonomní status Galicie ustanovuje galicijský parlament, vládu a jejího předsedu.[7] 75 poslanců parlamentu je volenopoměrným systémem každé čtyři roky. Volební právo mají také galicijští emigranti. Výkonnou moc má galicijská vláda (junta,galicijskyXunta de Galicia), v jejímž čele stojí předseda vlády jmenovanýšpanělským králem. Sídlí v paláciPazo de Raxoi naproti katedrále vSantiagu de Compostela.
↑Dle rozhodnutí Galicijské královské akademie je však jediným oficiálním názvem v galicijštiněGalicia.La voz de GaliciaArchivováno 4. 3. 2016 naWayback Machine., 8. června 2008.
↑ Decreto de 27 de enero de 1822. División provisional del territorio español.personales.ya.com [online]. [cit. 19-07-2009].Dostupné v archivu pořízeném dne 19-07-2009.
.jpg)
.svg)
.gif)
