Colegio Máximo de San José Facultades de Filosofía y Teología de San Miguel Milltown Institute of Theology and Philosophy Philosophisch-Theologische Hochschule Sankt Georgen
Středoškolským vzděláním bylchemik. Ve 21 letech vstoupil doTovaryšstva Ježíšova, na jehož fakultách studoval filosofii, teologii a sociální vědy, vyučoval a získal titulprofesorateologie. Mezitím v letech 1973 až 1979 působil jako jezuitský provinciál v Argentině. Od roku 1998 až do svého zvolení papežem bylarcibiskupem Buenos Aires a argentinskýmprimasem a od roku 2001kardinálem.
Jeho biskupským i papežským heslem bylolatinskyMiserando atque eligendo (Pohlédl na něj s milosrdenstvím a vyvolil si jej).[3] Na stránkách arcibiskupství volbu svého hesla spojoval s evangelijním příběhem povolání celníkaMatouše podle 21. homilieBedy Ctihodného.[4][5]
12letý Bergoglio ve školním roce 1948–1949 na salesiánské škole (třetí řada, čtvrtý zleva)
Narodil se v Buenos Airesitalskýmimigrantům jako nejstarší z pěti dětí.[6] Jeho sourozenci byli Alberto Horacio (1942–2010), Oscar Adrian (1938–úmrtí) a Marta Regina (1940–2007) a Maria Elena (* 1948). Otec Mario José (Giuseppe) Bergoglio (1908–1959) se narodil v obci Portacomaro v severní Itálii. Před nastupujícímfašistickým režimemBenita Mussoliniho odešel v roce 1928 do Argentiny a zde pracoval jako železničnídělník. Jeho manželkou se 12. prosince 1935 stala Regina María Sívoriová (1911–1981). Narodila se v Buenos Aires italským přistěhovalcům.
Ve 21 letech mu kvůli infekčnímu onemocnění byla odebrána horní část pravéplíce.[7]
Dětství strávil v městské částiFlores na předměstí Buenos Aires.[8] Argentinské řádové sestry na něj vzpomínají jako na neposedného uličníka, byl prý malý ďáblík, jako každý malý kluk. Byl u nich oblíbený a se sestrou Dolores ho pojilo blízké přátelství, v posledních dnech jejího života ji pravidelně navštěvoval a po její smrti strávil celou noc v slzách a odmítal jíst a pít.[8] V knižním rozhovoru,El Jesuita (Jezuita), který v roce 2010 vydali novináři Sergio Rubín a Francesca Ambrogettiová, uvádí, že jako mladík rád tančiltango, že pracoval i jakovyhazovač. Měl rád klasickou literaturu a jeho nejoblíbenějším filmem bylo dánské dramaBabettina hostina.[8]
V roce 2010 přiznal Bergoglio v rozhovoru, že ve dvanácti letech usiloval o dívenku Amalii, svou vrstevnici, a pomýšlel na svatbu; v dopise jí tehdy napsal, že je pro něj jediná a že pokud si ji nevezme za ženu, stane se knězem. Dopis ilustroval obrázkem domu s červenou střechou, ve kterém spolu budou bydlet. Amaliin otec své dceři vztah zakázal, a ona proto na dopis ani neodpověděla.[9] Samotná Amalia Demonte příběh ze svého dětství po letech potvrdila v rozhovoru pro anglický deníkThe Daily Telegraph. Otec ji prý uhodil, když chtěla Jorgemu odepsat. Rodiče jí pak bránili v jakémkoliv dalším kontaktu s ním. Ona sama v té době prý ještě zamilovanost neznala. Na nevinném a čistém vztahu mezi dvěma dětmi nemá nynější papež co skrývat.[10]
Bazilika sv. Josefa veFlores, čtvrtiBuenos Aires, kde Bergoglio vyrostl a začal kněžské působení
Vystudoval chemicko-průmyslovou střední školu. Poté v březnu 1958 ve 21 letech při svém pobytu v Santiago de Chile vstoupil do jezuitského řádu. Při svých pobytech v řádových domech na různých místechChile a Argentiny pokračoval ve studiu několika oborů, mj. i sociálních věd. Byl zapsán ke studiu na teologické fakultěColegio Máximo San José, která má sídlo na předměstí Buenos AiresSan Miguel. Studiumfilozofie dokončil roku 1960 a studium teologie v roce 1970. Jeho významným učitelem bylLucio Gera, jeden z otců tzv. teologie osvobození.[12]
Od roku 1973 pracoval jako docent a poté profesor teologie na jezuitské fakultě filozofie a teologie v San Miguel.[13] Po roce 1979, kdy ukončil působení ve funkci provinciála jezuitů, se postavil do čela této fakulty.[14] Vyučoval literaturu, psychologii, filosofii a teologii.[7]
Ovládal několik jazyků, kromě rodnéšpanělštiny hovořil gramaticky bezchybnouitalštinou,[16] komunikovalněmecky[17] a četl texty v církevnílatině.[zdroj?] Své první proslovy a kázání v roli papeže pronášel italsky a spatra, případně jen s nahlížením do poznámek (zatímco Benedikt XVI. často četl z podkladů); média ocenila jeho řečnické schopnosti.[9]
Do jezuitského řádu vstoupil v březnu 1958 ve svých 21 letech při svém pobytu v Santiagu de Chile. Kněžské svěcení přijal 13. prosince 1969 z rukoucórdobského arcibiskupaRamóna Josého Castellana. Po několik let sloužil v bazilice svatého Josefa (San José) ve čtvrti Flores, odkud pocházel.[8]
Věčné sliby jakořeholník složil po vystudování 22. dubna 1973. Poté působil jakonovicmistr a argentinský jezuitskýprovinciál (mezi lety 1973 a 1979).
Dne 20. května 1992 jmenovalpapežJan Pavel II. Bergogliapomocným biskupem v Buenos Aires. Biskupské svěcení mu udělil 27. června téhož roku arcibiskup Buenos Aires kardinálAntonio Quarracino. O pět let později, v červnu 1997 byl jmenovánarcibiskupem-koadjutorem. Po smrti kardinála Quarracina se 28. února 1998 ujal funkce arcibiskupa v Buenos Aires. V roce 1999 se stal čestným členem Rotary klubu v Buenos Aires. V letech 2005 až 2011, tedy po dvě tříletá funkční období, byl předsedou Argentinské biskupské konference. Vědecky nechal zkoumateucharistický zázrak v Buenos Aires, jehož zkoumání z církevního pohledu bylo v průběhu (2022).
Při konzistoři v únoru 2001 jmenoval papežJan Pavel II. Bergoglia kardinálem. Přikonkláve v roce 2005 byl zmiňován mezi tzv. papabile, tedy favorizovanými kandidáty na papeže.
