V květnu1789 byli francouzským králem Ludvíkem XVI. svoláni veVersailles zástupci tří stavů (aristokracie, duchovenstva a buržoazie) s cílem schválit nové daně. DůvodemNárodního shromáždění byla špatná hospodářská situace země. Když církev a šlechta nesouhlasila s zavedením daní (vůči sobě), král se pokusil Národní shromáždění rozpustit (či spíše násilně rozehnat),třetí stav – buržoazie – se14. července vzbouřil a dobyl pevnostBastilu, což bylo královské vězení a symbol státní moci.
20. dubna1792 vyhlásil Ludvík XVI. pod nátlakem Zákonodárného shromáždění Prusku a Rakousku válku a francouzská armáda vpadla do Rakouského Nizozemí, ale v prvních bitvách byli Francouzi poraženi a prusko-rakouský sbor, kterému velelvévoda Brunšvický, začal ohrožovatPaříž. Přesto v následujícíbitvě u Valmy20. září Prusové prohráli a třebaže to byla spíše bezvýznamná přestřelka, pozvedla duch revolučních vojsk a Francouzi přešli do útoku a brzy vstoupili doBelgie aNizozemí.21. října byla napadenaMohuč a v tomto městě také Francouzi založili republiku po svém vzoru.21. ledna1793 byl podgilotinou popraven králLudvík XVI.Poprava krále způsobila, že se ke koalici přidaly německé a italské státy,Španělsko aVelká Británie. A zrada generálaDumorieze způsobila, že koalice získalaRakouské Nizozemí a v zemi vypuklaroajalistická povstání.
Byla vyhlášena všeobecná mobilizace. Uprchlí důstojníci byli nahrazeni novými a ti schopní se lehce mohli stát z vojínů či poddůstojníků generály (např.Hoche,Jourdan čiNapoleon Bonaparte). Na konci roku1793 se situace změnila aFrancie znovu přešla do útoku. Z Nizozemí se stalasesterskáBatávská republika. Roku1795 uzavřelo mír s FranciíPrusko a jiné státy. Proti Francii nyní bojovalo jenRakousko a Velká Británie. V této době dostal generál Napoleon Bonaparte velení armády o 40 000 špatně vycvičených mužích. V roce 1796 začalaitalská výprava a Bonaparte měl poutat Rakušany v severní Itálii. Brzy obsadil většinu severníItálie a pobitvě u Arcole zamířil naVídeň. Roku1797 byl uzavřenmír v Campo Formio a většina Itálie se změnila na řadu sesterských republik Francie.
Roku1782 získal mocIrský parlament, ale přesto Irové chtěli plnou nezávislost. Irská jednota byla organizací, jejíž vůdceWolfe Tone se rozhodl vyvolat celonárodní povstání a svrhnout britskou nadvládu; k tomu se rozhodli získat podporuFrancie. Roku1798 odplul Tone pod jménem Smith doFrancie, odkud s ním poslali 43 lodí, s kterými měl přistát vBantry Bay, ale špatný vítr jeho lodě zahnal zpět. Mezitím v květnu1798 vypuklo povstání, které ovšem nebylo celonárodní a na většině míst utrpělo brzy porážku. Jen veWexfordu měli rebelové vedeníknězem Johnem Murphym zprvu úspěch. Situace se pro ně změnila v červnu, kdy Britové dobyli Vinegar Hill, jenž byl v rukou rebelů, zajali Johna Murphyho a později brutálním způsobem popravili. V srpnu se vylodilo vIrsku 1000 Francouzů, jimž velel generál Jean Humbert spolu s Wolfe Tonem. Francouzi bojovali odvážně, ale stáli proti velké převaze a byli poraženi. Wolfe Tone byl zajat a ve vězení spáchal sebevraždu. Přestože povstání bylo poraženo, nebyla irská jednota zničena, protože někteří její vůdci utekli doPaříže.
Podrobnější informace naleznete v článku Kvaziválka.
Francie byla hlavním spojencem Američanů běhemamerické války za nezávislost a později spolu tyto dvě země podepsaly smlouvu o alianci. Přesto během konfliktu mezi revoluční Francií a Velkou Británií zůstaly Spojené státy neutrální. Francii navíc rozhořčilo, že Spojené státy začaly obchodovat spíše s Británií. Vztahy obou zemí se dále zhoršovaly, až 7. července 1798Kongres zrušil smlouvy s Francií. Americké námořnictvo následně začalo útočit na francouzské korzáry, kteří přepadali americké obchodní lodě.
