| Franco Baresi | |||||||
|---|---|---|---|---|---|---|---|
 V roce 2012. | |||||||
| Osobní informace | |||||||
| Datum narození | 8. května1960 (65 let) | ||||||
| Místo narození | Travagliato,Itálie | ||||||
| Výška | 176 cm | ||||||
| Hmotnost | 70 kg | ||||||
| Přezdívka | Piscinin | ||||||
| Klubové informace | |||||||
| Konec hráčské kariéry | |||||||
| Pozice | Fotbalový obránce | ||||||
| Mládežnické kluby | |||||||
| |||||||
| Profesionální kluby | |||||||
| |||||||
| Reprezentace | |||||||
| |||||||
| Úspěchy | |||||||
| Další informace | |||||||
| Povolání | fotbalista | ||||||
| Příbuzní | Giuseppe Baresi (bratr) Regina Baresi (synovec) | ||||||
| → Šipka znamená hostování hráče v daném klubu. | |||||||
| Některá data mohou pocházet zdatové položky. | |||||||
Franco Baresi (8. květen1960,Travagliato,Itálie) je bývalýitalskýfotbalový obránce a od roku2020 je viceprezident klubuAC Milán.[1] Ve své době byl jedním z nejlepšíchfotbalových obránců na světě. Celá jeho hráčská kariéra byla spjataitalským týmemAC Milán, s nimiž vyhrál celkem 19 trofejí. Je vlastníkem šesti titulů v lize (1978/79,1987/88,1991/92,1992/93,1993/94,1995/96), čtyř vítězství vitalském superpoháru (1988,1992,1993,1994), tří pohárůLigy mistrů UEFA (1988/89,1989/90,1993/94) ievropského superpoháru (1989,1990,1994), dvouinterkontinentálních pohárů (1989,1990) a jednohostředoevropského poháru (1981/82). Celkem zaRossoneri odehrál 20 sezon, z toho 15 sezon byl kapitánem. Nastoupil do 719 utkání, což jej řadí na 2. místo v historické tabulce klubu. Se spoluhráčiTassottim aMaldinim aCostacurtou, byli jednou z nejlepších obranných linií v historii fotbalu[2], což umožnilo klubuAC Milán vytvořit absolutní rekord v po sobě jdoucích zápasech bez porážky (58 zápasů – od26. 5.1991 do14. 3.1993[3]).
Od roku1982 do roku1994 hrál zanárodní tým Itálie, jehož byl čtyři roky kapitánem. Stal mistrem světa v roce1982 a jako kapitán vicemistrem světa v roce1994. Také má bronz zMS 1990.
V roce2004 jejPelé zařadil mezi125 nejlepších žijících fotbalistů.[4] V anketěZlatý míč, která hledala nejlepšího fotbalistu Evropy, se roku 1989 umístil na druhém místě, rok poté na pátém.[5] V roce2013 byl uveden do síně slávy italského fotbalu[6]
Dne16. prosince1999 u příležitosti 100 letého výročíAC Milán, byl vyhlášen fotbalistou století uRossoneri.[7]
Jeho bratrGiuseppe Baresi hrával za konkurenční týmInter.
Fotbal začal hrát fotbal v raném věku se svými bratryAngelem aBeppem. V patnácti letech šel na konkurz doInteru, týmu, který už naverboval bratraBeppeho, ale byl odmítnut kvůli jeho fyzickým vlastnostem. A tak zkusil konkurz do u konkurenčníhoMilána. Po třech konkurzech a díky naléhání Guida Settembrina vstoupil do mládežnického týmuRossoneri.