Podle publicistyMichala Semína byl nejméně od druhého kola této volby hlavním protikandidátem kardinála Josefa Ratzingera, posléze zvoleného papežem (pod jménemBenedikt XVI.).[18] Údajně získal přes 40 volitelských hlasů, pak však, aby neblokoval další vývoj, prohlásil, že se další volby nezúčastní.[16] Jelikož je ale hlasování přísně tajné, jednalo se jen o neověřené spekulace.
V prvním desetiletí 21. století se (podle iDNES.cz) údajně pokoušel rezignovat na funkci kardinála, Benedikt XVI. však rezignaci nepřijal.[8] (Roku 2011 dosáhl Bergoglio věku 75 let, v němž jsou biskupové povinni nabídnout rezignaci na funkci biskupa.) Když tehdy v soukromí mluvil se svou sestrou Marií Elenou o možnosti, že by byl zvolen papežem, komentoval to prý slovy: „Děkuji, nechci“.[8]
Od 12. března 2013 se konalokonkláve kardinálů v Sixtinské kapli ve Vatikánu. Hned následujícího dne, tedy 13. března, se stal dosavadní kardinál Bergoglio 266. papežem katolické církve. Jeho zvolení v pátém kole tajné volby bylo oznámeno bílým kouřem v 19:07 SEČ.[19] Podle italských médií byl zvolen výraznou většinou 90 ze 115 kardinálů.[8]
Jako vůbec první papež v dějinách církve si zvoliljménoFrantišek, a to na počestsv. Františka z Assisi.[20] Jím přijaté jméno nebylo doposud žádným jeho předchůdcem zvoleno; podobně postupoval naposledy papežLando. Nový papež si však přál používat své jméno bez římské číslovky, tedy jen „František“ a nikoliv František I.[21][22] Prozradil, že po jeho zvolení zazněly i návrhy, aby si zvolil jménoHadrián čiKlement.[23] Při setkání s novináři nový papež také vysvětlil, co jej bezprostředně vedlo k volbě tohoto jména. Podle jeho slov se na něj hned poté, co bylo jeho zvolení dvoutřetinovou většinou zjevné, obrátil jeho přítel, brazilskýfrantiškán a kardinálCláudio Hummes, a řekl mu: „Nezapomeň na chudé!“ Tím mu připomněl odkaz sv. Františka z Assisi.[24]
Média předpokládala, že po nástupu papeže Františka téměř jistě nezůstane vatikánským státním sekretářem kardinálTarcisio Bertone a že si papež do této funkce vybere někoho z obdobně smýšlejících kardinálů. Podle listuLa Repubblica a dalších italských médií byli pravděpodobnými kandidáty brazilský kardinálJoão Braz de Aviz nebo italští kardinálovéBertello aFiloni či arcibiskupBernardini.[8][9] V sobotu 16. března 2013 odpoledne papež František oznámil, že prozatím nehodlá dělat personální změny v kurii, protože nevidí bezprostřední potřebu změn.[23]
V sobotu 23. března 2013 přiletěl nový papež František vrtulníkem do letní rezidenceCastel Gandolfo, aby se setkal s emeritním papežem Benediktem XVI. Setkání trvalo zhruba 45 minut. Novináři vyslovili tezi, že oba církevní představitelé jednali mimo jiné o budoucí personální politice Vatikánu a zejména o změnách při obsazení míst v kurii a jednotlivých vatikánskýchkongregacích.
Dne 31. srpna 2013 ČTK oznámila, že stávající státní sekretářTarcisio Bertone na svoji funkci rezignoval a na jeho místo papež jmenoval italského arcibiskupaPietra Parolina. ČTK se přitom odvolávala na nejmenované kritiky, kteří Bertoneho spojují se skandály kolem odhalení sexuálního zneužívání dětí kněžími či úniku důvěrných dokumentů o korupci a mocenském boji ve Vatikánu, a výměnu státního sekretáře prezentoval jako očekávaný první krok na cestě k očistě od afér a mocenského boje.[29] Bertone zůstal ve funkci do 15. října 2013, kdy jej Pietro Parolin nahradil.[30]
Druhou encyklikuTobě buď chvála (Laudato si’) s podtitulemO péči o společný domov vydal dne 24. května 2015, oficiálně byla publikována na tiskové konferenci 18. června 2015.
Papež František u Zdi nářků
Dne 26. listopadu 2013 zveřejnil Svatý stolecapoštolskou exhortaciRadost evangelia (Evangelii gaudium). Dokument vychází z propozicsynodu o nové evangelizaci (7. – 28. října 2012, dokument je cituje 27×) a papež jej podle tiskového mluvčího napsal v srpnu 2013 po návratu zeSvětových dní mládeže v Riu de Janeiro, přičemž originál byl psán ve španělštině. Třináctkrát byla citována apoštolská exhortace Pavla VI.Evangelii nuntiandi, dále jsou citováni církevní otcové, středověcí teologové, ale i zástupci moderní teologie, jako bl. John Henry Newman,Henri de Lubac aRomano Guardini, či spisovatelGeorges Bernanos; zřetel byl brán i na dokumenty latinskoamerických episkopátů z Aparecidy a Puebla, závěry 15. shromáždění katolických blízkovýchodních patriarchů a texty biskupských konferencí z Indie, Spojených států, Francie, Brazílie, Filipín a Konga; dokument má více než sto stran. V pěti kapitolách pojednává o sedmi hlavních bodech: reforma církve v misionářském vycházení (misionářská transformace), pokušení pastoračních pracovníků, církev vnímaná jako evangelizující celek Božího lidu, homilie a její příprava, společenské začlenění chudých, pokoj a sociální dialog, duchovní motivace misionářského nasazení. Pojítkem mezi všemi tématy je milosrdná Boží láska a radost jako evangelizační styl. Zároveň papež zdůraznil, že „od papežského magisteria není nutné očekávat definitivní nebo kompletní slovo o všech otázkách, které se týkají církve a světa“. Píše též: „Přehnaná centralizace namísto pomoci komplikuje život církve i její misionářskou dynamiku. Také papežství a centrální struktury všeobecné církve potřebují slyšet výzvu k pastorální konverzi.“ Přesycovat společnost bez rozmyslu daty vede podle exhortace k nesmírné povrchnosti při formulaci morálního stanoviska, a proto je nezbytné vychovávat ke kritickému myšlení a k hodnotové zralosti.[34][35]
8. dubna 2016 vydal papež František svou druhou apoštolskou exhortaciAmoris laetitia (Radost z lásky), která se věnuje tématu rodiny a jejím současným výzvám či poslání.[36]
Ve třetí apoštolské exhortaci,Gaudete et exsultate (Radujte se a jásejte), která vyšla 19. března 2018, reflektoval papež František všeobecné povolání ke svatosti a zamýšlel se nad tím, jak můžeme na tuto výzvu odpovědět v moderním světě.[37]
Dne 3. října 2020 vyšla třetí Františkova encyklikaFratelli tutti (českyVšichni [jsme si] bratry) s podtitulemO bratrství a sociálním přátelství. Jedná se o sociální encykliku s tématem bratrství a sociálního přátelství.
