Gaius Iulius Caesar (mezi14. srpnem a13. zářím20 př. n. l. –21. nebo22. února4 n. l.Lýkie) byl nejstarší synMarka Vipsania Agrippy aIulie starší, dcerycísařeAugusta. Jeho rodné jméno není známo,[3] jméno Gaius Iulius Caesar je jménemadoptivním.
Gaia a jeho bratraLucia adoptoval roku 17 př. n. l.císařAugustus,[4] který sám neměl mužského dědice. Jeho učitelem se stalVerrius Flaccus. V roce13 př. n. l. se Gaius zúčastnil trojských her[5] a o pět let později byl představen vojsku vGalii. Augustovým přáním bylo, aby zastával co nejvíce čestných funkcí, takže se množila jeho reprezentační veřejná vystoupení (předsedání hrám). V letech 6 př. n. l.|6 a 5 př. n. l. byl porůznu činný v kněžských úřadech (pontifex)[6] a obdržel i titul předák mládeže[7] (princeps iuventutis); zároveň se stal designovaným konzulem.
Jakožto Augustův dědic měl získat i vojenské zkušenosti. Příležitost k tomu se naskytla poté, co byl zArménie vypuzen prořímsky orientovaný král Artavasdés a jeho místo zaujal Tigranés III., straníkParthů. V doprovodu význačných vojevůdců a vybaven mimořádnými prokonsulskými pravomocemi vytáhl Gaius roku 1 př. n. l. na východ, předtím však ještě uzavřel sňatek Livillou, dcerouDrusa staršího.[8] Cesta ho vedla přesAthény aSamos[9] doEgypta aSýrie, kde 1. ledna 1 n. l. nastoupil svůj řádný konzulát. Koncem roku byl již v Arménii a s pomocí římského expedičního sboru tam dosadil na trůn nejprve Ariobarzana a po jeho brzké smrti Artavasda. Setkal se také s parthským králemFraatem, který nové poměry u svých hranic uznal.
Přes tento slibný vývoj se objevily komplikace, neboť také Artavasdés poměrně brzy zemřel. Protiřímská strana v Arménii se pustila s Římany do tuhého zápasu, ačkoli Gaius obratně uznal za krále opět Tigrana III. Při obléhání města Artagiva, když se chtěl sejít s místním velitelem Addonem, byl Gaius 9. září roku 3 n. l. těžce raněn. Na zpáteční cestě v únoru následujícího roku zemřel v lýkijském pobřežním městě Limyře.[10] Pohřben byl vAugustově mauzoleu.
- ↑abJulia the Elder. In: Encyklopedický slovník Brockhaus-Jefron, svazek XLI.
- ↑Octavii. In: Skutečný slovník klasických starožitností od Lubkera.
- ↑Dietmar Kienast,Römische Kaisertabelle, Darmstadt 1996, s. 73.
- ↑Suetonius,Augustus 64, 1.
- ↑Cassius Dio 54, 26, 1.
- ↑Cassius Dio 55, 9, 4;CIL XI 3040.
- ↑Cassius Dio 55, 9, 9n; 12, 1.
- ↑Tacitus,Letopisy 4, 40, 4, Cassius Dio 55, 10, 18.
- ↑IGRR III 65, 444; Suetonius,Tiberius 12, 2.
- ↑Cassius Dio 55, 10a, 6–10; CIL I² 68.
- CASSIUS DIO.Römische Geschichte 4. Překlad Otto Veh. Düsseldorf: Artemis & Winkler, 2007. 461 s.ISBN 978-3-538-03108-1. (německy)
- SUETONIUS TRANQUILLUS, Gaius.Životopisy dvanácti císařů. Překlad Bohumil Ryba. Praha: Svoboda, 1999. 584 s.ISBN 80-902300-5-9.