První utkání odehrál ve věku 17 let23. dubna1978 protiVeroně (2:1).[8] Další zápasy odehrál až v následující sezoně, kde odehrál všechna utkání, pomohl klubu k zisku titulu (1978/79). Jenže v roce1980 vypuklkorupční skandál a klub musel dodruhé ligy, kterou posléze vyhrál a vrátil se donejvyšší ligy. První branku zaRossoneri vstřelil vitalském poháru20. srpna1980 protiAvellinu (1:1).[9] V sezoně1981/82 musel kvůli nemoci nehrát čtyři měsice a to se projevilo na hře a klub podruhé ve své historii sestoupil.[10] Za rok se opět klub vrátil mezi elitu. To již o něj projevil zájemJuventus, jenžeFranco zůstal a ve 22 letech se stal novým kapitánem mužstva.[11]
S příchodem prezidentaBerlusconiho a trenéraSacchiho seMilán změnil. Klub se posílil a vytvořil se tým, který bude několik let vládnou nejen vItálii, ale i vEvropě. ČasopiseWorld Soccer je definoval jakonejsilnější klub všech dob.[12] Začátek však pro něj nebyl jednoduchý, kvůli složitému vztahu s novým trenéremSacchim. První titul (proFranca druhý) novéhoMilána přišel v sezoně1987/88. V následující sezoně se klub soustředil na pohárPMEZ. Pohár nakonec vyhráli, když ve finále poháruPMEZ 1988/89 vyhráli 4:0 nadBukurešti.[13] Poté byl i u vítězství oitalský superpohár. Po výborné sezoně skončil na 2. místě v anketě oZlatý míč.[14]
Sezona 1989/90 začala vítězstvím oSuperpohár UEFA 1989 a později přidal iInterkontinentální pohár 1989. Také úspěšně obhájil s klubem pohárPMEZ. Ve finále poháruPMEZ 1989/90 vyhráli 1:0 nadBenficou.[15] Vlize ale titul nevyhrál. Také prohrál ve finále oitalský pohár. V následující sezoně získal opětSuperpohár UEFA 1990 iInterkontinentální pohár 1990. V roce1991 byl klub vyloučen z evropských pohárů. Během tohoto období se vztah mezi hráčem a trenérem zhoršil natolik, že na konci sezóny 1990/91 se jeden z nich musel rozloučit. Nakonec trenér odešel knárodnímu týmu.
Na lavičkuRossoneri byl dosazen trenér mládežeFabio Capello. I tady fungoval obranný systém založený zaSacchiho. Získal další čtyři tituly (1991/92,1992/93,1993/94,1995/96), třiitalské superpoháry (1992,1993,1994) a v sezoně1993/94 vyhrálLigu mistrů, i když finále kvůli kartám nehrál.
Dne6. dubna1996 odehrál 501 ligový zápas, čímž se vyrovnalRiverovi.[10] Sezona1996/97 byla jeho poslední. Klubu se nedařilo vlize (11. místo) ani vlize mistrů (zákl. skupina). Dne19. ledna1997 odehrál 700 zápas zaRossoneri. Poslední utkání bylo1. června1997 protiCagliari (0:1).[16] Při této příležitosti se klub rozhodl stáhnout – poprvé v historii italského fotbalu – dres s číslem šest, který měl na sobě.[17]
Poté, co skončil s fotbalem, okamžitě vstoupil na několik let do manažerských postů vMiláně. V roce2002 měl krátkou zkušenost jako sportovní ředitelFulhamu.[18] Zůstal zde ale jen 81 dní, kdy odešel kvůli konfliktům s trenéremTiganou.[19] Vrátil se doMilána jako trenér týmu Primavera (mládeže), kde nahradilTassottiho, který se přesunul do role zástupce v prvním týmu.[20] Od28. října2020 jej nový vlastník klubuElliott jmenuje čestným viceprezidentem klubu.[1]
| Sezóna | Klub | Liga | Ligové poháry | Kontinentální poháry | Celkem | |||||||
|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|
| Soutěž | Zápasy | Góly | Soutěž | Zápasy | Góly | Soutěž | Zápasy | Góly | Zápasy | Góly | ||
| 1977/78 | Milán[10] | Serie A | 1 | 0 | IP | 2 | 0 | - | 0 | 0 | 3 | 0 |
| 1978/79 | Serie A | 30 | 0 | IP | 4 | 0 | UEFA | 6 | 0 | 40 | 0 | |
| 1979/80 | Serie A | 28 | 0 | IP | 6 | 0 | PMEZ | 1 | 0 | 35 | 0 | |
| 1980/81 | Serie B | 31 | 0 | IP | 4 | 1 | - | 0 | 0 | 35 | 1 | |
| 1981/82 | Serie A | 18 | 2 | IP | 4 | 0 | Stř.P | 3 | 2 | 25 | 4 | |