První zahraniční cesta papeže Františka vedla v červenci 2013 doBrazílie. Na rozdíl od svých předchůdců během ní nepoužíval opancéřovanýpapamobil. Mnohokrát se navíc dostal do přímého kontaktu s lidmi, což způsobilo nervozitu příslušníků jeho ochranky.[38]
Papež František ve Svaté zemi (1. den)
Kněze a církevní hodnostáře celého světa František vyzval, aby vyšli z izolace svých kostelů a kazatelen a sloužili chudým a potřebným.„Nemůžeme se zavírat ve farnostech, když tolik lidí čeká na slovo Boží,“ řekl kněžím v katedrále v Riu de Janeiru.[39] Františkovu závěrečnou mši, kterou sloužil na plážiCopacabana, navštívily podle některých odhadů až tři miliony lidí.[40]
Papež František na Světových dnech mládeže v BrazíliiPapež František ve Svaté zemi (2. den)
V srpnu 2014 navštívil Jižní Koreu.[43] Při této cestě blahořečil 124 korejských mučedníků, kteří byli zabiti během pronásledování v 18. a 19. století.
Dne 24. dubna 2015 přislíbil návštěvu České republiky u příležitosti Cyrilometodějských slavností naVelehradě.
V neděli 17. května 2015 pozdravil prostřednictvím přímého televizního přenosu z náměstí sv. Petra před modlitbouAnděl Páně shromáždění věřících k 20. výročí návštěvy papeže sv. Jana Pavla II. na Svatém Kopečku v Olomouci, při němž byl do ostatkové skříňky poblíž oltáře a hrobusv. Viktora v chrámu Navštívení Panny Marie uložen relikviář s krvíJana Pavla II.
V září 2021 navštívil papežSlovensko, konkrétněBratislavu, Prešov a dáleKošice, kde měl projev na sportovním stadionu a dále navštívil sídlištěLuník IX.[48] Na závěr své cesty navštívil Baziliku Panny Marie sedmibolestné a 17. září sloužil mši svatou na poutním místěŠaštín-Stráže v bratislavské arcidiecézi, poblíž hranic s Českou republikou.
Brzy po zvolení překvapil papež František tím, že řadu osobních záležitostí si i v nejvyšší církevní funkci dál zařizoval sám. Osobními telefonáty většinou zcela vyvedl z míry volané, kteří hovor často považovali za vtip. Jednou z prvních „obětí“ papežova neformálního stylu se stal pár dní po jeho zvolení recepční ve vatikánské rezidencijezuitů, kam František telefonoval generálnímu představenému řáduAdolfu Nicolásovi. Když recepční slyšel, že volá„papež František“, reagoval slovy:„Ano? A já jsemNapoleon“.[49]
U svého prodejce novin pak papež odhlásil jejich odběr, svému ševci zavolal, aby se netrápil papežskými střevíci z červené kůže, ale pokračoval ve výrobě klasických černých bot, a u svého argentinského zubaře zrušil kontrolu kvůli „dlouhodobému pobytu ve Vatikánu“.[50]
Následovaly nečekané telefonáty věřícím, kterými je chtěl podpořit v obtížné osobní situaci. Tímto způsobem se ozval např. těhotné italské ženě, kterou její partner opustil poté, co zjistila, že čeká dítě, a navíc ji posílal nainterrupci; v dopise se papeži svěřila s obavou, že její nemanželské dítě nebude chtít žádný kněz pokřtít. Papež ji po telefonu ujistil, že pokud by se tak stalo, má mu dát vědět a on dítě pokřtí sám.[51]
V dubnu 2015 papež vyhlásil bulouMisericordiae vultus (česky Tvář milosrdenství) svatýrok milosrdenství, který trval od 8. prosince 2015 doSlavnosti Krista Krále 20. listopadu2016.[52][53][54] Tento svatý rok, který byl vyhlášen u příležitosti 50. výročí od koncedruhého vatikánského koncilu, slouží obdobně jako jiné svaté roky, které může ze své autority vyhlásit pouze papež, k plnomocnému odpuštění všech druhů hříchů, ale i všech následných trestů z nich plynoucích. Tyto odpustky se udělují za obvyklých podmínek (nemít zálibu v žádném hříchu, snažit se žít křesťanský život podle evangelijních zásad), přičemž se také přidávají podmínky speciální (projití svatou branou vesvatopetrské bazilice[54]). V září téhož roku navíc papež sdělil, že na toto období udělí také posílenízpovědních fakult pro kněze, kteří tak budou moci udělit odpuštění hříchů ženám, které podstoupilyinterrupci.[55] V rámci tohoto roku papež navíc chce vyslat do celého světa naPopeleční středu tzv. misionáře milosrdenství, kteří by měli dopomoci k posílení osobní víry každého křesťana a zakoušení jeho vztahu s Bohem, který je nejvýš milosrdný, dále by pak jejich funkcí mělo být, aby byli přesvědčivými kazateli milosrdenství a přinášeli radost z odpuštění.[56] V rámci tohoto roku také papež myslel na věřící, kteří chodí na bohoslužby církví neuznanéhoKněžského bratrstva sv. Pia X. (FSSPX) Spolu s prosbou za plné sjednocení katolické církve s tímto společenstvím duchovních a jim svěřených laiků udělil po dobu konání tohoto svatého roku zplatnění zpovědí, které udělují kněží FSSPX.[54][57]
Papež František se na téma sexuálních a zneužívacích skandálů opakovaně vyjádřil, když je odsoudil a omlouval se za ně a setkával se s oběťmi zneužívání katolickými duchovními; sám však čelil rostoucí kritice, že jeho zásahy proti němu jsou nedostatečné a že se sám v mnoha případech zastával jeho pachatelů či těch, co takové jednání kryli, snižoval či snímal tresty na ně uvalené a dokonce je povyšoval.[58][59]
Velké pobouření vyvolalo jmenováníJuana Barrosa osornským biskupem a neurvalý výpad, kterým papež počastoval během své návštěvyChile ty, kteří proti biskupovi, viněnému z krytí sexuálního obtěžování na předchozím úřadě, protestovali.[61][62] Za své výroky se později omluvil[63] a posléze přiměl chilské biskupy k hromadné rezignaci[64] (nejen včetně Barrosa, ale i těch, co proti Barrosovi vystupovali).
