Pomník F. L. Čelakovského v rodnýchStrakonicích v místní části Podskalí nad řekou Otavou
Byl synem strakonického tesaře Vojtěcha Čelakovského a jeho ženy Anny, rozené Štefflové. Ve Strakonicích vychodil čtyřletou hlavní školu (jeden rok pro neznalost němčiny opakoval). Od roku 1812 studoval nižšígymnázium vČeských Budějovicích, kde se spřátelil sJ. V. Kamarýtem, poté přestoupil nagymnázium v Písku Po jeho absolvování studoval filozofii vPraze, pro finanční problémy byl nucen přestoupit na lyceum v Českých Budějovicích, odkud byl vyloučen (za četbuHusových děl). Pokračoval pak ve studiu na lyceu vLinci a od roku 1820 na Karlo-Ferdinandově univerzitě v Praze. Z profesorů mu imponovalBernard Bolzano. Spíše než povinným předmětům se věnoval cílevědomému jazykovému a literárnímu sebevzdělávání; při závěrečných univerzitních zkouškách v roce 1822 propadl zlogiky, a tak studia nedokončil.
Živil se kondicemi (doučováním), jako soukromý vychovatel (do roku 1829) a na přímluvuK. A. Vinařického mu pražská arcibiskupská konzistoř zadala překlad spisu Aurelia AugustinaDe Civitate Dei. Roku 1830 dostal nabídku zRuska, aby spolu sPavlem Josefem Šafaříkem aVáclavem Hankou vPetrohradě založili a řídili slovanskou knihovnu. Čelakovský byl ochoten tento úkol přijmout, ale z nabídky sešlo patrně přičiněním Václava Hanky.František Palacký mu proto zařídil alespoň podporu knížete Rudolfa Kinského. V letech 1829–1842 byl korektoremČasopisu pro katolické duchovenstvo.[3]
Od roku 1833 byl redaktoremPražských novin, jejichž přílohuRozmanitosti proměnil (1834) na týdeníkČeská Wčela, tento týdeník se brzy změnil na samostatný časopis. V novinách se snažil o politickou i kulturní výchovu čtenáře a jeho hlavním přínosem byla změna v přejímání zahraničních článků přímo z řady cizojazyčných novin, nejen z německých, jak to bylo doposud. Kromě toho navazoval styky i přátelství se zahraničními slavisty a publikoval také jejich práce, například si dopisoval s anglickým slavistou J. Bowringem a osobně se setkal se slovinským básníkemFrancem Prešerenem. V roce 1835 byl jmenován suplujícím profesorem české řeči a literatury na pražské univerzitě.
V Pražských novinách uveřejnil 26. listopadu 1835 výhrůžku ruského caraMikuláše I. k porobeným Polákům, že při sebemenším pokusu o revoluci nechá Varšavu zcela zpustošit, s dovětkem, že takto před 400 lety mluvili tatarští chánové k ruským knížatům.[4] Po stížnosti ruského vyslance ve Vídni Pražským novinám na komentář Čelakovského vůči carovi (nepřímo ho označil za svévolného tyrana)[5] byl odvolán jak z jejich redakce, tak z místa profesora. Další dva roky byl odkázán jen na příležitostné výdělky (zvl. překlady úřední literatury) a na podporu přátel K. A. Vinařického a J. K. Chmelenského. Od r. 1838 působil jako knihovník v rodině Kinských. VeVratislavi se stal (1841) profesorem slovanské literatury. Na tamní univerzitě působil až do roku 1849, kdy stejnou funkci získal na pražské univerzitě.
Dne 2. února 1834 se veStrakonicích oženil se svou dlouholetou snoubenkou Marií Ventovou (1809–1844)[6] a téhož roku se jim narodil syn Ladislav. Během jeho pobytu ve Vratislavi, kde se usadil s manželkou a čtyřmi dětmi, zemřela 17. dubna 1844 jeho první žena Marie náhle na tyfus. Za příštího pobytu v Praze se zasnoubil sAntonií Reissovou a po sňatku 2. dubna 1845[7] s ní odjel zpět do Vratislavi.
