| Francké vévodství Herzogtum Franken
| ||||||
Geografie
| ||||||
| Obyvatelstvo | ||||||
| Státní útvar | ||||||
| Státní útvary a území | ||||||
Vévodství Franky neboliVévodství Franky (německyHerzogtum Franken) bylfeudální historický útvar, vzniklý v průběhu druhé poloviny9. století na územíVýchodofranské říše a fakticky zaniklý roku939. Patřil mezí pětici důležitých východofranskýchkmenových vévodství, na jejichž základě vznikloNěmecké království.
Franské vévodství vzniklo v centrální části Východofranské říše v povodí řekyMohan,Regnitz a středníhoRýna. Jeho územní rozsah zahrnoval dnešní regionyHorní Franky (bezNordgau),Dolní Franky aStřední Franky vespolkové zemiBavorsko, dáleHesensko, část jižníhoDurynska a severovýchoduBádenska-Württemberska, dále levobřežní oblasti Rýna s městyMohuč,Špýr,Ingelheim aWorms na území dnešníspolkové zeměPorýní-Falc. Dalšími důležitými centry byla městaWürzburk,Bamberk aForchheim.
.jpg)
Na území budoucího vévodství Franky se v obdobíŘímské říše usazovaliKeltové, kteří byli vytlačenigermánskýmikmenyMarkomanů,Durynků aChattů, od východu obsazovali toto územíSlované. Ovšem na přelomu5. a6. století se oblast dostala do vlivuFranské říše. Západní část budoucího vévodství franckého zůstalo v držení Chattů (Hesů), kteří se integrovali meziFranky, společně se pak se svobodnými Franky usazovali v oblasti dnešníFranconie, která tak v průběhu11. a12. století získala svůj název.[1][2][3]
Frankonie patřila k nejvýchodnějšímu územíAustrasie. Ta zahrnovala oblast od řekyVezery na východě, podél pravého břehu řeky Regnitz až po soutok s Rýnem a odtud až k hranicímBurgundska aNeustrie. Austrasii Frankové vnímali jako svoji „starou vlast“ a její obyvatelstvo bylo méně dotčeno římskou kulturou, s výjimkou území nacházející se na levém břehu Rýna.
Počátky zárodku vévodství lze datovat nejprve od pozdníhokarolínského období, kdy po rozdělení Franské říšeVerdunskou smlouvou roku843 docházelo k vyčlenění kmenových vévodství v rámciVýchodofranské říše. Zde získávali značný vliv místní vládci, byť formální vladaři pocházeli z karolínské dynastie, kteří však k území postrádali pevnou vazbu a jejich podíl na moci a ovládaném území závisel na titulárním panovníkovi Východofranské říše. To se začalo projevovat již za panováníLudvíka II. Němce (kolem 805–876), který mezi jinými lény udělil Franky svému synoviLudvíku III. Mladšímu (835 – 20. leden 882).
Za posledních KarlovcůArnulfa Korutanského a jeho synaLudvíka IV. Dítěte se oblast Frank dostala pod vliv dvou konkurenčních rodů.Konrádovci ovládali západní část Frank, Hesensko a Porýní, tzv. starší Babenberkové –Popponi zase východní část Frank.První známí Konrádovci se sice dostali v nemilost u Ludvíka Němce a museli hledat azyl vLotharingii, avšak jejich potomci už dosáhli značné moci výše zmiňované[4]. Poppo starší vybudoval své mocenské sídlo v okolí Bamberku a jeho vnuk Poppo mladší byl mezi léty 880 až 892 vládcem Srbské (Durynské) marky. Musel svůj post opustit v důsledku intrik Konrádovců, což ještě více prohloubilo vzájemnou nenávist, která vyústila roku897 v otevřenou válku. Roku902 byli Poppovi synovci poraženi, jeden padl v bitvě, druhý byl popraven. Unikl pouze nejstarší Adalbert, který ve sporu pokračoval dál. Roku906 přepadl ze zálohy Konrádovce uFritzlar a v bitvě padl Konrád Starší. Adalbert si za tento čin vysloužil odsouzení co by zemský škůdce a rušitel míru. S přispěním mohučského arcibiskupa Hatta I., který byl zároveň regentem nedospělého Ludvíka IV. Dítěte, byl dne9. září906 popraven. Moc Babenberků se tak ve Francích definitivně padla ve prospěch Konrádovců.[5][6]
Konrádovci mohli těžit i z toho, že Konrád Starší měl za manželku dceru Arnulfa Korutanského Glismut, byť zplozenou mimo manželské lože. Konrád Mladší byl taksynovcem krále Ludvíka IV. Dítěte a vnukem Arnufa Korutanského.[7] I to mu dopomohlo k tomu, že roku 906 oficiálně obdržel titul franckého vévody.