V srpnu 2018 obvinil papežearcibiskup Viganò, bývalýapoštolský nuncius v USA, že dlouho věděl o obvinění ze zneužívání vznesených protikardinálu McCarrickovi a i přesto ho zbavil trestů, které na něj měl uvalitBenedikt XVI., a učinil jej jedním ze svých vlivných poradců. Viganò v souvislosti s tímto obviněním vyzval papeže, aby šel příkladem a sám rezignoval.[65] Papež se před novináři odmítl k těmto obviněním vyjádřit.[66][67]
V únoru 2019 papež ve Vatikánu uspořádal historicky vůbec první konferenci čelných představitelů katolické církve o problematice sexuálního zneužívání.[68][69] V květnu 2019 pak František zveřejnil apoštolský listVos estis lux mundi, kterým zavedl nové procedurální normy pro boj se sexuálním zneužíváním v rámci římskokatolické církve a který dle Vatican News představuje významný krok v prevenci a potírání sexuálních deliktů ze stranyřímské kurie.[70]
Dne 14. února 2025 byl hospitalizován v souvislosti s astmatickoubronchitidou, 18. února tisková kancelář Svatého stolce oznámila, že onemocněl oboustrannýmzápalem plic.[71] Šéf jeho lékařského týmu vnemocnici Gemelli Sergio Alfieri oznámil, že papeži koncem února hrozilo úmrtí. V neděli 23. března 2025 byl papež z nemocnice propuštěn a opět se objevil na veřejnosti, lékaři mu doporučili nejméně dva měsíce odpočinku. 28. března ředitel tiskového úřadu Vatikánu řekl, že Františkův zdravotní stav je stabilní.[72]
Na velikonoční neděli 20. dubna 2025 dopoledne krátce přijal amerického viceprezidentaJ. D. Vance, poté z balkonu svatopetrské baziliky pozdravil věřící, poselstvíUrbi et orbi za něj ale přečetl hlavní papežský ceremoniář Diego Ravelli. V poselství mimo jiné vyzval k příměří mezi Hamásem a Izraelem, odsoudil růst antisemitismu ve světě a modlil se za mír v Libanonu, Sýrii a na Ukrajině.[73]
Zemřel naVelikonoční pondělí, 21. dubna 2025. Papežovo úmrtí oznámil Vatikán. Příčinou smrti byla mrtvice, která způsobilakóma a následné selhání srdce.[74]
Papež František na své apoštolské cestě v Mexiku (14. února 2016)
K nápadným povahovým rysům papeže Františka patří osobní skromnost. Jako kardinál žil v malém bytě, sám si vařil a jezdil veřejnou hromadnou dopravou.[18] Podle jeho názoru každý člověk, který podlehne sebestředné marnosti, ve skutečnosti skrývá v sobě velkou bídu.[75]
Už jako kardinál se kriticky vyjádřil k obrazu církve v současném světě, že je uzavřená sama do sebe, a tak duchovně nemocná. Řekl, že pokud by si měl vybrat mezi poraněnou církví, která se vydala na ulici, a nemocnou, odtažitou církví, rozhodně by si vybral tu první.[75] Podpořil využití moderních digitálních technologií jako internet aSMS k oslovování lidí.[75] Kněze, kteří odmítají křtít děti svobodných matek, označil za pokrytce dnešní doby, za ty, kdo klerikalizují církev a božímu lidu upírají spásu.[75] Je znám svým zájmem o lidi nakažené viremHIV, v minulosti je často navštěvoval v hospicích. Léta 2011 navštívil hospic, kde v rámci velikonočního rituálu políbil dvanáct lidí nakažených tímto virem a obřadně jim umyl nohy.[14][76] Tento obřad zopakoval už jako papež naZelený čtvrtek roku 2013, kdy omyl a políbil nohy 12 delikventům v římském nápravném zařízení pro mladistvé.[77]
Dne 16. března 2013 na setkání s novináři papež František s poukazem na svatého Františka z Assisi řekl: „Přál bych si, aby i celá církev byla církví chudých, církví pro chudé“.[23]
Setkání s americkým prezidentemJoe Bidenem ve Vatikánu v říjnu 2021
„Nebuďte nikdy smutní, křesťan nemůže být smutný. Nenechte se nikdy ovládnout bezmocí. Naše radost není radostí z vlastnictví mnoha věcí, ale ze setkání s Ježíšem,“ řekl na Květnou neděli 2013 (24. března).[78]
Podle Mileny Faustové je František znám jako významný teolog a umírněný konzervativec a tvoří kompromis mezi levicovouteologií osvobození atradicionalismem jezuitského řádu.[76]
PodleMichala Semína kladl dřívější arcibiskup Bergoglio ve své diecézi překážky tradicionalistickým kněžím, kteří se chtěli vrátit k předkoncilníliturgii, a to i po vydáníBenediktovaapoštolského listuSummorum pontificum, který byl k tradicionalistům vstřícný.[18] Jako arcibiskup a kardinál měl Bergoglio dobré vztahy s židy aprotestanty. Ve vztahu k anglikánům podle Semína odmítl myšlenku, aby konvertovali ke katolické církvi, a uvedl, že katolická církev anglikány potřebuje takové, jací jsou v anglikánské církvi. Na shromážděníCharismatického hnutí v Buenos Aires roku 2012 neváhal pokleknout předevangelikálním kazatelem, aby od něj přijal požehnání. V roce 2012 se zúčastnil oslav židovského svátkuChanuka v jedné z argentinskýchsynagog; podle Semína je oddánekumenismu a mezináboženskému dialogu, relativizuje jedinost katolické církve podřízené Římu a je rovněž zastáncem kolegiality biskupů.[18] Takový postoj byl patrný už při jeho prvním vystoupení po zvolení papežem. Ponechal stranou viditelné známky a projevy papežské autority a prezentoval se jako biskup Říma. Rovněž svého předchůdce Benedikta XVI. označil jako emeritního biskupa římského, nikoliv jako emeritního papeže. Před udělením požehnání městu a světu (Urbi et Orbi) si vyžádal modlitbu přítomných věřících za sebe samého.[18]
Podle Semína byl v roce 2005 přinejmenším od druhého kola volby hlavním protikandidátem kardinálaRatzingera a přesunuly se k němu hlasy, které původně směřovaly ke kardináluMartinimu, oblíbenci progresivního a liberálního směru v církvi. Podle Semína se zdá být jasné, že papež František přichází na Petrův stolec jako rozhodný stoupenecdruhého vatikánského koncilu včetně jím nastolených změn a že papežem Františkem zvolený kurz opět potlačí ostrůvky (předkoncilní) katolické tradice, jež se vynořovaly zapontifikátu Benedikta XVI.[18]
Podle publicisty Martina T. Zikmunda se František dosud ve všech funkcích projevil jako teologicky konzervativní a nebývale sociálně citlivý. Je vůdcovským typem, ošlehaný praktickým životem, a svými gesty ukázal osobní pevnost a kuráž. Podle Zikmunda se stal vhodnýmkompromisním kandidátem těch, kteří touží po změnách, a těch, kteří chtějí papeže jako vnější ikonu, aniž by se vnitřní pořádky příliš měnily.[79] Reakce katolických i nekatolických médií a osobností na první papežovy kroky byly převážně pozitivní.Kateřina Lachmanová i Joel Ruml však zdůraznili, že lidé si do nového papeže projektují příliš velké množství protikladných i nerealistických očekávání.[80]
