Houby se zřejmě vyvinuly z jednoduchých vodních organismů sbičíkatými sporami; předci hub tedy mohli vypadat podobně jakochytridiomycety.[6] Ztráta bičíku nastala buď jednou,[7] nebo vícekrát.[6] Vznik hub se zřejmě odehrál v pozdníchstarohorách, v době před 900–570 miliony let.[8][9] Nové nálezy fosilií vláknité struktury připomínajících podhoubí, u kterých však dosud není možné chemickou analýzou plně vyloučit geologický původ, mohou posunout vznik hub, tehdy ještě jako výhradně mořských organismů, až do doby před 2,4 miliardami let.[10][11]
Vprvohorách došlo k nárůstu rozmanitosti a vpennsylvanu (karbon, před 320–286 miliony lety) se podle fosilních nálezů již vyskytovaly všechny hlavní skupiny hub, jak je známé ze současnosti.[12] V období siluru a devonu představovaly houby hlavní suchozemské organismy.Prototaxity, největší tehdejší organismy (zkameněliny vysoké až 6 m), se totiž podle poměruizotopůuhlíku C13 a C12 v jejich fosilizovaných zbytcích podařilo identifikovat jako houby. K suchozemským organismům tehdy patřili pouze drobní červi, stonožky a bezkřídlý hmyz, žijící hlavně v zemi, výjimečně na povrchu; fotosyntetizujícírostliny byly malé, bez kořenů a listů. Živočichové, kteří by se jimi živili, ještě neexistovali.[13]
Související informace naleznete také v článcích Hyfa aPodhoubí.
Tělo hub není členěno na jednotlivé orgány, a proto se nazývástélka. Ta je složena z propletenýchhoubových vláken (hyfa), která vytvářípodhoubí. U mnohých hub vyrůstá z podhoubíplodnice.
Systém podhoubí může dosáhnout obrovských rozměrů. Největší houbou a možná vůbec největším žijícím organismem na světě je dřevokaznáváclavka smrková (Armillaria ostoyae syn.Armillaria solidipes). Vyskytuje se voregonskýchBlue Mountains а zabírá téměř 965hektarů půdy. Objev se podařil díky snahám vysvětlit masivní úhyn stromů ve státních lesích Oregonu v roce 1998. Vzorky odebrané z odumřelých stromů prokázaly nejen napadení václavkou smrkovou, ale také to, že se jedná o geneticky identické houby ze stejného podhoubí a tedy o jeden celistvý organismus (těsné seskupení geneticky identických buněk, které mohou komunikovat a mají společný cíl). Největší vzdálenost mezi nakaženými stromy přitom byla téměř 4 kilometry. Stáří houby bylo odhadnuto na 2400 let, přestože by mohla na Zemi žít již celých 8650 let. To ji řadí i mezi nejstarší organismy obývající planetu.[14][15] Již dříve, v roce 1992, byly objeveny další dva obří exempláře václavek: Prvním bylaArmillaria gallica (václavka hlíznatá) stará 1500 let a zabírající 15 hektarů, vyskytující se v listnatých lesích poblíž Crystal Falls vMichiganu. Druhým byla václavka smrková, jež se rozkládala v jihozápadnímWashingtonu na ploše 600 hektarů.[15]
Pokud budeme houby dělit dle způsobu, jakým získávají živiny, dostáváme dvě základní skupiny hub –saprofytické (hniložijné) aparazitické (příživné). Saprofytické houby jsou takové, které získávají organické látky pomocí rozkladu odumřelých živočišných či rostlinných těl. Je možno je zařadit mezirozkladače neboli dekompozitory. Parazitické houby mohou býtbiotrofní (živí se obsahem buněk ale nezabíjí je) činekrotrofní (způsobují odumírání tkáně). Dalšími významnými skupinami hub jsou houby formujícílišejníky a houbymykorhizní.
Některé druhy hub žijí v mutualistickésymbióze (symbióza prospěšná pro oba partnery) skořeny mnoha rostlin, což nazývámemykorhiza. Houba přijímá od rostlin různéorganické látky, které sama nevytváří, a pomáhá rostlině přijímat vodu s rozpuštěnýmiminerálními látkami.
Mimoto žijí také v symbióze seřasami nebosinicemi, zejména složené organismy zvanélišejníky.
