Tuđman (vlevo) aJoža Horvat v uniformě jugoslávských partyzánů, únor 1945
Franjo Tuđman se narodil veVelikém Trgovišći vchorvatském Záhoří. Jeho otec Stjepan byl aktivistaChorvatské selské strany; kromě Franja měl ještě dva syny, Stjepana a Ivicu. Matka jim zemřela v roce1929, kdy Franjo ještě chodil na základní školu. Bratr Stjepan zemřel v roce1943 v řadáchpartyzánů. Přestože Franjův otec Stjepan byl jedním z hlavních iniciátorů protifaštického hnutí v Chorvatském Záhoří a byl také členemZAVNOH aAVNOJe, v roce1946 jej likvidovala jugoslávská tajná policieUDBA.
Franjo chodil na střední školu do Záhřebu v letech1934–1941. Již tehdy se účastnil nacionalistického chorvatského hnutí a tehdejší královský režim jej proto internoval. Ponapadení Jugoslávie vojsky Osy roku1941 se připojil k jugoslávským partyzánům.[2] V roce1945 se stal jedním z chorvatských zástupců v nejvyšším štábu partyzánské armády v Bělehradě. Pracoval v hlavní personální správě Ministerstva lidové obrany, v generálním štábuJLA a na ředitelstvíVojenské encyklopedie. V letech1955–1957 studoval na Vyšší vojenské akademii v Bělehradu. V roce1960 získal hodnost generálmajora. Armádní aktivity zanechal, neboť se chtěl věnovat především literární tvorbě. Následně se vrátil do Záhřebu a začal pracovat na místní univerzitě.
Tuđman na sebe upozornil v roce1990 vydáním knihy, ve které rozporoval oficiálníjugoslávskou historiografii ohledně počtu obětí vKoncentračním táboru Jasenovac.Ustašovské Chorvatsko v ní považoval za „vykonavatele brutality dějin“ a za stát, který opakoval to, o co se v dějinách pokoušeli již mnozí. Vysoké počty obětí považoval za přehánění, a to jak ze strany srbských historiků, tak i chorvatských komunistů.[3]
Původně záhřebský historik a členkomunistické strany, který se v dobách Jugoslávie a politických komplikací na konci 60. let a hlavně v 80. letech dostal do vězení[4], se dostal na konci existence jugoslávského státu do pozice předsedy PředsednictvaSocialistické republiky Chorvatsko. Za chorvatského prezidenta byl zvolen na jaře roku1990.[5]
V červnu 1991 vyhlásilo Chorvatsko nezávislost, která bylaBrionskou deklarací pozastavena do října 1991. V mezidobí se začaly stupňovat spory ohledně postavení početné srbské menšiny, které vygradovalybitvou o Vukovar, která je považována za počátek tzv.Vlastenecké války.
I přes mnohá obvinění ze strany především srbských médií i srbských politických představitelů Tuđman nikdy otevřeně nepodpořilustašovské hnutí a jeho oživení v 90. letech 20. století. UstašovskýNezávislý stát Chorvatsko (NDH) nicméně Tuđman považoval za výraz „legitimních aspirací chorvatského národa“.[9]
Tuđman každopádně byl a je glorifikován nacionalistickými skupinami v Chorvatsku, stal se i námětem ideologických písní (například „Jasenovac i Gradiška Stara“, písně pojmenované po internačních táborech v NDH, kde se mimo jiné zpívá jakoby v žánrumodlitby„Gospe sinjska, ako si u stanju, uzmi Stipu, a vrati nam Franju.“ – „Panno Mariesinjská, pokud můžeš, vezmi Stipa (míněnStipe Mesić) a vrať nám Franja.“ (tatáž píseň velebí i někdejšího vůdce NDH, válečného zločinceAnte Paveliće).
Transformace Chorvatska v tržní ekonomiku se nesla ve znamení prorůstání státu s organizovaným zločinem.[10] Osoby napojené na Tuđmana získaly vliv vtajných službách, ale také rozsáhlé majetky.[11]
Po smrti prezidenta Tuđmana se poměry v zemi po volbách v roce2000 stabilizovaly.
↑RAMET, Sabrina.Balkan Babel – The disintegration of Yugoslavia from the Death of Tito to fall of Milošević. [s.l.]: Westview Press, 2002. 426 s.Dostupné online.ISBN0-8133-3905-7. S. 54. (angličtina)
↑RAMET, Sabrina.Balkan Babel – The disintegration of Yugoslavia from the Death of Tito to fall of Milošević. [s.l.]: Westview Press, 2002. 426 s.Dostupné online.ISBN0-8133-3905-7. S. 164. (angličtina)
↑HLADKÝ, Ladislav.Bosna a Hercegovina. Historie nešťastné země. Brno: Doplněk, 1996. 216 s.ISBN80-85765-61-6. S. 137.
↑ŠESTÁK, Miroslav, et al.Dějiny Jihoslovanských zemí. 2.. vyd. Praha: Nakladatelství Lidové noviny, 2009. 758 s.ISBN978-80-7106-375-9. S. 575.