Jeho postoj k papežské kurii byl doposud rezervovaný, stálým funkcím v ní se vyhýbal a Vatikán navštěvoval jen v nezbytných případech.[18] Již v souvislosti se svým jmenováním kardinálem roku 2001 odrazoval věřící ve své zemi od utrácení peněz za cestu do Říma[14] a podobně se obrátil na Argentince i při zahájení svého pontifikátu; vyzval je, aby raději dali peníze chudým.[81] Římskou kurii považuje za subjekt, který pomáhá a slouží. Negativní zprávy o kurii jsou podle něj často přehnané a zmanipulované tak, aby skandalizovaly. Novinářům podle něj často hrozí, že podlehnoukoprofilii a budou navádět kekoprofagii. Neustálé vidění negativních aspektů místo pozitivních považuje za častý hřích.[75]
Tomáš Halík konstatoval, že ani od reformního papeže nelze očekávat, že bude žehnat homosexuálním svazkům, prosazovat v dnešní době svěcení žen či měnit postoj církve k potratům.[18] Než Argentina v roce 2010 jako prvnílatinskoamerická země zlegalizovala sňatkyhomosexuálů, kritizoval kardinál Bergoglio toto opatření jakodestruktivní záměr proti Božímu plánu („není to obyčejný politický boj; je to pokus zničit Boží záměr“[75]). Adopce dětí homosexuálními muži označil zaformu diskriminace dětí.[82] Prezidentce ArgentinyCristině Fernández de Kirchner oponoval i v otázkách antikoncepce a umělého oplodnění, v nichž zastával konzervativní stanovisko.[7] V červenci 2013 se přesto nezvykle otevřeně vyjádřil k problematice vztahu církve k homosexuálům; podle něj by církev neměla věřící soudit na základě sexuální orientace, a to ani v případě, že se jedná o kněze.[83]
„V této chvíli jsem pro zachovánícelibátu se všemi jeho pro a proti. S jeho praktikováním jsme měli po tisíc let spíš lepší než horší zkušenosti,“ uvedl František v knize rozhovorů se svým přítelem, argentinskýmrabínemAbrahamem SkorkouO nebi a zemi. Dodal ovšem, že celibát „…je otázka disciplíny, a ne víry, a věc se může změnit“.[84]
V březnu 2021 uspořádal historické setkání s nejvyšším iráckýmšíitským duchovnímvelkoajatolláhem Alím Sistáním a navštívil rodiště prorokaAbraháma v Iráku. Společně se Sistáním vyzvali k mírovému soužití mezi muslimy a křesťany.[86]
V únoru 2022 přineslNáboženský infoservis zprávu o vyjádření papeže o lidech, kteří si pořizují namísto dětí domácí mazlíčky; připomíná tak starší zprávu z roku 2014.[87]
Dne 19. března 2022 umožnilapoštolskou konstitucíPraedicate Evangelium, obsazovat posty v čele vrcholných orgánů Vatikánu pokřtěnými laiky včetně žen; nejen duchovním, jako tomu bylo doposud.[88]
V říjnu 2023 Vatikán zveřejnil papežovy odpovědi na dubia pěti kardinálů, která se týkala reinterpretace Božího zjevení, žehnání svazkům osob stejného pohlaví, synodality, kněžském svěcení žen a pokání a rozhřešení.[89][90]
Související informace naleznete také v článku Špinavá válka.
V roce 2005, v roce předchozího konkláve, v němž byl Bergoglio řazen mezipapabili, vydalHoracio Verbitsky knihu o církvi s názvemEl Silencio (Mlčení), v níž Bergoglia obvinil z toho, že v době tzv. špinavé války v Argentině pod záštitouoperace Kondor v období vlády pravicovévojenské junty, která pronásledovala a vraždila odpůrce režimu a levicové aktivisty, zbavil jezuitské kněze Orlanda Yoria a Francisca Jalicse ochrany svého řádu, a tím umožnil armádě, aby je v květnu 1976 unesla a mučila. Tato tvrzení se odvolávají na rozhovory s Jalicsem, který se později přestěhoval do německého kláštera. Bergoglio označil obvinění za pomluvu a prohlásil, že naopak tajně zachránil životy obou kněží a dalších, které ukryl před eskadrami smrti nebo jim pomohl uprchnout.[7] Podle Verbitského Bergoglio naopak pomohl ukrýt příslušníky argentinského námořnictva před inspektoryMeziamerické rady pro lidská práva a odmítal žádosti o pomoc lidí před terorem vlády.[91] Bergoglio dvakrát odmítl svědčit u soudu o svém působení v čele jezuitského řádu, a když v roce 2010 před soudem konečně vypovídal, byly mu vyčteny vyhýbavé odpovědi.[7] Léta 2010 před soudem uvedl, že o případech odebírání dětí politicky nepohodlným ženám se dozvěděl až v roce 1985, dva roky po konci vojenské vlády, zatímco rodina Eleny de la Cuadra, která zmizela roku 1977 v pátém měsíci těhotenství a po porodu byla ve vězení zabita, tvrdí, že ho kontaktovala a prosila o pomoc už v době zmizení Eleny.[91]
Na rozdíl od předešlého se uvádí, že ani v době diktatury neváhal kritizovat poměry v zemi a přispěl k tomu, aby se argentinská biskupská konference roku 2000 omluvila za neschopnost zaujmout odmítavý postoj k vojenské vládě, a přispěl tak k zahojení ran a obnovení důvěryhodnost římskokatolické církve.[7][92]
Papež František při setkání s americkým prezidentem Barackem Obamou
Dne 18. března 2013 vydal prezidentNejvyššího soudu Argentiny Ricardo Lorenzetti prohlášení, že papež František je zcela nevinný a nebyl nikdy podezřelý z porušovánílidských práv během špinavé války. Lorenzetti dále zdůraznil nutnost respektovatpresumpci neviny. Řekl: „Ačkoli někteří stále prohlašují, že mohl udělat to či ono, faktem zůstává, že zde není žádné konkrétní obvinění vznesené proti bývalému kardinálovi Jorgemu Bergogliovi.“[93] Argentinský nositel Nobelovy ceny za mír a odpůrce vojenské juntyAdolfo Pérez Esquivel 21. března 2013 prohlásil, že František „Neměl nic společného s diktaturou, nebyl komplicem diktatury a nekolaboroval.“[94]
Také Hebe de Bonafini, prezidentka jedné z organizací „Matek z Plaza de Mayo“ (organizace matek obětí argentinské diktatury), se v roce 2013 vzdala kritizování papeže Františka a v otevřeném dopise jej chválila za jeho duchovní činnost v chudinských čtvrtích Buenos Aires; funkcionářka Matek tak provedla stejný obrat jako prezidentka ArgentinyCristina Fernández de Kirchner a různí další členové její vlády, kteří zvolení dřívějšího arcibiskupa Bergoglia papežem zprvu přijali rezervovaně nebo otevřeně kriticky.[95]
Papež František s argentinskou prezidentkou Cristinou Fernándezovou
Jako kardinál opakovaně[96] podporoval argentinský nárok na britskézávislé územíFalklandy (Malvíny), které je předmětem dlouhodobého územního sporu mezi Argentinou a Británií. Podle britského bulvárního listuThe Sun v roce 2011 prohlásil: „Falklandy jsou naše, je to naše země. Važme si těch, kdo tam položili své životy. Falklandy patří Argentině.“[97][98] U příležitosti 30. výročí konceválky o Falklandy v roce 2012 se Bergoglio vyjádřil, že Britové se ostrovů zmocnili.[96]
