Francouzská národní knihovna (francouzskyBibliothèque nationale de France, zkratkaBnF) jenárodní knihovnaFrancie. Jakoknihovna disponující od roku1537právem povinného výtisku je nejvýznamnější knihovní institucí ve Francii a jednou z předních knihoven světa. Ve svých sbírkách, jejichž počátek sahá do královské knihovny koncestředověku, opatruje kolem 14 miliónů knih a tisků i mnoho dalších předmětů. Knihovna má statusveřejnoprávní instituce.
Knihovna sídlí na několika místech, z nichž největší je ústřední budova postavená z podnětuprezidentaFrançoise Mitterranda ve13. obvodu vPaříži nalevém břehu řekySeiny (Quai François-Mauriac) Nazývá seSite Tolbiac čiSite François-Mitterrand. Byla postavena podle návrhuDominiqua Perraulta a má podobu čtyř věží s půdorysem ve tvaru písmene L, jež připomínají otevřené knihy a obklopují obdélníkovou centrální plochu. Její celková plocha činí 365 178 m2 a užitná 224 247 m2. Historické sídlo knihovny ze17. století nazývanéSite Richelieu se nalézá ve2. obvodu v komplexu několika paláců mezi ulicemiRue de Richelieu, kde se nachází hlavní vchod,Rue Vivienne,Rue des Petits-Champs aRue Colbert.
Knihovna je rozdělena do 14 oddělení a několika sbírek, uchovávaných převážně na čtyřech místech v Paříži. Knihovna rovněž provozujedigitální knihovnuGallica, která zpřístupňuje více než 1 800 000 textových, obrazových nebo zvukových dokumentů.
Knihovna uchovává 14 miliónů knih a tisků (10 miliónů v Tolbiacu), z čehož je přes 12 000prvotisků a její sbírky jsou každoročně obohaceny o zhruba 150 000 svazků povinných výtisků a nákupem. Kromě tištěných knih její sbírky čítají několik miliónůperiodik, zhruba 250 000 rukopisů, z nichž je 20 000iluminovaných (což z ní činí v této oblasti největší knihovnu světa),mapy,rytiny,fotografie,partitury,mince amedaile, zvukové dokumenty, videa, multimédia, digitální databáze, umělecké předměty aj. Většina údajů je zpřístupněna internetově v centrálnímkatalogu a ve specializovaných katalozích.Site François-Mitterrand je rovněž pověřeno shromažďováním francouzských rozhlasových a televizních děl.
Úkolem knihovny je vedle shromažďování, uchovávání (konzervování, restaurování) rovněž výzkumná a osvětová činnost. Knihovna proto každoročně pořádá výstavy pro veřejnost, vědecké konference a přednášky a kulturní akce jako koncerty apod.
Národní knihovna má svůj původ v královské knihovně, kterou v roce1368 založilfrancouzský králKarel V. přezdívaný Moudrý vLouvru ve věži Fauconnerie. Její inventář, který pořídil první královskýknihovník Gilles Mallet obsahoval 917 rukopisů. Za vládyKarla VI. (1380–1422) byla knihovna zbavena některých rukopisů a po smrti krále dokonce zmizela během nadvlády Angličanů. ZatímcoKarel VII. (1422–1461) uprchl doBourges, zbytky knihovny zakoupil v roce1424 za 1220liberJan z Lancasteru, a po jeho smrti v roce1435 byly knihy rozptýleny. Ze 100 svazků jich bylo 60 opět nalezeno a jsou dnes uloženy v oddělení rukopisů.
V roce1568 knihovnu nechal přestěhovat zpět do PařížeKarel IX. (1560–1574), který založil Kabinet medailí. Knihovna se několikrát stěhovala. Za panováníJindřicha IV. (1589–1610) sídlila vlatinské čtvrti vkoleji Clermont v roce1595 a vefrantiškánském klášteře v roce1604. V roce1622 za vládyLudvíka XIII. (1610–1643) sídlila v koleji Saint-Côme a její správa byla svěřena ministruColbertovi, který jmenoval knihovníkem Pierra de Carcavi. V roce1666 se knihovna přestěhovala do uliceRue Vivienne do dvou domů v blízkosti ministrova paláce. Pod jeho ochranou prodělala za vládyLudvíka XIV. (1643–1715) významný rozvoj a v roce1692 byla otevřena pro veřejnost. Královský knihovník Jean–Paul Bignon získal v roce1720 od královskéhoregentaFilipa II. Orleánského (1715–1722) povolení rozšířit knihovnu do části bývaléhoMazarinova paláceHôtel de Nevers vRue de Richelieu, kde založil pět oddělení, která odpovídají dnešnímuSite Richelieu. V roce1733 za vládyLudvíka XV. (1715–1774) architekt Robert de Cotte a poté jeho syn uzavřeli dvěmakřídly hlavní nádvoří.
ZaVelké francouzské revoluce byla knihovnaznárodněna a její sbírky se výrazně rozrostly ozkonfiskovaný majetek šlechty, klášterů auniverzitních kolejí i přes zrušení práva povinného výtisku v letech1790–1793. V roce1833 se knihovna rozrostla do sousedního palácehôtel Tubeuf. V roce1868 rozšířil architekt Henri Labrouste budovy včetně hlavní čítárny,1875–1912 proběhlo další rozšíření (architekt Jean-Louis Pascal) a naposledy v roce1936. Kromě toho se ke knihovně připojily i další celky jakoBibliothèque de l'Arsenal v roce1934 aBibliothèque-musée de l'Opéra v roce1935. V roce1964 získala knihovna novou budovu nedaleko svého historického sídla. I přes to všechno dosáhla knihovna nasycení, takže prezident François Mitterrand navrhl vybudovat nové sídlo knihovny.
Od roku1979 je část sbírek týkajících se umění a divadla umístěna v Maison Jean Vilar vAvignonu a v roce2008 byla k národní knihovně připojeno národní centrum dětských knihLa Joie par les livres.
Na začátku roku1989 byla na stavbu nové knihovny vyhlášenaArchitektonická soutěž, které se zúčastnilo 244 architektů. Byl pro ni vybrán pozemek na místě bývalé sklárny ve východní části Paříže v nově vznikající čtvrtiParis Rive Gauche na břehu řeky Seiny. Asociace Národní knihovny vybrala ze zaslaných návrhů dvacet, z nichž nejlepší čtyři byly předloženy k posouzení prezidentu Mitterrandovi. Tyto projekty vytvořiliDominique Perrault,Jan Kaplický,James Stirling aPhilip Chaix. Z nich vyšel jako vítězný návrh 36letého francouzského architekta Perraulta.
Knihovna byla pro veřejnost otevřena20. prosince1996 a po přestěhování historických fondů z bývalé centrály Richelieu byl8. října1998 otevřena i studovna pro vědecké pracovníky.
.jpg)
%2c_Paris_-_Salle_Ovale.jpg)
