| Fritigern | |
|---|---|
| Narození | 4. století |
| Úmrtí | 380 |
| Povolání | panovník |
| Nábož. vyznání | ariánství |
| Funkce | Chieftain of the Tervingi (376–380) |
| Některá data mohou pocházet zdatové položky. Chybí svobodnýobrázek. | |
Fritigern[1] (?–380?) bylvizigótský král z dynastieTervingů, jenž v roce378 porazilřímského císařeValenta vbitvě u Adrianopole.
Během válkyŘímanů s Tervingy koncem 60. let4. století měl Fritigern vystupovat jako zastánce prořímské politiky a oponent soudceAthanaricha, tehdejšího vůdce Tervingů. Mezi Fritigernovými a Athanarichovými stoupenci v řadách Tervingů pravděpodobně vypukl v této době konflikt, přičemž Fritigern přestoupil kariánství, šířené meziGóty biskupemVulfilou a vyznávané tehdejším východním císařem Valentem. PodleSókrata Scholastika tak učinil z vděčnosti za císařovu podporu v boji s Athanarichem. Po ukončení střetu s Římany potlačil Athanarich Fritigernovu vzpouru a nechal pronásledovat gótské křesťany.
Kolem roku375 dorazili do EvropyHunové. Při svém postupu na západ zvítězili tito nomádi nadAlany a poté si podmanili gótskéGreutungy, sídlící východně od Tervingů, na území dnešní jižníUkrajiny. Pokračující tlak Hunů směřoval do oblastí severně od dolníhoDunaje, obývaných Tervingy. Protože Athanarich nedokázal Huny zastavit, Fritigern v létě376 navrhl, aby se Tervingové obrátili o pomoc na Římany. Následně přešla většina Athanarichových dosavadních přívrženců na stranu Fritigerna a Athanarich se se zbytkem svých lidí stáhl doKarpat. NatoAlavivus a Fritigern požádali Valenta o svolení usadit se v římské říši. Císař se domníval, že mezi těmito Góty získá nové rekruty do svého vojska a souhlasil, aby byli Tervingové vpuštěni do říše.
Římané sice poměrně často přijímali poraženébarbarské kmeny, ovšem počet příchozích Tervingů se ukázal být příliš vysoký. Jejich zásobování představovalo problém, jehož zvládnutí přesahovalo kapacity římsképrovinciální správy. Situace byla ještě zhoršována místními římskými veliteli, kteří nedostatku potravin zneužívali k vlastnímu obohacení stanovením přemrštěných cen. Nastalý hlad vyvolal u Gótů napětí, jež brzy přerostlo v otevřené nepřátelství vůči Římanům. V téže době se k hranicím říše přiblížila skupina gótských Greutungů, jejichž žádosti o vstup na římské teritorium nebylo vyhověno. Když ale Římané polevili ve své ostražitosti při střežení řeky, což bylo způsobeno neklidem mezi Fritigerovými Góty, přeplavili se Greutungové na jižní břeh Dunaje. Římané pak pozvali Fritigerna, Alaviva a ostatní předáky Tervingů na hostinu, při níž se je pokusili zadržet. Fritigernovi se z nastalého nebezpečí podařilo vyváznout a po návratu k Tervingům se postavil do čela gótské vzpoury proti Římanům.
V dalších dvou letech Gótové drancovali římské provincieMoesii aThrákii. Teprve v roce 378 přesunuli Valens a jeho spolucísařGratianus svá vojska naBalkán. Valens žárlivý na úspěchy svého císařského kolegy se rozhodl potřít Góty bez jeho pomoci a i přes Fritigernovy nabídky míru se začátkem srpna téhož roku vypravil vstříc Gótům nacházejícím se nedaleko města Adrianopol (dnešníEdirne). Dne9. srpna378 se Valentovi muži střetli s Fritigernovými Góty vbitvě u Adrianopole. Boj začal útokem neukázněných římských vojáků, nicméně náhlý a mocný protiúder gótské jízdy zvrátil jeho vývoj ve prospěch Gótů. Římané utrpěli ničivou porážku a přišli o dvě třetiny své armády. V bitvě zahynul vedle mnoha římských velitelů a důstojníků také císař Valens.
Fritigern dosáhl velkolepého vítězství, přesto ho nebyl schopen jakýmkoli způsobem zužitkovat. Gótové vzápětí oblehli Adrianopol a potom se vydali keKonstantinopoli, avšak byli odraženi. Fritigern musel čelit rostoucí nesvornosti v gótských řadách a trvajícím potížím se zajištěním zásob. V roce380 odvedl své soukmenovce z Thrákie doMakedonie a severníhoŘecka. Taktéž inicioval spiknutí proti svému dávnému soupeři Athanarichovi donucenému k odchodu do vyhnanství. Po roce 380 už Fritigern není v pramenech zmiňován, takže jeho pozdější osud zůstává nejasný. HistorikPeter Heather nevylučuje, že mohl být svržen Góty v zájmu dosažení míru s Římany.[2]
| Seznam vizigótských králů | ||
|---|---|---|
| Dynastie Tervingů | .jpg) | |
| Dynastie Balthů | Alarich I. •Athaulf •Sigerich •Wallia •Theodorich I. •Thorismund •Theodorich II. •Eurich •Alarich II. •Gesalich •Theodorich Veliký – regent Amalaricha •Amalarich | |
| Nedynastičtí (volení) králové | Theudes •Theudigisel •Agila •Athanagild •Liuva I. •Leovigild •Hermenegild (protikrál) •Rekkared I. •Segga (uzurpátor) •Argimund (uzurpátor) •Liuva II. •Witterich •Gundemar •Sisebut •Rekkared II. •Suintila •Recimir •Sisenand •Iudila (uzurpátor) •Chintila •Tulga •Chindaswinth •Rekkeswinth •Froia (uzurpátor) •Wamba •Hilderich z Nîmes •Flavius Paulus •Ervig •Egika •Suniefred (uzurpátor) •Witiza •Roderich •Achila II. •Oppas •Ardo | |