Britský premiérDavid Cameron se v březnu 2013 proti názorům nového papeže „při vší úctě“ ohradil a odvolal se na jednoznačné výsledkyreferenda, které na ostrovech právě proběhlo: „Bílý dým nad Falklandami byl dost jasný.“ Argentinská velvyslankyně v Londýně Alicia Castrová v reakci na toto prohlášení označila za zarážející, že si premiér „dovoluje odmítat papeže“. Argentinská prezidentkaCristina Fernández de Kirchner, která nynější obyvatele Falkland považuje zasquattery a referendum zafrašku,[99] vyjádřila naději, že i přes četné spory, které ona a dřívější kardinál Bergoglio měli, pomůže papež Františekvylobbovat alespoň zahájení jednání s Brity; vzápětí nato se jako vůbec první hlava státu ve Vatikánu s papežem setkala.[96]
Od vypuknutímigrační krize roku 2015, která vyústila v migraci více než milionu lidí do Evropy, se angažuje ve prospěch uprchlíků. V září 2016 papež František vyzval Evropany, aby „uprchlíky uvítali ve svých domech a obcích, aby jejich první zkušenosti v Evropě bylo teplé lidské uvítání a ne chlad při spaní na ulicích.“[100]
S kubánským prezidentemRaúlem Castrem v Havaně 19. září 2015
Dne 26. listopadu 2013 vydalapoštolskou exhortaciRadost evangelia,[102] kde mimo jiné silně kritizuje současný globální ekonomický systém a označuje ho za „novoutyranii“.[102] Prosí bohaté, aby se s chudými podělili o své peníze (které prohlašuje za novodobou modlu), a zároveň vzkazuje, že vytvářet ekonomiku sociálních nerovností a dokonce vyloučenosti „zabíjí“.[102] Proti těmto názorům se ohradili američtí konzervativci včetněRushe Limbaugha.[103] Ten dokonce prohlásil, že tyto papežovy názory jsou marxistické.[103] Svatý otec pro časopisLa Stampa na tyto reakce uvedl, žemarxistickáideologie je špatná,[103] ale že se setkal ve svém životě s mnoha marxisty, kteří byli dobří lidé, takže není výrokem Rushe Limbaughadena uražen.[103] Dodal přitom, že nedávno vydaná exhortace je v souladu se sociální naukouřímskokatolické církve.[103]
V apoštolské exhortaciRadost evangelia papež mimo jiné napsal:
„
Tak jako přikázání „nezabiješ“ klade jasné meze, aby zajistilo hodnotu lidského života, musíme dnes říci „ne ekonomii vyřazování a nerovnosti“. Tato ekonomie zabíjí. Není možné, aby fakt, že stařec nucený žít na ulici zemřel podchlazením, nevzbuzoval zájem, kdežto pokles kurzu na burze ano. Toto je vyřazování. Už nelze tolerovat fakt, že se vyhazuje jídlo, když existují lidé, kteří hladovějí. To je nerovnost. Dnes je všechno vydáno napospas konkurenci a zákonu silnějšího, kde mocný pohlcuje slabšího. V důsledku této situace jsou obrovské masy populace vyřazovány a marginalizovány: jsou bez práce, bez perspektiv, bez východisek. Sama lidská bytost je považována za spotřební zboží, které lze použít a potom zahodit. Zavedli jsme „skartační“ kulturu, která je dokonce prosazována. Nejde už jenom o fenomén vykořisťování a útlaku, ale o něco nového; vyřazováním je zasažena příslušnost ke společnosti, ve které se žije, u samotného kořene, poněvadž „spodina“, periferie či bezmocnost není v ní, ale mimo ni. Vyřazovaní nepředstavují „vykořisťované“, nýbrž odpadky, „zbytky“.
V tomto kontextu někteří dosud hájí teorii „trickle-down“[pozn. 1] předpokládající, že každý ekonomický růst favorizovaný volným trhem dokáže sám o sobě vyprodukovat ve světě větší rovnost a sociální inkluzi. Toto mínění, které nikdy nebylo potvrzeno fakty, vyjadřuje naivní a neotesanou důvěru v dobrotu těch, kteří mají ekonomickou moc, a v sakralizované mechanismy panujícího ekonomického systému. Vyřazení mezitím stále čekají. Kvůli udržení životního stylu, který druhé vyřazuje, anebo kvůli nadšení pro tento egoistický ideál, rozvinula se globalizace lhostejnosti. Téměř bez povšimnutí ztrácíme schopnost zakoušet soucit tváří v tvář výkřikům bolesti druhých, již nepláčeme nad dramaty druhých ani nás nezajímá péče o ně, jako by to všechno byla odpovědnost, která je nám cizí a netýká se nás. Kultura blahobytu nás uspává, ale znepokojuje nás, když se na trhu objeví něco, co jsme si dosud nekoupili, zatímco všechny životy ničené nedostatkem možností pokládáme za pouhou podívanou, která nás nikterak nezneklidňuje.
V listopadu 2020 upozornil na situaci pronásledovaných náboženských a etnických menšin ve světě a konkrétně zmínilperzekuci etnickýchUjgurů v Číně, pronásledováníRohingiů vojenským režimem vMyanmaru, genociduJezídů při taženíIslámského státu v Iráku, a teroristické útoky v kostelech na křesťanské menšiny vEgyptě aPákistánu. Proti jeho slovům se ohradil mluvčí čínského ministerstva zahraničí, který označil za nepravdivé Františkovy výroky o pronásledování etnických Ujgurů.[105]
Dne 24. března 2022 podrobil kritice závazek zemíSeveroatlantické aliance zvýšit objem výdajů na obranu na 2 % HDP. Papež to neváhal označit za „šílenství“; dodal, že řešením současné situace naUkrajině „není vícezbraní, více sankcí, více politických a vojenských aliancí, ale jiný přístup k vládnutí světu, ne cenění zubů“. Aktuální dění na Ukrajině označil za výsledek staré logiky moci, která dominuje tzv. geopolitice. Hlavním problémem je dle Františka to, že politici vládnou světu, jako by šlo o šachovnici. Mocní plánují své kroky s cílem rozšířit svou vládu na úkor ostatních, sdělil dále, když přijímal delegaci italské ženské organizaceCentro Italiano Femminile. Dle papeže by právěženy mohly být protagonistkami změn. „Když se dostanou k moci vespolečnosti, mohou ženy změnit způsob vládnutí ze snahy o moc na snahu o službuobčanům.“[106][107]
František odsoudilruskou invazi na Ukrajinu.[108] Prohlásil, že ho bolí utrpeníukrajinského lidu, a vyzval ruského prezidentaVladimira Putina, aby zastavil „spirálu násilí a smrti“ a uvědomil si, žejaderná eskalace by přinesla „nekontrolovatelné globální důsledky“. Oslovil také ukrajinského prezidentaVolodymyra Zelenského a požádal ho, aby byl otevřený „vážným mírovým návrhům“.[109] V březnu 2024 uvedl, že by se Ukrajina neměla vyhýbat případným mírovým rozhovorům s Ruskem předtím, než se situace na bojišti ještě víc zhorší v neprospěch Ukrajiny. Jeho slova odmítl ukrajinský prezident Zelenskyj i polský ministr zahraničíRadosław Sikorski, který odpověděl, že by František měl povzbudit Putina, aby stáhnul svou armádu z Ukrajiny, a pak by nastal mír bez nutnosti vyjednávání.[110]
↑Tak se v USA označuje ekonomická teorie, podle níž opatření, které prospěje bohatším (např. snížení daní), postupně „prosákne dolů“ a oživením hospodářství nakonec prospěje i chudým.