Související informace naleznete také v článku rozkladač.
Hniložijné houby jsou (spolu s hniložijnýmibakteriemi) nejvýznamnějšímirozkladači odumřelých zbytků různých organismů. Někdy se také nazývajísaprofytické houby. Mohou růst i na potravinách.
Kvasinky jsou nezbytné pro mnohopotravinářských technologií (zejména v pekařství a při výrobě alkoholických nápojů). Některé druhy kvasinek se používají k napouštění konzerv a tímto se zamezí kažení potravin.[19] Konzerva vydrží dlouho a nezkazí se. Tento postup je aplikován v oblasti Asie.
Mnohé druhy se rovněž využívají vefarmaceutickém achemickém průmyslu. Uštětičkovce druhuPenicillium notatum byla objevenaantibiotika. V potravinářství se vyrábí např.plísňové sýry (camembert,niva,hermelín, …) Jiné druhy hub se využívají k očkování prken a tím se ochrání dřevo před cizími živočichy a houbami. Houby obsadí celý kus dřeva a nepustí jiného parazita na jejich místo, samy však dřevo nepoškodí a nezničí. Dokonce je dřevo díky tomu pevnější. Tento postup objevili vědci v USA na Floridě.[19]
Při nepohlavním rozmnožování nedochází ke tvorběpohlavních buněk. Nejjednodušším způsobem mohou dva jedinci vzniknout prostoufragmentací (rozpadem) vláknité stélky vedví. Co se týče jednobuněčnýchkvasinek, ty se mohou dělit v procesupučení. Druhou fundamentální možností, jak se nepohlavně rozmnožovat, je u hub také produkce nepohlavníchvýtrusů, a to buď ve specializovanýchsporangiích (takovésporangiospory vznikají např. u roduMucor), nebo přímo na houbových vláknechkonidioforech (z nichž vznikající spory se označují jakokonidie).[20]
Pohlavní rozmnožování je běžným způsobem rozmnožování u většiny druhů hub. Je spojeno se splývánímbuněčných jader ameiotickými děleními, načež jsou touto pohlavní cestou vytvořenyspory (výtrusy). Typicky se útvary, v nichž dozrávají výtrusy pohlavní cestou, označují jakoplodnice.[20]
Pohlavní rozmnožování se dá rozdělit na několik fází:
Systém hub prošel na začátku 21. století podstatnými úpravami, které ho přibližují fylogeneticky přirozenému členění. Dříve se houby dělily nanižší houby avyšší houby, ale toto dělení neodpovídalo nárokům nafylogenetickou příbuznost druhů, a tak se od něho upustilo. Podobně se upustilo od samostatného oddělení prohouby nedokonalé (Deuteromycota), což bylo spíše označení pro houby, které senerozmnožují pohlavně, než přirozený taxon. Jakoparafyletický taxon se ve fylogenetických analýzách jevíhouby spájivé (Zygomycota), dříve používané oddělení zahrnující houby, v jejichž životním cyklu je odolnézygosporangium. Naopak mykologové nově zařazují mezi houby další skupiny jednobuněčnýchopisthokontních eukaryot, konkrétněafelidie,kryptomycety amikrosporidie, protistology v některých systémecheukaryot řazené dovnitř hub,[21] v jiných vyčleňované mimo houby do zvláštní skupinyOpisthosporidia (parafyletické) či do dvou přirozených vývojových liniíAphelida aOpisthophagea[22].[pozn. 2] (Je možné, že mykologické vymezení hub bude rozšířeno o další dosud formálně nepopsané linie, identifikované v půdních a sladkovodních environmentálních vzorcích a podle současných analýz zaujímající ještě bazálnější postavení.[29][30][31])
Tomuto širšímu mykologickému vymezení odpovídáfylogenetická definice taxonu FungiR. T. Moore 1980:[32]
Jedná se o nejmenší korunovýklad zahrnujícíRozella allomycisF. K. Faust 1937,Batrachochytrium dendrobatidisLongcore et al. 1999,Allomyces arbusculusE. J. Butler 1911,Entomophthora muscae(Cohn) Fresen. 1856,Coemansia reversaTiegh. & G. Le Monn. 1873,Rhizophagus intraradices(N. C. Schenck & G. S. Sm.) C. Walker & A. Schüßler 2010,Rhizopus oryzaeWent & Prins. Geerl. 1895,Saccharomyces cerevisiaeMeyen 1838 aCoprinopsis cinerea(Schaeff.) Redhead et al. 2001.