Jeho druhá manželkaAntonie Reissová (Bohuslava Rajská) byla sestrou Johanny Reissové, manželkyJosefa Františka Friče.[8] V letech 1844 až 1849 vedla častou korespondenci se svou přítelkyníBoženou Němcovou, do které se zapojoval i Čelakovský.[9] Ve druhém manželství se Čelakovským narodily tři další děti. Osmé dítě, dcera Anna, zemřelo tři měsíce po porodu.[10] Manželka Antonie Čelakovská zemřela roku 1852, Čelakovský téhož roku. Ve své závěti ustanovil František Ladislav Čelakovský poručníkem svých dětí svého švagra dr.Josefa Františka Friče. Ten roli poručníka zastával, děti však byly rozděleny do různých rodin, především do rodiny lékařeVáclava Staňka; osmnáctiletého syna Ladislava se ujalJan Evangelista Purkyně.[11]
Syn z prvního manželstvíLadislav Josef Čelakovský byl český botanik, profesor pražské univerzity a člen České akademie věd. Další synJaromír Čelakovský byl český právní historik, novinář, archivář a mladočeský politik.
Literární působení Čelakovského, zahájené na počátku 20. let, vyrůstalo z humánně pojatých národních a slovanských ideálů, z estetických zásad preromantismu a z konkrétních podnětů Jungmannova kulturního programu, jejž Čelakovský svým dílem tvořivě obohacoval. Měl zvláštní schopnost pronikat do vnitřního smyslu i tvárných principů básnických děl a kriticky vnímat umělecké zkušenosti národní i cizí literatury.
Čelakovský také úmyslně mystifikoval veřejnost, když v letech 1821 až 1823 publikoval několik básní pod jménem Žofie Jandová.[12] Tato fiktivní autorka měla být jako první česká básnířka[13] dokladem vyspělosti české literatury a kultury a anglický překladatelJohn Bowring ji dokonce zahrnul do své antologie české literatury (Cheskian Anthology).[12]
Smíšené básně (1822),lyrika, rozšířeno 1830 pod názvemKvítí,[14]
Dennice, aneb Novoročenka na rok 1825 (1825),almanach, společně sJosefem Chmelou, obsahuje původní i přeloženou poezii,
Padesátka z mé tobolky (1837), padesátepigramů reagujících na soudobé společenské dění, zcenzurováno, znovu vydáno až 1918.[15]
Růže stolistá (1840), poslední básnická sbírka, obsahuje 100 krátkých básní.[16]
Spisův básnických knihy šestery (1847), souborné vydání jeho básní, které sám uspořádal. Obsahuje knihy:Růže stolistá,Ohlas písní ruských,Ohlas písní českých,Smíšené básně,Epigramy aAntologie.[17]
Ohlasová poezie je umělá literární tvorba související spreromantickým obdivem k folklóru. Využívá postupy ústní lidové slovesnosti a napodobuje ji. První ohlasové pokusy v české poezii nepocházejí od Čelakovského, ale teprve v jeho rukou se vzor lidové slovesnosti stal zdrojem vysokých básnických hodnot.
Ohlas písní ruských (1829) – epická básnická sbírka čerpající z ruských bylin. Hrdinou je bohatýr, tj. mladý, krásný muž, který vyniká odvahou; často byli až nadpřirození. Bohatýři bojují na straně obyčejných lidí proti zlu, reprezentovanému nájezdníky (Tatary) nebo i nadpřirozeným protivníkem (čaroděj, příšera). Byliny vznikaly v dobětatarských nájezdů naRusko (kolem r. 1400). Ohlasy jsou postaveny na hrdinskéepice a skutečných činech. Bohatýr ve velké většině případů vítězí. U bylin je typický obrácenýslovosled, stupňovánísloves ke znásobení děje, používají sepřechodníky a ustálené výrazy (kalená střela). V některých případech Čelakovský zpracoval motiv z původních bylin: např.Bohatýr Muromec,Čurila Plenkovič, jindy si bohatýra i jeho příběh sám vymyslel:Ilja Volžanin. Vedle hrdinské epiky se ve sbírce vyskytují i satirické nebo komické básně, např. bajkaVelký ptačí trh.[18]
Ohlas písní českých (1839) – lyrická básnická sbírka. Nejedná se o hrdinskou poezii, ale spíše o satiru, lyriku a milostnou poezii. Používá mnohem prostší verše. Opakováním sloves zdůrazňuje děj, opakují se výrazy. K umělecky nejzdařilejším epickým básním této sbírky patří známábaladaToman a Lesní panna. Některé básně z této sbírky (např.Táhne mračno proti mračnu,Je to chůze po tom světě) pozdějizlidověly.Pomník na Olšanech[19]
Odlišnost ruské a české lidové poezie charakterizoval Čelakovský srovnáním krajiny obou zemí: ruskou lidovou poezii přirovnal k rozsáhlým hvozdům, mohutným řekám a jezerům, českou pak k drobným lesíkům, říčkám a potůčkům.