↑POMAR, Alejandro.Heráldica en la Argentina: Heráldica Eclesiástica en la Argentina - Escudo del cardenal Jorge M. Bergoglio [online]. 2010-06-26 [cit. 2022-12-18].Dostupné online.
↑ Knihy s kázňami a príhovormi • Zachej.sk.Zachej.sk [online]. [cit. 2022-12-18].Dostupné online. (slovensky)
↑ Jorge Mario Bergoglio – profil nového papeže Františka.christnet.eu [online]. 2013-03-13 [cit. 2013-03-13].Dostupné online.
↑ Real Madrid čelí tímu, ktorý podporuje pápež.sportnet.sme.sk [online]. [cit. 2022-12-18].Dostupné online. (slovensky)
↑Jorge Mario Bergoglio:Prefacio. Vlastní konstatování papeže Františka. Viz Jorge Mario Bergoglio:Prefacio. Předmluva ke sborníku, jehož hlavní autorkou je Silvia Kot:Ser Católico hoy frente al tercer milenio. Manrique Zago Ediciones, Buenos Aires 1997.ISBN987-509-019-0. S. 4.
↑ BIOGRAPHY OF THE HOLY FATHER FRANCIS.www.vatican.va [online]. [cit. 2025-02-27].Dostupné online.
↑abcPrvní jezuita v čele katolické církve nebyl favoritem[1][nedostupný zdroj], Aktualizováno.cz, 13. 3. 2013
↑ Sankt Georgen: Sankt Georgen.www.sankt-georgen.de [online]. [cit. 2025-02-27].Dostupné online.
↑abVÁCHA, Marek. Nový papež musí věřit na zázraky.Hospodářské noviny (HN.cz) [online]. 2013-03-17 [cit. 2022-12-18].Dostupné online.
↑ Řekl jsem papeži, že se stal zázrak, píše kardinál Duka z Vatikánu.iDNES.cz [online].MAFRA, 2013-03-14 [cit. 2022-12-18].Dostupné online.
↑LÁŠKOVÁ, Zuzana. Nová exhortace papeže Františka vyzývá k soucitu.www.cirkev.cz [online]. Česká biskupská konference, 2016-04-08 [cit. 2019-01-01].Dostupné online.
↑TETIVA, Tomáš. Gaudete et exsultate: Nová apoštolská exhortace papeže Františka zve ke svatosti.www.cirkev.cz [online]. Česká biskupská konference, 2018 [cit. 2019-01-01].Dostupné online.
↑ Vstřícný papež v Brazílii vyděsil ochranku. A nadchnul davy lidí.lidovky.cz [online]. 2013-07-23.Dostupné online.
↑ Papež vyzval kněží, aby vyšli z kostelů a sloužili chudým.Ceskenoviny.cz [online]. 2013-07-27.Dostupné online.
↑ Papež vedl na Copacabaně mši pro miliony, tančili i kardinálové.iDNES.cz [online].MAFRA, 2013-07-28.Dostupné online.
↑ Papež se pomodlil u betonové zdi, která odděluje Izrael a Palestinu.iDNES.cz [online].MAFRA, 2014-05-25 [cit. 2022-06-04].Dostupné online.
↑ Papež František na návštěvě Jižní Koreje vyzval k usmíření na poloostrově.rozhlas.cz [online]. 2014-08-14.Dostupné online.
↑ČTK. Konečně se vidíme! vítal papež František patriarchu Kirilla. Obě církve se sešly po 1000 letech.Aktuálně.cz [online].Economia, 2016-02-13 [cit. 2016-02-13].Dostupné online.
↑ Pope starts Myanmar trip with army talks.BBC News. 2017-11-27.Dostupné online [cit. 2017-11-28]. (anglicky)
↑ Papež František ukončil historickou návštěvu Iráku. Nejnáročnější byl pobyt ve válkou zničeném Mosulu.iROZHLAS [online].Český rozhlas, 2021-03-08 [cit. 2021-03-08].Dostupné online.
↑ŠTAMPACH, Ivan.Papežovy slovenské podněty,Dingir, 16. 9. 2021
↑ ‘If you’re the Pope, I’m Napoleon’: Vatican receptionist left red-faced after he refused to believe informal Francis really WAS on the phone.Daily Mail [online]. 2013-03-18.Dostupné online. (anglicky)
↑ Jak telefonovat s papežem? Drobný návod poradí.Česká televize [online]. 2013-08-23.Dostupné online.
↑ František na dálku utěšil svobodnou matku, slíbil jí křest nechtěňátka.iDNES.cz [online].MAFRA, 2013-09-06.Dostupné online.
↑Misionáři milosrdenství. Tisk.cirkev.cz, 31. července 2015 [cit. 2015-09-02].Dostupné online.
↑Obecně totiž podle Kanonického práva (CIC) platí, že kněží FSSPX, kteří jsou ispo facto nedovoleně vysvěceni, podléhají trestu suspenze, která jim znemožňuje udělovat celou řadu svátostí, jež jsou vázány na jurisdikci. Mezi ně patří právě svátost smíření, ke které uděluje jurisdikci tzv. zpovědní fakultou diecézní biskup.
↑DOUTHAT, Ross. What Did Pope Francis Know?.The New York Times. 2018-08-28.Dostupné online [cit. 2022-06-04].ISSN0362-4331. (anglicky)
↑LAUDER, Silvie. Kryje papež sexuální skandály svých liberálních spojenců?.Týdeník Respekt [online]. [cit. 2022-06-04].Dostupné online.