Jako aktuální lze uvést systém zpracovaný a aktualizovaný (naposledy v r. 2024) v rámci projektu Outline ofFungi and fungus-like taxa (i s účastí mykologů z českých vědeckých pracovišť).[28][33][34]Říše Fungi se podle něj dělí nafylogeneticky přirozenou podříšiDikarya, která sdružuje kmeny hubstopkovýtrusých avřeckovýtrusých, a několik samostatnýchkmenů,[pozn. 3] pro přehlednost zpravidla seskupených do dalších 8 podříší (původně s předpokládanou přirozeností; podříše Mucoromyceta je všakparafyletická, ale ponechána v systému kvůli přehlednosti); české názvy dle BioLib[37], případně dalších uvedených referencí:
↑Je nutno poznamenat, že různé odhady publikované v posledních 5 letech se značně rozcházejí a pohybují se od 2,2 milionu[4] až po 165,6 milionu[5] druhů.
↑Mikrosporidie jsou mezi houby systematicky řazeny přinejmenším od roku 2007, jako výsledek projektu Assembling the Fungal Tree of Life (AFTOL).[23] Opisthosporidia byla na základě fylogenetických analýz považována protistology za přirozenou sesterskou skupinu hub, ve které se bazálně odvětvovaly afelidie[24] a kryptomycety (Rozella a několik dalších blízkýchrodů, jakoMitosporidium, Morellospora, Nucleophaga, Paramicrosporidium)[25][26] byly sesterskou skupinou mikrosporidií.[27] Novější analýzy však ukázaly jejíparafylii, přičemž nejbazálněji se odvětvují tzv. Rozellomycota (protistology označovanou jako Opisthophagea), zahrnující linii mikrosporidií, od které se postupně odvětvují jednotlivé rody parafyletických kryptomycet. Afelidie jsou pak sesterskou skupinou ostatních hub.[28]
↑Novější systémy pro houby používají taxonkmen (phylum) namísto tradičníhooddělení (divisio). Není to v rozporu s aktuálním názvoslovným kódem pro řasy, houby a rostliny, tedy tzv. „Schenzen Code“ (2018)[35] a jeho tzv. „San Juan Chapter F“ jakožto nezávisle aktualizovanou kapitolou pro houby (2019).[36]
↑Analýza z r. 2022 nepotvrdila samostatné postavení Caulochytriomycetes, ale naznačila jejich postavení uvnitř Chytridiomycota[38]
↑Podle analýzy z r. 2020 se jevila jako přirozená[28], již dřívější analýzy však naznačovaly, že Dikarya se odvětvují uvnitř ní jako sesterská skupina ke Glomeromycota[29]. To potvrdila i analýza z r. 2024, podle které je tvořena třemi vývojovými liniemi: nejbazálněji se odvětvujíMortierellomycota, poté společný klad tvořenýCalcarisporiellomycota aMucoromycota, a posledníGlomeromycota jsou sesterskou skupinou dikaryí.[40]
↑se zralými výtrusy vevřeckách; někdy též uváděné jako „vřeckovýtrusné“[1]
↑se zralými výtrusy na stopkáchbasidií; někdy též uváděné jako „stopkovýtrusné“[1]
↑do úrovně kmenů/oddělení, neuváděny popisky odpovídající monotypickým podříším, ale rovnou podřazené kmeny
↑Podle dřívějších analýz mohly být parafyletickým seskupením několika postupně se odvětvujících linií[33], nově (2024) považovány za přirozené[40].