Na podzim roku911 teprve osmnáctiletý král Ludvík IV. Dítě zemřel a na sněmu ve Forchheimu si zástupci kmenových vévodstvíSaska,Bavorska,Švábska (Alemanska) a Frank zvolili za nového krále právěKonráda I. Mladšího. Lotrinští se v čele s vévodouReginarem rozhodli vzdát holdZápadofranské říši v čele s KarlovcemKarlem III. Prosťáčkem. Konrád I. vzápětí udělil roku912 titul franckého vévody svému bratroviEberhardovi, do té doby hraběte hesenského.[8][9]
Konrád I. si během své krátké vlády (911–918) dokázal proti sobě popudit významné předáky ve všech zbývajících třech vévodstvích. Stávalo se to především proto, že nerespektoval zvyková dědičná práva (nikoliv však dle tehdejšího feudálního práva) a výběrem pretendentů ze širšího okruhu příbuzných na uvolněný post tak dosazoval své oblíbence nebo si tak vytvářel okruh šlechty, která mu tak byla zavázána.[10] Jeho životní pouť skončila na tažení proti Bavorskému vévodství roku 918.
Eberhard sice dopomohl svým hlasem k volběJindřichu I. Ptáčníkovi na místo německého krále, ale vůči jeho synuOtovi I. již tak vstřícný nebyl a spolčil se z jeho nevlastním bratrem Thankmarem,Gisibertem Lotrýnským, vlastním bratrem OtyJindřichem a další šlechtou proti svému králi. Následná vzpoura skončila bitvou u Andernachu ze dne2. října939. Král Ota zde nečekaně zaskočil odpočívající rivaly a porazil je.[11] Eberhard ztratil život a Oto I. vévodství francké pevně přičlenil ke královským statkům s přímou správou.
Když roku 1024 zemřel poslední panovník z roduOtonůJindřich II. Pobožný, šlechta si za jeho nástupce zvolilaKonráda II. z mocnéSálské dynastie, který byl pravnukem císaře Oty I. skrze jeho dceru Luitgardu a svého pradědečkaKonráda Rudého, mocného šlechtice z Wormsu avévody lotrinského
I za období sálské dynastie byly Franky pevně spojeny s královskou korunou, avšak již za jejich nástupců –Štaufů se začala hegemonie Frank drolit. Tento titul po dlouhém čase obdržel roku1116 Konrád Štaufský, příští římsko-německý králKonrád III., jeho synovec a nástupceFridrich I. Barbarossa udělil roku1168 titul franckého vévodywürzburskému biskupovi, ovšem jednalo se o titul pouze formální. Jelikož však hlavní těžiště štaufských statků leželo ve Švábsku, docházelo na franckém území k udělování lén nezávislých na titulárním franckém vévodství. To se projevilo především v druhé polovině13. století po pádu štaufské moci a posílení pozic místních vládců na úkor slabých německých panovníků.
Vévodství Franků se po svém zániku roku 939 dělilo na dva správní celky. Východněji umístěné území tvořila tzv.Francia orientalis (Franky východní – nezaměňovat s latinským názvem pro Východofranskou říši) aFrancia Rhenensis (Rýnské Franky) nebo také Západní Franky (Francia Occidentalis). Francia orientalis se tak stala západní částí moderní Frankonie, zatímco Západní Franky se rozdělili meziHesensko,Bádensko-Württembersko aPorýní-Falc.
Na počátku16. století vznikl v oblasti Frank, tzv.Francký kraj (stejně jakodalší kraje v důsledku reforemcísařeMaxmiliána I., avšak titul franckého vévody znamenal prestižní záležitost. Mezi léty1633 až1634 v obdobíTřicetileté války si jej přivlastnil Bernhard ze Saska-Výmaru, avšak porážka jehošvédských chlebodárců znamenala ztrátu titulu i získaných statků.
V roce1814 znamenal konec i dosud autonomního Franckého kraje, který byl téměř beze zbytku připojen kBavorskému království, kde roku1837 vznikly dnešní moderní administrativní území – Horní, Dolní a Střední Franky.[12]
V obdobíotonské asálské dynastie 939 až 1116 vévodství pod přímou správou panovníka
- – -
.svg)
.svg)
.svg)
.svg)