↑SANTIAGO, Associated Press in. Pope Francis accuses Chilean church sexual abuse victims of slander.the Guardian [online]. 2018-01-19 [cit. 2022-06-04].Dostupné online. (anglicky)
↑BONNEFOY, Pascale; RAMZY, Austin. Pope’s Defense of Chilean Bishop in Sex Abuse Scandal Causes Outrage.The New York Times. 2018-01-19.Dostupné online [cit. 2022-06-04].ISSN0362-4331. (anglicky)
↑ Papež opět podpořil biskupa, který prý kryl zneužívání. Omluvil se ale obětem za volbu slov.Aktuálně.cz [online].Economia, 2018-01-22 [cit. 2022-06-04].Dostupné online.
↑ Chilští biskupové kvůli krytí zneužívání nabídli papeži svou rezignaci.Lidovky.cz [online]. 2018-05-18 [cit. 2022-06-04].Dostupné online.
↑ Svědectví Carla Maria Viganò, bývalého nuncia ve Washington DC.www.lumendelumine.cz [online]. [cit. 2022-12-18].Dostupné online.
↑ Padne papež? Ve Vatikánu vypukl tichý boj o moc kvůli sexuálnímu zneužívání.iDNES.cz [online].MAFRA, 2018-08-31 [cit. 2022-06-04].Dostupné online.
↑iDNES.cz, ČTK. Papež zahájil summit o zneužívání v církvi. Cítíme zodpovědnost, řekl.iDNES.cz [online].MAFRA, 21. 2. 2019 [cit. 2019-03-02].Dostupné online.
↑Svědomí nestačí. Papež vydal dekret, který duchovním nařizuje okamžitě hlásit sexuální zneužívání [online]. Česká televize, 9. 5. 2019 [cit. 2019-11-17].Dostupné online.
↑Souhrn nového papežského dokumentu o ochraně nezletilých [online]. Vatican News, 2019-05-09 [cit. 2019-11-17].Dostupné online.
↑abFAUSTOVA, Milena. Habemus papam! Katolíci si získali hlavu Církve.Hlas Ruska [online]. 2013-03-14 [cit. 2013-03-14].Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 2013-03-18.
↑ Papež omyl nohy mladým delikventům. Byli mezi nimi Afričané i dvě dívky.iDNES.cz [online].MAFRA, 2013-03-28 [cit. 2022-12-18].Dostupné online.
↑ Křesťan nemůže být smutný, hlásal papež František na Květnou neděli.iDNES.cz [online].MAFRA, 2013-03-24 [cit. 2022-12-18].Dostupné online.
↑Martin T. Zikmund: Františku, oprav můj dům!, Perspektivy 06/2013, příloha Katolického týdeníku 12/2013, str. I
↑Potřebujeme druhého Františka z Assisi – Oslovené osobnosti reagují na zvolení nového papeže, Katolický týdeník 12/2013, str. 12
↑ Papež František. Dítě imigrantů, které kritizuje gaye a moc se nesměje.iDNES.cz [online].MAFRA, 2013-03-13 [cit. 2013-03-13].Dostupné online.
↑ Kdo jsem já, abych soudil homosexuály? ptá se papež.Lidovky.cz [online]. 2013-07-29 [cit. 2022-12-18].Dostupné online.
↑ Papežova přítelkyně si myslí, že František může zrušit celibát.Lidovky.cz [online]. 2013-04-22 [cit. 2022-12-18].Dostupné online.
↑ Papež František poprvé svatořečil, přihlížely masy lidí.Aktuálně.cz [online]. 12. května 2013.Dostupné online.
↑Pope, top Iraq Shiite cleric hold historic, symbolic meeting [online]. [cit. 2021-03-06].Dostupné online.Je zde použita šablona{{Cite web}} označená jako k „pouze dočasnému použití“.
↑BÁRTOVÁ, Darina.Papež a domácí mazlíčci [online]. 2022-02-10 [cit. 2022-12-18].Dostupné online.
↑ Papež reaguje na "dubia" pěti kardinálů.Vatican news [online]. vaticannews.va, 2023-10-02 [cit. 2023-10-10]. Pracovní překlad papežových odpovědí na dubia..Dostupné online.
↑VODRÁŽKA, Prokop. Papež se do pasti nechytil. Ukázal barevný svět kardinálům, kteří ho vidí černobíle.Deník N [online]. denikn.cz, 2023-10-04 [cit. 2023-10-10]. Analýza s komentáři církevního historikaJaroslava Šebka a teologaPetra Jana Vinše.Dostupné online.
↑ab Papež věděl o únosech dětí za diktatury, tvrdí publicista.Novinky.cz [online]. Borgis [cit. 2022-12-18].Dostupné online.
↑ China dismisses Pope Francis's comments about persecution of Uighurs.The Guardian. 25 November 2020.Dostupné online.Je zde použita šablona{{Cite news}} označená jako k „pouze dočasnému použití“.
↑ Papež kritizoval NATO za »cenění zubů«.Haló noviny. Futura, 25. březen 2022, roč. 32, čís. 71, s. 7.ISSN1210-1494.
↑ Papež: zvýšení výdajů na obranu je šílenství. Ze světa.Mladá fronta DNES. MAFRA, 25. březen 2022, roč. XXXIII, čís. 71, s. 7.ISSN1210-1168.
↑ Pope Says It Is 'Madness' to Think of Using Nuclear Weapons in Ukraine.U.S.News [online]. 2022-09-21 [cit. 2025-05-09].Dostupné online.
↑PULLELLA, Philip. Pope begs Putin to end 'spiral of violence and death', cites nuclear threat.Reuters. 2 October 2022.Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 26 March 2023.Je zde použita šablona{{Cite news}} označená jako k „pouze dočasnému použití“.
↑ Zelenskyy dismisses Pope Francis's call for Ukraine to negotiate peace with Russia.Sky News [online]. [cit. 2025-05-09].Dostupné online. (anglicky)
↑ Dispute erupts over whether pope called Gaza situation a 'genocide'.Reuters. 22 November 2023.Dostupné online.Je zde použita šablona{{Cite news}} označená jako k „pouze dočasnému použití“.
↑MCCORDICK, Jack. “It is Terrorism”: Pope Francis Denounces Killing of Two Christian Women in Gaza.Vanity Fair [online]. 2023-12-17 [cit. 2025-04-23].Dostupné online. (anglicky)
↑ARMELLINI, Alvise. Pope Francis, in Easter address, calls for Gaza ceasefire.Reuters. 31 March 2024.Dostupné online.Je zde použita šablona{{Cite news}} označená jako k „pouze dočasnému použití“.
↑O'CONNELL, Gerard. Pope Francis: No peace in Israel and Palestine without two-state solution.America Magazine. 29 January 2024.Dostupné online.Je zde použita šablona{{Cite news}} označená jako k „pouze dočasnému použití“.
↑ Archivovaná kopie.web.archive.org [online]. [cit. 2019-09-19].Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 2015-07-09.
.jpg)
.jpg)
.jpg)
_2.jpg)