↑LARSEN, Brendan B.; MILLER, Elizabeth C.; RHODES, Matthew K.; WIENS, John J. Inordinate Fondness Multiplied and Redistributed: the Number of Species on Earth and the New Pie of Life.The Quarterly Review of Biology [online]. The University of Chicago Press, září 2017 [cit. 2021-03-31]. Svazek 92, čís. 3.Dostupné online. PDF[1]. (anglicky)
↑abJAMES, Timothy Y, Frank Kauff, Conrad L Schoch, P Brandon Matheny, Valérie Hofstetter, Cymon J Cox, Gail Celio, Cécile Gueidan, Emily Fraker, Jolanta Miadlikowska, H Thorsten Lumbsch, Alexandra Rauhut, Valérie Reeb, A Elizabeth Arnold, Anja Amtoft, Jason E Stajich, Kentaro Hosaka, Gi-Ho Sung, Desiree Johnson, Ben O'Rourke, Michael Crockett, Manfred Binder, Judd M Curtis, Jason C Slot, Zheng Wang, Andrew W Wilson, Arthur Schüssler, Joyce E Longcore, Kerry O'Donnell, Sharon Mozley-Standridge, David Porter, Peter M Letcher, Martha J Powell, John W Taylor, Merlin M White, Gareth W Griffith, David R Davies, Richard A Humber, Joseph B Morton, Junta Sugiyama, Amy Y Rossman, Jack D Rogers, Don H Pfister, David Hewitt, Karen Hansen, Sarah Hambleton, Robert A Shoemaker, Jan Kohlmeyer, Brigitte Volkmann-Kohlmeyer, Robert A Spotts, Maryna Serdani, Pedro W Crous, Karen W Hughes, Kenji Matsuura, Ewald Langer, Gitta Langer, Wendy A Untereiner, Robert Lücking, Burkhard Büdel, David M Geiser, André Aptroot, Paul Diederich, Imke Schmitt, Matthias Schultz, Rebecca Yahr, David S Hibbett, François Lutzoni, David J McLaughlin, Joseph W Spatafora, Rytas Vilgalys. Reconstructing the early evolution of Fungi using a six-gene phylogeny.Nature. 2006-10-19, roč. 443, čís. 7113, s. 818–822.Dostupné online [cit. 2010-02-10].ISSN1476-4687.doi:10.1038/nature05110.
↑LIU, Yajuan J, Matthew C Hodson, Benjamin D Hall. Loss of the flagellum happened only once in the fungal lineage: phylogenetic structure of kingdom Fungi inferred from RNA polymerase II subunit genes.BMC Evolutionary Biology. 2006, roč. 6, s. 74.Dostupné online [cit. 2010-02-10].ISSN1471-2148.doi:10.1186/1471-2148-6-74.
↑CASSELMAN, Anne. Strange but True: The Largest Organism on Earth Is a Fungus.Scientific American [online]. Scientific American, a Division of Nature America, Inc., 4. říjen 2007.Dostupné online. (anglicky)
↑ab Znáte největší žijící organismus světa?.Živá Gaia [online]. 30. listopad 2014.Dostupné online.
↑ Evolution of nematode-trapping cells of predatory fungi of the Orbiliaceae based on evidence from rRNA-encoding DNA and multiprotein sequences.Proc. Nat. Ac. Sc. USA. 2007, roč. 104, čís. 20, s. 8379–8384.ISSN0027-8424.doi:10.1073/pnas.0702770104.PMID17494736. (anglicky)
↑George Barron.Nematode Destroying Fungi [online].Dostupné v archivu pořízeném dne 2015-02-18. (anglicky)
↑ Srovnávací tabulka nutričních hodnot základních potravin oproti houbám.biolana.cz [online]. [cit. 29-01-2008].Dostupné v archivu pořízeném dne 14-12-2007.
↑ab Archivovaná kopie.badatele.cz [online]. [cit. 2021-09-28].Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 2021-09-28.
↑abBílý, M.; Hájek, J.; Koutecký, P.; Kratzerová, L.Rozmnožování organismů. Praha: Ústřední komise biologické olympiády, 2000.