2. díl (1825) první kniha obsahuje písně české, moravské a slovenské, druhá kniha pak písně z jiných slovanských jazyků, přičemž každá píseň je uvedena v originále s překladem do češtiny. VěnovánoKazimierzovi Brodzińskému.
3. díl (1827) (původně nebyl plánován) obsahuje písně, které se do předchozích dílů nevešly, věnovánoVuku Karadžićovi.
Litevské národní písně (1827), výbor ze sbírkyDainos oder Litthauische Volkslieder odLudwiga Resy z roku 1825.[20]
Mudrosloví národa slovanského v příslovích (1852), sbírka slovanských přísloví, poprvé jsou odlišována přísloví a pořekadla. Jednotlivá přísloví zpracovává a porovnává. Tento soubor obsahuje na 15 000 záznamů tematicky seřazených tak, aby z nich vyplývala soustava tradiční životní filosofie Slovanů. Citaci přísloví doprovází Čelakovský případnými překlady a občas i stručnými poukazy ke zvykům nebo pověstem, k nimž se poutá smysl jednotlivých obrazných rčení. Připojena je sbírka českých národních pořekadel. Velkou nevýhodou tohoto díla je, že není opatřeno rejstříkem. K tomuto dílu patří (ačkoliv nebyla součástí díla) jehoRozprava o slovanských příslovích uveřejněná vMuzejníku, která tvoří jakýsi úvod tohoto díla.[21]
Vocabularia linguae Polabicae quae exstant omnia colegit Čelakovský (Slovník polabských Slovanů), rukopisný slovník z roku 1827. Čelakovský chtěl vydat všeslovanský slovník, ale nakonec zpracoval pouzepolabské Slovany.
Dodatky ke slovníku Josefa Jungmanna (1851),
Jazykozpytné rozmlouvání o jménu Slovan (1837)
PosmrtněMatice česká vydala jeho univerzitní přednášky:
Čtení o srovnávací mluvnici slovanské (1853),
Čtení o počátcích dějin vzdělanosti a literatury národův slovanských (1877).
Malý výbor z veškeré literatury české (1851), toto dílo bylo pravděpodobně zamýšleno jako učebnice, ale stal se z něj velmi populární přehled české literatury.[23]
Česká čítací kniha pro první a druhou gymnaziální třídu 1. (1851), 2. (1852), 3. (1856) – tři díly čítanek pro gymnázia napsané na žádost hraběteLeopolda Lva Thuna-Hohensteina, tehdejšího ministra školství.[24]
Literární pozůstalost v Památníku národního písemnictví v Praze obsahuje kromě rukopisů jeho prací bohatou korespondenci s více než 100 osobami (např. s Vukem Karadžičem, J. E. Purkyněm neboVáclavem Staňkem, který byl po smrti jeho druhé ženy poručníkem jeho dětí)[25].
Ulice Čelakovského je v řadě českých a moravských měst (Brno, Plzeň, Ústí nad Labem, Hradec Králové a mnoho dalších). Čelakovského ulice je i ve Strakonicích, do roku 1978 v ní stál jeho rodný dům.
Pamětní deska Františka Ladislava Čelakovského je v Praze (Myslíkova ulice)[26]
Pomník F. L. Čelakovského z roku 1924 (autorVojtěch Šíp) stojí ve Strakonicích.[27]
↑abFRANČÍKOVÁ, Dáša.Women as Essential Citizens in the Czech National Movement. Lanham, Boulder, New York, London: Lexington Books, 2017.Dostupné online. S. 11. (anglicky)
↑František Ladislav Čelakovský [online]. Český rozhlas [cit. 2019-10-12].Dostupné online.
↑ČELAKOVSKÝ, František Ladislav.Smíšené básně [online]. Praha: Jan Laichter, 1913 [cit. 2021-10-14].Dostupné online.
↑ČELAKOVSKÝ, František Ladislav.Padesátka z mé tobolky [online]. Praha: Veraikon, 1918 [cit. 2021-10-14].Dostupné online.