Docházelo k námořním bojům na východním pobřežíSeverní Ameriky, v moři uAntil aKaribském moři. Američanům se nakonec podařilo ukončit útoky francouzských korzárů na americké lodě a to za cenu 20 mrtvých. Válku ukončila až Mortefontaineská úmluva (někdy také nazývaná Monterfaineský mír).
Po míru v Campo-Formio bojovala proti Francii jenVelká Británie, proto seNapoleon rozhodl, že dobudeIndii a s tímto cílem chtěl ovládnoutEgypt.Direktorium mu proto svěřilo 350 lodí a 30 000 mužů.21. července porazil mamlúky vbitvě u Pyramid a poté dobylKáhiru. Francouzský postup byl zastaven vSýrii pevnostíAkko a situaci Francouzů výrazně zhoršilaBitva u Abúkíru, ve které byla zničena francouzská flotila admirálemHoratio Nelsonem, následkem čehož se většina Francouzů doFrancie nikdy nevrátila. Navíc docházelo k povstáním, kterým bylo těžké čelit. Zatím vznikla vEvropě druhá koalice a díky maršáluSuvorovovi slavila úspěchy.Napoleon Bonaparte opustil vojsko a vrátil se zpět do Evropy. Francouzi se zoufale bránili až do roku1801, kdy se jejich zbytky vzdaly.
29. ledna1801 španělský ministrManuel Godoy jako spojenec Francie zaslal doLisabonu ultimátum, podle nějž mělo Portugalsko uzavřít mír s Francií, zrušit koalici s Británií, otevřít přístavy španělským a francouzským lodím a uzavřít je britským. Také mělo Portugalsko odevzdat Španělsku jednu nebo dvě provincie a též zaplatit Francii 25 milionů franků.
Portugalsko tyto podmínky nepřijalo.2. května1801Španělsko vyhlásilo Portugalsku nepřátelství a20. května vpadla španělská armáda pod Godoyovým velením do Portugalska. Obsadila bez boje Olivençu a Juromenhu. Portugalská armáda byla dezorganizovaná, měla nedostatek munice a zásob, a proto potřebovala spojeneckou pomoc, ale Británie místo toho stáhla své jednotky z Portugalska s vysvětlením, že jsou potřeba na ochranu portugalských kolonií. To jenom vyvolalo obavy, že je chce Británie obsadit pro sebe.
Španělé zatím postupovali provincií Alentejo a bez boje obsadili několik měst. Jen pevnostElvas se bránila. Portugalsko válku prohrálo, přestože Gomes Freire de Andrade v provinciiTrás-os-Montes znovudobyl ztracených měst. Válka skončila6. června1801 podepsáním mírové smlouvy v Badajozu.
Portugalsko mělo uzavřít přístavy britským lodím, ztratilo město a pevnost Olivenza s přilehlými oblastmi východně od řeky Guadiany, také ztratilo určitá území vGuyaně, mělo zaplatit 25 milionů liber a nakupovat francouzské vlněné textilie bez jakýchkoliv omezení.
Válka se však přenesla i naamerický kontinent, kde Portugalci vedeníMarquesem de Sousa zvítězili17. října u Passo da Perdiz. Marques koncem října dobyl pevnost Serro Largo a poté Sancla Tecla, čímž obsadil celý krajní brazilský jih. Současně portugalský desátník Borges de Canto obsadil takzvanýchsedm misií.
Druhá koalice se skládala zVelké Británie,Ruska aRakouska. Tentokrát měla koalice schopné velitele, hlavně maršálaSuvorova, který byl vynikajícím vojevůdcem. Suvorov brzy porazil Francouze 16. a 17. dubna1799 uAddy a v červnu také na řece Tidone a uTrebbie. V červenci padla pevnost vMantově, o níž se říkalo, že je nedobytná, a15. srpna Suvorov zvítězil vbitvě u Novi, ale po bitvě došlo k rozporům mezi carem Pavlem I. a císařem Františkem, které způsobily, že Rusko vystoupilo z koalice a v září Suvorov přešelAlpy a vrátil se do Ruska. Brzy po jeho odchodu šla koalice od porážky k porážce. Navíc se vrátilNapoleon, který přešel Alpy a14. června1800 porazil Rakušany vbitvě u Marenga a zároveň generál Moreau zvítězilu Hohelinden, čímž se uvolnila cesta naVídeň.Rakousko raději uzavřelo mír, který tentokrát uzavřela i Velká Británie. Touto válkou mimo jiné skončily revoluční války a pokračovaly války napoleonské.
.svg)
.svg)
.svg)
.svg)
.svg)
.svg)
.svg)
.svg)
.svg)
.svg)
.svg)
.svg)
.svg)
.svg)
.svg)
.svg)