↑ADL, Sina, et al. Revisions to the Classification, Nomenclature, and Diversity of Eukaryotes. S. 4–119.Journal of Eukaryotic Microbiology [online]. John Wiley & Sons, Inc., 26. září 2018. Svazek 66, čís. 1, s. 4–119.Dostupné online. Dostupné také na:[3]. PDF[4].ISSN1550-7408.doi:10.1111/jeu.12691.PMID30257078. (anglicky)
↑abGALINDO, Luis Javier; TORRUELLA, Guifré; LÓPEZ-GARCÍA, Purificación; CIOBANU, Maria; GUTIÉRREZ-PRECIADO, Ana; KARPOV, Sergey A; MOREIRA, David. Phylogenomics Supports the Monophyly of Aphelids and Fungi and Identifies New Molecular Synapomorphies. S. 505–515.Systematic Biology [online]. Oxford University Press, 2023-06-17 [cit. 2023-11-24]. Roč. 72, čís. 3, s. 505–515. Preprint.Dostupné online.ISSN1076-836X.doi:10.1093/sysbio/syac054.PMID35900180. (anglicky)
↑HIBBETT, David S., Manfred Binder, Joseph F. Bischoff, Meredith Blackwell, Paul F. Cannon, Ove E. Eriksson, Sabine Huhndorf, Timothy James, Paul M. Kirk, Robert Lücking, H. Thorsten Lumbsch, François Lutzoni, P. Brandon Matheny, David J. McLaughlin, Martha J. Powell, Scott Redhead, Conrad L. Schoch, Joseph W. Spatafora, Joost A. Stalpers, Rytas Vilgalys, M. Catherine Aime, André Aptroot, Robert Bauer, Dominik Begerow, Gerald L. Benny, Lisa A. Castlebury, Pedro W. Crous, Yu-Cheng Dai, Walter Gams, David M. Geiser, Gareth W. Griffith, Cécile Gueidan, David L. Hawksworth, Geir Hestmark, Kentaro Hosaka, Richard A. Humber, Kevin D. Hyde, Joseph E. Ironside, Urmas Kõljalg, Cletus P. Kurtzman, Karl-Henrik Larsson, Robert Lichtwardt, Joyce Longcore, Jolanta Miądlikowska, Andrew Miller, Jean-Marc Moncalvo, Sharon Mozley-Standridge, Franz Oberwinkler, Erast Parmasto, Valérie Reeb, Jack D. Rogers, Claude Roux, Leif Ryvarden, José Paulo Sampaio, Arthur Schüßler, Junta Sugiyama, R. Greg Thorn, Leif Tibell, Wendy A. Untereiner, Christopher Walker, Zheng Wang, Alex Weir, Michael Weiss, Merlin M. White, Katarina Winka, Yi-Jian Yao, Ning Zhang. A higher-level phylogenetic classification of theFungi. S. 509–547.Mycological Research [online]. 13. března 2007 [cit. 2009-12-03]. Svazek 111, čís. 5, s. 509–547.Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 2010-06-10.ISSN0953-7562.doi:10.1016/j.mycres.2007.03.004. (anglicky)
↑abKARPOV, Sergej A.; MICHAJLOV, Kirill V.; MIRZAEVA, Gulnara S., MIRABDULLAEV, Iskandar M.; MAMKAEVA, Kira A.; TITOVA, Nina N.; ALJOŠIN, Vladimir V. Obligately Phagotrophic Aphelids Turned out to Branch with the Earliest-diverging Fungi. S. 195–205.Protist [online]. 9. říjen 2012. Svazek 164, čís. 2, s. 195–205.Dostupné online.ISSN1434-4610.doi:10.1016/j.protis.2012.08.001.PMID23058793. (anglicky)
↑JONES, Meredith D. M.; FORN, Irene; GADELHA, Catarina, Martin J. Egan, David Bass, Ramon Massana, Thomas A. Richards. Discovery of novel intermediate forms redefines the fungal tree of life.Nature. 11. květen 2011, svazek 474, čís. 7350, s. 200–203.Dostupné online [abstrakt].ISSN0028-0836.doi:10.1038/nature09984. (anglicky)
↑KARPOV, Sergey A.; MAMKAEVA, Maria A.; NASSONOVA, Elena, LILJE, Osu; GLEASON, Frank H. Morphology, phylogeny, and ecology of the aphelids (Aphelidea, Opisthokonta) and proposal for the new superphylum Opisthosporidia. S. 1–11.Frontiers in Microbiology [online]. 28. březen 2014. Svazek 5, čís. 112, s. 1–11.Dostupné online.doi:10.3389/fmicb.2014.00112. (anglicky)
