Narodil se v Bergamu v roce1797 ve velmi chudé rodině s pěti dětmi jako nejmladší z těch, které přežily útlé dětství. V rodině nebyla žádná hudební tradice. Zpočátku bydlela celá rodina ve čtvrtiBorgo Canale ve dvou tmavých sklepních místnostech. Když otec Andrea Donizetti dostal místo hlídače městské zastavárny, mohla se rodina v roce 1808 přestěhovat do domu, kde otec pracoval. Gaetanova matka Domenica a sestry Maria Roselinda (* 1790) a Maria Antonia (* 1795) vydělávaly skromné peníze jako švadleny. Gaetano měl dva starší bratry, Giuseppe se narodil v roce 1788 a Francesco v roce 1792.
Gaetanův hudební talent se záhy projevil. Jeho prvním učitelem hudby bylJohann Simon Mayr, maestro di capella bergamské baziliky a úspěšný operní skladatel. Donizetti byl zpěvákem v chlapeckém sboru a v roce1806 byl jedním z prvních žáků, kteří se zapsali do školyLezioni Caritatevoli (založené v Bergamu právě Simonem Mayrem), kde obdržel stipendium. Tato škola byla založena z charitativních důvodů, aby pomohla mladým talentovaným žákům, kteří byli bez finančních prostředků. Donizetti zde získal důkladné znalosti kompozičních prvkůfugy akontrapunktu.
Ještě během Donizettiho mládí v Bergamu začala jeho kariéra operního skladatele. Nejprve napsal několik menších skladeb pod dohledemPaola Zancy a vzápětí napsal svou čtvrtou operuZoraida di Granata. Tato práce přímo ohromilaDomenica Barbaiu, prominentního divadelního impresária. Donizetti obdržel smlouvu pro slavný operní dům vNeapoli. Psal a skládal také pro operní divadla vŘímě aMiláně (Teatro alla Scala) a dosáhl značného úspěchu na všech těchto operních scénách. Téměř každá z jeho oper měla úspěch u publika, ale pro hudební kritiky byla některá díla nepříliš zajímavá. Donizetti však dosud nebyl dobře znám v zahraničí, ale to jen do roku1830, kdy měla jeho první tzv.tudorovská operaAnna Bolena premiéru v Miláně. Touto operou se téměř okamžitě stal slavným po celé Evropě. Další operaNápoj lásky (L'elisir d'amore), komedie vytvořená v roce 1832, následovala záhy. Je to jedno z mistrovských děl komické opery, podobně jako jedna z jeho posledních operDon Pasquale, napsaná v roce 1843.
Gaetano Donizetti, obraz od Giuseppe Rillosiho (1811–1880)
Po úspěchu operyLucrezia Borgia (1833) se Donizettiho reputace upevnila. Poté Donizetti následoval příkladů Rossiniho a Belliniho a usadil se načas vPaříži. Zde však jeho další díloMarino Falerio v porovnání s Belliniho slavnou operouPuritáni víceméně propadla a Donizetti se vrátil do Neapole. Tři roky poNápoji lásky, tedy v roce 1835, zde vytvořil operuLucia di Lammermoor, své nejslavnější dílo z oboru tragické opery a jedno z nejskvělejších děl ve stylubelcanta vůbec. Svými kvalitami dosahuje úrovně slavné operyVincenza BellinihoNorma. Jak Donizettiho sláva rostla, rostly i jeho závazky, neboť měl smlouvy jak v Itálii, tak i ve Francii. V roce 1838 se znovu přesunul do Paříže, a to po zásahu italské cenzury proti uvedení další jeho operyPoliuto. Tato opera byla jednoduše zakázána s odůvodněním, že prý dílo s tak vážným náboženským obsahem nelze uvádět v divadle. V Paříži pak napsal operuDcera pluku (La fille du régiment) na francouzskélibreto, která se stala dalším velkým úspěchem.
Donizetti je nejznámější svýmioperními díly, ale věnoval se i dalším hudebním formám, ve kterých vytvořil řadu pozoruhodných děl. Byla to hudba církevní, poměrně hodně smyčcových kvartet a několik děl orchestrálních.
Donizettiho styl obohatil tradici belcanta, kterou začali a zpopularizovaliGioacchino Rossini aVincenzo Bellini. Tito tři skladatelé jsou obecně uznáváni jako zakladatelé tohoto stylu, jehož vrchol byl na počátku19. století. Během jeho života a ještě dosti dlouho po smrti se Donizettiho práce těšily značné popularitě, ale začátkem20. století byly téměř úplně zastíněny vážnými mistrovskými dílyRicharda Wagnera,Giuseppe Verdiho aGiacoma Pucciniho. Dost k tomu přispělo i to, že díla z období belcanta jsou technicky velmi náročná na pěveckou techniku. Zpěváků, kteří belcanto perfektně ovládali, bylo tehdy poskrovnu, a tak díla všech tří skladatelů (Rossiniho, Donizettiho a Belliniho) téměř zapadla na dobu skoro 60 let. Nicméně zhruba od roku1950 zájem o belcanto opět vrostl a Donizettiho operyLucie z Lammermooru,Dcera pluku,Don Pasquale aNápoj lásky byly převzaty mnoha operními scénami do standardníhorepertoáru.
Celkově vytvořil Donizetti 71 oper.[1] Z tohoto počtu partitur je několik ztracených, mj. dvě rané opery z roku 1837. Donizetti složil mnoho oper na historická témata. S oblibou se věnoval osudům nešťastných žen. Nejméně sedm z jeho děl se odehrává ve středověké nebo renesančníAnglii čiSkotsku. Jsou toEmilia di Liverpool (1824),Il castello di Kenilworth (1829),Anna Bolena (1830),Rosmonda d´Inghilterra (1834),Maria Stuarda (1835),Lucia di Lammermoor (1835) aRoberto Devereux (1837). Poslední z těchto oper pojednává o osudu Roberta Devereux, 2. hraběte z Essexu, popraveného po nezdařeném povstání v roce1601. Podle libreta byl posledním milencem anglické královnyAlžběty I., která prožívá velkou duševní krizi poté, co podepsala jeho rozsudek smrti.
Donizettiho postihly kruté osudové rány. Jeho manželka Virginia Vasselli mu porodila tři syny, ale žádný z nich nepřežil. Během jediného roku zemřeli jak jeho rodiče (1836), tak i jeho manželka při epidemiicholery (1837). V roce1843 se u Donizettiho objevily příznaky pokročilésyfilidy, které se dále prohlubovaly natolik, že musel být uzavřen do ústavu pro duševně choré. V roce1845 byl přáteli převezen doIvry-sur-Seine u Paříže, kde byla mnohem lepší ústavní péče. Po návštěvách přátel, zvláštěGiuseppe Verdiho, byl převezen zpět do rodného Bergama, kde po dvou letech totálního duševního rozkladu a utrpení v dubnu roku1848 zemřel.
.jpg)