| 1982/83 | Serie B | 30 | 4 | IP | 9 | 2 | - | 0 | 0 | 39 | 6 | |
| 1983/84 | Serie A | 21 | 3 | IP | 9 | 2 | - | 0 | 0 | 30 | 5 | |
| 1984/85 | Serie A | 26 | 0 | IP | 10 | 0 | - | 0 | 0 | 36 | 0 | |
| 1985/86 | Serie A | 20 | 0 | IP | 4 | 0 | UEFA | 3 | 0 | 27 | 0 | |
| 1986/87 | Serie A | 29 | 2 | IP | 6 | 3 | - | 0 | 0 | 35 | 5 | |
| 1987/88 | Serie A | 27 | 1 | IP | 6 | 0 | UEFA | 3 | 0 | 36 | 1 | |
| 1988/89 | Serie A | 33 | 2 | IP+IS | 8+1 | 2+0 | PMEZ | 8 | 0 | 50 | 7 | |
| 1989/90 | Serie A | 30 | 1 | IP | 7 | 4 | PMEZ+ES+IP | 8+0+1 | 0 | 46 | 5 | |
| 1990/91 | Serie A | 31 | 0 | IP | 1 | 0 | PMEZ+ES+IP | 3+2+1 | 0 | 38 | 0 | |
| 1991/92 | Serie A | 33 | 0 | IP | 6 | 1 | - | 0 | 0 | 39 | 1 | |
| 1992/93 | Serie A | 29 | 0 | IP+IS | 7+1 | 0 | LM | 8 | 0 | 45 | 0 | |
| 1993/94 | Serie A | 31 | 0 | IP+IS | 0+1 | 0 | LM+ES+IP | 9+2+1 | 0 | 44 | 0 | |
| 1994/95 | Serie A | 28 | 0 | IP+IS | 0+1 | 0 | LM+ES+IP | 11+2+1 | 0 | 43 | 0 | |
| 1995/96 | Serie A | 30 | 1 | IP | 3 | 0 | UEFA | 7 | 0 | 40 | 1 | |
| 1996/97 | Serie A | 26 | 0 | IP+IS | 1+1 | 0 | LM | 2 | 0 | 30 | 0 | |
| Celkem | 532 | 16 | - | 102 | 15 | - | 82 | 2 | 716 | 33 | ||
Zareprezentaci odehrál 81 utkání a vstřelil 1 branku. Byl povoláván již ve 20 letech a byl v nominaci naME 1980 i naMS 1982, odkud získal zlatou medaili. První utkání odehrál až4. prosince1982 protiRumunsku (0:0).[21] Nedostával příliš příležitostí, protože trenérBearzot jej měl víc za záložníka než za obránce. Až od roku1987 se stal nastálo hráčem základní jedenáctky a to díky novému trenéruVicinim. Bronzovou medaili získal na domácímMS 1990 a za čtyři roky byl stříbrný naMS 1994. Od konce roku1990 až po poslední utkání7. září1994 byl kapitánem.[22] Posledním utkáním bylo protiSlovinsku (1:1).[23]
| Reprezentace | Rok | Zápasy | |||||
|---|---|---|---|---|---|---|---|
| Fáze turnaje | Datum | Soupeř | Odehraných minut | Vstřelené branky | Výsledek | ||
| Itálie | ME 1980 | Neodehrál žádné ze 4 utkání | |||||
MS 1982 | Neodehrál žádné ze 7 utkání | ||||||
ME 1988 | 1 zápas ve skupině | 10. 6. |  NSR | 90 | 0 | 1:1[24] | |
| 2 zápas ve skupině | 14. 6. |  Španělsko | 90 | 0 | 1:0[25] | ||
| 3 zápas ve skupině | 17. 6. |  Dánsko | 90 | 0 | 2:0[26] | ||
| Semifinále | 22. 6. |  SSSR | 90 | 0 | 0:2[27] | ||
| MS 1990 | 1 zápas ve skupině | 9. 6. |  Rakousko | 90 | 0 | 1:0[28] | |
| 2 zápas ve skupině | 14. 6. |  USA | 90 | 0 | 1:0[29] | ||
| 3 zápas ve skupině | 19. 6. |  ČSSR | 90 | 0 | 2:0[30] | ||
| Osmifinále | 25. 6. |  Uruguay | 90 | 0 | 2:0[31] | ||
| Čtvrtfinále | 30. 6. |  Irsko | 90 | 0 | 1:0[32] | ||
| Semifinále | 3. 7. |  Argentina | 120 | 0 | 1:1 (3:4) napen.[33] | ||
| O 3. místo | 7. 7. |  Anglie | 90 | 0 | 2:1[34] | ||
MS 1994 | 1 zápas ve skupině | 18. 6. | Irsko | 90 | 0 | 0:1[35] | |
| 2 zápas ve skupině | 23. 6. |  Norsko | 49 | 0 | 1:0[36] | ||
| Finále | 17. 7. |  Brazílie | 120 | 0 | 0:0 (2:3) napen.[37] | ||
 | Datum | Stadion | Soupeř | Skóre (min.) | Výsledek | Soutěž |
|---|---|---|---|---|---|---|
| 010 | 20. 2. 1988 | Stadio San Nicola,Bari, | SSSR | 01:000(7.) | 4:1 | přátelský zápas |
Řád zásluh o Italskou republiku (1991)[39]
Zlatý límec za sportovní zásluhy (2017)[40]
V tomto článku byl použitpřeklad textu z článkuFranco Baresi na italské Wikipedii.
Obrázky, zvuky či videa k tématuFranco Baresi na Wikimedia Commons| Reprezentační kariéra | ||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||
|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|
| ||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||
_e_Rosso_e_Nero_(Strisce).svg)