↑abcWIJAYAWARDENE, Nalin N.; HYDE, Kevin D., Al-Ani L. K. T., Tedersoo L., Haelewaters D., Rajeshkumar K. C., Zhao R. L., Aptroot A., Leontyev D. V., Saxena R. K., Tokarev Y. S., Dai D. Q., Letcher P. M., Stephenson S. L., Ertz D., Lumbsch H. T., Kukwa M., Issi I. V., Madrid H., Phillips A. J. L., Selbmann L., Pfliegler W. P., Horváth E., Bensch K., Kirk P. M., Kolaříková K., Raja H. A., Radek R., Papp V., Dima B., Ma J., Malosso E., Takamatsu S., Rambold G., Gannibal P. B., Triebel D., Gautam A. K., Avasthi S., Suetrong S., Timdal E., Fryar S. C., Delgado G., Réblová M., Doilom M., Dolatabadi S., Pawłowska J., Humber R. A., Kodsueb R., Sánchez-Castro I., Goto B. T., Silva D. K. A., de Souza F. A., Oehl F., da Silva G. A., Silva I. R., Błaszkowski J., Jobim K., Maia L. C., Barbosa F. R., Fiuza P. O., Divakar P. K., Shenoy B. D., Castañeda-Ruiz R. F., Somrithipol S., Lateef A. A., Karunarathna S. C., Tibpromma S., Mortimer P. E., Wanasinghe D. N., Phookamsak R., Xu J., Wang Y., Tian F., Alvarado P., Li D. W., Kušan I., Matočec N., Maharachchikumbura S. S. N., Papizadeh M., Heredia G., Wartchow F., Bakhshi M., Boehm E., Youssef N., Hustad V. P., Lawrey J. D., Santiago A. L. C. M. A., Bezerra J. D. P., Souza-Motta C. M., Firmino A. L., Tian Q., Houbraken J., Hongsanan S., Tanaka K., Dissanayake A. J., Monteiro J. S., Grossart H. P., Suija A., Weerakoon G., Etayo J., Tsurykau A., Vázquez V., Mungai P., Damm U., Li Q. R., Zhang H., Boonmee S., Lu Y. Z., Becerra A. G., Kendrick B., Brearley F. Q., Motiejūnaitė J., Sharma B., Khare R., Gaikwad S., Wijesundara D. S. A., Tang L. Z., He M. Q., Flakus A., Rodriguez-Flakus P., Zhurbenko M. P., McKenzie E. H. C., Stadler M., Bhat D. J., Liu J. K., Raza M., Jeewon R., Nassonova E. S., Prieto M., Jayalal R. G. U., Erdoğdu M., Yurkov A., Schnittler M., Shchepin O. N., Novozhilov Y. K., Silva-Filho A. G. S., Liu P., Cavender J. C., Kang Y., Mohammad S., Zhang L. F., Xu R. F., Li Y. M., Dayarathne M. C., Ekanayaka A. H., Wen T. C., Deng C. Y., Pereira O. L., Navathe S., Hawksworth D. L., Fan X. L., Dissanayake L. S., Kuhnert E., Grossart H. P., Thines M. Outline ofFungi and fungus-like taxa. S. 1060–1456.Mycosphere [online]. Innovative Institute for Plant Health, Zhongkai University of Agriculture and Engineering, 18. březen 2020 [cit. 2020-09-05]. Svazek 11, čís. 1:8, s. 1060–1456.Dostupné online.ISSN2077-7019.doi:10.5943/mycosphere/11/1/8. (anglicky)
↑abTEDERSOO, Leho; SÁNCHEZ-RAMÍREZ,, Santiago; KÕLJALG, Urmas; BAHRAM, Mohammad; DÖRING, Markus; SCHIGEL, Dmitry; MAY, Tom, RYBERG, Martin; ABARENKOV, Kessy. High-level classification of the Fungi and a tool for evolutionary ecological analyses. S. 135–159.Fungal Diversity [online]. Springer Netherlands, 16. květen 2018. Svazek 90, čís. 1, s. 135–159.Dostupné online.ISSN1878-9129.doi:10.1007/s13225-018-0401-0. (anglicky)
