| Franz Stein | |
|---|---|
| poslanecČeského zemského sněmu | |
| Ve funkci: 1899 – 1908 | |
| poslanecŘíšské rady | |
| Ve funkci: 1901 – 1907 | |
| Stranická příslušnost | |
| Členství | Všeněmecké sjednocení |
| Narození | 1. června1869 Vídeň Rakousko-Uhersko |
| Úmrtí | 17. července1943 (ve věku 74 let) Lienz Německá říše |
| Profese | spisovatel,politik anovinář |
| Commons | Franz Stein (journalist) |
| Některá data mohou pocházet zdatové položky. Chybí svobodnýobrázek. | |
Franz Stein, téžFranko Stein (1. června1869Vídeň –17. července1943Lienz[1][2]), bylrakouský ačeský novinář, dělnický nacionální aktivista a politikněmecké národnosti, na počátku 20. století poslanecČeského zemského sněmu aŘíšské rady.
Byl synem továrního dělníka. Vyučil se mechanikem a složil tovaryšské zkoušky. Od roku 1888 byl aktivní ve všeněmeckém hnutíGeorga von Schönerera a snažil se o založení všeněmeckých dělnických organizací. Roku 1893 založil v ČecháchNěmecký nacionální dělnický spolek, který se od roku 1899 nazývalSpolkem německých dělníků Germania. Stein od roku 1895 redigoval jeho tiskový orgánDer Hammer. Od roku 1897 působil coby novinář v Chebu, kde v letech 1898–1938 vydával ročenku Hammeru. Roku 1899 svolal do Chebu první německý nacionální dělnický sjezd a prosadil zde přijetí pětadvaceti programových bodů.[1][2]
Na přelomu století se zapojil i do zemské politiky. V doplňovacích volbách roku 1899 byl zvolen doČeského zemského sněmu vkurii městské (volební obvod Vrchlabí).[3] Mandát obhájil za týž obvod v řádnýchvolbách v roce 1901. Politicky patřil kVšeněmeckému sjednocení.[4] Vevolbách roku 1901 byl zvolen i doŘíšské rady (celostátní zákonodárný sbor), za kurii všeobecnou, obvod Cheb, Aš, Kraslice atd.[5] V letech 1902–1906 byl i členem takzvaných delegací (parlamentní skupina pro vyjednávání o společných otázkách obou částí Rakouska-Uherska). Nadále zůstal věrný Georgu von Schönererovi a neodešel roku 1903 do osamostatněné Německé dělnické strany. Byl pak zástupcem Schönerera. Jeho kandidatura do Říšské rady v roce 1907 a 1911 ovšem nebyla úspěšná.[1]
V letech 1914–1917 pracoval pro německé nacionální novinyDeutsche Presse, vycházející ve Vídni. V meziválečném období propagoval Schönererův odkaz a myšlenky velkoněmectví. VedlSpolek posledních Schönereriánů založený roku 1922. V době austrofašistického státního zřízení byl opakovaně zatýkán. Poanšlusu byl nominován do Říšského sněmu Velkoněmecké říše, ale nenastoupil do něj. Za vlády NSDAP mu byla udělena četná vyznamenání, obdržel pravidelnou státní penzi. Roku 1942 se podílel na organizování výstavy o Georgu von Schönererovi konané ve Vídni.[1]