↑ČELAKOVSKÝ, František Ladislav.Růže stolistá [online]. Praha: J. Bačkovský, 1941 [cit. 2021-10-14].Dostupné online.
↑ČELAKOVSKÝ, František Ladislav.Spisů básnických knihy šestery [online]. Praha: Jan Laichter, 1913 [cit. 2021-10-14].Dostupné online.
↑ČELAKOVSKÝ, František Ladislav.Ohlas písní ruských [online]. Praha: Kvasnička a Hampl, 1926 [cit. 2021-10-14].Dostupné online.
↑ČELAKOVSKÝ, František Ladislav.Ohlas písní českých [online]. Praha: Jindř. Bačkovský, 1936 [cit. 2021-10-14].Dostupné online.
↑ČELAKOVSKÝ, František Ladislav.Litewské Národnj Pjsně [online]. Praha: Jan Host. Pospjssil, 1827 [cit. 2021-10-14].Dostupné online.
↑ČELAKOVSKÝ, František Ladislav.Mudrosloví národů slovanských [online]. Praha: Pavel Prokop, 1940 [cit. 2021-10-14].Dostupné online.
↑ČELAKOVSKÝ, František Ladislav.Malý výbor z veškeré literatury české [online]. Praha: B. Tempský, 1872 [cit. 2021-10-14].Dostupné online.
↑ČELAKOVSKÝ, František Ladislav.Česká čítací kniha pro druhou třídu nižšího gymnasia [online]. Praha: B. Tempský, 1875 [cit. 2021-10-14].Dostupné online.
↑ Archivovaná kopie.www.badatelna.eu [online]. [cit. 2019-01-24].Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 2019-01-25.
↑Čelakovský, František Ladislav [online]. Pamětní desky v Praze [cit. 2020-08-29].Dostupné v archivu pořízeném dne 2020-09-03.
↑František Ladislav Čelakovský na Podskalí [online]. Město Strakonice [cit. 2020-08-29].Dostupné online.
Dějiny české literatury. 2., Literatura národního obrození / Redaktor svazkuFelix Vodička. 1. vyd. Praha: Československá akademie věd, 1960. 684 s. S. 282–306.Dostupné online
FORST, Vladimír, a kol.Lexikon české literatury : osobnosti, díla, instituce. 1. A–G. Praha: Academia, 1985. 900 s.ISBN80-200-0797-0. S. 424–430.
HEJRET, Jan.Frt. Ladislav Čelakovský. Telč na Moravě: E. Šolc, 1899.Dostupné online.
Kdo byl kdo v našich dějinách do roku 1918 / (Pavel Augusta … et al.). 4. vyd. Praha: Libri, 1999. 571 s.ISBN80-85983-94-X. S. 65–66.
KUDĚLKA, Milan; ŠIMEČEK, Zdeněk;VEČERKA, Radoslav.Česká slavistika v prvním období svého vývoje do počátku 60. let 19. století. 1. vyd. Praha: Historický ústav, 1995. 393 s.ISBN80-85268-41-8. S. 273–274, 329–330, 340–341, 352.
KUDĚLKA, Milan; ŠIMEČEK, Zdeněk, a kol.Československé práce o jazyce, dějinách a kultuře slovanských národů od r. 1760 : biograficko-bibliografický slovník. 1. vyd. Praha: Státní pedagogické nakladatelství, 1972. 560 s. S. 74–75.
Lidová kultura : národopisná encyklopedie Čech, Moravy a Slezska. 1. sv. Praha : Mladá fronta, 2007. 284 s.ISBN978-80-204-1711-4. S. 38.
VEČERKA, Radoslav.Slovník českých jazykovědců v oboru bohemistiky a slavistiky. 1. vyd. Brno: Masarykova univerzita, 2013. 341 s.ISBN978-80-210-6265-8. S. 38–39.
VOŠAHLÍKOVÁ, Pavla, a kol.Biografický slovník českých zemí : 10. sešit : Č–Čerma. Praha: Libri, 2008. 503–606 s.ISBN978-80-7277-367-1. S. 569–570.
České království
Rakouské císařství
multimediální obsah na Commons
původní texty na Wikizdrojích
citáty na Wikicitátech
Seznam děl:SKČR |Knihovny.cz
.jpg)
Digitalizovaná dílaFrantiška Ladislava Čelakovského vČeské digitální knihovně