↑TEDERSOO, Leho; BAHRAM, Mohammad; PUUSEPP, Rasmus; NILSSON, R. Henrik; JAMES, Timothy Y. Novel soil-inhabiting clades fill gaps in the fungal tree of life.Microbiome [online]. BioMed Central Ltd, part of Springer Nature, 8. duben 2017. Svazek 5, čís. 1:42.Dostupné online. Dostupné také na:[5]. Dále dostupné na:[6].ISSN2049-2618.doi:10.1186/s40168-017-0259-5.PMID28388929. (anglicky)
↑MONCHY, Sébastien; SANCIU, Giovanna; JOBARD, Marlène; RASCONI, Serena; GERPHAGNON, Mélanie; CHABÉ, Magali; CIAN, Amandine. Exploring and quantifying fungal diversity in freshwater lake ecosystems using rDNA cloning/sequencing and SSU tag pyrosequencing. S. 1433–1453.Environmental Microbiology [online]. John Wiley & Sons, Inc., 9. březen 2011 [cit. 2020-10-13]. Svazek 13, čís. 6, s. 1433–1453.Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 2021-03-09. Dostupné také na:[7]. PDF[8].ISSN1462-2920.doi:10.1111/j.1462-2920.2011.02444.x.PMID21635672. (anglicky)
↑HIBBETT, David S.; BLACKWELL, Meredith; JAMES, Timothy Y.; SPATAFORA, Joseph W.; TAYLOR, John W.; VILGALYS, Rytas. Phylogenetic taxon definitions forFungi,Dikarya,Ascomycota andBasidiomycota. S. 291–298.IMA Fungus [online]. International Mycological Association, 2018-12. Roč. 9, čís. 2, s. 291–298.Dostupné online. Dostupné také na:[9].ISSN2210-6359.doi:10.5598/imafungus.2018.09.02.05.PMID30622884. (anglicky)
↑abcWIJAYAWARDENE, N. N.; HYDE, K. D.; DAI, D. Q.; SÁNCHEZ-GARCÍA, M.; GOTO, B. T.; SAXENA, R. K.; ERDOĞDU, M. Outline ofFungi and fungus-like taxa – 2021. S. 53–453.Mycosphere [online]. 2022. Roč. 13, čís. 1, s. 53–453.Dostupné online.ISSN2077-7019.doi:10.5943/mycosphere/13/1/2. (anglicky)
↑MAY, Tom W.; REDHEAD, Scott A.; BENSCH, Konstanze; HAWKSWORTH, David L.; LENDEMER, James; LOMBARD, Lorenzo; TURLAND, Nicholas J. Chapter F of theInternational Code of Nomenclature for algae, fungi, and plants as approved by the 11th International Mycological Congress, San Juan, Puerto Rico, July 2018.IMA Fungus [online]. BioMed Central Ltd, part of Springer Nature, 27. prosinec 2019. Svazek 10, čís. 21.Dostupné online.ISSN2210-6359.doi:10.1186/s43008-019-0019-1. (anglicky)
↑AMSES, Kevin R.; SIMMONS, D. Rabern; LONGCORE, Joyce E.; MONDO, Stephen J.; SETO, Kensuke; JERÔNIMO, Gustavo H.; BONDS, Anne E. Diploid-dominant life cycles characterize the early evolution of Fungi. S. e2116841119.Proceedings of the National Academy of Sciences [online]. 2022-09-06 [cit. 2022-11-29]. Roč. 119, čís. 36, s. e2116841119.Dostupné online.ISSN1091-6490.doi:10.1073/pnas.2116841119. (anglicky)
↑GALINDO, Luis Javier; LÓPEZ-GARCÍA, Purificación; TORRUELLA, Guifré; KARPOV, Sergey; MOREIRA, David. Phylogenomics of a new fungal phylum reveals multiple waves of reductive evolution across Holomycota.Nature Communications [online]. Springer Nature Limited, 2021-12 [cit. 2022-10-06]. Roč. 12: 4973.Dostupné online.ISSN2041-1723.doi:10.1038/s41467-021-25308-w. (anglicky)
↑abcWIJAYAWARDENE, Nalin N.; HYDE, Kevin D.; MIKHAILOV, Kirill V.; PÉTER, Gábor; APTROOT, André; PIRES-ZOTTARELLI, Carmen L. A.; GOTO, Bruno T. Classes and phyla of the kingdom Fungi. S. 1–165.Fungal Diversity [online]. 2024-10-15 [cit. 2025-02-04]. Roč. 128, čís. 1, s. 1–165.Dostupné online.ISSN1878-9129.doi:10.1007/s13225-024-00540-z. (anglicky)
.jpg)
